Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4097.

Odpovědi:

I. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. dra Lodgmana a soudruhů o zabavení německých časopisů (tisk 4017/VII);

II. ministra s plnou mocou pre správu Slovenska a ministra školstva a národnej osvety na interpelláciu poslanca Gézu Borovszkého a spoločníkov o definitívnom riešení kultúrnej záležitosti divadelnej (tisk 3862/IX);

III. ministra financí na interpelaci posl. Szentiványiho a soudruhů o výplatě peněz zadržených při okolkování bankovek Rakousko-uherské banky v územích připojených k Československé republice po 15. březnu 1919 (tisk 3995/II);

IV. ministra zemědělství, vnitra a ministra s plnou mocí pro správu Slovenska na interpelaci posl. Nagya a soudruhů o utlačování místních zemědělských dělníků (tisk 3610/XIII);

V. ministra sociální péče na interpelaci posl. Simma a druhů o nepřístojnostech v péči o válečné poškozence (tisk 3816/XII);

VI. ministra sociální péče na interpelaci posl. Pastyříka, Mlčocha, Vávry a druhů o zadání objednávky ošacovací akce pro děti nezaměstnaných (tisk 3967/V);

VII. ministra pošt a telegrafů, ministra financí a ministra železnic na interpelaci posl. dra Brunara a druhů o porušováni jazykového zákona jejich úředníky v Zábřehu (tisk 3781/VII);

VIII. ministra zahraničních věcí na interpelaci posl. dra Lodgmana a druhů, že prý Jindřich Skorpil byl zavlečen do francouzské cizinecké legie (tisk 3967/I);

IX. ministra pošt a telegrafů na interpelaci posl. dra Raddy a druhů, že se v Praze nedoručuji poštovní zásilky (tisk 4009/XVI);

X. ministra železnic na interpelaci posl. dra E. Feyerfeila a druhů o šovinistických přehmatech proti jazykovému zákonu při vydávání jízdních lístků v Českých Budějovicích (tisk 3321/XXVI a 3781/XXVIII);

XI. vlády na interpelaci posl. Kučery a soudruhů o potlačení žaloby na velkoobchodníka Bergmana (tisk 3954/I);

XII. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. Skaláka a soudruhů o zabavení časopisu "Komunismus" č. 2, roč. II. (tisk 4041/XV);

XIII. ministra vnitra na interpelaci posl. J. Mayera a druhů, jednající o zákazu sbírek pro strádající Němce v obsazeném území (tisk 4041/IX);

XIV. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. dra Lodgmana a druhů o postupu kutnohorského krajského soudu stran užívání státního jazyka německými obcemi (tisk 4041/X);

XV. vlády na interpelaci posl. dra Kafky a druhů, že politický dohlédací úřad zastavil usnesení německých samosprávných sborů o udělení darů hladovějícím dětem v Německé říši (tisk 4031/II);

XVI. ministra vnitra a ministra železnic na interpelaci posl. J. Mayera a druhů o české schůzi, konané v místnostech chebského nádraží (tisk 3816/VI).

I./4097 (původní znění).

Odpověď

ministra spravedlnosti na interpelaci posl. dra Lodgmana a soudruhů o zabavení německých časopisů (tisk 4017/VII.)

V článku otištěném v interpelaci a ve třech místech do tisku nepojatých byla shledána skutková podstata zločinu a přečinu podle § 65 a) a 310 tr. zák. nejen státním zástupcem, nýbrž i soudem jenž rozhodoval o potvrzení a zamítnul námitky vydavatelstva.

Nelze tedy mluviti o tom, že by zákonem zaručené právo volného projevu mínění bylo nějak porušeno, poněvadž volnosti takové není a nemůže býti, kde jde o činy trestné.

Byl zde však také veřejný zájem, aby článek propuštěn nebyl. Postup státního zástupce byl tedy správný.

V Praze dne 31. března 1923.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v.r.

II./4097 (původní znění).

Odpoveď

ministra s plnou mocou pre správu Slovenska a ministra školstva a národnej osvety na interpeláciu poslanca Gézu Borovszkého

a spoločníkov

o definitívnom riešení kultúrnej záležitosti divadelnej (tisk 3862/IX).

Pokiaľ ide o všeobecný stav divadelnej otázky na Slovensku, pečuje štát predovšetkým o to, aby sa dostalo Slovensku dívadla, ktoré by malo riadnú umeleckú a osvetovú úroveň. Podľa tejto úrovne a podľa rozsahu podniku riadí sa i výška štátneho príspevku.

Pokiaľ ide o divadlá menšie, menovite o dívadlo maďarské, dostal súkromný podnik divadelného riaditeľa Edmunda Faragóva v Košiciach od ministerstva školstva a národnej osvety subvenciu 10.000 Kč zo štátnych prostriedkov, ačkoľvek je to podnik výdelečný, akým sa štátna subvencia z pravidla neposkytuje. Ďalšia subvencia nebola tomuto podniku udelená preto, lebo vzdor výzvy nepredložil dokladov o svojej činnosti. Ale i súkromnému podniku nemeckému riaditeľa Rudolfa Beera sa dostalo subvencie k divadelným účelom jeho bratislavskej staggiony a jeho žiadosti o ďalšiu subvenciu nebolo vyhovené preto, že svoju činnosť preniesol medzitým za hranice štátu.

Neutešený hospodársky stav divadiel je toho času zjavom všeobecným a pokiaľ ide o maďarské divadlo, postráda toto v prvom rade podpory svojho vlastného obecenstva, ako dokazujú samy maďarské časopisy, žalujúce sa často v obšírnych článkoch na neporozumenie maďarského obecenstva pre divadelnú maďarskú Kultúru.

V otázke existencie maďarských hercov pri tohoročnom jednání, o udelení koncessie maďarskému dívadlu sa ukázalo, že riaditeľ Faragó zamestnával pri svojej spoločnosti väčšinou cudzích štátnych príslušníkov, kým celý rad maďarských hercov, príslušníkov československých, bol bez zamestnania a preto bolo nutné sotrvať na stanovisku, že divadelnú koncessiu pre maďarské divadlo možno udeliť len takému riaditeľovi, ktorý v prvom rade bude dbať sociálnych záujmov domácich umelcov maďarských a nie dovážat na Slovensko hercov zo zahraničia, kým príslušnici nášho štátu bez zamestnania hladujú.

Ohľadom udajne špatného rozdelenia pôsobnosti maďarského divadla dľa obvodov sa podotýká, že je maďarskej divadelnej spoločnosti dovolené hrať v mestách s obyvateľstvom maďarským alebo v mestách so značnou maďarskou menšinou a nie tak ako bolo pred prevratom, v krajoch a mestách čisto slovenských.

Ku koncu sa podotýka, že ministerstvo školstva a národnej osvety je ochotné pri riešení divadelnej otázky brat do ohľadu eventuelné žiadosti robotníctva, pokiaľ se však hovorí o definitívnom riešení divadelných otázok na Slovensku, není pre takéto zakročenie štátne ani doba zralá ani nedostatok finančných prostriedkov.

V Bratislave dňa 27. februára 1923.

Minister s plnou mocou pre správu Slovenska:

Dr. Kállay, v. r.

Minister školstva a národnej osvety:

Bechyně v. r.

III./4097 (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance Szentiványiho a druhů

o výplatě peněz zadržených při okolkování bankovek Rakousko-uherské banky v územích připojených k Československé republice po 15. březnu 1919 (tisk 3995/II).

Jest sice správné, že nařízením z 9. listopadu 1922, č. 319 Sb. z. a n., uvolněny byly částky zadržené při okolkování bankovek za podmínek v interpelaci uvedených; interpelace vychází však z mylného předpokladu, jakoby na územích teprve po okolkování připojených (t. j. vlastně po 26. únoru 1919, kdy uzavřeny byly tehdejší hranice republiky Československé), byly bankovky Rakousko-uherské banky podle zákona ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n. a nařízení z téhož dne, čís. 86 Sb. z. a n., bývaly okolkovány stejně jako v ostatním území republiky, a jako by tudíž také na těchto územích zadržena byla část bankovek jako by státní půjčka podle § 1. cit. zákona č. 84 Sb. z. a n. z r. 1919, takže by také na tato území bylo lze použíti nařízení z 9. listopadu 1923. Tomu však tak není.

V interpelaci bělí zřejmě o Podkarpatskou Rus a pohraniční území Slovenska za tak zvanou demarkační čarou.

Na těchto územích upravena byla měna nařízením ze dne 12. října 1920, čís. 576 Sb. z. a n., a to co do hotovostí nikoliv okolkováním nýbrž směnou (odkupem) neokolkovaných bankovek, které tam v rozhodný den obíhaly.

Nešlo tu také již o utvoření nové měny odlukou od banky Rakousko-uherské jako při okolkování, nýbrž o směnu měny cizí za československou, která byla zákonem z 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n. již utvořena a na mezinárodním trhu znamenána.

Při této právní povaze věci o nějakém zadržení částek k výměně předložených jako státní půjčky podle § 1. zákona z 25./II. 1919, č. 84 Sb. z. a n. (která se nyní dle nařízení z 9. listopadu 1922, čís. 319 Sb. z. a n. vyplácí), nelze tedy mluviti.

Směnou podle §§ 2. až 6. cit. nařízení z. 12. října 1920, č. 576 Sb. z. a n. jest celé jednání prostě skončeno.

Kurs neokolkované bankovky na Podkarpatské Rusi v době před provedeným odkupem byl: "100 K nekolkovaných rovná se 25 Kč" a v době, kdy skutečná výměna byla prováděna, dokonce ještě nižší. Zásadně tudíž měl se vypláceti při směně neokolkovaných bankovek za Kč tento kurs, aniž by tím zásada spravedlnosti a demokracie jakkoliv porušena nebol; toto hodnocení 100 K = 25 Kč bylo výsledkem tamního života hospodářského.

Vláda však, aby vyšla vstříc zejména vrstvám hospodářsky slabým, stanovila po bedlivém šetření statistickém pro částky do 10.000 K, pokud patřily osobám fysickým a ovšem byly ku předchozímu soupisu řádně přihlášeny, kurs výhodnější (do 2000 Kč 1 K = 1 Kč, za další částky do 10.000 Kč 2 K = 1 Kč).

Nelze proto vytýkati vládě, že obyvatelstvo zmíněných krajů utrpělo právní újmu; naopak ministerstvo financí má v rukou doklady o tom, že obyvatelstvo, které se řídilo přesně úředními vyhláškami a své hotovosti řádné k soupise přihlásilo, bylo příznivou výměnou příjemně překvapeno a úplně uspokojeno.

Stejně jako na Podkarpatské Rusi a na pohraničních částech Slovenska zavedena byla měna československá též na ostatních územích později k republice připojených výměnou peněz tam obíhajících za Kč, a to na Vitorazi a Valčicku nařízeními z 27./7. 1920, č. 453 Sb. z. a n. a ze 17./11. 1921, čís. 15 Sb. z. a n. z r. 1922 a na Těšínsku nařízením z 3./8. 1920, č. 468 Sb. z. a n. a opatřením Stálého výboru Národního shromáždění z 8./10. 1920, č. 588 Sb. z. a n.

Ježto na žádném z těchto území nebylo při výměně ničeho jako státní půjčka zadrženo, nelze tedy také domněle zadržených částek vraceti.

V Praze dne 26. března 1923.

Ministr financí:

Inž. Bečka, v. r.

IV./4097 (původní zněni).

Odpověď ministra zemědělství, vnitra

a ministra s plnou mocí pro správu Slovenska na interpelaci poslance J. Nagy

a soudruhů

o utlačování místních zemědělských dělníků (tisk 3610/XIII).

Slovenský úřad práce pro zemědělské dělnictvo v Bratislavě vydal v lednu t. r. vyhlášku, obsahující výzvu, aby u příslušných župních úřadů práce hlásili se všichni dělničtí gazdové, kteří hodlají v roce 1922 přijmouti práci v sl. republice a i v cizině na smlouvy, jmenovaným úřadem práce schválené. Vyhláška tato měla pouze účel statistický, aby byl sestaven přesný výkaz všech gazdů a zároveň, aby byly zjištěny aspoň přibližně jejích majetkové poměry, poněvadž vyskytly se se strany dělnictva stížnosti, že práci dostávají gazdové majetní, kdežto gazdové chudí nikoliv. Mnozí z přihlášených gazdů vyslovili jménem svých dělníků žádost, aby byli zaměstnáni na určitém velkostatku, čemuž ovšem nebylo možno tehdy vyhověti, když zaměstnavatel již dříve dohodl se s jiným gazdou a zažádal o přidělení jeho pracovní skupiny.

V praxi totiž děje se příděl dělnictva na určité kontrakty tím způsobem, že zaměstnavatel sám dohodne se s dělnickým gazdou, obyčejně bývá to gazda, který byl již dříve v pracovním poměru s tímto zaměstnavatelem - a uzavřou navzájem smlouvu - ovšem na podkladě smlouvy, schválené Slovenským úřadem práce pro zemědělské dělnictvo na základě kolektivního ujednání interesovaných organisací zaměstnavatelských a zaměstnaneckých. Na podkladě této individuelní smlouvy pak příslušný župní úřad práce dělnictvo zaměstnavateli přidělí. Slovenský úřad práce přiděluje dělnictvo bez této předchozí dohody zpravidla jen, pokud jde o dělnictvo určené do ciziny (Německa, Rakouska a Jugoslavie), kdy zpravidla není možná tato vzájemná dohoda mezi zaměstnavatelem a gazdou. Slovenský úřad práce pro zemědělské dělnictvo v Bratislavě, resp. podřízené župní úřady práce na přímý poukaz expositury ministerstva zemědělství v Bratislavě působí vidy svým vlivem k tomu, aby pokud jest zde způsobilé a zemědělských prací znalé dělnictvo místní, bylo předem do práce vzato. Naříditi ovšem zaměstnavateli, aby přijal do práce dělnictvo domácí, nebo dělnictvo z určitých míst a obvodů není možno, poněvadž k tomu není právního podkladu.

Z důvodů hospodářských a se zřetelem na dřívější pracovní vztahy mezi dělnictvem a zaměstnavateli nutno ponechati oběma skupinám určitou volnost, aby si volili dělníky a gazdy, kteří jim vyhovují, a aby dělníci šli pracovat tam, kde práci dostanou. Oběma stranám musí býti ponechán do jisté míry vzájemný výběr.

V interpelaci uvedené nařízení mini stra s plnou mocí pro správu Slovenska z 20. února 1919, č. 34 Ú. N. 19 má v prvé řadě za účel, aby byl zjednán přehled o nabídce a poptávce sil pracovních, aby nevznikl na jedné straně nedostatek pracovních sil, a na druhé straně nezaměstnanost. V druhé řadě pak nařízeni činí opatření, aby dělnictvo, které pracuje mimo svůj domov, nebylo vykořisťováno tím způsobem, že připouští najímání dělnictva jen na pracovní smlouvu, která bude úředně schválena. Oba tyto účely úřední praksí jsou úplně splněny.

Pokud bylo zjištěno, že zaměstnavatelé najali sezonní dělnictvo na práci mimo jeho domov s obejitím příslušných úřadů práce a beze smlouvy vydané Slovenským úřadem práce, byli ve smyslu cit. nař. oznámeni příslušným administrativním policejním vrchnostem ku potrestání.

Jak bylo zjištěno, nevyjádřil se slúžný Vojtěch Patzko v přítomnosti županského referenta hlavního župního notára, Františka Procházky, že "místní dělník nedostane práci", ale je pravda, že při projednání případu Lokského v kanceláři slúžnovského úřadu v Levicích prohlásil slúžný Patzko ku tajemníkovi strany komunistické, že dělníci, kteří proti němu počínali si násilně při výkonu jeho úředního zakročení nemohou býti přijati zpět do práce, což odpovídá i ustanovením kolektivních smluv, ohledně dělníků, kteří se násilně chovají. Rovněž nemohlo býti zjištěno, že by tento slúžný byl - jak se v interpelaci tvrdí velkostatkáři podplacen a žádám proto pány interpelanty, aby uvedli konkrétní data, která, by mohla sloužiti za podklad šetření. Jinak nutno takovéto nedoložení podezřívání státních orgánů co nejdůrazněji odmítnouti a to již v zájmu autority úřadů.

Tvrzení interpelace, jakoby dělnictvo, pracující mimo svůj domov, mohlo být snáze vykořisťováno, poněvadž jsouc daleko domova, je postrašené, postrádá podkladu, poněvadž, jak uvedeno, s dělnictvem tímto musí býti uzavřeny písemné smlouvy na základě smlouvy úředně vydané, v níž jsou uvedena všechna práva a povinnosti, výše mzdy a deputátních požitků zaměstnancových.

Dojde-li tudíž k porušení smlouvy se strany zaměstnavatelovy, je možno snadno dosáhnouti nápravy dovoláním se na rozhodnutí příslušné administrativní vrchnosti. Vzhledem k tomu ztrácí na ceně tudíž též ona dedukce interpelace, jakoby z tohoto důvodu dávali zaměstnavatelé přednost dělnictvu cizímu před dělnictvem místním.

Je ovšem pravda, že v župě Bratislavské, Nitranské, Komárňanské, Hontianské a Tekovské zůstala letos dosti značná část domácího dělnictva bez zaměstnání. Toto však lze vysvětliti tím známým faktem, že kraje tyto mají stálé přebytky dělnictva, z nichž roku minulého jen malou část tohoto dělnictva podařilo se umístiti v Jugoslavii, ostatníma dělnictvu snažilo se ministerstvo zemědělství opatřiti práci v Rakousku a Německu, což se také jen z části zdařilo. Umístění v Německu ztěžoval ovšem rapidní pokles německé marky, jemuž na druhé straně neodpovídalo úměrné zvyšování mezd.

Dělnictvo ze žup zpředu uvedených však v mnohých případech, ač mu byla práce nabízena, přijmout ji nechtělo, poněvadž požadovalo vyšší mzdy, než jaké byly vypláceny dělnictvu sezonnímu, pracujícímu na smlouvu, vydanou Slovenským úřadem práce. Zaměstnavatelé přirozeně nechtěli platiti vyšší mzdy a také se zřetelem na krisi panující v zemědělství ani nemohli a tudíž najali si dělnictvo z jiných míst na smlouvu úředního platí i o práci v cizině (Rakousku, Německu), kam dělnictvo ze zmíněných žup na práci jíti namnoze nechtělo.

Ministerstvo zemědělství konečně, aby odpomohlo vznikající nezaměstnanosti staralo se, aby nezaměstnané dělnictvo zemědělské bylo zaměstnáno, pokud ovšem poměry toho dovolovaly, na nouzových stavbách prováděných resorty ministerstva veřejných prací, sociální péče, železnic a ve státních lesích.

Pokud jde o žádost stran překládání četnictva. Sluší vytknouti, že podle ustanovení 16 zák. ze dne 14. dubna 1920, číslo 299 Sb. z. a n., mají býti příslušníci četnictva jen z důležitých služebních příčin na jiná místa překládáni.

Nelze tudíž požadavku, aby byli přeloženi na jiné místo všichni četníci, kteří jsou 3 léta na jednom místě, již ani z důvodů služebních a finančních vyhověti.

Ostatně třeba podotknouti, že nejsou známy případy, kde by četnictvo přijímalo dary a ani interpelace sama případů takových neuvádí. Paušální obvinění po této stránce nutno nejrozhodněji odmítnouti.

Některé četnické stanice požívají od dávných dob jistých výhod, které spočívají hlavně v poskytování deputátního dříví.

Ačkoliv výhody tyto nemají žádného vlivu na služební výkony četnictva, zamýšlí nicméně ministerstvo vnitra přijímání jich zakázati.

V Praze dne 25. ledna 1923.

Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska:

Dr. Kállay, v. r.

V./4097 (původní znění).

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslance H. Simma a druhů u nepřístojnostech v péči o válečné poškozence (tisk 3816/XII).

Stížnosti na péči o válečné poškozence, které docházejí, zvláště pokud se týká provádění požitkové agendy v Zemském úřadě pro péči o válečné poškozence v Karlině, nepostrádají vážného oprávnění. Je pravda, že až do dnešního dne není dosud rozhodnuto o všech nárocích na důchody válečných poškozenců podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. a že není úplně provedeno súčtování důchodů s vyživovacími příspěvky, státními příplatky a vojenskými zaopatřovacími požitky.

Tento neutěšený stav nelze však přičítati za vina ani úřadům, ani jednotlivci, nýbrž nutno zde vzíti v úvahu, jakým způsobem se vyvíjela a, byla budována péče o válečné poškozence v Československé republice.

Předně bylo nutno budovati celou péči o válečné poškozence úplně od základu jak po stránce normativní, tak po stránce administrativní, při čemž setkával se Zemský úřad s četnými obtížemi jak při umístění, tak pokud jde o počet a kvalifikaci zaměstnanců.

Jak obšírně vyloženo ve zprávě podané ministerstvem sociální péče sociálně politickému výboru poslanecké sněmovny vzhledem k resoluci ze dne 6. prosince 1922, nemohl býti dosud Zemský úřad pro péči o válečné poškozence v Čechách umístěn celý jediné budově, takže rozdělení úřadu, nevhodné a zdravotně závadné místnosti byly hlavní příčinou, že úřadování vázlo a zavdávalo příčiny k stížnostem.

Ministerstvo nemůže na tomto místě obšírněji pojednati o veškerých odvětvích péče o válečné poškozence, odkazuje zde na obšírnou zprávu o činnosti Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Čechách "Tři léta boje proti následkům války" a na zprávu o činnosti jmenovaného úřadu v roce 1922, jež předložena sociálně-politickému výboru poslanecké sněmovny.

Aby však podán byl alespoň stručný přehled toho, co bylo v péči o válečné poškozence vykonáno, uvádí ministerstvo sociální péče toto:

Hlavní váha činnosti Zemského úřadu spočívá v péči léčebné, v péči o vojíny amputované, pokud jde o opatření jich prothésami a orthopedickými pomůckami, konečně pak v podpoře poškozenců při zakládání existence, hlavně podporou družstev, k čemuž se druží i drobná péče charitativní, jež vykázala rovněž velmi pěkné výsledky. V různých nemocnicích a sanatoriích nachází se měsíčně asi 800 invalidů v léčení, z nich je 60% tuberkulosních. Celkový náklad na léčení válečných invalidů od 1. ledna 1922, do 31. října 1922, činil 7,450.20775 Kč, při čemž vyřízeno na 17.000 podání.

Jak vzrůstá počet invalidů, kteří potřebují orthopedických pomůcek, o tom svědčí, že Zemský úřad v Karlíně měl na počátku roku 1922 v evidenci 11.633 tuzemských válečných invalidů, kterýžto počet vzrostl do 30. listopadu 1922 na 17.835. Vedle toho vede se v záznamu 506 invalidů amputovaných, kteří bydlí v zahraničí. Do konce listopadu 1922 obdrželo technické oddělení za orthopedie celkem 440 účtů s 13.578 položkami a zaplatilo úhrnem Kč 7,318.75850 za invalidy tuzemské, za objednávky pro invalidy zahraniční vyplaceno za stejnou dobu Kč 7.00368, něm. Mk 60.824, din. 300, Kr 12.867.

Péče o slepce, jež vztahuje se nejen na válečné slepce osob mužstva, nýbrž i na ve válce osleplé gážisty, vede u Zemského úřadu v Karlíně v patrnosti 337 válečných slepců, z nichž zaopatřeno jo 200 velice dobře, většinou tabákovými sklady, výnosnými trafikami neb biografy. 104 váleční slepci zaopatřeni jsou rovněž dobře domovinami, trafikami, zvýšenými důchody a pod. Skutečně nezaopatřených slepců válečných, kteří nemají rodiny, je pouze 5. Tito umístěni jsou ve vojenské Invalidovně v Karlíně na náklad ministerstva sociální péče a požívají vedle úplného zaopatření a civilního opatření denního příspěvku Kč 5 - na úhradu drobných potřeb. Na penězích vyplaceno v péči o válečné slepce v 364 případech úhrnem Kč 1,140.510.43, z toho na půjčkách Kč 870.876, na darech Kč 269.63443.

V podpoře družstevnictví vykazuje Zemský úřad zvláště skvělé výsledky. Jím bylo založeno a podporováno 143 družstev a společností invalidů z nichž v činnosti je celkem 92 družstva a 30 společností; celkový počet členů invalidů v nich činí 2.830. Na půjčkách bylo družstvům povoleno od 1. ledna do 31. října 1922 v 18ti případech Kč 396.000, jednotlivcům na zařízení obchodů a živností v téže době půjčkou v 393 případech Kč 1,169.820, kapitalisaci důchodu v 43 případech Kč 228.100. Na zařízení trafik, případně na zakoupení tabákových tovarů povoleno půjčkou od 1. ledna do 30. října 1922 v 299 případech Kč 410.500.

Aby válečným invalidům bylo umožněno použíti výhod pozemkové reformy, poskytnuto bylo zemským úřadem v Karlíně od 1. ledna 1922 do 31. října 1922 půjčkou ve 128 případech Kč 589.560, kapitalisací důchodu v 94 případech Kč 583.200.

Jako skvělý vzor invalidního družstevního podniku, založeného zemským úřadem v Karlíně, dlužno uvésti zde výrobní a nákupní orthopedické družstvo válečných invalidů v Bubenči, jež dnes čítá skoro 200 zaměstnanců, mezi nimi 100 členů válečných invalidů. Má krásné, nákladem 4,500.000 Kč vybudované dílny i s velkým obytným domem pro své členy. Provozuje v Praze 5 prodejen, má velkou odbočku v Hradci Králové s 3 prodejnami. V tomto družstvu byli návštěvou hosté i z cizích zemí, z Francie, Anglie, Ameriky, Japonska a všichni vyslovili obdiv nad tím, co viděli a prohlásili, že podobného zařízení ve svých zemích nemají. Stejně úspěšně pracují družstva Plzeňské, Brněnské i Opavské, z nichž Brněnské družstvo "Ergon" vyhledalo si vedle výroby prothes ještě jiné obory práce, vyrábí různé zámečnické předměty i mechanické součástky, specialisovalo se pro železné žalusie a pokoušelo se také o výrobu drobných součástek pro aeroplány.

Na drobnou sociálně-charitativní péči o tuzemské válečné poškozence vydáno bylo zemským úřadem v Karlíně v roce 192 v 7.705 případech celkem Kč 3,668.97955, vedle toho poskytovány poškozencům oděvní součástky in natura. Na sociálně-charitativní péči o válečné poškozence v cizině bydlící věnováno celkem v 310 případech Kč 67.880. Mimo to poskytnuto čs. zastupitelským úřadům v cizině fič 9.500 na provedení vánoční nadílky.

Jak rozsáhlá je činnost Zemského úřadu v Karlíně pokud jde o vybavení poškozenců zaopatřovacími požitky, dokazují tato čísla:

Ve smyslu zákona ze dno 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. přihlásilo se do 30. listopady 1922 o důchod úhrnem 384.577 tuzemských poškozenců, z toho invalidů 131.862, vdov 62.268, sirotků 110,493, předků 43.954. Výměrů, které bylo by na tyto přihlášky vydati, je poněkud méně, protože sirotci, pokud žijí ve společné domácnosti, dostávají výměr pouze 1 k rukoum matky nebo poručníka. A tak mělo býti vydáno úhrnem 324.902 výměry, z nichž až dosud skutečně vydáno 319.692. Zbývá tedy k vyměření ještě 5.210 případů, z nichž je 1.927, kde nebyly dosud na vyzvání zemského úřadu zaslány stranou vyplněné dotazníky o majetkových a výdělečných poměrech, 2.487 případů, kde nutno konati dodatečná šetřeni, 796 případů, kde strana nenachází se v evidenci zemského úřadu a musí býti po původních přihláškách s doklady pátráno u úřadů jiných, zejména vojenských. Definitivní vyřešení všech přihlášek, i těch, kde přes opětné urgence úřadu doklady nedocházejí, umožněno je teprve nyní po vydání vládního nařízení ze dne 7. prosince 1922, č. 363 Sb. z. a n., kterým provádí se zákon ze dne 20. února 1930; č. 142 Sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n. na základě něhož možno ve smyslu §u 26 zákona uložiti straně konečnou lhůtu k předložení dokladů, jinak považuje se přihláška za neučiněnou.

Z dosud vydaných 319.692 výměrů bylo přiznávacích 210.691, zamítavých 109.001. Stížností do zamítavých výměrů podáno bylo u zemského úřadu v Karlíně dosud 14.036, tudíž při celkovém počtu 319.692 kusů asi 4%.

Odvolání do nálezu okresních sociálně-lékařských komisí podáno bylo celkem 27.646, ty pak byly do nynějška téměř všechny vyřízeny.

Žádostem za prohlídku novou nebo z důvodu zhoršení zdravotního stavu se zpravidla vyhovuje a bude ve vyřizování žádosti toho druhu postupováno tím rychleji, že vládním nařízením ze dne 8. června 1922, č. 181 Sb. z. a n. bylo řízení prohlídkové v první instanci podstatně zjednodušeno.

Přiznané důchody jsou likvidovány a poukazovány poštovním úřadem šekovým k pravidelné výplatě. Dosud bylo zlikvidováno celkem 210.691 důchodů, z těch invalidních 73.500, vdovských 54.320, sirotčích 53.210, předků 29.651.

Toto celkové číslo důchodů se ovšem nevyplácí, a sice proto, že během doby někteří percipienti zemřeli, někteří důchodu pozbyli, a stále vyskytují se případy, že poštovní úřad šekový vrátí důchod bud pro neúplnou adresu udanou stranou, nebo proto, že nebylo přestěhování včas oznámeno. Na měsíc listopad poukázáno bylo celkem 198.016 důchodů tuzemských.

Zároveň s poukázáním důchodů mělo býti provedeno i súčtování vyživovacího příspěvku, vojenských zaopatřovacích požitků a státního příplatku k důchodu, jež vypláceny podle § 40. zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. zálohou na důchod podle §§ 7., 8., 17. odst. 1., 23. a 25., odst. 3. uvedeného zákona. Bohužel nebylo možno práci tu provésti ihned, neboť teprve v měsíci listopadu a prosinci minulého roku byly získány k tomu účelu potřebné místnosti, v mnohých případech také ještě nedošly súčtovati výkazy od berních správ, jež rovněž jsou vlastní prací svrchovaně zatíženy. Na súčtování pracuje se s největším urychlením i v hodinách mimoúředních, takže lze doufati, že do tří měsíců budou všechny práce súčtovací provedeny.

Z poškozenců československých, kteří bydlí v cizině přihlásilo se do 30. listopadu 1922 39.363 poškozenci, z nichž invalidů bylo 9.669, vdov 10.289, sirotků 17.430, předků 1.975. Tito váleční poškozenci uplatňovali nárok celkem 31.260ti přihláškami, na něž vydáno až dosud 30.258 výměrů (invalidních 8.977, vdovských 10.210, sirotčích 9.141, předků 1.930). I těch pak bylo kladných 23.678, zamítavých 6.580. Zbývá tudíž nevyřízených 1.002 přihlášek, jež týkají se v 692 případech invalidů, kteří dosud nebyli definitivně klasifikováni a 310 pozůstalých, u nichž schází některé doklady pro vyměření důchodu nezbytné. Klasifikování invalidů provedeno bude na základě nové úpravy sociálně-lékařských prohlídek v době nejbližší, důchody pozůstalým budou vyměřeny podle toho, jak budou přihlášky stranami doplněny.

Důchody zahraniční vyplácí zemský úřad do Německa a Rakouska poštovním úřadem šekovým, do jiných státu prostřednictvím čsl. zahraničních úřadů. Nyní vyplácí se celkem 23.678 důchodů, z těch 5.982 invalidů, 8.810 vdovských, 7.715 sirotčích a 1.171 předků. K vyúčtování doplatku důchodu poškozencům v zahraničí nemohlo se dosud přikročiti z toho důvodu, že nedošel dosud súčtovati materiál.

V oboru sociálně charitativní péče může tedy státní správa republiky Československé snésti srovnání se všemi ostatními státy i naopak bez nadsázky možno říci, že není snad státu, který by sám, bez cizí pomoci, t. j. bez pomoci země, okresů, obcí i soukromé dobročinnosti byl vykonal tolik, jako republika Československá a jedině neblahý stav požitkové agendy zaviňuje, že všechny kladné výsledky péče o válečné poškozence jsou pomíjeny a že celý zřetel v širší i užší veřejnosti jest obrácen k nedostatkům, které mnohdy jsou ještě zveličovány.

Ministerstvo sociální péče doufá, že z této zprávy je vidno, že všude tam, kde bylo možno přikročiti k řešení jednotlivých těchto otázek v rámci vlastní působnosti, a kde se nesetkalo s obtížemi povahy administrativní a personální učinilo vše možné, aby vyvarovalo se stížností, a že se mu to v míře možnosti podařilo.

V Praze dne 21. března 1923.

Ministr sociální péče:

Habrman, v. r.,

VI./4097.

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslance J. Pastyřika, R. Mlčocha, V. Vávry a druhů o zadání objednávky ošacovací akce pro děti nezaměstnaných (tisk 3967/V).

Na interpelaci pánů poslanců J. Pastyříka, R. Mlčocha, V. Vávry a druhů o zadání objednávky ošacovací akce pro děti nezaměstnaných kladu si za čest podati tuto odpověď:

Předem sluší poznamenati, že údaj interpelace, jako by ministerstvo sociální péče zadalo "socialistické velkonákupně celou objednávku za obnos 10 milionů korun", neodpovídá skutečnosti. Velkonákupní společnost konsumních družstev v Karlině, o niž tu patrně jde, dostala toliko zadávku za 1,012.900 Kč od Pomocného komitétu pro podporu dětí nezaměstnaných osob při České zemské komisi pro péči o mládež v Praze a další objednávku za 51.802 Kč od německé zemské komise pro péči o mládež v Brně.

Celkový postup, jímž se ministerstvo sociální péče řídilo při organisaci pomocné akce pro děti nezaměstnaných, byl takovýto:

Podle usnesení vlády měla státní podpora 10 milionů korun na ošacení dětí nezaměstnaných osob sloužiti k doplnění a posílení prostředků, sebraných k tomu účelu akcí dobročinnou, kterou zahájila již dříve zemská ústředí dobrovolné péče o mládež v jednotlivých zemích. (V Čechách, na Moravě a ve Slezku zemské [ústřední] komise pro péči o mládež obou národností se svými okresními odbočkami, na Slovensku pak a v Podkarpatské Rusi tamní Divise Čsl. Červeného kříže se svými místními spolky).

Potřeba úzkého spojení akce dobrovolné s akcí státní jakož i prokázaná způsobilost právě uvedených korporací v praktické činnosti v oboru sociální péče o mládež vedla k tomu, že vláda pověřila k návrhu ministerstva sociální péče jmenované korporace i provedením akce ošacovací na účet prostředků státních. Při tom vytčeny byly vládou přesné směrnice, jimiž se korporace ty měly při provádění pomocné akce říditi, a vyměřeny i kvoty, jichž se jim k tomu cíli dostalo ze zmíněné státní dotace. K tomuto opatření vedla vládu mimo právě uvedené důvody zejména ta okolnost, že bylo třeba ošacovací akci provésti s největším urychlením, jednak z důvodů úsporných (aby mohlo k úhradě nákladů akce býti užito úspor státního rozpočtu ještě v roce 1922), především však aby se potřebným dětem, pro něž akce byla podniknuta, dostalo nezbytného ošacení pro nejsvízelnější dobu zimní nepohody (definitivní usnesení vlády o poskytnutí a úhradě potřebných prostředků mohlo býti učiněno teprve 22. prosince 1922, tedy na samém sklonku minulého roku).

Naléhavá tato potřeba, aby se nuzným dětem dostalo nezbytného oděvu ihned bez jakéhokoli průtahu, přiměla také uvedené korporace, jež byly pověřeny provedením pomocné akce ošacovací, k tomu, že zadaly potřebné dodávky jen omezenou soutěží, nikoliv veřejným ofertním řízením. Jakkoli zdejší ministerstvo hned z počátku upozornilo tyto korporace na požadavek veřejné soutěže, přece uznává plně, že by její provedení bylo způsobilo průtah dvou až tří měsíců, zvláště při dnešní kritické době, kdy bylo třeba počítati se zvláště velikým počtem nabídek. Ze veřejnou soutěž nebylo možno provésti bez citelné újmy zájmů akce samá, uznáváno jest všeobecně také v kruzích výrobců, jimž se dodávky nedostalo. I když nebylo možno provésti veřejnou soutěž, bylo však přihlíženo k tomu, aby dodávky byty aspoň ve svém celku rozděleny stejnoměrně. Třebaže zase táž nutnost urychleného provedení akce nedovolovala rozdělení dodávek drobným místním živnostníkům (i to však stalo se v jednotlivých oblastech, kde tomu poměry dovolovaly, tak zvláště ve Slezsku), přece dostalo se velmi značných dodávek společenstvům živnostníků jak v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, tak i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Vůdčí zásadou akce bylo, aby se již dodávkami samými čelilo aspoň částečně nezaměstnanosti; byly tudíž vyloučeny dodávky zboží skladového a objednávky dirigovány předem do míst, kde nezaměstnanost jest zvláště veliká.

Zdůrazniti sluší, že ač kontrola dodaného zboží byla velmi podrobná a přísná, jest dodané zboží podle posudku odborných znalců ve všech okresech, kam bylo přiděleno, vesměs dobré jakosti.

Posléze považuji za účelné prohlásiti, že ministerstvo sociální péče při všech veřejných dodávkách v oboru své působnosti přísně přihlíží k tomu, aby bylo dbáno veřejné soutěže, aby se tak umožnila účast všem kruhům výrobců. V akci pro děti nezaměstnaných osob vedly jen zcela mimořádné, svrchu vylíčené a všeobecně uznávané důvody k tomu, že korporace, provedením akce pověřené, nemohly voliti cestu veřejné soutěže. Z právě uvedeného vysvítá však dostatečné, že tento postup nebyl akci nikterak na újmu, i že také do oprávněných zájmu živnostnictva pobylo nikterak zasaženo.

V Praze dne 28. března 1923.

Ministr sociální péče:

Habrman, v. r.