Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4002.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne......... 1923

o telegrafech.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Zřizovati, udržovati a provozovati telegrafy na území československé republiky, jest výhradným právem státu.

(2) Výjimky stanoví tento zákon (§ 3, odst. 3.).

§ 2.

(1) Telegrafem ve smyslu tohoto zákona se míní elektrický telegraf nebo telefon, a to drátový i bezdrátový (radiotelegraf), jakož i elektrická návěštní zařízení.

(2) Slovem radiotelegraf se míní v tomto zákoně i radiotelefon.

§ 3.

(1) Výkon práva, vyznačeného v §u 1 tohoto zákona, může stát propůjčiti koncesí. Podmínky určí vládní nařízení.

(2) Koncese potřebují též radiotelegrafy na lodích, jež nejsou majetkem československého státu a plují pod československou vlajkou nebo ve vodách území československé republiky, jakož i radiotelegrafy na veškerých vzducholodích československé státní příslušnosti, jež nejsou majetkem československého státu, a na vzducholodích kterékoliv cizí státní příslušnosti uvnitř československých hranic. Výjimky z tohoto ustanovení platí pouze tam, kde jinak stanoví mezinárodní smlouvy, zavazující Československou republiku.

(3) Koncese nepotřebují drátové telegrafy uvnitř budov nebo na souvislých pozemcích téhož vlastníka, pokud jejich souvislost není ani přerušena cizím pozemkem, vodou veřejnou nebo cizí vodou soukromou, ani zatížena služebností vozové cesty.

(4) Telegrafy, zřízené podle odstavce 1 až 3, jsou soukromé. Všechny ostatní telegrafy jsou státní.

(5) Soukromé telegrafy, uvedené v odst. 3., nesmějí bez státního dovolení. býti připojeny na státní nebo cizí soukromé telegrafy, ani překročovati říšské hranice a mohou býti podrobeny státnímu dozoru. Podrobnosti určí ministerstvo pošt a telegrafů.

§ 4.

Státní telegrafy se zřizují na účet státu a zůstávají jeho majetkem, byť i nájemníci přispěli na jejich zřízení.

§ 5.

(1) Radiotelegrafní zařízení lze vyráběti, prodávati, přechovávati a z ciziny dovážeti toliko se svolením a pod dozorem státu.

(2) Udíleti povolení k výrobě, prodeji, přechovávání a dovozu z ciziny radiotelegrafních zařízení jest vyhrazeno ministerstvu průmyslu, obchodu a živností, při čemž spolupůsobí ministerstvo pošt a telegrafů. Podmínky a náležitosti tohoto povolení určuje zvláštní zákon.

§ 6.

(1) Věci telegrafní spravuje ministerstvo pošt a telegrafů (poštovní a telegrafní správa), vyjímajíc to, co stanoveno v §§ 7 až 9 tohoto zákona.

(2) Jemu přísluší zejména:

a) vykonávati právo podle § 1 a udíleti koncese podle § 3 tohoto zákona; koncese pro radiotelegrafy na vzducholodích se udělují k návrhu ministerstva veřejných prací.

b) dozírati na výrobu, prodej a přechovávání radiotelegrafních zařízení podle § 5, odstavec 1. tohoto zákona;

c) spolupůsobiti, uděluje-li se povolení k výrobě, prodeji, přechovávání a dovozu z ciziny radiotelegrafních zařízení (§ 5, odst. 2.);

d) vykonávati dozor na telegrafy;

e) vydávati předpisy o používání telegrafů;

f) stanoviti podmínky, za nichž se zřizují státní telegrafy;

g) stanoviti poplatky za používání telegrafů;

h) upravovati vnitřní službu a provoz telegrafů;

i) zastupovati československou poštovní a telegrafní správu na mezinárodních telegrafních (radiotelegrafních) kongresech a konferencích a jejím jménem sjednávati s cizími telegrafními (radiotelegrafními) správami zvláštní dohody.

§ 7.

(1) Zvláštními úmluvami mezi správou poštovní a telegrafní a státní správou železniční se upravuje, jak zřizovati a "udržovati telegrafní vedení k potřebě státních drah a jak vykonávati telegrafní službu za poštovní a telegrafní správu ve stanicích těchto drah.

(2) úprava telegrafních věcí u drah soukromých s veřejnou dopravou se děje v železničních koncesních podmínkách podle obdoby zásad, smluvených pro dráhy státní (odst. 1.), u ostatních soukromých drah v koncesi podle § 3 tohoto zákona.

(3) úmluvy o dopravě železničních telegramů a železničního fonogramů mezi správami drah s veřejnou dopravou sjednává případně schvaluje ministerstvo železnic.

(4) Státní správě železniční náleží zřizovati, udržovati a technicky zabezpečovati železniční telegrafy kromě telegrafních vedení (odst. 1.), vykonávati dozor na ně a upravovati vnitřní železniční službu telegrafní.

§ 8.

Vojenská správa může v míru zřizovati, udržovati a provozovati jen telegrafy, potřebné pro výcvik vojska, a to podle dohody s poštovní a telegrafní správou.

§ 9.

(1) Telegrafy pro vodní službu zřizuje a udržuje poštovní a telegrafní správa na účet ministerstva veřejných prací.

(2) Ministerstvo veřejných prací zřizuje případně povoluje elektrická světelná návěštní zařízení pro vodní službu a vzduchoplavbu.

(3) Ministerstvo pošt a telegrafů sjedná zvláštní dohodu s ministerstvem veřejných prací o tom, jak zřizovati, udržovati a provozovati telegrafy pro vodní službu a vzduchoplavbu.

§ 10.

(1) Státních a soukromých telegrafů, určených veřejnému používaní, smí používati každý podle předpisů telegrafních a telefonních.

(2) Poštovní a telegrafní správa jest oprávněna úplně nebo z části zastaviti neb omeziti provoz telegrafní za války nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost státu, jeho republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, nebo z jiných důvodů veřejného zájmu. Jde-li o telegrafy železniční, může se tak státi jen po dohodě s ministerstvem železnic (státní správou železniční), a jde-li o telegrafy pro vodní službu jen po dohodě s ministerstvem veřejných prací.

(3) Soukromé telegramy, fonogramy, nebo telefonní hovory, jejichž obsah směřuje proti bezpečnosti státu nebo jeho hospodářským zájmům nebo odporuje zákonům, veřejnému pořádku nebo mravnosti, jsou z dopravy vyloučeny.

(4) Státních a soukromých telegrafů, určených veřejnému používání, smí používati každý podle předpisů telegrafních a telefonních.

§ 11.

(1) Poštovní a telegrafní správa nepřejímá zodpovědnosti za telegramy, jež jí byly svěřeny k dopravě, aniž za výkon telefonní služby a neposkytuje náhrady za škody, které vzniknou náhodami a skutky v telegrafní nebo telefonní službě.

(2) Poplatky se vracejí pauze v případech, jež jsou vyznačeny v předpisech o používání telegrafů.

§ 12.

(1)Zdarma se dopravují pouze telegramy a hovory služební nebo telegramy a hovory, jimž ministerstvo pošt a telegrafů poskytlo výhod telegramů a hovorů služebních.

(2) Jinak není osvobozen od telegrafních a telefonních poplatků nikdo.

§ 13.

(1) O stížnostech do používání telegrafů, do vyměření telegrafních nebo telefonních poplatků, jakož i o žádostech za jejich vrácení rozhodují poštovní, telegrafní a telefonní úřady, ředitelství pošt a telegrafů a ministerstvo pošt a telegrafů v předepsané instanční cestě.

(2) Příslušnost řádných soudů pro tyto stížnosti a žádosti jest vyloučena.

§ 14.

Telegrafní a telefonní poplatky se vymáhají nuceně správní exekucí; exekučním titulem jest úřední výkaz dlužných poplatků.

§ 15.

(1) Zaměstnanci telegrafní a telefonní služby, poštovní a telegrafní správa, jakož i koncesionáři podle § 3 tohoto zákona a jejich personál, jsou povinni zachovávati telegrafní a telefonní tajemství, a to nejen o obsahu přijatých telegramů (fonogramů), a zprostředkovaných hovorů, nýbrž i o jménech korespondujících stran, o číslech rozmlouvajících účastnických stanic, a vůbec nesmějí vyzrazovati jakýchkoli údajů, týkajících se telegramů (fonogramů) a telefonních hovorů.

(2) Za války nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost státu, jeho republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, může státní bezpečnostní úřad naříditi censuru telegramů (fonogramů) a telefonních hovorů. V těchto případech, jakož i v případech, jinými zákony stanovených, jest poštovní a telegrafní správa sproštěna povinnosti, zachovávati telegrafní a telefonní tajemství.

§ 16.

Zaměstnanec telegrafní nebo poštovní služby, nebo jiná osoba, ve službě telegrafní použitá byť i jen dočasně, jakož i koncesionáři podle § 3 tohoto zákona a jejich personál, kteří úmyslně změní obsah telegramů (fonogramů) nebo neoprávněně otevrou, zadrží, zničí telegram (fonogram), nebo neoprávněně jinému vyjeví obsah telegramu (fonogramu), telefonního hovoru nebo jakýkoli údaj o nich nebo dovolí vědomě jinému takové jednání nebo při tom pomáhají, trestají se pro přečin tuhým vězením od 14 dnů do 6 měsíců, pokud čin není přísněji trestný podle jiných zákonitých ustanovení.

§ 17.

Kdo vědomě otevře, nejsa k tomu oprávněn, telegram, určený jinému, kdo se zmocní neoprávněně telegramu, určeného jinému, by zvěděl jeho obsah, nebo aby jej jinému neoprávněně odevzdal za stejným účelem, kdo se zapojí neoprávněně ať přímo nebo nepřímo do drátového telegrafu, kdo neoprávněně zachycuje telegram (fonogram) nebo telefonní hovor, dopravený cestou bezdrátovou, trestá se pro přečin vězením do 3 měsíců a kromě toho na penězích až do 1000 Kč.

Uveřejnil-li však zprávu, o níž nabyl takto vědomosti, nebo užil-li jí na škodu jiného, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 14 dnů do 6 měsíců a kromě toho na penězích až do 10.000 Kč.

Kdo se zapojí neoprávněně za války nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost státu, jeho republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, ať přímo ať nepřímo do drátového telegrafu, potrestá se pro zločin žalářem od 1 až do 5 let a kromě toho na penězích až do 1,000.000 Kč. (4) Trestní řízení pro přečin podle odstavce 1 a 2 lze zavésti toliko k návrhu poštovní a telegrafní správy nebo na žádost poškozeného.

§ 18.

(1) Kdo zřídí nebo provozuje telegrafy bez povolení ministerstva pošt a telegrafů (s výjimkami uvedenými v § 3, odst. 3. a v §§ 7 až 9), trestá se pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 1 roku a kromě toho na penězích až do 100.000 Kč.

(2) Dopustí-li se však činu. za války nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost státu, jeho republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, potrestá se pra zločin žalářem od 1 do 5 let a kromě toho na penězích až do 1,000.000 Kč.

(3) Telegrafní zařízeni propadají ve prospěch státu.

() Do té doby, než budou zákonem upraveny podmínky a náležitosti výroby, prodeje, přechovávání a dovozu z ciziny radiotelegrafních zařízení, jest podroben stejným trestům i ten, kdo bez státního povolení vyrábí, prodává, přechovává nebo z ciziny dopravuje tato zařízení.

§ 19.

(1)Pokus přečinů jest trestný.

(2) Souditi trestní činy proti tomuto zákonu přísluší sborovým soudům prvé stolice.

§ 20.

(1) Doba náhradního trestu za nedobytný trest peněžitý stanovena budiž podle zavinění. Náhradní trest budiž vyměřen stejným druhem trestu jako trest hlavní, nepřesahují nejvyšší hranice sazby, jíž bylo užito při výměře trestu na svobodě, uloženého kromě toho, a nebudiž delší jednoho roku.

(2) Peněžité tresty, uložené podle tohoto zákona, připadají státu.

§ 21.

(1) Za války nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost státu, jeho republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, mohou soukromé telegrafy býti dožadovány státem za náhradu.

(2) Podrobnosti upravuje nařízení.

§ 22.

Tímto zákonem se zrušují: kabinetní list z 16. ledna 1847, dekret dvorské kanceláře z 25. ledna 1847, č. 2581, zák. čl. XXXI z r. 1888, § 201 zák. čl. V z r. 1878 a veškerá zákonná i jiná ustanovení, dosud platná na území Československé republiky, jež odporují tomuto zákonu.

§ 23.

(1) Zákon tento jest účinným ode dne vyhlášení.

(2) Provedou jej ministři pošt a telegrafů, národní obrany, průmyslu, obchodu a živností, spravedlnosti, veřejných prací a železnic.

Důvodová zpráva.

V bývalém Rakousku nebylo telegrafního zákona. Nahrazoval jej kabinetní list z 16. ledna 1847, jímž stanoven telegrafní regál nebyloť soukromým osobám, a to, ani jednotlivcům, ani společnostem dovoleno bez předchozího povolení císařova zřizovati telegrafy.

Toto ustanovení bylo pak dekretem dvorské kanceláře z 25. ledna 1847, čís. 2581 uveřejněno s příkazem, aby bylo ihned náležitým způsobem všeobecně prohlášeno, že v případě přestoupení tohoto zákazu veškeré přípravy, učiněné pro toto zařízení a přístroje pro ně zřízené, musí býti podnikatelem nebo na jeho útraty státní správou zničeny.

Výnosem bývalého rakouského ministerstva obchodu z 12. prosince 1883, č. 43.888, bylo rozhodnuto, že pod regál telegrafní spadá také telefon, ježto vedení telefonní jsou vlastně spojeními telegrafními, vybavenými zvláštním druhem akustických přistrojit, a že se naň tudíž vztahují také ustanovení onoho kabinetního listu z r. 184 7.

Nařízením bývalého ministerstva obchodu ve Vídni z 28. dubna 1905, vyhlášeným pod číslem 72 v částce XXVIII říš. zák. z r. 1905, stanoveny pak podmínky, za kterých lze obdržeti koncesi na zřízení a provoz telefonního nebo elektrického návěštního zařízení. K tomuto nařízení byly pak týmž ministerstvem dne 20. května 1905 pod čís. 22.645 vydány prováděcí předpisy.

Radiotelegrafie byla v bývalém Rakousku právně upravena poprvé nařízením bývalého ministerstva obchodu ze 7. ledna 1910, obsaženým pod číslem 11 v II. částce říš. zák. z 23. ledna 1910, jímž stanoveno, že zřizování a provoz radiotelegrafních a radiotelefonních stanic jsou podmíněny státní koncesí, udělovanou ministerstvem obchodu.

Výslovně pak tu bylo vytknuto, že sluší při udělování koncesí radiotelegrafních obdobně použíti -ustanovení on oho shora citovaného nařízení bývalého rakouského ministerstva obchodu z 28. dubna 1905 o telefonech.

Zmíněné nařízení bývalého ministerstva obchodu ze 7. ledna 1910 rozšiřovalo telegrafní regál také na radiotelegrafy, jeho ustanovení týkala se však hlavně radiotelegrafního styku s loděmi na širém moři, jak patrno jednak z celého textu nařízení, jednak z textu vzorce koncesní listiny, onomu nařízení připojeného.

Zvláštních trestních ustanovení proti těm, kdož zřizují nebo provozují telegraf bez státního povolení - mimo shora již uvedené zabavení přístrojů - bývalé Rakousko nemělo. Trestní zákon rakouský ze 27. května 1852 kvalifikuje jen zlomyslné poškození státního telegrafu a. úmyslné rušení provozu, jakož i úmyslné zneužití státního telegrafu jako zločin veřejného násilí (§ 89 tr. z.).;Děje-li se taková činnost z pouhé svévole, lehkomyslnosti nebo zaviněného opomenutí, trestá se dle § 318 tr. z. jako přestupek.

V Uhrách stanovil zák. čl. XXXI,z r. 1888, že zřizování, organisace a provoz telegrafu a telefonu je výsostným právem státu.

Ochranu telegrafu proti poškozování stanoví uh. zák. čl. V z r. 1878 v §§ech 154, 439, 440, 441 a 442, dále uh. zák. čl. XI zr.1914 v §§ech 5,6,7,8,9,11,13 a uh. zák. čl. XII z r. 1888 §§ 5 a 6. Telegrafní tajemství chrání zmíněný zák. čl. V (uh. tr. z.) v § 201.

Všechny staré evropské státy mají své telegrafní zákony (Francie z r. 1837 a 1851, Velká Britanie z r. 1863 a 1868, a radiotelegrafní z r. 1904, Německo z r. 1892, Italie z r. 1853 a 1865, Belgie z r. 1850, 1851, 1876 atd.) - po válce pak nově utvořené státy připravují rovněž telegrafní zákony.

Staré státy vydávají doplňky telegrafních zákonů, zejména rozšíření platnosti zákonů dosavadních na radiotelegrafy nebo upravují poměry radiotelegrafní (tak na př. Francie ad r. 1917 vydala celou řadu nařízení o radiotelegrafech, zejména o zřizování stanic leteckých, badatelských atd.)

Před válkou různé zákony a nařízení upravovaly jen otázky radiotelegrafů mezi pobřežními stanicemi a loděmi na širém moři - také mezinárodní telegrafní smlouvy (berlínská z r. 1906 a londýnská z r. 1912) se zabývaly jen úpravou radiotelegrafie pobřežních a lodních stanic.

Světová válka přinesla následkem rychlých pokroků radiotelegrafie také dopravu mezi pevnými body (jako je nyní na př. styk brněnské státní radiostanice s bernskou).

Nejvyšší hospodářská rada svolala v r. 1920 do Paříže konferenci evropských stran k poradě o mezinárodní úpravě radiotelegrafní dopravy mezi pevnými body, které se zúčastnila též Československá republika a jejímž výsledkem byla řada usnesení a mezi jiným i závazek všech zúčastněných států, postarati se o vydání zákona, jenž by zakazoval zřizování a provoz radiotelegrafních stanic státem nepovolených.

Pokroky radiotelegrafie přivodily však ještě řadu dalších zjevů, jež volají po zákonné úpravě.

Přijímací stanice radiotelegrafní, opatřené t. zv. rámovými anténami, lze nenápadně skrýti v místnosti a tím je dáno volné pole vinnosti vyzvědačské nebo nekalé soutěži atd., zvláště když podle dosavadních předpisů nestíhá majitele tajné a státem nepovolené stanice jiný trest než zničení stanice.

Všeobecně se uznává, že státy musejí si zachovati výsostné právo na zřizování a provoz telegrafu, na druhé straně však nemají býti činěny překážky vědeckému bádání a nemá býti občanstvu - pokud to dovolí bezpečnost státu a ochrana vyšších celků - odpíráno používati výhod "jež celému světu přináší rozvoj a pokrok radiotelegrafu.

Vláda původně zamýšlela předložiti parlamentu návrh telegrafního zákona, který by podrobně upravoval veškeré telegrafní, telefonní a radiotelegrafní otázky, jež vyžadují zákonné úpravy, upustila však od tohoto úmyslu, vzhledem k tomu, že příští mezinárodní telegrafní konference přinese četné zásadní změny telegrafních norem jež pak naleznou přirozeně ohlasu také v domácím zákonodárství jednotlivých států.

Usnesení mezinárodní konference, jež se má konati v roce 1923, nabudou platnosti pravděpodobně teprve od roku 1925 a do té doby není ovšem možno čekati s vydáním zákona.

Proto se předkládá Národnímu shromáždění jen rámcový zákon, upravující alespoň nejpalčivější otázky telegrafu; účelem jeho jest také umožniti vydávání příslušných předpisů a unifikovati právní pravidla o zřizování a provozu telegrafů.

Jsou to zejména:

1. Otázka regálu telegrafního.

I v onom shora citovaném kabinetním listě rakouském z r. 1847 i v zák. čl. XXXI z r. 1888 je vyslovena zásada, že zřizovati a provozovati telegrafy jest výsostným právem státu, je však nutno vytknouti, že toto práva se vztahuje i na lodi plující pod československou vlajkou i na vzducholodi (letadla).

Pro lodi určité velikosti stanovila povinnost zřízení radiotelegrafní stanice mezinárodní konference k zabezpečení životů na moři konaná v Londýně 20. ledna 914, k níž Československá republika v nejbližší době přistoupí.

Vázati zřizování radiotelegrafních stanic na lodích a letadlech na státní povolení je diktováno opatrností, vyvarovati se vyzvědačství a jiných protistátních akcí, jež by loděmi a letadly opatřenými nekoncesovanými stanicemi radiotelegrafními mohli snadno být provozovány.

Ustanovení toto pojato i do zákonů a nařízení států, jež nepotřebují takové opatrnosti v tomto směru jako stát československý (na př. Francie).

Není ovšem vyloučeno, že tato otázka bude mezinárodně upravena některou plavební nebo leteckou konferencí světovou a proto vložen do § 3, odst. 2 osnovy dodatek, připouštějící úchylku tam, kde mezinárodními smlouvami jinak bylo stanoveno. Pojem "telegrafu" obsažený v § 2 osnovy kryje se asi s definicí, chystanou pro příští mezinárodní smlouvu telegrafní.

Telegrafní výsostné právo nejde ovšem tak daleko, aby stát omezoval volnou disposici vlastníkovu v hranicích jeho soukromoprávní sféry, on má jen zájem na tom, aby, jakmile tato disposice z těchto hranic vybočuje, měl možnost své ingerence. Nabrání se tedy vlastníku domu, pozemku nebo lodi, aby si pro svou potřebu zřídil drátový elektrický telegraf, pokud toto zařízení zůstává místně omezeno na jeho dům, pozemek nebo loď a při větším počtu pozemku na jich komplex ničím nepřerušený. Má-li však takové telegrafní zařízení být vedeno mezi dvěma různými domy neb pozemky, jež jsou od sebe odděleny buď cizím pozemkem, vodou veřejnou nebo cizí metodou soukromou, je k tomu třeba koncese. Těmto případům zákon staví na roveň případy, kde toto oddělení je pouze ideální, t. j. při služebnosti vozové cesty, která dává i jiné osobě, nežli vlastníkovi pozemku, možnost přístupu k cizím soukromým telegrafním zařízením. Stát musí si zjednali evidenci takových zařízení, kterými by případně mohlo být obcházeno výsostné právo státu na telegraf (regál).

Má-li soukromý telegraf býti připojen na státní nebo na cizí soukromý telegraf je téhož důvodu třeba zvláštní koncese.

V §4 osnovy zdůrazněna jest dosud platná zásada, že nájemníci, kteří na stavbu státních telegrafů (meziměstských, zprostředkovacích a účastnických vedení) přispěli dle předpisů a sazeb té které doby platných, nenabývají tímto příspěvkem vlastnictví nebo spoluvlastnictví, nýbrž že telegrafy zůstávají majetkem státu a vymykají se soukromé disposici přispívatele.

Jest třeba tohoto zdůraznění zvláště pro případ, kdy státní telegraf se zruší z jakéhokoliv důvodu a hmot tím získaných má býti správou užito k jiným účelům.

2. Výroba, prodej, přechovávaní a dovoz z ciziny radiotegrafních zařízení.

Povaha radiotelegrafních zařízení a nesnadnost jich zjišťování vede k tomu, aby byla učiněna státem přísnější opatření pro spolehlivou jich evidenci. Z toho důvodu podrobena v §u 5 osnovy kontrole nejen jich letence, nýbrž i výroba, prodej, přechovávání a dovoz z ciziny.

Spolupůsobení ministerstva pošt a telegrafů s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností při opatřeních, vytčených v § 5 osnovy se opírá o fakt, že jen ministerstvu pošt a telegrafů, jako odbornému ministerstvu v záležitostech telegrafních, je dána možnost odborného posudku.

Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností připravuje osnovu zákona a výrobě, prodeji, přechovávání a dovozu z ciziny radiotelegrafních zařízení, kterýžto zákon bude co nejdříve Národnímu shromáždění předložen a bude obsahovati bližší podmínky a náležitosti povolení výroby, prodeje, přechovávání a dovozu.

3. Kompetence jednotlivých ministerstev.

Tato je upravena v §§ech 5-9 osnovy. Pokud se týká kompetence ministerstva pošt a telegrafů (§ 6) sluší podotknouti, že ministerstvo pošt a telegrafů nebude vykonávati ovšem všechny v paragrafu tom vypočtené funkce samo, nýbrž že přenese je částečně na své podřízené služebny; proto se používá v některých případech označení "poštovní a telegrafní zpráva", a to zejména tam, kde by označení "ministerstvo pošt a telegrafů" mohlo vésti k výkladu příliš úzkému. Výslovně sluší připomenouti, že dosavadní kompetence ministerstva pošt a telegrafů se rozšiřuje pouze o oprávnění, vytčená v bodech b) a c), a to z důvodů zabezpečení výsostného práva k telegrafu. Skutečně tuto činnost ministerstvo pošt již provádí a jedná se zde tedy jen o úpravu zákonem.

Také § 7 osnovy je jen zákonným normováním dosavadního stavu, spočívajícího na úmluvě mezi poštovní a telegrafní správou a státní železniční správou.

Ustanovením § 8 osnovy mají z důvodu jednotnosti telegrafní správy býti odstraněny kompetenční spory mezi poštovní a telegrafní správou a správou vojenskou o zřizování telegrafů k jiným než vojenským účelům. Aby pak bylo zabráněno rušivým účinkům telegrafních zařízení, sloužících potřebám vojenské správy, jest jejich zařizování v době míru vázáno dohodou s poštovní a telegrafní správou.

Zvláštní dohody o telegrafech jest též třeba mezi ministerstvem pošt a telegrafů a ministerstvem veřejných prací, do jehož působnosti patří služba vodní a vzduchoplavba. Příslušnou úpravu obsahuje § 9.

4. Poměr správy státního telegrafu k jeho uživatelům.

Ustanovení §§ů 10 a 11 jsou jen důsledkem přistoupení československé republiky k petrohradské mezinárodní telegrafní smlouvě z r. 1875.

§ 10, odst. 1. osnovy převzat z ustanovení čl. 1. mezinárodní telegrafní smlouvy.

§ 10, odst. 2, osnovy převzat z ustanovení čl. 8. mezinárodní telegrafní smlouvy.

§ 10, odst. 3. osnovy převzat z ustanovení čl. 7. mezinárodní telegrafní smlouvy.

Odstavec 3, §u 10 osnovy rozšířen u srovnání s ustanovením mezinárodní smlouvy ještě o ochranu hospodářských zájmů státu (na př. proti poškozovatelům československé valuty, proti předražovatelům atd.), znění § 11 osnovy převzato z ustanovení čl. 3. mezinárodní telegrafní smlouvy.

Látka, obsažená v §§ 10 a 11. osnovy, jest ostatně normována již předpisy dosavadních telegrafních a telefonních řádů.

V souhlase se zásadou poplatkovou, dle níž k úhradě nákladů telegrafu, jakožto veřejného dopravního prostředku, přispívají jen ti, kdož tohoto prostředku dopravního užívají, omezuje § 12 osnovy dosavadní, z nejrůznějších, ne vždy spravedlivých důvodu poskytovaná osvobození od poplatků na nejnutnější minimum, t. j. na telegram, a hovory, bezprostředně se vztahující k službě telegrafní a telefonní, nebo jimž z důvodů veřejných přiznány výhody telegramů a hovorů služebních.

Ustanovení §u 13 a 14 osnovy jsou pouhým zákonným normováním dosavadní praxe ve příčině stížností a žádostí, týkajících se telegrafní služby a poplatků, případně nuceného vymáhání těchto poplatků.

Příslušnost soudů jest vyloučena ostatně též v analogických případech služby poštovní padle § 27 poštovního zákona z 5. listopadu 1837.

5. Ochrana, telegrafního tajemství.

§§ 15-17, pokud se týče 19 osnovy, jsou vlastně provedením závazku, který převzala republika Československá, přistoupivši k mezinárodní smlouvě telegrafní. Pravíť se tu v čl. 2 petrohradské smlouvy, že se smluvní státy zavazují učiniti všechna potřebná opatření k zachování telegrafního tajemství. Dosavadní předpisy, platné v republice Československé, s výjimkou Slovenska a Podkarpatské Rusi, nevyhovují. Ochrana telegrafního tajemství spočívá dosud pouze v tom, že proti zaměstnancům poštovní a telegrafní služby byla možno zakročiti jedině cestou disciplinární, nikoliv však v řízení trestním, jež jest daleko účinnějším.

Proti jiným osobám, vůči nimž není možno disciplinárně zakročiti, nebylo lze dosud na ochranu telegrafního tajemství podniknouti, s výjimkou Slovenska a Podkarpatské Rusi, vůbec ničeho.

Povaha telegrafního regálu nutí státní správa k tomu, aby poskytla v tomto směru pokud možno nejširší ochranu uživatelům telegrafu.

Tomu hledí předložená osnova odpomoci tím, že v § 15 zákona ukládá všem osobám pověřeným telegrafní službou povinnost, zachovávati co nejpřísněji telegrafní tajemství, jehož podrobnosti ustanovuje první odstavec tohoto paragrafu.

Ustanovení odstavce 2, § 15, umožňuje v určitých výjimečných případech zavedeni censory telegramů a telefonních hovorů, čímž se doplňují ustanovení zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 300 Sb. z. a n., který pamatuje jen na zavedení censory listovní. Slovy "i v případech jinými zákony stanovených" v 2. odstavci § 15 pamatováno je i na případy, kdy poštovní a telegrafní správa zprošťuje se povinnosti zachovávati telegrafní a telefonní tajemství v trestním řízení podle ustanovení trestního řádu a v řízení konkursním podle řádu konkursního:

§§ 16 a 17, pokud se týče § 19 a 20 osnovy, obsahují trestní sankce proti těm, kdož poruší telegrafní tajemství. V §u 16 je obsažena trestní sankce proti zaměstnancům telegrafní nebo telefonní služby, mezi něž v tomto případě se počítá i osoba, která vůbec není ve služebním poměru k telegrafní správě a jíž bylo použito pouze ad hec (na př. svěří-li se doručování telegramů osobě zaskočivší za onemocnělého zřízence).

V § 17 se chrání telegrafní tajemství proti porušení osobou, která není zaměstnancem telegrafní nebo poštovní služby, a mimo to prohlašuje se za trestné již i pouhé neoprávněné zapojení se do drátového telegrafu nebo telefonu. Zapojí-li se někdo neoprávněně do drátového telegrafu za dob normálních, kvalifikuje osnova takovéto jednání jako přečin; dopustí-li se však někdo takové činnosti za války nebo veřejných nepokojů, kvalifikuje se takováto činnost jako zločin, poněvadž v podobných dobách běží vždy o zvýšené ohrožení veřejné a státní bezpečnosti. Zvláštní ochrana poskytuje se v tomto paragrafu majitelem koncesovaných bezdrátových stanic, neboť stát vybírá od nich i od společností, jež jim zprávy dodávají, poplatky i musí tedy chrániti tajemství jejich telegramů nebo hovorů.

6. Tresty proti těm, kdo bez povolení zřizují nebo provozují telegrafy a proti těm, kdo bez povolení vyrábějí, prodávají, přechovávají nebo z ciziny dopravují radiotelegrafní zařízení.

Ustanovení §u 18 jest z nejdůležitějších z celé osnovy. Jím mají býti nahrazena dosavadní dnes již naprosto nedostatečná ustanovení (cís. nař. z r. 1847 a zák. čl. XXXI z r. 1888), jež stanoví jako trest na nedovolené zřízení nebo provoz telegrafů pouze zabavení a zničení telegrafních zařízení, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi kromě toho ještě menší pokutu.

Telegrafní regál nutno však chrániti účinněji. Předložená osnova vystupuje proti jeho rušitelům přísnými tresty na svobode, spojenými s tresty na penězích a propadnutím telegrafních zařízení. Trestnost pak zvyšuje se za dob války nebo veřejných nepokojů, kdy kromě ohroženi fiskálních zájmů státních bude velmi zhusta nebezpečně ohrožena státní bezpečnost. Proto rušení telegrafního regálu, které za normálních dob jest dle předložené osnovy pouhým přečinem, kvalifikuje se tu za dob války a veřejných nepokojů jako zločin s přiměřeně důraznějším trestem.

Z důležitých zájmů veřejné a státní bezpečnosti, jakož i proto, aby dána byla záruka co možno dokonalé a systematické úpravy radiotelegrafní sítě, předložená osnova souhlasně s osnovou zákona o výrobě, prodeji, přechovávání a dovozu z ciziny radiotelegrafních zařízení, kterou právě připravuje ministerstvo obchodu, váže tuto výrobu, prodej atd. na státní povolení.

Máť stát z důvodů své bezpečnosti nemalý zájem na tom, aby měl přesnou evidenci všech radiotelegrafních zařízení, nalézajících se na státním území; naproti tomu však lze velmi snadno nekontrolovaně takováto zařízení vyráběti, případně nejdůležitější jejich součástky nenápadně z ciziny dopravovati.

Aby dána byla jistota proti zneužití takovýchto zařízení, nezbývá leč vystoupiti s tresty co nejúčinnějšími proti těm, kdož by bez státního dovolení radiotelegrafní zařízení vyráběli, prodávali, přechovávali nebo z ciziny dopravovali.

Takové přísné tresty obsahovati bude zmírněná již osnova o výrobě, prodeji, přechovávání a dovážení z ciziny radiotelegrafních zařízení, kterou připravuje ministerstvo obchodu v dohodě s ministerstvem pošt a telegrafů.

Lze očekávati, že tato osnova zákona, ministerstvem obchodu připravovaná, nabude účinnosti později nežli předložená osnova. zákona o telegrafech. Aby pak již v tomto mezidobí bylo možno účinně vystoupiti proti neoprávněným výrobcům, prodavačům, přechovávačům a dovažečům radiotelegrafních zařízení, obsahuje předložená osnova ve čtvrtém odstavci §u 18 přechodní ustanovení, obsahující pro zmíněné mezidobí přiměřené trestní sankce na takovou nedovolenou činnost.

7. Rekvisice, telegrafních zařízení.

Ustanovení §u 21 osnovy je částečně převzato z existujících zákonů o válečných úkonech, platných,jak v býv. Rakousku, tak v býv. Uhrách. Bylo třeba ustanovení ta (č. 236 ř. z. z r. 1912 a zák. čl. LXVIII z r. 1912) rozšířiti i na radiotelegrafy.

8. Ustanovení závěrečná a doložka prováděcí.

účelem této osnovy jest kodifikovati telegrafní právo, jež bylo na újmu přehlednosti roztroušeno v nejrozmanitějších zákonech, vládních nařízeních, výnosech atd. Taxativní vypočtení předpisů, jež se tímto zákonem ruší, není jednak technicky možno (ježto není zde přehledu předpise v býv. Uhrách platných), jednak se ani nedoporučuje takovéto vypočítávání v zákoně, ježto se,jedná většinou o předpisy vydané jako vládní nařízení, nebo pouhé výnosy ministerské. Z toho důvodu byla do této osnovy pojata pouze ustanovení zákonná, jež se ruší a ohledně ostatních pojata do osnovy klausule všeobecná.

§ 23 stanoví platnost tohoto zákona ode dne vyhlášení proto, že jednak není právně dosud upraveno používání radiotelegrafie, jednak netušený rozvoj tohoto odvětví dopravního nutí státní správu, aby stanovila hned v počátcích pevné hranice volnosti používání radiotelegrafie, jakož i volnosti výroby a obchodu.

Státní telegrafní správa jest zaplavována dotazy a žádostmi z kruhů výrobců i ostatních nájemníků, zejména těch, kteří si přejí zříditi vlastní radiotelegrafní stanice, mimo to se vyskytují zjištěné případy tajných bezdrátových stanic, nutno tedy opravu této otázky co nejvíce urychliti a stanoviti účinnost dnem vyhlášení.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán výboru ústavně - právnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 8. února 1923.

Náměstek předsedy vlády:

Malypetr, v. r.

Ministr pošt a telegrafů:

Tučný, v. r.