|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924. |
|
|
I. volební období. |
6. zasedání. |
4047.
Návrh
poslanců J. Dubického, F. Mašaty a soudruhů
na vydání zákona o exekuci na zaopatřovací požitky.
Zákon
ze dne........... 1923
o exekuci na zaopatřovací požitky.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Ze zaopatřovacích požitků (služebnosti bytu, naturální a peněžité dávky výměnkářů) jakéhokoliv druhu, může býti exekucí zabavena aneb zajištěna toliko jedna třetina, vždy však tak, že dlužníku volným zůstati musí roční příjem do 6.000 Kč.
Pro pohledávky výživného, na které má věřitel právo podle zákona, může však býti vedena exekuce aneb zajišťovací úkon až do dvou třetin zaopatřovacích požitků, při čemž musí zůstati dlužníku volnými toliko požitky v roční hodnotě do 3000 Kč.
§ 2.
Pohřebné může stíženo býti exekucí uhražovací neb zajišťovací jen pro náklady pohřbu dlužníkova.
§ 3.
O exekucích pro pohledávky na daních a jiných veřejných dávkách, vedených veřejnými korporacemi, platí stejná ustanovení jako o pohledávkách na výživné (§ 1, odst. 2).
§ 4.
Exekuce a zajišťovací úkony proti těmto ustanovením kdykoliv povolené, buďte k návrhu dlužníkovu zrušeny.
§ 5.
Zákon tento účinkuje desátým dnem po vyhlášení. Současně pozbývají platnosti všechny dosavadní zákony a nařízení, které odporují hořejším ustanovením.
§ 6.
Provésti tento zákon náleží ministru spravedlnosti a ostatním zúčastněným ministrům.
Odůvodnění.
Požitky osob tak zv. výminkářů, totiž jejich služebnosti bytu, naturální a peněžité důchodky podléhají v ohledu exekučním toliko obmezení dle §u 330 a násl. ex. ř., dle nichž mají uvolněny toliko příjmy nejvýše 600 Kč, což ještě podmíněno jest jich nezpůsobilostí k výdělku, kteréžto ustanovení dá se dosti široce v jejich neprospěch vykládati.
Nejnovější soudní praxe sice snaží se vykládati těchto 600 Kč dle oceňování předválečného, ale praxe ta je dosud málo známa a konečně může býti od ní kdykoliv upuštěno. Jsou ovšem též případy- leč řídké a pochybno, zda právní správné - kde soud obmezuje exekucí podobně, jako to činí zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 314 Sb. z. a n., který vylučuje z exekuce platy veřejných a soukromých zaměstnanců do výše 4.000 Kč resp. 6.000 Kč.
Jiné ochrany výměnkáři nemají. Podepsaní jsou proto toho náhledu, že jest nutno, aby i o tyto osoby bylo postaráno podobným způsobem jako o soukromé a veřejné zaměstnance a kdyby to nebylo lze, jak určuje tato osnova, aby se z exekuce vyloučily na jisto alespoň obnosy do výše 4.000 Kč, jako jest tomu u pensí vdov a pod. po zaměstnancích.
Zákon tento jest velice naléhavý a nutný také proto poněvadž staly se přemnohé případy, kdy po 1. březnu 1919 rodiče postoupili dětem své usedlosti, nepamatovali však na zaplacení dávek, po postupu nemovitosti předepsaných a nyní berní úřady zakročují o zaplacení jich v prvé řadě proti výměnkářům, kteří nemají žádné moci donutiti své děti neb jich chotě, aby dávky ty zaplatili, takže by při dosavadním uvolnění 600 Kč dle oceňováni po 1. březnu 1919 by byli vydáni největší bídě a nouzi.
Finanční zatížení návrhem tímto nevznikne, po stránce formální budiž návrh tento postoupen výboru ústavně-právnímu ku projednání.
V Praze dne 6. března 1923.
Dubický, Mašata,
Staněk, Rychtera, dr. Šrobár, Branecký, Štolba, dr. Černý, Vraný, Černý Jan, Bradáč, inž. Botto, dr. Srdínko, dr. Hnídek, Beran, Sopko, Malík, Vahala, Vacula, Prokůpek, Chlebounová, Křemen, Tůma, Molík.