Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N.S.R.Č

4035.

Zpráva

výboru ústavně-právního

o vládním návrhu zákona (tisk 4002)

o telegrafech.

Zákon

ze dne......................... 192

o telegrafech.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Zřizovati, udržovati a provozovati telegrafy na území československé republiky, jest výhradným právem státu.

(2) Výjimky stanoví tento zákon (§ 3, odst. 3.)..

§ 2.

(1) Telegrafem ve smyslu tohoto zákona se míní elektrický telegraf nebo telefon, a to drátový i bezdrátový (radiotelegraf), jakož i elektrická návěštní zařízení.

(2) Slovem radiotelegraf se míní v tomto zákoně i radiotelefon.

§ 3.

(1) Výkon práva, vyznačeného v §u 1 tohoto zákona, může stát propůjčiti koncesí. Podmínky určí vládní nařízení.

(2) Koncese potřebují též radiotelegrafy na lodích, jež nejsou majetkem československého státu a plují pod československou vlajkou nebo ve vodách území československé republiky, jakož i radiotelegrafy na veškerých vzducholodích československé státní příslušnosti, jež nejsou majetkem československého státu, a na vzducholodích kterékoliv cizí státní příslušnosti uvnitř československých hranic. Výjimky z tohoto ustanovení platí pauz:, tam, kde jinak stanoví mezinárodní smlouvy, zavazující Československou republiku.

(3) Koncese nepotřebují drátové telegrafy uvnitř budov nebo na souvislých pozemcích téhož vlastníka, pokud jejich souvislost není ani přerušena cizím pozemkem, vodou veřejnou nebo cizí vodou soukromou, ani zatížena služebností vozové cesty.

(4) Telegrafy, zřízené podle odstavce 1 až 3, j sou soukromé. Všechny ostatní telegrafy jsou státní.

(5) Soukromé telegrafy, uvedené v odst. 3., nesmějí bez státního dovolení býti připojeny na státní nebo vizí soukromé telegrafy, ani překročovati říšské hranice a mohou býti podrobeny státnímu dozoru. Podrobnosti určí ministerstvo pošt a telegrafů.

§ 4.

Státní telegrafy se zřizují na účet státu a zůstávají jeho majetkem, byť i zájemníci přispěli na jejich zřízení.

§ 5.

(1)Radiotelegrafní zařízení lze vyráběti, prodávati, přechovávati a z ciziny dovážeti toliko se svolením a pod dozorem státu.

(2) Udíleti povolení k výrobě, prodeji, přechovávání a dovozu z ciziny radiotelegrafních zařízení jest vyhrazeno ministerstvu průmyslu, obchodu a živností, při čemž spolupůsobí ministerstvo pošt a telegrafů. Podmínky a náležitosti tohoto povolení určuje zvláštní zákon.

§ 6.

(1) Věci telegrafní spravuje ministerstva pošt a telegrafů (poštovní a telegrafní správa), vyjímajíc to, co stanoveno v §§ 7 až 9 tohoto zákona.

(2) Jemu přísluší zejména:

a) vykonávati právo podle § 1 a udíleti koncese podle § 3 tohoto zákona; koncese pro radiotelegrafy na vzducholodích se udělují k návrhu ministerstva veřejných prací;

b) dozírati na výrobu, prodej a přechovávání radiotelegrafních zařízení podle § 5, odstavec 1, tohoto zákona;

c) spolupůsobiti, uděluje-li se povolení k výrobě, prodeji, přechovávání a dovozu z ciziny radiotelegrafních zařízení (§ 5, odst. 2.);

d) vykonávati dozor na telegrafy;

e) vydávati předpisy o používání telegraf ů;

f) stanoviti podmínky, za nichž se zřizují státní telegrafy;

g) stanoviti poplatky za používání telegrafů;

h) upravovati vnitřní službu a provoz telegrafů;

i) zastupovati československou poštovní a telegrafní správu na mezinárodních telegrafních (radiotelegrafních) kongresech a konferencích a jejím jménem sjednávati s cizími telegrafními (radiotelegrafními) správami zvláštní dohody.

§ 7.

(1) Zvláštními úmluvami mezi správou poštovní a telegrafní a státní správou železniční se upravuje, jak zřizovati a udržovati telegrafní vedení k potřebě státních drah a jak vykonávati telegrafní službu za poštovní a telegrafní správu ve stanicích těchto drah. (2) úprava telegrafních věcí u drah soukromých s veřejnou dopravou se děje v železničních koncesních podmínkách podle obdoby zásad, smluvených pro dráhy státní (odst. 1.), u ostatních soukromých drah v koncesi podle § 3 tohoto zákona.

(3) omluvy o dopravě železničních telegramů a železničních fonogramů mezi správami drah s veřejnou dopravou sjednává případně schvaluje ministerstvo železnic.

Státní správě železniční náleží zřizovati, udržovati a technicky zabezpečovati železniční telegrafy kromě telegrafních vedení (odst. 1.), vykonávati dozor na ně a upravovati vnitřní železniční službu telegrafní.

§ 8.

Vojenská správa může v míru zřizovati, udržovati a provozovati jen telegrafy, potřebné pro výcvik vojska, a to podle dohody s poštovní a telegrafní správou.

§ 9.

(1) Telegrafy pro vodní službu zřizuje a udržuje poštovní a telegrafní správa na účet ministerstva veřejných prací.

(2) Ministerstvo veřejných prací zřizuje případně povoluje elektrická světelná návěštní zařízení pro vodní službu a vzduchoplavbu.

(3) Ministerstvo pošt a telegrafů sjedná zvláštní dohodu s ministerstvem veřejných prací o tom, jak zřizovati, udržovati a provozovati telegrafy pro vodní službu a vzduchoplavbu.

§ 10.

(1) Státních a soukromých telegrafů, určených veřejnému používání, smí používati každý podle předpisů telegrafních a telefonních.

(2) Poštovní a telegrafní správa jest oprávněna úplně nebo z části zastaviti neb omeziti provoz telegrafní za války nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost nebo jednotnost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, nebo z jiných důvodů veřejného zájmu. Jde-li o telegrafy železniční, může se tak státi jen po dohodě s ministerstvem železnic (státní správou železniční), a jde-li o telegrafy pro vodní službu, jen po dohodě s ministerstvem veřejných prací.

(3) Soukromé telegramy, fonogramy, nebo telefonní hovory, jejichž obsah směřuje proti bezpečnosti státu nebo jeho hospodářským zájmům nebo odporuje zákonům, veřejnému pořádku nebo mravnosti, jsou z dopravy vyloučeny.

§ 11.

(1) Poštovní a telegrafní správa nepřejímá zodpovědnosti za telegramy, jež jí byly svěřeny k dopravě, aniž za výkon telefonní služby a neposkytuje náhrady za škody, které vzniknou náhodami a skutky v telegrafní nebo telefonní službě.

(2) Poplatky se vracejí pouze v případech, jež jsou vyznačeny v předpisech o používání telegrafů.

§ 12.

(1) Zdarma se dopravuj i pouze telegramy a hovory služební nebo telegramy a hovory, jimž ministerstvo pošt a telegrafů poskytlo výhod telegramů a hovorů služebních.

(2) Jinak není osvobozen od telegrafních a telefonních poplatků nikdo.

§ 13.

(1) 0 stížnostech do používání telegrafů, do vyměření telegrafních nebo telefonních poplatků, jakož i o žádostech za jejich vrácení rozhodují poštovní, telegrafní a telefonní úřady, ředitelství pošt a telegrafů a ministerstvo pošt a telegrafů v předepsané instanční cestě.

(2) Příslušnost řádných soudů pro tyto stížnosti a žádosti jest vyloučena.

§ 14.

Telegrafní a telefonní poplatky se vymáhají nuceně správní exekucí; exekučním titulem jest úřední výkaz dlužných poplatků.

§ 15.

(1) Zaměstnanci telegrafní a telefonní služby, poštovní a telegrafní správa, jakož i koncesionáři podle § 3 tohoto zákona a jejich personál, jsou povinni zachovávati telegrafní a telefonní tajemství, a to nejen o obsahu přijatých telegramů (fonogramů), a zprostředkovaných hovorů, nýbrž i o jménech korespondujících stran, o číslech rozmlouvajících účastnických stanic, a vůbec nesmějí vyzrazovati jakýchkoli údajů, týkajících se telegramů (fonogramů) a telefonních hovorů.

Ustanovení tato neplatí, pokud jest zákony pod trestem stanovena všeobecná povinnost oznamovati určité trestné činy.

(2) Za války nebo tehdy, byla-li vyhlášena mimořádná opatření podle zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 300 Sb. z. a n., může ministerstvo vnitra naříditi censuru telegramů (fonogramů) a telefonních hovorů. V těchto případech, jakož i v případech, jinými zákony stanovených, jest poštovní a telegrafní správa zproštěna povinnosti, zachovávati telegrafní a telefonní tajemství.

§ 16.

(1) Zaměstnanec telegrafní nebo poštovní služby, nebo jiná osoba, ve službě telegrafní použitá, byť i jen dočasně, jakož i koncesionáři podle § 3 tohoto zákona a jejich personál, kteří úmyslně změní obsah telegramů (fonogramů) nebo neoprávněně otevrou, zadrží, zničí telegram (fonogram), nebo neoprávněně;jinému vyjeví obsah telegramu (fonogramu), telefonního hovoru nebo jakýkoliv údaj o nich, nebo dovolí vědomě jménu takové jednání, nebo mu umožní vyslechnutí cizího telefonního hovoru nebo při tom pomáhají, trestají se pro přečin vězením od 8 dnů do 6 měsíců, pokud čin není přísněji trestný podle jiných zákonných ustanovení.

(2) Zamýšlel-li vinník zjednati tím sobě nebo jinému majetkový prospěch, trestá se tuhým vězením od 14 dnů do 6 měsíců, pokud čin není přísněji trestný podle jiných zákonných ustanovení.

§ 17.

(1) Kdo vědomě, nejsa k tomu oprávněn otevře dosud nedoručený telegram, určený jinému, nebo se ho zmocní, aby zvěděl jeho obsah, neb aby jej odevzdal jinému za stejným účelem,

zapojí se ať přímo nebo nepřímo do drátového telegrafu,

zachytí telegram(fonogram) nebo telefonní hovor, dopravený cestou bezdrátovou,

trestá se pro přečin vězením od 8 dnů do měsíců.

(2) Uveřejní-li vinník zprávu, o níž nabyl takto vědomosti, neb užil-li jí na škodu jiného neb aby sobě nebo jinému zjednal majetkový prospěch, trestá se pro přečin tuhým vězením od 14 dnů do 6 měsíců, pokud čin není přísněji trestný podle jiných zákonných ustanovení.

(3) Kdo se zapojí neoprávněně za války nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost nebo jednotnost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, ať přímo ať nepřímo do drátového telegrafu, potrestá se pro zločin žalářem od 1 roku do 5 let.

Trestní řízení pro přečin podle odstavce 1 až 2 lze zavésti toliko k návrhu poštovní a telegrafní správy nebo na žádost poškozeného.

§ 18.

(1) Kdo zařídí nebo provozuje telegrafy bez povolení ministerstva pošt a telegrafů (s výjimkami uvedenými v § 3, odst. 3. a v §§ 7 až 9), trestá se pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 1 roku.

Dopustí-li se však činu za války nebo tehdy, nastanou-i uvnitř státu nebo na jeho hranicích události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost nebo jednotnost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, potrestá se pro zločin žalářem od 1 do 5 let.

(3) Telegrafní zařízení propadají ve prospěch státu.

(4) Do té doby, než budou zákonem upraveny podmínky a náležitosti výroby, prodeje, přechovávání a dovozu z ciziny radiotelegrafních zařízení, jest trestný podle ustanovení odstavce 1 až 3 i ten, kdo bez státního povolení vyrábí, prodává, přechovává nebo z ciziny dopravuje taková zařízení.

§ 19.

(1) Pokus přečinů jest trestný.

(2) Souditi trestné činy proti tomuto zákonu přísluší sborovým sudům prvé stolice.

§ 20.

Za čin, trestný podle tohoto zákona, může soud vedle trestu na svobodě uznati také na trest peněžitý. Tento trest je vymeziti za přečin od 200 Kč do 50.000 Kč a za zločin od 1000 Kč do 500.000 Kč. Na tento trest je uznati, byl-li čin spáchán ze zištnosti.

Doba náhradního trestu za nedobytný trest peněžitý stanovena budiž podle zavinění. Náhradní trest budiž vyměřen stejným druhem trestu jako trest hlavní, nepřesahujž dohromady s hlavním trestem meze zákonné sazby a nebudiž delší jednoho roku.

(3) Peněžité tresty, uložené podle tohoto zákona, připadají státu.

§ 21.

(1) Za války nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost nebo jednotnost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, mohou soukromé telegrafy býti dožadovány státem za náhradu.

(2) Podrobnosti upravuje nařízení.

§ 22.

Tímto zákonem se zrušují: kabinetní list z 16. ledna 1847, dekret dvorské kanceláře z 25, ledna 1847, č. 2581, zák. čl. XXXI z r. 1888, § 327, pokud se vztahuje na telegramy a § 201 zák. čl. V z r. 1878, jakož i veškerá zákonná i jiná ustanovení, dosud platná na území Československé republiky, jež odporují tomuto zákonu.

§ 23.

(1) zákon tento jest účinný ode dne vyhlášení.

(2) Provedou jej ministři pošt a telegrafů, národní obrany, průmyslu, obchodu a živností, spravedlnosti, veřejných prací, železnic a vnitra.

Důvodová zpráva.

Vládní návrh zákona o telegrafech má za účel kodifikaci právních norem, jež byly až dosud na újmu přehlednosti roztroušeny v různých zákonech, vládních nařízeních, výnosech atd. a současně unifikaci telegrafního práva v celé republice.

Význam telegrafu a telefonu, v nejnovější době radiotelegrafu a radiotelefonu, jako nejrychlejšího prostředku dopravního a dorozumívacího nejen pro soukromý styk občanstva, ale ve zvýšené míře pro veřejnou správu vůbec, pro obranu státu a konečně i důvody fiskální přiměly skoro všechny státy k tomu, že zřizování, udržování a provozování tak důležitých prostředků dopravních neponechaly soukromému svobodnému podnikání, nýbrž že je prohlásily výhradným právem státu, který si vyhrazuje právo k udílení koncesí soukromníkům za podmínek jím stanovených. Tak se mluví od počátku užívání těchto dopravních prostředků o t. zv. regálu telegrafním.

Pro moderní stát lze správněji charakterisovati takové výhradně právo státní pojmem veřejného podniku státního.

Telegrafní zákony mají všechny staré evropské státy: Francie, Velká Britanie, Německo, Italie, Belgie.

Po válce nově vytvořené nebo znovuzřízené státy rovněž připravují své telegrafní zákony.

Vládním návrhem zákona přistupuje republika Československá mezi řady států s kodifikovaným telegrafním zákonem, byť ještě ne úplným.

Návrh zákona lze dle jeho obsahu rozděliti na několik skupin, které upravují stejnorodé právní poměry. Pod pojmem telegrafu rozumí se dle zákona elektrický telegraf nebo telefon, a to drátový i bezdrátový, jakož i elektrická návěštní zařízení.

Skupina první (§§ 1-4) upravuje právo zřizování, udržování a provozování. Stanoví jako princip výhradně právo státu a připouští výjimky jen ve formě koncese, státem propůjčené za podmínek, které určí vládní nařízení (§ 3, odst. 1.).

Rozšiřuje povinnost koncese i na radiotelegrafy na lodích, plujících pod československou vlajkou nebo ve vodách území státního, jakož i na radiotelegrafy na veškerých soukromých vzducholodích československé státní příslušnosti a vzducholodích cizí státní příslušnosti uvnitř československých hranic.

Jedinou výjimku z povinnosti státní koncese stanoví při drátových telegrafech (telefonech) uvnitř budov nebo na souvislých pozemcích téhož vlastníka, pokud souvislost ta není přerušena ať fysicky nebo možností zásahu osoby třetí při služebnosti. Skupina druhá (§ 5) podrobuje výrobu, prodej, přechovávání a dovoz z ciziny radiotelegrafních zařízení svolení a dozoru státu a vyhrazuje mu právo povolení k takové činnosti, jejichž bližší podmínky budou upraveny zvláštním zákonem.

Skupina třetí (§§ 6-9) upravuje kompetencí jednotlivých ministerstev ve věcech telegrafních (§ 85 ústavní listiny). Zásadně stanoví příslušnost ministerstva pošt a telegrafů (§ 6), přikazuje v určitých specielních případech kompetenci ministerstvu železnic (§ 7), veřejných prací [při vodní službě a vzduchoplavbě] (§ 9) a přesně vymezuje podmínky zřizování, udržování a provozování telegrafů a telefonů vojenskou správou.

Skupím čtvrtá (§§ 10-14) upravuje podmínky veřejného používání státních telegrafů a telegrafů soukromých, určených veřejnému používání.

Stanoví zásadu obecného používání; z ní připouští výjimky ve 2 případech:

1. vyloučením z dopravy soukromých telegramů, fonogramů nebo telefonních hovorů, jichž obsah směřuje proti bezpečnosti státu nebo jeho hospodářským zájmům nebo odporuje zákonům, veřejnému pořádku nebo mravnosti (§ 10, odst. 3.);

2. vyhrazením práva poštovní a telegrafní správě, aby úplně nebo z části zastavila nebo omezila provoz telegrafní za války nebo nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích takové události, které ohrožují zvýšenou měrou celistvost nebo jednotnost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek nebo z jiných důvodů veřejného zájmu (§ 10, odst. 2.).

Ze zásady všeobecného užívání plyne logicky povinnost státní správy k přijímání

a dopravě depeší a hovorů. Státní správa nepřejímá však dle zákona ručení za telegramy jí k dopravě svěřené ani za výkon telefonní služby a neposkytuje proto náhrady za škody, které z toho důvodu vznikly (§ 11).

Příslušnost řádných soudů pro stížnosti a žádosti, vzniklé z právního poměru používání telegrafů, jest vyloučena. Věci ty spadej i do kompetence správního řízení, prováděného instanční cestou v oboru poštovní a telegrafní správy (§ 13).

Skupina pátá upravuje v §§ 15-20 otázku telegrafního tajemství a neoprávněného zřizování a provozování telegrafů. Svým obsahem jeví se doplňkem trestního práva hmotného a procesního, ježto stanoví poj my trestních činů, jich tresty a příslušnost pro trestní řízení a rozhodování. Zásadně se ukládá všem zaměstnancům poštovní a telegrafní služby, koncesionářům a jich personálu povinnost zachovávání tajemství.

Ze zásady té připouští se výjimky ve 2 případech § 15:

1. když zákony pod trestem je uložena všeobecná povinnost oznamovati určité trestné činy,

2. za války nebo při vyhlášení mimořádných opatření; v tomto případě může naříditi ministerstvo vnitra censoru telegramů (fonogramů) a telefonních hovorů a správa poštovní a telegrafní je zproštěna povinnosti zachovávati telegrafní a telefonní tajemství.

Porušení tajemství shora uvedenými osobami jest dle §u 16 přečinem, jehož trestnost se zvyšuje, když vinník jednal ze zištnosti.

Porušení tajemství osobami stojícími mimo poměr služební k telegrafní správě jest přečinem dle § 17.

K činnosti se vyžaduje vědomí neoprávněného činu a úmysl dověděti se obsah nebo sděliti ho jinému.

Dále sem patři zapojení do drátového telegrafu, zachycení telegramu (fonogramu) nebo telefonního hovoru, dopraveného cestou bezdrátovou.

trestnost přečinu se zvyšuje uveřejněním zprávy, o které vinník neoprávněně nabyl vědomosti nebo užitím jí na škodu druhého.

Neoprávněné zapojení se do drátového telegramu za války nebo když uvnitř státu nebo na jeho hranicích nastanou události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost nebo jednotnost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, jest zločinem.

Trestní řízení při přečinech § 17 odst. 1. a 2. lze zavésti jen k návrhu poštovní a telegrafní správy nebo na žádost poškozeného.

uřízení nebo provozování telegrafů bez povolení ministerstva pošt a telegrafů jest přečinem dle § 18; zločinem se stává činnost tahová za války nebo nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích události shora uvedené.

Příslušnost soudů sborových pro trestné činy shora uvedené stanoví § 19.

Vedle trestu na svobodě stanoví § 20 fakultativně kumulaci trestů peněžitých, které se ale stávají obligatorními, byl-li čin spáchán ze zištnosti.

Skupina šestá upravuje požadovací právo státu pro soukromé telegrafy.

V § 22 zrušují se dosavadní ustanovení, jež odporují návrhu zákona.

Ústavně-právní výbor jednaje o vládní osnově zákona přičinil k ní některé podstatné změny, tak zejména:

1. v § 15 vsunutím do odstavce 1. další konečné věty, dle které povinnost zachovávání telegrafního tajemství se strany zaměstnanců netýrá se těch případů, kdy zákony pod trestní sankcí ukládají vše

obecnou povinnost oznamovací pro určité trestné činy;

2. obmezením práva censury telegramu proti původnímu návrhu pouze na případ války nebo vyhlášení mimořádných opatření a poskytnutím práva toho ministerstvu vnitra a nikoli, jak bylo navrhováno, každému státnímu bezpečnostnímu úřadu;

3. vyloučením obligatorní kumulace peněžitých trestů v §§ 17 a 18 a zachování obligatorní kumulace jen při deliktech z pohnutky zištné;

stanovením minimální hranice trestní jak při trestu na svobodě, tak při peněžitém a upravením peněžitých trestů jednotně za přečin od 200 Kč do 50.000 Kč a za zločin od 1000 Kč do 500.000 Kč;

5. obmezením náhradního trestu při spojení s trestem hlavním na meze zákonné sazby;

6. doplněním § 16 v tom smyslu, že i vědomé umožnění vyslechnutí cizího telefonního hovoru jest přečinem;

7. přesnějším stylisováním § 17 v tom smyslu, že k pojmu deliktu se žádá, aby telegram nebyl dosud doručen a jasným vyznačením, že po stránce subjektivní se vyžaduje vědomí porušování tajemství;

8. připojením v §u 22 citace § 327 záh. čl. V z r. 1878, pokud se vztahuje na telegramy.

Výbor ústavně-právní navrhuje, aby poslanecká sněmovna přijala vládní návrh zákona o telegrafech s těmi změnami a doplňky, jak byly výborem tím usneseny.

V Praze dne 7. března 1923.