Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1923.

kterým se mění některá ustanoveni zákona ze dne 11. července 122, čís. 225 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních bytové péče.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Ustanovení § § 2, 9, 13, 17 a 22 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 225 Sb. z. a n., se mění a budou zníti takto:

§ 2.

Vlastník domu jest povinen nepronajaté a neobydlené místnosti, které se hodí k obývání, k vyzvání okresní správy politické (magistrátu) pronajmouti za byt do 14 dnů po pravoplatnosti výměru.

Nepronajme-li místností do této lhůty, určí nájemníka okresní správa politická.

Z nálezu o určení nájemníka nelze se odvolati. Nález jest vykonatelný soudní exekuci (§ 1, čís. 12., exekučního řádu ze dne 27. května 1896, čís. 36 ř. z., a § 1, lit. h) zák. čl. LX z roku 1881 a § 31, čís. 7., zák. čl. LIV z roku 1912).

Tato ustanovení nevztahují se na místnosti, kterých vlastník domu potřebuje nutně pro sebe nebo pro své zaměstnance, a na byty, určené jen k občasnému užívání, jako byty pronajímané pravidelně lázeňským hostům v místech lázeňských, byty sezonních dělníků a t. zv. letní byty.

§ 9.

Obec může po usnesení obecního zastupitelstva, schváleném zemským úřadem politickým, vyhláškou uveřejněnou způsobem v místě obvyklý naříditi nejdéle na dobu platnosti tohoto zákona, že vlastním domě v obci nebo jejich zástupci smějí volně pronajímati byty jenom

1. těm, kdo v obci nebo v některé z obcí okolních vykonávají své povolání jako veřejní funkcionáři, veřejní úředníci nebo zřízenci a nebo jako zaměstnanci železniční,

2. těm, kdo mají v obci právo domovské,

3. majetníkům, dělníkům nebo jiným zřízencům podniků důlního, továrního, živnostenského, zemědělského neb obchodního v obci,

4. těm, kdo se stěhují z bytu do bytu v obvodu obce,

5. státním občanům československým, kteří se přistěhovali z ciziny,

jiným osobám pak jen s povolením obce.

Nařízení obce podle odst. 1. nevztahuje se na byty určené jen k občasnému užívání (§ 2), pokad jsou pronajímány k účelu, pro který jsou určeny.

§ 13.

Uprázdní-li se byt, obývaný dne 19. srpna 1922 státním zaměstnancem tím, že zaměstnanec byl služebně přeložen do jiné obce, musí býti pronajat státnímu zaměstnanci; kterého úřad označí, bylo-li vlastníku domu nebo jeho zástupci dříve, než obdržel výpověď z bytu, dodáno rozhodnutí úřadu, kterým byt se zajišťuje pro státního zaměstnance. Zajištění působí ode dne, kterým se zruší dosavadní nájemní smlouva, a není-li tu nájemní smlouvy, ode dne, kdy se byt uprázdní.

Rozhodnutí o zajištění bytu vydá okresní správa politická, pro města s vlastním statutem zemská správa politická, pro města se zřízením magistrátem župan.

Neoznačí-li úřad, který byt zajistil, vlastníku domu nebo jeho zástupci státního zaměstnance, kterému byt smí býti pronajat, ještě před počátkem výpovědní lhůty nejblíže následující po zajištění, nebo neoznámí-li má označený zaměstnanec do 5 dnů po počátku této lhůty, že byt přijímá, zajištění zanikne.

Ke státním zaměstnancům počítají se také vojenští gážisté a příslušníci četnictva. Přeložený státní zaměstnanec jest povine; uposlechnouti vyzvání úřadu, jemuž jest přidělen, aby v určité lhůtě výpovědní nedal výpovědi ze svého bytu, nebo, byl-li mu v novém služebním místě zajištěn byt podle tohoto zákona nebo jiným způsobem, aby v určité lhůtě dal výpověď z dosavadního, bytu nebo aby včas učinil oznámení podle odst. 3. o tom, že zajištěný byt přijímá.

Totéž co o státních zaměstnancích., platí také o zaměstnancích železnic, sloužících veřejné dopravě, mimo zaměstnance drah pouličních.

Řízení, spojené se zajištěním bytů státních a železničních zaměstnanců, budiž upraveno nařízením.

§ 17.

Proti rozhodnutí obce, kterým bylo odepřeno povolení k pronájmu podle §§ 9 a 11, může být podána u obce do 8 dnů stížnost. V rozhodnutí obce budiž mimo stručné odůvodnění uvedeno také výslovné poučení o právu stížnosti. O stížnosti rozhoduje nadřízený úřad politický (nadřízená administrativní vrchnost) s konečnou platností.

Z rozhodnutí okresní správy politické (magistrátu) podle § 2, odst. I., a §§ 7 a 13 lze se odvolati do 8 dnů po doručení k zemské správě politické, která rozhoduje s konečnou platností.

Proti rozhodnutí zemského úřadu politického (župana), kterým nebylo schváleno usnesení obecního zastupitelstva podle § 5 nebo kterým byl zajištěn byt podle § 13 odst. 2., není opravného prostředku.

§ 22.

Zákon tento nabude účinnosti čtrnáctého dne po vyhlášení a platí do 31. prosince 1924.

Článek II.

Tento zákon nabývá účinnosti dnen vyhlášení; provede jej ministr sociální péče v dohodě s ministrem spravedlnosti a ministrem vnitra.

Důvodová zpráva.

Četné stížnosti; že v některých obcích vyskytují se stále prázdné nepronajaté byty, ačkoli naproti tomu mnozí občané marně se snaží nalézti si jakýkoliv byt, nasvědčují tomu, že opatřením § 2 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 225 Sb. z. a n., kterým mělo býti zabráněno tomu, aby byty bez vážných důvodů zůstávaly nepronajaty, nebylo tohoto účelu v dostatečné míře dosaženo. Příčinu hledati jest nepochybně v tom, že politické úřady neměly možnosti, aby samy provedly obsazení bytů, nebylo-li uposlechnuto pravoplatného jich nařízení, aby byt byl pronajat. Navržený změněný text § 2 zmocňuje politické úřady, aby po marném projití stanovených lhůt samy určily nájemníka volného bytu vykonatelným nálezem, kterým se založí ex lege nájemní poměr mezi vlastníkem domu a nájemníkem, kterého úřad určí.

V § 9 navrhuje se pouze doplnění výjimky uvedené v odstavci 1. tohoto paragrafu pod č. 3. ve prospěch dělníků a jiných zřízenců podniků důlních, továrních, živnostenských, zemědělských nebo obchodních v ten smysl, že výjimka má platiti napříště i pro majetníky řečených podniků, aby byla odstraněna nerovnost mezi podnikateli a zaměstnanci, vyplývající z dosavadního zákonného ustanovení.

Dosavadní znění § 13, odst. 1., shora citovaného zákona zavdávalo podnět k různým výkladům, pokud jde o otázku, do které míry vlastník domu jest povinen uprázdněný byt po státním zaměstnanci pronajmouti zaměstnanci, kterého úřad určí. Nejvyšší správní soud nálezem ze dne 9. února 1923, čís. 2085, přiklonil se k názoru, že zákon omezuje volnost majitele domu svobodně nakládati byty ve svém domě jen potud, že jest mu bráněno pronajmouti zajištěný byt někomu jinému než právě onomu státnímu zaměstnanci, který jemu úřadem jako nový nájemce byl označen, tím že však není vlastníku domu nikterak bráněno, aby naložil s by tem jiným způsobem. Tento výklad omezoval by použití § 13 v praxi tak značně, že by se toto zákonné ustanovení skoro zcela míjelo s účelem, jaký navrhovatelé! zákona patrně měli na mysli. Změněným textem má býti zřetelně ustanoveno, že majitel domu jest povinen zajištěný byt pronajmouti státnímu zaměstnanci úřadem; označenému v každém případě.

Nově vsunutý odstavec 4. má odstraniti pochybnost o tom, že odstavec 1. se vztahuje také na vojenské gážisty a příslušníky četnictva, kterážto zásada byla dosud, v praxi zachovávána.

Nový odstavec 5. jest nutný proto, aby účinnost úředních opatření učiněných podle § 13 nemohla býti mařena zúčastněnými státními zaměstnanci samými.

V § 17 navrhuje se v odstavci 2, změna, kterou má býti zkrácená lhůta odvolací stanovena také pro odvolání z nálezu okresní politické správy podle 1. odstavce § 2.

Konečně navrhuje se změna § 22 v ten smysl, aby platnost zákona by la prodloužena do konce roku 1924.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán výboru sociálně-politickému k podání zprávy ve lhůtě co možno nejkratší.

V Praze dne 7. dubna 1923.

Náměstek předsedy vlády:

J: Malypetr, v. r.