Poslanecká sněmovna N.S.R.Č. 1923. |
|
I. volební |
7. zasedání. |
4114.
Návrh
poslance R. Chalupy, Josefa Ulricha a soudruhů
o ustanovení výše úrokové míry při zápůjčkách.
Zákon
ze dne.............
o ustanovení výše úrokové míry při zápůjčkách.
Národní shromážděni republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Peněžní ústavy a jednotlivci poskytujíce úvěry jakéhokoliv druhu nesmějí požadovati vyššího úroku než je úroková sazba Bankovního úřadu zvýšená o dvě procenta; vedlejší poplatky nesmějí přesahovati jedno procento.
§ 2.
Veškerá ujednání odporující ustanovení tohoto zákona jsou bezúčinná a nevymahatelná.
§ 3.
Kdo využívaje mimořádných poměrů, dá si slíbiti dlužníkem takovou míru úrokovou, nebo poskytnouti takové vedlejší výhody (provise), že byla by tím překročena míra stanovená § 1 t. z., dopouští se lichvy a potrestán bude dle ustanovení zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 Sb. z. a n.
§ 4.
Zákon tento vstupuje v platnost 30 dnů po svém vyhlášení. Provedou jej ministři vnitra a spravedlnosti.
Důvodová zpráva.
Všeobecný vzestup drahoty nezastavil se ani před úvěrem. Také úvěr stával se den ze dne dražší a tento vzestup nebyl zastaven ani později nastalým poklesem drahoty. Zajisté, že zde rozhodovaly důvody naprosto jiné. Byla to zejména snaha věřitele vydělati, která nebyla omezena žádným dozorem srážejícím nezasloužené zisky. Tak přicházeli jsme k faktu, že střadatelé ukládali své úspory do drobných peněžních ústavů, Reiffaisenek, záložen, spořitelen na 3 až 4% - ale podnikatelé měli zhusta úrok 10 a více procentní. Toto rozpětí mezi úrokem střádala i banky jest naprosto neodůvodněné a nad to zcela pro naše národohospodářství škodlivé. Naše podniky průmyslové a obchodní jsou za takových okolností konkurence neschopny, poněvadž cizina jako na příklad Anglie má úrok 5%. Jest jisto, že zvýšený úrok bankovní nemá jen v sobě zisk banky, ale na mnoze také neoprávněné zisky zprostředkovatelů vkladů malých peněžních ústavů bankám.
Těmto nezdravým zjevům jest možno čeliti jen ustanovením maximální zákonné úrokové míry, jež by jednak znemožnila půjčovati nad tuto úrokovou míru, jednak by znemožnila sháněti vklady za každou cenu a tím by se přirozeně působilo na sestup úrokové míry. Drobní střádalové by nebyli postiženi vůbec, naopak vklady jejich by pyly chráněny větší svědomitostí ústavů hospodařících jejich vklady, poněvadž by tyto ústavy nemohly případné risiko podnikání hraditi už předem vysokým úrokem.
Opatření navrhované plyne přímo z dnešní neutěšené hospodářské situace jak bank, tak průmyslových a obchodních podniků, a sleduje také, aby případným ztečením vkladů u bank byla nastoupena známá cesta úvěrní, podložená směnkami, jichž reeskont, jako za normálních dob by neobstarávaly banky, nýbrž bankovní úřad, čímž by opět vliv státu na regulaci hospodářského života a jeho žádoucí stabilita byla zajištěna.
Po stránce formální navrhuje se, aby návrh byl přikázán výboru rozpočtovému.
V Praze dne 26. dubna 1923.
R. Chalupa, Ulrich,
Němec, Hvizdák, Sychravová, Kasík, Pik, Hummelhans, Chalupník, Konečný, A. Kříž, Kubál, Marek, Ertl, Johanis, A. Novák, Stivín, Ant. Černý, Koudelka, Jaša, Remeš, Biňovec.