Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4093.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne..............,

kterým se upravuje vyučování jazyku státnímu jakož i jazykům národních menšin na školách středních a ústavech učitelských.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Jazyk státní jest na všech středních školách (gymnasiích, reálných gymnasiích, vyšších reálných gymnasiích, reformních reálných gymnasiích a reálkách) a na ústavech učitelských bez rozdílu jazyka vyučovacího předmětem povinným.

§ 2.

Jazykům národních menšin lze na těchto školách vyučovati buď jako předmětu povinnému nebo nepovinnému, pokud některý z těchto jazyků není již jako jazyk vyučovací předmětem povinným.

§ 3.

Ministr školství a národní osvěty určí, na kterých školách bude vyučováno tomu kterému jazyku v § 2 naznačenému a jaký ráz ve smyslu téhož paragrafu bude míti dotčený předmět.

§ 4.

Při provádění tohoto zákona jest šetřiti zásady, že do vyšších tříd lze příslušný jazyk jakožto předmět povinný zaváděti toliko postupně.

§ 5.

Přestoupí-li žák ze závažných důvodů na ústav s týmž vyučovacím jazykem, na němž však jest vyučování jazykům v 2 naznačeným zařízeno jinak než na ústavě, na kterém dříve studoval, může mu ministr školství a národní osvěty usnadniti přechod bud odkladem přijímací zkoušky z jazyka příslušné národní menšiny anebo v případech pozoruhodných osvobozením od účasti na povinném výučování tomu jazyku, kterému se dosud neučil.

§ 6.

Zákonem tímto částečně se ruší a doplňují 12 a 13 zemského zákona pro Čechy ze dne 13. září 1874, čís. 56 z. z., § 8 zemského zákona pra Moravu ze dne 4. května 1906, čís. 40 z. z., §§ 8-10 zemského zákona pro Slezsko ze dne 8. srpna 1914, čís. 34 z. z., a §§ 29 a 30 zákona ze dne 2. května 1883, čís. 53 ř. z.

§ 7.

Pokud neustanoví sněm Podkarpatské Rusi jinak, platí tento zákon i na území Podkarpatské Rusi.

§ 8.

Zákon tento nabude účinnosti počátkem školního roku 1923/24 a provede jej ministr školství a národní osvěty.

Důvody.

Dnešní stav vyučování jazyku státnímu, jakož i jazykům národních menšin na školách výše uvedených jest tento:

Na gymnasiích, reálných gymnasiích, vyšších reálných gymnasiích, reformních reálných gymnasiích a učitelských ústavech s československým jazykem vyučovacím jest němčina a na stejných ústavech s německou řečí vyučovací čeština předmětem nepovinným. Výjimky činí střední školy s německým nebo maďarským jazykem vyučovacím na Slovensku, kde jazyk československý na středních školách všech typů (i na reálkách) jest předmětem povinným.

Na reálkách s československým jazykem vyučovacím v Čechách lest podle zemského zákona pro Čechy že dne 13. září 1874, čís. 56 z. z., němčina předmětem nepovinným a obdobně na reálkách s československým jazykem vyučovacím na Slovensku. Na Moravě podle zemského zákona pro Moravu ze dne 4. května 1906, čís. 40 z. z., a ve Slezsku podle zemského zákona pro Slezsko ze dne 8. srpna 1914, čís. 34 z. z., jest němčina předmětem povinným. Na reálkách s německým jazykem vyučovacím podle týchž zákonů čeština jest v Čechách předmětem nepovinným, na reálkách na Moravě a ve Slezsku předmětem povinným.

Jak patrno, jest tedy ve vyučování jazyku státnímu jakož i jazykům národních menšin veliká různost a navrženou osnovou má býti čeleno této přílišné různotvárnosti, jež působí citelné obtíže pedagogické i administrativní.

Dokonalé znalosti jazyka státního nelze dosíci, jak dosavadní zkušenosti zřejmě dokazují, vyučuje-li se mu na školách jiného jazyka vyučovacího nepovinně. Náprava po této stránce jeví se samozřejmým kategorickým příkazem.

Neméně důležitým úkolem školské správy jest usilovati o to, aby absolventi středních škol s vyučovacím jazykem československým odcházeli do života s náležitou praktickou znalostí jazyka některé národní menšiny. Jde tu bud o jazyk ruský (rusínský), polský, německý nebo maďarský. Ježto však nelze stanoviti určitého obecného předpisu zákonného, které národní menšiny jazyk má býti na tom kterém ústavě zaveden, doporučuje se zůstaviti ministru školství a národní osvěty, aby o tom rozhodl v každém jednotlivém případě podle místních poměrů a aby určil, zda tomu jazyku má býti vyučováno jako předmětu povinnému či nepovinnému.

Aby nebylo téměř znemožněno pokračování ve studiích tomu žáku, jenž přestupuje na ústav, na kterém jest vyučování jazykům naznačeným v § 2 zařízeno jinak než na ústavě, na kterém dříve studoval, činí se opatření v § 5, že mu může býti bud povolen odklad přijímací zkoušky z příslušného jazyka anebo může býti v případech pozoruhodných vůbec zproštěn účasti na povinném vyučování v tomto jazyce.

Při provádění tohoto zákona bude ovšem nutno pamatovati ještě na přechodná ustanovení podmíněná postupným zaváděním nového povinného předmětu. Neprospěje-li žák v některé třídě, kde do té doby příslušný jazyk nebyl ještě předmětem povinným a tím se dostane do třídy, kde předmětem povinným již jest, nutno učiniti opatření podobné, jako jest uvedeno v odstavci předešlém. Poněvadž však tu jde jen o opatření přechodné, nedávají se příslušná ustanovení do osnovy zákona, nýbrž ponechávají se pro prováděcí předpisy.

V § 7 uvedeny jsou zákony, které se částečně ruší a doplňují tímto zákonem. Jsou to zmíněné již zákony zemské pro Čechy, Moravu a Slezsko, týkající se reálek, a zákon ze dne 2. května 1883, ř. z. čís. 53, v němž jsou uvedeny předměty, kterým se vyučuje na ústavech učitelských. Zákonných norem maďarských není třeba zde uváděti, poněvadž podle zákona ze dne 27. května 1919, Sb. z. a n. čís. 293, platí na území, jež v tomto směru přichází v úvahu - pokud se osnov týče - příslušná ustanovení platná pro střední školy a ústavy učitelské v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh byl v obou sněmovnách přikázán výborům kulturnímu a ústavně-právnímu.

V Praze dne 16. dubna 1923.

Náměstek předsedy vlády:

Jan Malypetr, v. r.