Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1923.

o ochraně nájemníků.

Vládní návrh zákona o ochraně nájemníků nemění ničeho na stěžejních zásadách dosavadních zákonů. Nájemníci budou jako dosud chráněni proti bezdůvodné výpovědi a proti neoprávněnému zvyšování nájemného.

Výpověď bude lze podle chystaného zákona dáti pouze z důležitých důvodů. K 11 důvodům výpovědi podle dosud platného zákona přičiňuje vládní návrh nových 5 důvodů a rozšiřuje mimo to dosavadní 2 důvody o nové skutečnosti, ze kterých lze dáti výpověď. Z nových pěti důvodů jsou 4 vyvozeny z viny nájemníkovy; pátý zakládá se na nemožnosti nájemníkově provozovati živnostenské oprávnění. Možno tudíž právem říci, že nových 5 důvodů k výpovědi nečiní újmy řádným nájemníkům, a že jsou ve prospěchu osob, jsoucích bez bytu.

K jednotlivým novým důvodům výpovědi bylo by uvésti:

Důvod uvedený pod č. 3, může postihnouti pouze cizince, kteří byli z území republiky vypovězeni. Důvod tento jest tím více na místě, že naše zákony o ochraně nájemníků až posud nečinily rozdílu mezi našimi a cizími příslušníky, ač cizí zákony států i spojeneckých tento rozdíl činí.

Důvod uvedený pod č. 4 připouští výpověď, má-li nájemník nebo člen jeho domácnosti 2 nebo více bytů v téže obci a nepotřebuje-li vypovídaného bytu pro své povolání. Tímto ustanovením jest jen uzákoněna praxe, která se vyvinula již na základě dosavadních zákonů.

Důvod uvedený pod č.5 znamená posílení zákona ze dne 11. července 1922, čís. 225 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních bytové péče v tom směru, že užívá-li nájemník bez povoleni nutného podle cit, zákona najatého bytu k jiným účelům než k bydlení, možno mu dáti výpověď, kdežto podle cit. zákona mohl býti politickým úřadem pouze trestán.

Důvod, uvedený pod č. 8., přináší zvýšenou ochranu podnájemníků. Podle tohoto důvodu možno dáti výpověď nájemníkovi, který dává si platiti podnájemné vyšší, než jak zákon připouští, i po té, kdy soud o výši nájemného rozhodl. Výpověď z tohoto důvodu možno však dáti jen, souhlasí-li s výpovědí podnájemníci. Této podmínky jest třeba proto, aby podnájemník výpovědí, danou nájemníkovi, nepozbyl přístřeší. Bude věcí podnájemníků, aby dohodou s majiteli domu tohoto ustanovení v žádoucí míře užívali.

Důvod, uvedený pod č. 15, podle něhož možno dáti výpověď ze živnostenské provozovny, zaniklo-li živnostenské oprávnění nájemníkovo, má ten účel, aby najaté místnosti nezůstaly nevyužitkovány. Ustanovení tohoto nemůže býti zneužíváno v neprospěch nájemníků ani tehdy, jsou-li pachtýři živnostenského oprávnění. Jsouť pachtýři živnostenského oprávnění proti výpovědi smlouvy o pachtu živnostenského oprávnění v nezkrácené míře jako dosud chráněni zvláštním ustanovením § 7, odst. 1.

Důvod, uvedený pod č. 16, připouštějící podle dosavadního zákona jen výpověď z bytu fysické osobě, byl rozšířen na, byty a místnosti, užívané k výdělečné činnosti výdělečných podniků. Současně byla výše jmění u osob fysických snížena ze 2,000.000 Kč na 1,500.000 Kč a stanovena u výdělkových podniků částkou 20,000.000 kor. čsl. Z tohoto důvodu možno však výdělkovým podnikům dáti výpověď jen z místností, užívaných v ústředí, a nikoli z filiálek. Sociálně-politický výbor přičinil k tomuto posléze uvedenému ustanovení dodatek o cizozemských společnostech, majících za účel, aby cizozemské společnosti nebyly lépe postaveny nežli společnosti domácí.

Ustanovení § 6 bylo ve vládní osnově rozšířeno o výslovné ustanovení, dané pro případ úmrtí nájemníkova. Podle tohoto nového ustanovení vstupují v nájemní smlouvu zemřelého nájemníka jeho dědicové, kteří nemajíce vlastního bytu bydlí v jeho bytě v době jeho smrti. Ustanovení to shledal sociálně-politický výbor vyhovujícím požadavkům slušností a praktické potřebě.

Ustanovení zákona o zvýšení nájemného zůstala až na nové ustanovení § 10, připouštějící zvýšení nájemného z důvodu vyšších příjmů nebo výnosů nájemníkových, v celku nezměněna.

Nové ustanovení § 10 připouští zvýšení nájemného u těch fysických osob, kterým byla předepsána osobní daň z. příjmu přes 60.000 Kč a u těch výdělkových společností, kterým byla předepsána. výdělková daň podle II. hlavy z výnosu přes 250.000 Kč. Zvýšení nájemného z tohoto důvodu jest však v zákoně omezeno a sice nejvýš na částku převyšující základní nájemné o 120 proc., do nichž ovšem nutno započítati dosavadní již provedené zvýšení.

Sociálně-politický výbor byl si vědom nesrovnalostí, které z tohoto ustanovení vyplynou z té skutečnosti, že předpisy daňové nemohou se týkati těch let, ve kterých podle tohoto ustanovení bude možno zvýšiti nájemné, a dále zatížení, které stihne okresní soudy a ve zvýšené míře berní správy. Ustanovení posledního odstavce § 10 má zaručiti, aby berní správy byly povinny podávati žádaná data pouze soudím a nikoliv pronajímatelům.

Sociálně-politický výbor přičinil k odst. 2 § 10 dodatek, sledující týž účel jako dodatek připojený k § 1, č. 16.

Ustanovení dosavadního § 12 bylo ve vládní osnově z dosavadního zákona převzato až na tyto změny:

V odst. 2 byly výslovně, a to taxativně, uvedeny výlohy spojené s udržováním a správou domu, z nichž může vlastník domu nájemné zvýšiti. Sociálně-politický výbor přijal ustanoveni vládní osnovy, podle něhož mohou tyto výlohy, jsou-li pro ně stanoveny a veřejně vyhlášeny zvláštní sazby, býti vypočteny jen podle těchto sazeb, ale přičinil k tomu dodatek, že jsou-li skutečné výlohy nižší, smějí býti započítány pouze skutečné výlohy nižší, a nikoli výlohy vypočítané podle uvedených sazeb.

V odst. 3 stanoví vládní osnova zásadu, že pronajímatel nesmí započítávati do zvýšení nájemného kvotu daňovou, připadající na opravy a obnovu domu. Podle dosavadního ustanovení započteni nebo nezapočtení kvoty daňové bylo ponecháno na vůli majiteli domu. Toto nové ustanovení předpokládá ovšem, že finanční správa nařídí úřadům vyměřujícím daň činžovní nezdaňování částky nájemného, připadající na opravy a obnovu domu. Toto ustanovení jest výhradně dáno ve prospěch nájemníků, nezpůsobujíc žádnou újmu majitelům domů.

V této souvislosti bylo by se zmíniti, že sociálně-politický výbor přičinil k § 22, odst. 1, ustanovení, podle něhož mohou nájemníci za platnosti nového zákona žádati na majitelích domů, aby napříště nezapočítávali jim do nájemného kvotu vypadající na daň z titulu oprav a obnov domu, a kdyby majitelé domu této žádosti nevyhověli, domáhati se u soudu snížení nájemného i tehdy, když svého času zvýšení nájemného bylo povoleno soudním rozhodnutím.

V dalším odst. 8 § 12 stanoví vládní návrh zásadu obligatornosti vyhlášky ulehčující jak soudům tak i stranám orientaci o přípustném zvýšení nájemného. Zásada obligatornosti byla pojata do osnovy proto, poněvadž mnohé obce z neporozumění váhaly s vydáním vyhlášky, ke které podle dosud platného zákona nebyly povinny. Ustanovení odst. 9 dává vládě možnost, aby cestou nařizovací stanovila dobra, na kterou dlužno rozvrhnouti zvýšení nájemného z důvodu oprav nebo obrovy domu. § 20 obsahuje oproti dosavadnímu zákonu tu zapěnu, že v odst. 2. nájemníkovi postaven na roveň také jiný uživatel bytu z toho důvodu, aby jednání každé osoby, provinivší se proti tomuto ustanovení, bylo zapovězeno a tudíž neplatno. Také odst. 1. tohoto paragrafu neobsahuje věcné změny proti dosavadnímu zákonu, vyslovuje však s náležitou jasností, jaký význam dlužno přikládati dohodě učiněné mezi pronajímatelem a nájemníkem o zvýšení nájemného nebo jiné úplaty.

U § 22 bylo v důsledku změny usnesené sociálně-politickým výborem u odst. 1, jak byla již nahoře uvedena, doplněn také druhý odstavec slovy: "s účinkem od nejbližšího nájemního období", aby bylo jasně vysloveno, že soud přezkoušev ať úmluvy o zvýšení nájemného či své vlastní rozhodnutí - ale toto poslední jen z důvodu, že výše nájemného není v souhlase s novým pozměněným ustanovením § 12, odst. 3, -, může nájemné zvýšiti nebo snížiti jen s účinkem od nejbližšího nájemního období, a nikoliv tedy se zpětnou účinností.

K § 23 připojuje vládní návrh nový odst: 4 o znalcích, povolaných k výpočtu přípustného zvýšení ve složitějších případech. Ustanovení to jest jistě v zájmu urychlení soudního řízení.

Také osnova nového zákona zachovává zásadu, že zákon nevztahuje se na nové domy. Z této zásady obsahuje výjimku nový odst. 2 § 31, podle něhož jsou, ale jen před výpovědí, chráněni nájemníci, kterým byl za vypovězený byt ve starém domě pronajat náhradní byt v novém domě.

Sociálně-politický výbor jest si vědom, že ani navrhovaný nový zákon neuspokojí obě strany zúčastněné na nájemní smlouvě, dospěl však k tomu přesvědčení, že vyhovuje daným hospodářským a sociálním poměrům, stiženým trvající bytovou nouzí. Sociálně-politický výbor doporučuje poslanecké sněmovně připojenou osnovu zákona k ústavnímu schválení.

V Praze dne 12. dubna 1923.

Zákon

ze dne.............

o ochraně nájemníků.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

O výpovědi.

§ 1.

(1) Pronajímatelé bytů mohou vypověděti smlouvu nájemní nebo podnájemní jen, svolí-li k tomu okresní soud, v jehož obvodě jest byt. Svolení k výpovědi budiž dáno pouze z důležitých důvodů.

(2) Za důležitý důvod bud pokládáno zvláště:

1. nezaplatil-li nájemník smluveného nebo v přípustné míře zvýšeného (§§ 8 až 13, 15, 16, 21 a 22) nájemného, jehož výše není sborná, byv po uplynutí obvyklé nebo ku placení nájemného ujednané lhůty upomenut, do konce lhůty, kterou mu pronajímatel alespoň na 24 hodiny od upomínky povolil;

2. byl-li nájemník odsouzen pro trestný čin, který se stíhá z úřední moci, spáchaný na pronajimateli nebo jeho choti v domě bydlící, nebo pro trestný čin proti cizímu majetku Spáchaný na obyvatelech domu;

3. byl-li nájemník vypovězen z území republiky československé;

4. má-li nájemník nebo člen jeho domácnosti jiný a dostatečný byt v obci, a nepotřebuje-li bytu pro výkon nebo při výkonu svého povolání;

5. užívá-li nájemník bytu k jiným účelům než k bydlení bez povolení nutného podle § 4 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 225 Sb. z. a n.;

6. porušují-li nájemník, členové jeho domácnosti neb osoby, které nájemník přijal do bytu nebo do svých služeb, opětovně hrubě pořádek v domě nebo způsobují-li svým chováním v domě oprávněné pohoršení, a nezjednal-li nájemník, byv k tomu vyzván, možné nápravy;

7. dal-li nájemník proti smluvnímu zákazu nebo bez svolení vlastníka domu do podnájmu celý byt nebo sice jen část bytu, ale ve zbylé části sám nebydlí;

8. dal-li si nájemník za místnosti dané do podnájmu i za dobu po soudním rozhodnutí platiti podnájemné, které soud podle §§ 21 nebo 22 uznal za nepřiměřené, a souhlasí-li podnájemníci s výpovědí;

9. prokáže-li pronajímatel úřední povolení k užitečnější stavbě a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za dostatečný. Náhrady za jiné místnosti nežli byty pronajímatel opatřovati nemusí. Nepočne-li pronajímatel se stavbou do tří měsíců po odevzdání bytu a nepokračuje-li v ní nepřetržitě, jest povinen nájemníkovi pronajmouti znovu byt, zaplatiti útraty stěhovací a nahraditi jinou škodu;

10. potřebuje-li pronajímatel bytu nutně sám pro sebe a utrpěl-li by značnější újmu, zůstal,-li by nájemní smlouva v platnosti, nežli nájemník, byla-li by zrušena. Při tom se však nehledí k újmě, kterou si pronajímatel sám způsobil svým jednáním neb opomenutím;

11. potřebuje-li majetník podniku továrního, živnostenského nebo zemědělského pro své zaměstnance bytu, který jest přístupný toliko prostorami náležejícími k jeho podniku;

12. potřebuje-li pronajímatel bytu nutně sám pro sebe a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za dostatečný;

13. potřebuje-li pronajímatel bytu nutně pro své ženaté nebo vdané děti a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za přiměřený, ač nenabyl-li domu koupí nebo směnou po 1. listopadu 1918. Při posuzování přiměřenosti náhradního bytu nezáleží na výpravě dosavadního bytu;

14. potřebuje-li vlastník domu nutně sám pro sebe bytu, z něhož se po 1. srpnu 1914 vystěhoval, ač nenabyl-li domu koupí nebo směnou po 1, listopadu 1918;

15. zaniklo-li živnostenské oprávnění nájemníkova k provozování živnosti v najatých místnostech. 7 tohoto důvodu lze dáti výpověď jen z místností užívaných k provozování živnosti, které nejsou částí bytu;

16. jde-li o nájemníka, který přiznal jmění podle zákona o dávce z majetku a přírůstku na majetku ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., pokud s týče podle nařízení ze dne 25, června 1920, čís. 424 Sb. z. a n., aspoň 1,500.000 Kč, je-li nájemníkem fysická osoba, neb aspoň 20,000.000 Kč, je-li nájemníkem společnost povinná dávkou z majetku podle § 42, č. 1 a 2, cit. zákona, nebo kterému byla z takového jmění dávka pravoplatně uložena, a není v téže obci vlastníkem domu aspoň o takovém počtu místností, kolik jich má najato, kterého nabyl před 1. listopadem 1918 nebo pro který bylo po tomto dni uděleno úřední povolení stavební. Fysické osobě maže z tohoto důvodu býti dána výpověď jen z bytu, společnosti z bytů a místností užívaných k výdělečné činnosti v ústředí. U cizozemských společností pokládá se za ústředí jejich sídlo v tuzemsku podle platných ustanoveni daňových.

§ 2.

(1) Smlouvy nájemní a podnájemní, učiněné na určitou dobu před 3. květnem 1920, zanikají projitím času, jestliže před uplynutím nájemní doby, a to ve výpovědní lhůtě zvláštními předpisy stanovené nebo v místě obvyklé, bud nájemník prohlásí, že v nájmu nechce pokračovati, anebo pronajímatel dá se svolením soudu podle § 1 výpověď. Výpovědi této není potřebí při skladištích, jde-li o stavbu podle § 1, odst. 2., č. 9. Jinak obnovuje se smlouva nájemní a podnájemní na neurčitou dobu s výpovědní lhůtou zvláštními předpisy stanovenou nebo v místě obvyklou.

(2) Ustanovení předchozího odstavce nelze užíti na smlouvy nájemné a podnájemné učiněné na určitou dobu o místnostech, na které se nevztahovala nařízení o ochraně nájemníků, uvedená v § 33 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 Sb. z. a n., prokáže-li pronajímatel, že je znovu jinak pronajal již před vyhlášením tohoto zákona.

Smlouvy nájemní a podnájemní učiněné na určitou dobu po 3. květnu 1920 pokládají se po dobu platnosti tohoto zákona za učiněné na neurčitou dobu s výpovědní lhůtou zvláštními předpisy stanovenou nebo v místě obvyklou. Na výpověď pronajímatelovu jest užíti ustanovení § 1 s tím obmezením, že před uplynutím smluvené doby nájemní může pronajímatel vypověděti smlouvu takovou jen z důvodů uvedených v § 1, odst. 2., č. 1 až 5, 7;8 a 9, a v § 3, odst. 2.

(4) Ustanovení předchozího odstavce nevztahují se na smlouvy nájemní a podnájemní učiněné na určitou dobu kratší 3 měsíců, leč by nájemník užíval bytu se svalením pronajimatelovým déle 3 měsíců.

§ 3.

(1) Po dobu účinnosti tohoto zákona může pronajímatel žádati zrušení nájemní smlouvy bez výpovědi jen, zneužívá-li nájemník bytu ke značné škodě pronajímatelově, nebo musí-li se pronajaté stavení z nařízení stavebního úřadu znovu stavěti nebo zbořiti.

(2) Z těchto důvodů může býti také dáno svolení k výpovědi podle § 1.

§ 4.

(1) Chce-li pronajimatel dáti výpověď, učiní to písemně nebo protokolárním návrhem u okresního soudu, v jehož obvodě jest byt. V návrhu bud uveden mimo byt a dobu, na kterou se dává výpověď, důvod zamýšlené výpovědi a nabídnuto jeho osvědčení. Při výpovědi z důvodu uvedeného v § 1, odst. 2., čís. 16, nesmí býti výpovědní lhůta kratší jednoho roku. K jiným důvodům nemůže býti v řízení přihlíženo.

(2) Soud vyslechna při nařízeném roku strany provede v nesporném řízení potřebná šetření a vysloví usnesením, zdali připouští výpověď; současně rozhodne o útratách. V usnesení, jímž soud připouští výpověď, udá zároveň určitě čas, kdy nájem nebo podnájem se skončí, a nařídí nájemníkovi s pohrůžkou exekuce, aby odevzdal byt v určeném čase. Uplynula-li již v době, kdy soud povoluje výpověď, smluvená nebo zvláštními předpisy stanovená nebo v místě obvyklá lhůta výpovědní, určí soud čas, kdy nájem nebo podnájem se skončí, při nájmu na neurčitou dobu tak, jako by výpověď byla dána v nejbližší výpovědní lhůtě, ač nebyla-li navrhována výpověď pro lhůtu ještě pozdější, a při nájmu na určitou dobu tak, aby nájemník měl k vyklizení přiměřenou lhůtu.

(3) Svolení k výpovědi z důvodu § 1, odst. 2., čís. 1, může soud odepříti, zaplatí-li nájemník nejpozději před skončením jednání dlužné nájemné.

(4) Řízení provede soudce, jenž jest jinak povolán rozhodovati v nájemních sporech.

(5) Do usnesení lze podati stížnost do 8 dnů od jeho doručení ke sborovému soudu I. stolice. Jiný opravný prostředek jest vyloučen. Usnesení, nabylo-li právní moci, nahrazuje platnou výpověď.

§ 5.

(1) Byla-li výpověď připuštěna z důvodů § 1, odst. 2., čís. 1 až 8, nebo z důvodu čís.. 9, pokud jde o pronájem jiných místností než bytů, nebo nebyla-li připuštěna proto, že nájemník před skončením jednání zaplatil nájemné, jest nájemník povinen nahraditi útraty výpovědi a soudního řízení včetně útrat právního zastoupení pronajímateli, jinak jest pronajímatel povinen nahraditi tyto útraty nájemníkovi.

(2) O útratách řízení opravného platí zásady sporného řízení.

§ 6.

Po smrti nájemníkově vstupují v nájemní smlouvu jeho dědicové, kteří nemajíce vlastního bytu bydlili v jeho bytě v době jeho smrti.

(2) Opustí-li nájemník trvale nebo dočasně společnou domácnost, kterou sdílel se svou rodinou, a společný byt, přecházejí práva a povinnosti nájemníka na příslušníky jeho rodiny, neprohlásí-li do týdne, že nechtějí pokračovati v poměru nájemním.

§ 7.

(1) Předchozí ustanovení vztahují se také na pachtovní smlouvy o provozování živností v najatých místnostech.

(2) Účinnost ustanovení §§ 1 až 6 a ustanovení odst. 1. tohoto paragrafu nemůže býti vyloučena neb obmezena smlouvou stra:.

O nájemném.

§ 8.

(1) Zvýšení nájemného z bytů, jednotlivých částí bytu a jiných místností jest obecně přípustno jen v mezích §§ 9 a 10.

(2) Pro obecně přípustné zvýšení nájemného je rozhodno základní nájemné, t. j. nájemné i s vedlejšími poplatky, které bylo smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu.

(3) Bylo-li nájemné pro berní rok 1915 (berní období 1915/1916) nebo pozdější berní rok prvního pronájmu uvedeno částkou nižší než pronajímatel uplatňuje, může se toto vyšší nájemné jen tehdy vzíti za základ přípustného zvýšení, prokáže-li pronajimatel, že u příslušné berní správy svá původní přiznání opravil.

(4) Jde-li o byty, jež 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu přenechány, byly k užívání za nepřiměřenou úplatu, jež při vyměřování daně činžovní nebyla uznána, nutno při stanovení základny zvýšení vychází od první hodnoty, jež byla pro berní roli 1915 (berní období 1915/1916) nebo pozdější berní rok ku vyměření daně činžovní stanovena.

(5) K obecně přípustnému zvýšení nájemného podle ustanovení § 9 a 10 není potřebí zvláštních důvodů.

§ 9.

(1) Měl-li nájemník při počátku působnosti tohoto zákona místnosti již najaty, jest obecně přípustno zvýšení nájemného od nájemního období následujícího po vyhlášení zákona

a) u menších bytů a jednotlivých částí kytu, než které jsou uvedeny pod lit b), na částku nepřevyšující základní nájemné o 20%,

b) u bytů a jednotlivých částí bytu, obsahujících 2 obytné místnosti a kuchyni, nečítajíc pokojíky pro služebné a ostatní příslušenství, na částku nepřevyšující základní nájemné o 40%,

c) u bytů větších, než které jsou uvedeny pod lit. b), a u jiných místností, mimo místnosti uvedené pod lit. d), na částku nepřevyšující základní nájemné o 60%,

d) u místností, užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 30%, jde-li o malé provozovny,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 40%, jde-li o střední provozovny,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 60%, jde-li o velké provozovny.

(2) Pronajímají-li se místnosti po počátku působnosti tohoto zákona novému nájemníku, jest obecně přípustno zvýšení nájemného od nájemního období následujícího po vyhlášení zákona

a) u menších bytů a jednotlivých částí bytu, než které jsou uvedeny v odst. 1., lit. b), na částku nepřevyšující základní nájemné o 40%,

b) u bytů, jednotlivých částí bytu a jiných místností uvedených v odst. 1., lit. b) a c), na částku nepřevyšující základní nájemné o 60%,

c) u místností užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, podle ustanovení odst. 1., lit. d).

§ 10.

(1) Nájemníku, kterému byla podle posledního předpisu předepsána buď

a) daň z příjmu (dôchodková) z poplatného příjmu přes 60.000 Kč nebo

b) daň výdělková podle II. hlavy zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi daň zárobková podniků veřejně účtujících podle zák. čl. VIII. z r. 1909 a zák. čl. XXXIV. z r. 1916) z poplatného výnosu přes 250.000 Kč,

může býti zvýšeno nájemné na částku nepřevyšující základní nájemné o 120%. Rozhodným je poslední předpis, který nabyl právní moci, leč by poplatný příjem (výnos) podle pozdějšího předpisu, který nenabyl ještě právní moci, byl nižší.

(2) Z důvodu uvedeného v odst. 1. pod lit. a) lze nájemné zvýšiti jen z bytů a jednotlivých částí bytu a z důvodu uvedeného v odst.:L. pod lit. b) jen z místností užívaných k výdělečné činnosti v ústředí, které nejsou částí bytu. O cizozemských společnostech platí ustanovení § 1, odst. 2., čís. 16, poslední věta.

(3) Berní správy jsou povinny k dotazu soudu sděliti, zda poplatný příjem (výnos) nájemníkův podle rozhodného posledního předpisu převyšuje částku uvedenou v odst. 1. či nic.

§ 11.

(1) O tom, je-li provozovna podle § 9, odst. 1., lit. d), a odst. 2., lit. c), malá, střední nebo velká, rozhodne, nedohodnou-li se strany, soud, přihlížeje k její velikostí, ke způsobu jejího užívání a k rozsahu podniku, vyžádaje si dobré mínění obchodní a živnostenské komory, v jejímž obvodu je sídlo soudu.

(2) Platí-li se jednotné nájemné z bytu a místností užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, a nedohodnou-li se strany, jaká část nájemného připadá na byt a jaká na místnosti ostatní, rozhodne o tom soud podle okolností případu, vyžádaje si, uzná-li toho potřebu, dobré mínění obchodní a živnostenské komory, v jejímž obvodu je sídlo soudu.

§ 12.

(1) Nad míru uvedenou v §§ 9 a 10 smí býti zvýšeno nájemné jen z důvodů uvedených v odstavcích 2. až 5., a to, nedojde-li k dohodě, jen uzná-li okresní soud zvýšení přípustným.

(2) Zvýšení nájemného jest přípustno o tolik, oč vzrostly výlohy pronajímatelovy

1. zvýšením veřejných dávek z domu nebo z nájemného zapravovaných nebo zavedením nových veřejných dávek, vyjímaje dávku z majetku a z přírůstku na majetku,

2. zvýšením pravidelných ročních výloh za

a) dostatečné osvětlování schodiště a chodeb domu,

b) vodoměr, plynoměr a elektroměr,

c) čištění domovní stoky,

d) čištění žumpy,

e) vymetání komínů a za

f) odvážení popele a smetí z domu,

3. zvýšením úrokové míry a vedlejších poplatků nebo jinými platy z knihovních pohledávek, které vázly na domě 1. srpna 1914, pokud jest zvýšení odůvodněno všeobecným stoupnutím hypotekární úrokové míry,

pokud zvýšení pod čís. 1 až 3 uvedené nastalo po 1. srpnu 1914 nebo po pozdějším prvém pronájmu. Jsou-li pro výlohy uvedené pod čís 2 a 3 veřejně vyhlášeny sazby, jest zvýšení nájemného přípustné jen o částku vypočítanou podle těchto sazeb, leč že byly výlohy nižší.

4. nákladem učiněným na občasné nebo mimořádně nutné opravy a obnovy domu, provedené po 3. květnu 1920; z tohoto důvodu jest zvýšení nájemného přípustno jen na dobu, která stačí, aby se náklad umořil ve lhůtě, po které bude pravděpodobně třeba stejnou opravu neb obnovu zase provésti.

Pokud částky, o které jest podle ustanovení odst. 2. zvýšení nájemného přípustné, nesmějí býti podle platných předpisu započítány do vyměřovacího základu daně činžovní; nesmí pronajímatel bráti v počet vyšší náklad na dani a přirážkách vypadající na zvýšené nájemné.

(4) K úhradě nákladu spojeného se zdražením ústředního topení a užívání zdviže lze nájemné přiměřeně zvýšiti, ale za užívání zdviže jen osobám; které jí používají nebo na její používání činí nárok.

(5) K úhradě nákladů, jež byly učiněny k žádosti nájemníkově v jeho bytě, jest přípustno přiměřené zvýšení nájemného na dobu, která stačí, aby se náklady v přiměřené lhůtě umořily, ledaže byly putny, aby byt byl udržen v uživatelném stavu.

(6) Zvýšení nájemného nesmí pro jednotlivý byt činiti více, než na něj připadá z úhrnné částky zvýšení podle poměru nájemného z jednotlivého bytu k součtu nájemného ze všech bytů placeného v době rozvrhu a nájemních hodnot nepronajatých součástí domu, položených za základ poslednímu daňovému předpisu.

(7) Zvýšení nájemného není přípustno z důvodu, že se mimo výlohy uvedené v odst. 2.. čís. 2, zvýšily také ostatní pravidelné roční výlohy, spojené s udržováním a správou domu, ani že pominulo dočasné osvobození od daně nebo dočasná úleva daňová, ani že se zvýšila daň činžovní v důsledku obecně přípustného zvýšení nájemného podle §§ 9 a 10.

(8) Obce, v nichž je sídlo okresního soudu a berní správy (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finančního ředitelství), jsou povinny a ostatní obce oprávněny, podle návrhu berní správy (finančního ředitelství) vyhlásiti, do jaké míry a od které doby jest přípustno zvýšení nájemného v obci z důvodů uvedených v odst. 2., čís. 1 a 2.

(9) Nařízením vlády mohou býti vydány směrnice pro určení doby, která stačí, aby se náklad uvedený v odst. 2., čís. 4, a v odst. 5. v přiměřené lhůtě umořil. Výpočtu budiž položena za základ 6% míra úroková.

§ 13.

Za užívání zařízení bytu daného v nájem a jiná smluvená plnění smí býti smluvena pouze přiměřená úplata; tato úplata smí se přiměřeně zvýšiti, pokud je to v daném případě zvlášť odůvodněno.

§ 14.

Byla-li o bytech, skládajících se mimo kuchyně a obytné pokojíky pro služebné ze 4 nebo více obytných místností, neb o místnostech užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, po vyhlášení tohoto zákona učiněna smlouva na určitou dobu aspoň 3 let, nevztahují se na ně ustanovení §§ 8 až 12.

§ 15.

Zvýšení nájemného jest účinné od nejbližšího nájemního období, ačli není zvýšení nájemného z důvodů uvedených v § 12, odst. 2., čís. 1 a 2, přípustno již od dřívějšího dne.

§ 16.

(1) Podnájemné s vedlejšími poplatky nesmí býti větší než nájemné s vedlejšími poplatky, které platí nájemník, a byla-li dána jen část bytu do podnájmu, než poměrná část nájemného s vedlejšími poplatky, vypadající na část danou do podnájmu.

(2) Ke zvýšení podnájemného nad procento, o které bylo přípustně zvýšeno nájemné nájemníkovi, jest potřebí svolení soudu.

(3) Ustanovení § 13 jest užíti také na podnájem.

(4) Nájemník jest k žádosti vlastníka domu povinen učiniti mu o každém podnájmu oznámení a zároveň udati jméno a povolání podnájemníkovo, výši podnájemného a výši úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění.

§ 17.

(1) Pronajímatel, pronajímaje byt, jest povinen udati na požádání nájemníkovi, jaké nájemné bylo z bytu smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvém pronájmu.

(2) žádá-li nájemník vyšší podnájemné, než jak je připouští § 16, odst. 1. až 3., musí prokázati svolení soudu, že požadované zvýšení jest přípustné.

§ 18.

Pronájem nebo postoupení bytu s podmínkou, že nájemník koupí zařízení bytu, jest zapovězen. Co bylo z tohoto důvodu plněno, může býti požadováno zpět se zákonnými úroky.

§ 19.

Nájemné nebo podnájemné i s vedlejšími poplatky a jiné úplaty smějí býti smluveny a placeny jen v penězích měny ustanovené zákonem ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 Sb. z. a n. Smlouvy tomu odporující jsou zapovězeny.

§ 20.

(1) Dohoda o nájemném neb o úplatě za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění neb o podnájemném může býti platně učiněna jen potud, pokud smluvené nájemné nebo jiná úplata neodporují ustanovením tohoto zákona nebo pokud nebudou jinak upraveny rozhodnutím soudu podle § 22.

(2) Zapovězena jsou veškerá právní jednání, kterými dosavadní nájemník nebo jiný uživatel bytu dává sobě nebo někomu jinému něco poskytovati nebo slibovati za postoupení bytu nebo v souvislosti s tím, nebo kterými pronajímatel dává poskytovati nebo slibovati mimo nájemné sobě nebo někomu jinému mělo za to, že pronajímá byt, nebo kterými si někdo dává poskytovati nebo slibovati nepřiměřenou odměnu za zprostředkování nájmu.

(3) Co bylo plněno proti ustanovením odst. 1. a 2., může býti požadováno zpět se zákonnými úroky. Tohoto nároku na vrácení nelze se předem zříci. Nárok na vrácení promlčuje se do 6 měsíců od zrušení nájemní smlouvy.

§ 21.

(1) O tom, je-li přípustno zvýšení nájemného podle § 12 neb úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 13 nebo podnájemného podle § 16, rozhoduje soud, v jehož obvodu jest byt, k písemnému nebo protokolárnímu návrhu pronajímatelovu nebo nájemníkovu.

(2) O zvýšení nájemného podle §§ 9 a 10 rozhoduje soud v odst. 1. uvedený k návrhu pronajímatelovu nebo nájemníkovu jen, neshodnou-li se strany o základním nájemném podle § 8 neb o jiných podmínkách zvýšení nájemného.

(3) Pronajimatel musí předložiti průkaz o nájemném, které bylo smluveno 1, srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu, a navrhuje-li zvýšení, uvésti ve svém návrhu dosavadní nájemné nebo jinou úplatu a odůvodniti podrobným výpočtem požadované zvýšena.

§ 22.

(1) Soud přezkouší na návrh nájemníkův nebo pronajímatelův úmluvy o zvýšení nájemného nad míru uvedenou v §§ 9 a 10, o úplatě za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 1 a o podnájemném podle § 16. Byla-li soudem, před účinností tohoto zákona rozhodnuto o přípustnosti zvýšení nájemného nebo jiné úplaty, může býti žádáno za přezkoušení soudního rozhodnutí jen z toho důvodu, že výše nájemného není v souhlase s ustanovením § 12, odst. 3.

(2) Soud jest pak oprávněn, vyslechna strany, podle výsledku vyšetření upraviti přiměřeně v mezích tohoto zákona nájemné nebo podnájemné neb úplatu za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění, s účinkem od nejbližšího nájemního období.

(3) K žádosti nájemníka, jemuž bylo nájemné zvýšeno podle § 10, může soud upraviti nájemné na míru přípustnou podle § 9, prokáže-li nájemník, že podle pozdějšího předpisu nemá poplatného příjmu (výnosu) uvedeného v § 10, odst. 1.

§ 23.

(1) Byl-li soud požádán, aby rozhodl podle §§ 21 nebo 22, obešle strany podotkna, že věc projedná a o ní rozhodne, i když se strany osobně nedostaví. Jednání bud provedeno pokud možno do 14 dnů po učiněném návrhu.

(2) Obeslané osoby jsou povinny přijíti nebo k jednání vyslati plnomocníka s věcí náležitě obeznalého, jakož i dáti podle pravdy vysvětlení o určitých otázkách soudem označených.

(3) Soud provede v nesporném řízení šetření pro rozhodnutí potřebná, vyslechna, je-li toho třeba, znalce a přihlížeje k okolnostem, které v daném případě jsou podle ustanovení zákona rozhodny pro přípustné zvýšení.

(4) V případech složitějších může soud výpočet přípustného zvýšení svěřiti znalci, jehož útraty hradí každá strana z polovice. Jinak platí o útratách zásady řízení sporného s výjimkou útrat právního zastoupení, jež hradí každá strana ze svého.

§ 24.

Do rozhodnutí soudu podle §§ 21 a 22 lze podati stížnost do 14 dnů od jeho doručení ke sborovému soudu I. stolice. Další opravny prostředek jest vyloučen.

§ 25.

Závisí-li rozhodnutí právního sporu o zaplacení nájemného nebo rozhodnutí o přípustnosti výpovědi zcela nebo částečně na tom, je-li přípustné zvýšení nájemného podle §§ 9, 10 a 12 neb úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 13 nebo podnájemného podle § 16, nebo jsou-li přiměřené úplata za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 13 nebo podnájemné podle § 16 čili nic, přeruší soud řízení, nebylo-li již o věci rozhodnuto, a vyžádá si toto rozhodnutí.

Veřejná oznámeni o bytech.

§ 26.

Oznamuje-li kdo veřejně byt, který chce pronajati, musí jej v oznámení přesně označiti. Oznámení nesmí obsahovati vyzvání, aby byly podávány nabídky s označením ceny.

§ 27.

Kdo hledá byt veřejným oznámením, nesmí v něm slibovati odměnu tomu, kdo jej nabídne neb opatří.

Trestní ustanovení.

§ 23.

Kdo učiní údaje, k nimž jest podle tohoto zákona povinen, nesprávně nebo neúplně nebo vůbec jich neučiní nebo jinak tento zákon obchází, kdo se dopustí jednání, která jsou podle tohoto zákona zapovězena, nebo kdo činí veřejná oznámení odporující ustanovením §§ 26 a 27, bud potrestán politickým úřadem (administrativní policejní vrchností) I. stolice a tam, kde jest státní police] ní úřad, tímto úřadem peněžitou pokutou do 20.000 Kč ve prospěch místního chudinského fondu nebo vězením (uzamčením) do 6 měsíců. Tyto tresty mohou býti také zároveň uloženy.

Všeobecná ustanovení.

§ 29.

Protokoly a podání v řízení soudním podle tohoto zákona podléhají poplatkům stanoveným pro řízení nesporné; z usnesení jest zaplatiti poplatek rovnající se polovičnímu rozsudečnému (saz. pol. 6, A), a) a E), a) vyhlášky min. fin. ze dne 22. března. 1922, čís. 123 Sb. z. a n., a §§ 14 a 15 zák. čl. XLIIl z r. 1914).

§ 30.

Ustanovení o bytech v tomto zákonu vztahují se, pokud není jinak ustanoveno, také na jednotlivé části bytů a jakékoliv jiné místnosti, které jsou předmětem nájemní nebo podnájemní smlouvy.

§ 31.

(1) Zákon tento se nevztahuje:

1. na domy, pro něž bylo uděleno nebo se udělí úřední povolení stavební po 27. lednu 1917, na Slovensku a Podkarpatské Rusi po 12. listopadu 1916,

2. na výkon živnostenského oprávnění ku přechovávání cizinců,

3. na domy a objekty, které jsou ve vlastnictví nebo správě železnic nebo železničních fondů,

4. na smlouvy nájemní a pachtovní uvedené v § 1 zákona ze dne 17. února 1922, čís. 38 Sb. z. a n.

(2) Osobám, kterým byly pronajaty náhradní byty podle ustanovení § 1, odst. 2., č. 9, 12 a 13, nebo podle § 9 zákona ze dne 30. října 1919, č. 092 Sb. z. a n., může býti dána výpověď jen podle ustanovení §§ 1 až 3, i když jde o byty v domech uvedených v odst. 1., čís. 1.

§ 32.

Vláda se zmocňuje, aby peníze 30,000.000 Kč, přikázaného ministerstvu sociální péče bodle § 32 zákona ze dne 27. dubna 1922, čís. 130 Sb. z. a n., užila také na podporu staveb obytných domů prováděných v oce 1923.

§ 33.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1923 a pozbude jí dnem 30. dubna 1924.

§ 34.

Provésti tento zákon náleží ministru sociální péče v dohodě s ministry spravedlnosti a financí.