Poslanecká sněmovna N.S.R.Č
|
I. volební období |
7. zasedání |
4039.
Návrh
poslanců Karla Anděla, R. Mlčocha, J. V. Najmana a druhů
na změnu, resp. doplnění zákona z 5. února 1907, říšského zákoníku č. 26 (jenž týče se změn doplňků řádu živnostenského).
Zákon
ze dne........... 1923,
jímž se doplňují ustanovení zákona z 5. února 1907, říš. zák. č. 26, kterýmž se mění a doplňuje řád živnostenský.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Ustanovení §u 37 zákona ze dne 5. února 1907, říš. zák. č. 26 doplňují se bodem 4. takto:
4. Majitelé živností po továrnicku provozovaných nejsou oprávněni přijmouti zakázky na opravu obuvi, vztažmo šatstva.
Důvodová zpráva.
Obecná krise hospodářská dolehla zvláště těžce na živnosti oděvní. Zejména řemeslo obuvnické trpí konkurencí továren, které úbytek exportu snaží se nahraditi na domácím trhu. Okázalá a nevybíravá reklama některých továrníků obuvi odkázala tisíce malých řemeslníků a jich dělní
ků z největší části na výdělek správkami. Letošního roku - těchto dnů - však sahá se jim na tento poslední skrovný kus chleba. Tovární sklady oznamují obecenstvu, že zařídily správkárny obuvi. Sklady tyto ohlášeny jsou jako živnosti obchodní dle §u 38 živn. řádu a § 38 a) tohoto zákona v odst. 4 stanoví: ťMajitelům živností obchodních nepřísluší právo přijímati zakázky na opravy obuvi, vztažmo šatstva.Ť Nicméně proti tomuto jasnému znění zákona a proti dobrému zdání obchodních komor (Brno, Olomouc) přiznávají veškeré okresní politické správy (na př. Vyškov) na protesty živnostenských společenstev a společenstevních jednot továrním skladům obuvi právo přijímati zakázky na správky.
Některé továrny počítají ovšem s tím, že toto porušování zákonitých ustanovení přes nevysvětlitelnou blahovůli jednotlivých živnostenských úřadů je na trvalo neudržitelné a chystají se tudíž obcházeti zákon fingovaným zřizováním sběren na správky pro mateřský (hlavní) závod tovární ev. ohlašováním filiálek hlavního závodu jen za účelem přijímání správek. Je tudíž nutno zvláštním, veškeru pochybnost vylučujícím doplňkem příslušné části živnostenského řádu, jež jedná o rozsahu i výkonu živnostenských práv, zameziti nezdravé výstřelky tovární konkurence, jimiž sahá se na samé existenční základy tisíců přičinlivých samostatných existencí živnostenských.
Návrh tento nesleduje nikterak cíle hospodářsky zpátečnické a nechce snad vůbec zameziti konkurenci velkovýroby, nýbrž ji pouze udržovati v hospodářsky a sociálně zdravých mezích a přispěti k tomu, aby továrny neodcizovaly se svému poslání, jímž je hromadná výroba na sklad, na export. Správkářství po továrnicku provozované, toť hospodářský protimysl, příčí se podstatě pojmu továrny. Příčí se určitě úmyslu zákonodárce, jenž nemohl ovšem v živnostenském řádě po
dati naprosto vyčerpávající a všechny sporné případy vylučující definici továrního podniku. Z rozsáhlé judikatury budiž poukázáno na některá rozhodnutí správního soudu
ťV továrnách pracuje se zpravidla na sklad. Spojena-li však výroba těsně také s drobným prodejem, nelze mluviti o výrobě tovární.Ť (Rozhodnutí správního soudu z 5. června 1901, č. 4454.)
ťVykonávaná práce zakázková jest vynikajícím poznatkem podniku netovárního, neboť v případě takovém rozsah podniku nezávisí na hospodářské mohoucnosti a na vůli podnikatelově, nýbrž závisí na potřebách a zakázkách osob jiných.Ť (lozin. správ. soudu ve sbírce Budivínského č. 10.947, 4097 A).
S těmito podstatnými znaky továrních podniků dojista nesouhlasí, aby továrny nabízením se ku správkám odnímaly výdělek maloživnostnictvu a jeho dělnictvu. Nelze tudiž namítati, že by tento návrh namířen byl proti tovární výrobě, jejíž těžiště nespočívá ve správkářství, znamenajícím pro ni jen nepatrnou.část výdělku. Pro tisíce řemeslníků znamená to však přímo uvržení do nezaměstnanosti, v níž nedostává se jim veřejných podpor. Živnostnictvo nedomáhá se těchto podpor, má však právo žádati, aby mu nebylo bezohlednou konkurencí velkokapitálu odňato ještě zbývající skrovné zaměstnání. Národní shromáždění, jež uzákonilo tolik sociálně-politických opatření pro jiné stavy, vykoná přijetím tohoto zákona jen akt sociální spravedlnosti, poskytující ochrany hospodářsky slabé a sociálně důležité vrstvě obyvatelstva, jíž jsou tisíce příslušníků živností oděvních.
S hlediska rozpočtového nevzniká návrhem tímto žádných výdajů. Budiž přidělen výboru živnostenskému.
V Praze dne 28. února 1923.
Anděl, Mlčoch, Najman,
dr. Buday, Hlinka, Tománek, dr. Kubiš, Tomik, dr.Juriga, Hancko, dr. Gažík, Bobok, dr. Labay, Vávra, Horák, Pastyřík, Stejskal, Vrabec, Vraný, Mach, Onderčo.