Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Původní znění.

3984.

Dringliche Interpelltion

des Abgeord. Dr. Keibl und Genossen an den Justizminister

wegen einer gesetzwidrigen Massregelung einiger deutscher Richter des Bezirksgerichtes Teplitz-Schönau, durch den dortigen Gerichtsvorstand.

Ende Dezember vorigen Jahres wurde nachstehender Vorfall durch die deutschen Zeitungen öffentlich bekannt: ťAm 31. Mai 1922 fand in den Neptun-Sälen in Teplitz eine von der deutschen Nationalpartei einberufene öffentliche Volksversammlung statt, welche von dieser Partei durch öffentliche Anschläge mit dem Thema: Die politische und wirtschaftliche Lage des Čechoslowakischen Staates und den Abg. Dr. Radda und Dr. Baeran als Berichterstatter und Redner angekündigt war, in der Versammlung kam es zu Störungen, welche durch anwesende Zechen hervorgerufen wurden, Dr. Baeran konnte jedoch später ungestört seine Rede beenden und wurde auch vorn Regierungsvertreter nicht unterbrochen. Die Ausführungen der beiden Redner hielten sich streng im Rahmen des obigen Thema, enthielten insbesondere keinerlei Angriffe auf die Čechoslovakische Republik oder deren Oberhaupt und war deshalb auch für den Regierungsvertreter kein Anlaß zu einer Unterbrechung oder gar zur Auflösung gegeben.

In der Versammlung waren außer anderen Staatsangestellten aller Kategorie ein Teil der Richter, aber auch Staatsangestellte čechischer Nationalität; insbesondere Gerichtsbeamte anwesend.

Am 2. Juni 1922 langte eine Anzeige beim Gerichtsvorstand ein, in welcher die Einleitung der strengsten Untersuchung gegen die damals bei der Versammlung anwesend gewesenen Richter, die Weiterleitung der Akten an die Oberbehörde und Bekanntgabe des Ergebnisses der Untersuchung verlangt wurde, weil bei der Versammlung gegen die Čechoslovakische Republik und ihr Oberhaupt gesprochen und die Wacht am Rhein gesungen wurde.

Die angezeigten Richter wurden vom Gerichtsvorstand O. L. G. R. Dr. Frypes lediglich zur Sache als Auskunftspersonen, keinesfalls als Beschuldigte vernommen und haben übereinstimmend an, daß die lediglich in der Versammlung anwesend waren, sich in der Versammlung jeder Beifallsbezeugung enthalten haben und daß es ihr gutes Recht sei, eine öffentliche, jedermann zugängliche, von der Behörde bewilligte und genehmigte Versammlung zu besuchen.

Am 21.oder 22. November 1922 erhielt jeder der angezeigten Richter in einem verschlossenen Umschlag folgenden gleichlautenden Beschluß zugestellt, welcher in der Übersetzung lautete:

Beschluß.

Das Oberlandesgericht in Prag als Disziplinargericht für richterliche Beamte hat nach Anhörung des Oberstaatsanwaltes in der Disziplinarsache gegen die Landesgerichtsräte des Bezirksgerichtes in Teplitz-Schönau: Dr. R. R., Dr. E. H. O. H R. K. G. N. sowie gegen den Bezirksrichter G. N. den Beschluß gefaßt, die Akten dem Vorstande des Bezirksgerichtes in Teplitz-Schönau zur Bestrafung der Beschuldigten wegen Ungehörigkeit gemäß § 2 und 3 des Gesetzes vom 21. Mai 1868 R. G. Bl. Nr. 44 abzutreten.

Im Erfüllung dieses Auftrages des Präsidiums des Kreisgerichtes in Leitmeritz vom 20. November 1922 G. Z. Präs. 5721/17/22-a erteile ich allen obgenannten Richtern gemäß § 3 des ebengenannten Gesetzes eine Mahnung, wegen Verletzung der Pflicht, welche ihnen der § 2 dieses Gesetzes auferlegt, der die Richter verpflichtet, sich auch außerhalb des Amtes so zu verhalten, daß sie sich nicht unwürdig der Bedeutung und des Vertrauens, welches ihr Beruf erfordert, erweisen. Trotzdem besuchten sie die politische Versammlung, von der sie voraussehen konnten, daß in derselben gegen den eigenen Staat gesprochen werden wird, Gerade der Richter, überdies in einem Orte des Grenzgebietes, hat die Verpflichtung, der gesamten Bevölkerung ein Muster unbedingter Loyalität gegenüber dem Staate zu sein, denn die Richter haben auf ihre Ehre und Gewisse geschworen, daß- sie der Čechoslovakischen Republik stets treu und ihrer Regierung gehorsam sein werden. Schon durch das bloße Erscheinen bei einer Versammlung, die zur Berichterstattung von Abgeordneten einberufen war, welche niemals ihren Haß gegen die Čechoslovakische Republik verbargen, erweckten sie die Meinung, daß sie Interesse an den Reden jener Abgeordneten nahmen. Es ist nicht zu übersehen, daß auch das bloße Schweigen, bei staatsfeindlichen Reden leicht als Zustimmung ausgelegt werden kann, während andererseits ein Widerspruch vielleicht eine Bewegung in der übrigen Zuhörerschaft hervorrufen und die erforderliche Würde des Richters bedrohen würde. Deshalb muß man vor solchen heiklen Situationen warnen und der Vorstand des Gerichtes erwartet im Gegenteil, daß die Richter dem übrigen Personal und der Bevölkerung ein Muster aufrichtiger Ergebenheit gegenüber dem Staate sein werden.

Bezirksgericht Teplitz-Schönau Abteilung I.

am 1. November 1922.

Frypes, m, p.

Nach diesem Sachverhalt ergebt sich:

Der Beschluß stellt sich als eine Verfügung des Gerichtsvorstandes in Ausübung seiner Administrative und Verwaltungsbefugnis sohin als ein Verwaltungsakt dar. Nachdem Inhalt sein er Begründung ist er eine unerhörte Beschränkung des durch die Staatsgrundgesetze gewährleisteten Rechtes der persönlichen Freiheit und auch ein Eingriff in das Wahlrecht, als dessen Ausfluß die Berechtigung sich ergibt, Versammlungen von Abgeordneten ahne Unterschied der Parteiangehörigkeit als Vorbereitung zur Ausübung des Wahlrechtes zu besuchen. Er ist demnach gesetzwidrig, Die Erörterungen, welche sich in der Presse an diesen ganz unerhörten Vorfall anschlossen, sind zweifellos geeignet, das Vertrauen der deutschen Bevölkerung in die Unabhängigkeit der Richter, insbesondere der der deutschen Nationalität gewaltig zu erschüttern, Erweist es sich doch dadurch, daß der deutsche Richter jedem geheimen Angeber ausgeliefert ist, und ständig fürchten muß, in Untersuchung und Strafe zu kommen. Die einfachsten staatsbürgerlichen Rechte werden ihm abgesprochen, er muß in den Augen der Bevölkerung zum willenlosen Werkzeug der Regierung herabsinken und jedes Ansehen verlieren, Es wird durch derartige Maßnahmen gerade das herbeigeführt, was der oben angeführte Beschluß in seiner Begründung vermieden wissen will.

Hiezu kommt noch, daß sich die Unterzeichneten der Befürchtung nicht erwehren können, daß seitens der Regierung und des Justizministeriums auf diesem Wege fortgeschritten, daß dieser Fall nicht vereinzelt bleiben wird.

Aus diesem Grunde fragen die Gefertigten den Herrn Justizminister an:

1. Ist dem Herrn Justizminister dieser Vorfall bekannt und findet er seine Billigung?

2. Wenn nicht, ist er geneigt, den ungesetzlichen zit. Beschluß des Teplitzer Gerichtsvorstandes aufzuheben und was gedenkt er zu veranlassen, damit sich derartige Vorfälle in Zukunft nicht wiederholen?

Prag, am 15. Jänner 1923.

Dr. Keibl,

In Kallina, Dr. Hanreich, Wenzel, Dr. Brunar, Patzel, Dr. Radda, Matzner, Mark, Dr. Lehnert, Zierhut, Dr. Medinger, Dr. Schollich, Dr. Lodgman, Böhr, Knirsch, J. Fischer, Dr. W. Feierfeil, Kraus, Dr. Spinn, J. Mayer.

Překlad.

3984.

Naléhavá Interpelace

poslance dra Keibla ministrovi spravedlnosti

pro nezákonité potrestání několika německých soudců okresního soudu v Teplicích-Šanově přednostou tohoto soudu.

Koncem prosince minulého roku německé časopisy uveřejnily tento případ: ťDne 31. května 1922 konala se v Neptunových síních v Teplicích veřejná schůze lidu svolaná německou národní stranou, kterou tato strana oznámila veřejnými návěštími, na nichž byl uveden předmět: politický a hospodářský stav československého státu a zpravodajové a řečníci poslanci dr. Radda a dr. Baeran. Na této schůzí došlo k výtržnostem; jež zavinili přítomní Češi. Dr. Baeran mohl však později nerušeně ukončiti svoji řeč a nepřerušil ho ani vládní zástupce. Vývody obou řečníků se pohybovali přísně v rámci výše uvedeného předmětu a neobsahovaly zvláště žádných útoků na Československou republiku a jejího náčelníka, neměl tedy vládní zástupce příčiny, aby schůzi přerušil nebo rozpustil.

Schůzi bylo přítomno kromě jiných státních zaměstnanců všech druhů také několik soudců, avšak také státní zaměstnanci české národnosti zvláště soudní úředníci. Dne 2. června dostal přednosta soudu udání, v němž se žádalo, aby byla zavedeno co nejpřísnější vyšetřování proti soudcům, kteří tehdy schůzí byli přítomni, alby spisy byly postoupeny dále vyššímu úřadu a aby byl oznámen výsledek vyšetřování, poněvadž se na schůzi mluvilo proti československé republice a jejímu náčelníkovi a zpívala se píseň ť Wacht am RheinŤ. Přednosta soudu r. v. z. s. dr. Frypes vyslechl soudce, proti nímž udání směřovalo, pouze k věci jako předzvědné osoby, nikterak však jako obviněné, a oni souhlasně uvedli, že byli pouze schůzi přítomni, že se na schůzi zdrželi všech pochvalných projevů a že jest jejich dobrým právem, zúčastniti se veřějné schůze, přístupné každému muži a úřadem povolené a schválené.

Dne 21. nebo 22. listopadu dostal každý zadaný soudce v zavřené obálce foto souhlasné usnesení, které v překladě zní:

Usnesení.

Pražský vrchní zemský soud jako disciplinární soud pro soudcovské úředníky, vyslechnuv vrchního státního zástupce v disciplinární věci proti radům zemského soudu u okresního soudu v Teplicích-Šanově: dru R. R., dru E. H., O. H.,R.K., G. N., jakož i proti okresnímu soudci G. N., se usnesl, že pro nepříslušnost podle § 2 a 3 zákona ze dne 21.května 1868, č. 44 ř. z. postoupí spisy přednostovi okresního soudu v Teplicích-Šanově k potrestání obviněných. Vykonávaje tento rozkaz presidia litoměřického krajského soudu ze dne 20. listopadu 1922, č. j. Pres. 5721/17/22-a, udělují všem jmenovaným soudcům podle §u 3 právě uvedeného zákona napomenutí pro porušení povinnosti, kterou jim ukládá § 2 tohoto zákona, jenž zavazuje soudce, aby se také mimo úřad chovali tak, aby se neosvědčili nehodní svého významu a důvěry, které jejích povolání vyžaduje.Přes to se zúčastnili politické schůze, o níž mohli předpokládati, že na ní bude mluveno proti vlastnímu státu. Právě soudce, zvláště v místě pohraničního území, má povinnost býti všemu obyvatelstvu vzorem naprosté loyality k státu, jelikož soudcové přísahali na svou čest a svědomí, že vždy budou věrní Československé republice a poslušni její vlády. Již tím, že se dostavili na schůzí svolanou, aby na ní podali zprávu poslanci, kteří se nikdy netajili svou nenávistí k Československé republice, vzbudili domněnku, že měli zájem na řečech onech poslanců. Nelze přezírati, že i pouhé mlčení při řečích státu nepřátelských lze snadno vykládati jako souhlas, kdežto z druhé strany by odpor,mohl způsobiti pohnutí mezi jinými posluchači a ohroziti žádoucí důstojnost soudcovu. Proto nutno varovati před takovými choulostivými situacemi a přednosta soudu naopak očekává, že soudcové budou ostatním zaměstnancům a obyvatelstvu vzorem upřímné oddanosti k státu.

Okresní soud v Teplicích-Šanově,

oddělení I.

dne 1. listopadu 1922.

Frypes, v, r.

Z této věcí vyplývá:

Usnesení jest opatřením přednosty soudu vykonávajícího svoje oprávnění administrativní a správní, jest tedy aktem správním, Podle obsahu odůvodnění však neslýchaně omezuje právo osobní svobody, zaručeného ústavními zákony, a také zasahuje do volebního práva, jehož důsledkem jest účast na schůzích poslanců bez rozdílu, jaké straně příslušejí, jako příprava k vykonávání volebního práva. Jest proto protizákonné, úvahy, které připojil tisk k tomuto zcela neslýchanému případu, jsou jistě vhodné, aby silně otřásly důvěrou německého obyvatelstva v nezávislost soudců, zvláště německé národnosti. Dokazuje se tím přece, že německý sudce jest vydán na pospas každému tajnému udavači a že se stále musí obávati vyšetřování a trestu. Upírají se mu nejjednodušší občanská práva, v očích obyvatelstva musí klesnouti na bezvolný nástroj vlády ztratiti veškerou vážnost, Takováto opatření přivodí právě to, čemu výše uvedené usnesení ve svém odůvodnění chce zabrániti.

Vedle toho se podepsaní nemohou ubrániti obavě, že vláda a ministr spravedlností budou na této cestě pokračovati a že tento případ nezůstane ojedinělým.

Proto se podepsaní táží pana ministra spravedlností:

1. Ví pan ministr spravedlnosti o tomto případu a schvaluje jej?

2. Ne-li, jest ochoten zrušiti uvedené nezákonné usnesení teplického přednosty soudu a co zamýšlí naříditi, aby se podobné případy příště neopakovaly?

V Praze dne 15. ledna 1923.

Dr. Keibl,

inž. Kallina, dr. Hanreich, Wenzel, dr. Brunar, Patzel, dr. Radda, Matzner, Mark, dr. Lehnert, Zierhut, dr. Medinger, dr. Schhollich, dr. Lodgman, Böhr, Knirsch, J. Fischer, dr. W. Feierfeil, Kraus, dr. Spina, J. Mayer.