Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Původní znění.

3970.

Antrag

des Abgeordneten Dr. Medinger und Genossen

auf Ergänzung des Gesetzes vom 38. April 1922, Z1.144 der Slg. d. G. u. V

über die allgemeine Erwerbsteuer für die Periode 1922/23.

Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Gesetz

vom....... 1923,

betreffend Ergänzung des Gesetzes vom 28. April 1922, Nr. 144 der Slg, d. G, u. d. über die allgemeine Erwerbsteuer für die Periode 1922/23.

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

§ 1.

Zu Art. II des Gesetzes vom 28. April 1922, Zl. 144 der Slg, d. G, u. V, dritt folgender neuer Absatz,

ťDie Bestimmungen des §. 2 des Gesetzes vom 17. März 1921, Nr. 123 der Slg, d. G, u. V. über die allgemeine Erwerbsteuer für das Jahr 1921 gelten sinngemäß auch für die Veranlagungsperiode 1922/23 mit folgenden Abweichungen,

Das Jahr 1920 wird durch das Jahr 1922, das Jahr 1919 durch das Jahr 1921, das Jahr 1921 durch das Jahr 1923 ersetzt,

Die Frist von 30 Tagen wird auf 60 - Tage verlängertŤ

§ 2.

Dieses Gesetz tritt mit dem Tage der Kundmachung in Kraft.

§ 3.

Mit der Durchführung dieses Gasetzes wird der Finanzminister betraut.

Begründung.

Der Gesetzgeber des Gesetzes vom 17. März 1921 Nr. 123, betreffend die allgemeine Erwerbsteuer für das Jahr 1921, wollte die Wiedereinführung der zweijährigen Veranlagungsperiode durch Art, I, § 1 dieses Gesetzes dadurch erleichtern, daß in ausnahmsweisen Fällen der § 2 den geänderten wirtschaftlichen Voraussetzungen für das Veranlagungsverfahren der allgemeinen Erwerbsteuer dadurch Rechnung trage, daß in einzelnen Fällen, in welchen sich die Betriebsverhältnisse des ersten Veranlagungsjahres gegenüber dem der Veranlagungsperiode zugrunde liegenden Geschäftsjahre wesentlich verändert haben, eine gesonderte Veranlagung für das 2. Veranlagungsjahr aufgrund des ersten Jahres der -Veranlagungsperiode stattfinden kann. Dadurch wollte der Gesetzgeber aber auch vor allem den praktischen Erfahrungen dex letzten Jahre Rechnung tragen, in welchen es sich gezeigt hat, daß die allgemeine Erwerbsteuer als reine Ertragssteuer im System unserer direkten Steuern unter den gänzlich veränderten wirtschaftlichen Verhältnissen, bzw. den äußerst differenzierten Produktions- und Absatz Verhältnissen oft gleich großer Unternehmungen innerhalb einer Veranlagungsperiode zu den schwersten Ungerechtfertigkeiten führen kann.Das System der zweijährigen Veranlagungsperiode soll wie bis zur endgültigen Reform der allgemeinen Erwerbsteuer im Prinzip aufrecht erhalten bleuen, andererseits jedoch der Notwendigkeit einer gesonderten Veranlagung für einzelne Jahre die Konzession gemacht werden, daß wesentliche Veränderungen der Betriebsmerkmale eine solche Abweichung von der zweijährigen Veranlagungsperiode begründen. Das Recht des § 2/1 ermöglicht es somit dem Unternehmer, eine Berücksichtigung der zurückgegangenen Konjunktur seines Unternehmens, bzw. der heute sich fortwährend überstürzenden wirtschaftlichen Voraussetzungen seines Betriebes, auch inner- halb der Veranlagungsperiode zu finden. Dieses Recht des Erwerbsteuerpflichten ist eine unbedingt notwendige Konsequenz der Aufrechterhaltung der 2jährigen Veranlagungsperiode trotz der veränderten Verhältnisse gegenüber denen, wie sie dem Gesetzgeber des Jahres 1896 zugrunde liegen. Umsomehr mußte es von dem Steuerpflichtigen bedauert werden, wenn im Gesetze vom 28. April 1922 Nr. 144 der Slg. für die Veranlagungsperiode 1922/1923 eine ähnliche Bestimmung fehlt. Die wirtschaftlichen Organisationen der Erwerbsteuerpflichtigen haben von Anfang an darauf hingewiesen, daß eine derartige Bestimmung auch im Gesetze für die laufende Veranlagungsperiode aufgenommen werden müsse, wenn nicht die Erwerbsteuer für viele Unternehmer zu einer ganz außerordentlichen Belastung führen soll. Gleichwohl wurde eine derartige Bestimmung in den endgültigen Text des Gesetzes nicht aufgenommen und zeigt sich schon heute, daß die sich immer mehr entwickelnde Wirtschaftskrise eine Unzahl von bisher gut konsolidierten Unternehmungen in die schwersten wirtschaftlichen Komplikationen drängen wird. Die Erwerbsteuer, wie sie aufgrund der äußeren Betriebsmerkmale des Jahres 1921 für die Jahre 1922/23 bemessen werden soll, wird in den wenigsten Fällen die mittlere Ertragsfähigkeit des Unternehmens in diesen Jahren tatsächlich treffen, vielmehr weit über diese hinausgehen und nicht eine Ertragssteuer, sondern eine Vermögenssteuer, eine Konfiskation des Betriebsvermögens herbeiführen. Aus diesem Grunde ist es heute noch dringend notwendig, bevor die Veranlagungsarbeiten für die laufende Veranlagungsperiode abgeschlossen sind, eine derartige Bestimmung in das Gesetz vom 28. April 1922, Nr. 144 der Slg. aufzunehmen.

Die Verlängerung der bisher 30tägigen Frist auf 60 Tage wird damit begründet, daß es in zahlreichen Fällen dem Steuerpflichtigen nicht möglich ist, innerhalb von 30 Tagen sämtliche Voraussetzungen zur Einbringung des in § 2 des Gesetzes 123 ex 21 vorgeschriebenen Antrages zu prüfen und er zu diesem Behufe zunächst eine genaue Einsicht seiner Bücher und Berechnungen: vorzunehmen gezwungen ist, Die Verlängerung dieser Frist verbürgt überdies die Gründlichkeit derartiger Anträge, bzw. die Vermeidung unbegründeter Anträge.

Die gesetzgebende Körperschaft möge sich vorn Augen halten, daß eine derartige Bestimmung im Gesetze über die allgemeine Erwerbsteuer für die Veranlagungsperiode 1922123 tatsächlich imstande ist, eine gewisse Berücksichtigung der gegenwärtig katastrophalen Krise unserer Volkswirtschaft zu ermöglichen und wenigstens teilweise den dringenden Bedürfnissen bis zur endgültigen Reform unseres Steuersystemen entgegen zu kommen,

Prag, am 1. Feber 1923.

Dr. Medinger,

Dr. Lodgman, Knirsch, Patzel, Simm, Ing. Jung, Böhr, Bobek, Dr. Lehnert, Schubert, Zierhut, Dr. Brunar, Dr. Radda, Dr. Keibl, Ing. Kallina, Dr. Schllich, Matzner, Kraus, Dr, E. Feyerfeil, Mark, Dr. Hanreich.

Překlad.

3970.

Návrh

poslance dra Medingera a druhů

na doplnění zákona ze dne 2. dubna 1922, č. 144 Sb. z. a n. o všeobecné dani výdělkové pro období 1922/23.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:

Zákon

ze dne..... 1923,

jímž se mění zákon ze dne 28. dubna 1922, č. 144 Sb. z. a n. o všeobecné dani výdělkové pro období 1922/23,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

K čl. II zákona ze dne 28. dubna 1922, č. 144 Sb. z. a n. připojuje se tento nový odstavec:

ťUstanovení §u 2 zákona ze dne 17. března 1921, č. 123 Sb. z, a n. o všeobecné dani výdělkové pro rok 1921 platí obdobně také pro správní období 1922/23 s těmito úchylkami.

Rok 1920 nahrazuje se rokem 1922, rok 1919 rokem 1921 a rok 1921 rokem 1923, lhůta 30 dnů prodlužuje se na 60 dnů.Ť

§ 2.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 3.

Provedením jeho se pověřuje ministr financí.

Odůvodnění.

Zákonodárce zákona ze dne 17. března 1921, č. 123 Sb. z. a n. o všeobecné dani výdělkové pro rok 1921 chtěl ulehčiti opětné zavedení dvouletého ukládacího období článkem I, § 1 tohoto zákona tím způsobem, že § 2 ve výjimečných případech vyhovuje změněným hospodářským předpokladům pro ukládací řízeni všeobecné výdělkové daně, připouštěje oddělené uložení daně výdělkové pro druhý ukládací rok na základě prvého roku ukládacího období v těch jednotlivých případech, v nichž se provozovací poměry prvního ukládacího raku podstatně změnily proti obchodnímu roku, který jest základem ukládacímu období, Tím chtěl však zákonodárce především vyhověti také praktickým zkušenostem posledních let, v nichž se ukázalo, že všeobecná výdělková daň jako čistá daň výnosová může v soustavě naších přímých daní často způsobiti největší nespravedlivost, v tamtéž ukládacím období při stejně velkých podnicích, jestliže se zcela změnily hospodářské poměry nebo krajně jsou rozdílní výrobní a odbytové poměry. Soustava dvouletého ukládacího období měla býti v zásadě zachována až do konečné reformy všeobecné výdělkové daně, na druhé straně přece však mělo se vyhověti potřebě žádající oddělené ukládání pro jednotlivá léta, tím způsobem, že podstatné změny známek provozovacích odůvodňují, aby došlo k úchylce od dvouletého ukládacího období. Právo §u 2/1 umožňuje tedy podnikateli, aby i také v průběhu ukládacího období došly ohlasu klesající konjunktura jeho závodu nebo hospodářské předpoklady jeho návodu, dnes se neustále překotně měnící. Toto právo poplatníkovo jest naprosto nutno, ponechá-li se dvouleté ukládací období přes to, že poměry se změnily proti oněm poměrům, jaké vzal za základ zákonodárce roku 1896. Tím spíše musil berní poplatník litovati, že v zákoně ze dne 28. dubna 1922, č. 144 Sb. z. a n. podobné ustanovení pro ukládací období 1922/23 schází. Hospodářské organisace poplatníků výdělkové daně již od počátku poukazovaly, že takové ustanovení musí býti pojato také do zákona pro běžné ukládací období, nemá-li výdělková daň mnoho podnikatelů zcela mimořádně zatížiti, Přes to takové ustanovení nebylo pojato dno konečného textu zákona a dnes se již ukazuje, že hospodářská krise, stále více se rozmáhající, způsobí velmi těžké hospodářské komplikace mnoha dosuď dobře konsolidovaným podnikům. Výdělková daň, má-li se podle vnějších známek provozovacích z r. 1921 vyměřovati pro rok 1922/23, ve velmi málo případech skutečně vystihne střední výnosnost podniku v těchto létech, spíše jí daleko překročí a přivodí daň nikoli z výnosu, nýbrž z majetku, konfiskaci závodního jmění. Proto ještě dnes, než se skončí ukládací práce pro běžné ukládací období, jest naléhavě nutno, pojmouti takovéto ustanovení do zákona ze dne 28. dubna 1922, č. 144 Sb. z. a n. Prodloužení dosavadní 30denní lhůty na 60denní odůvodňujeme tím, že často poplatník nemůže ve 30 dnech přezkoušeti všechny předpoklady, odůvodňující podání návrhu předepsaného v §u 2 zákona č.123 ex 21, a musí k tomu cílí především podrobně přezkoumati své knihy a sestaviti výpočty. Prodloužení této lhůty zaručuje mimo to, že návrhy takové budou zevrubné a vyvaruje se návrhům bezdůvodným.

Zákonodárný sbor nechť si uvědomí, že takové ustanovení v zákoně o všeobecné výdělkové dani pro ukládací období 1922/23 může skutečně umožniti, aby nynější katastrofální krise našeho národního hospodářství došla jakéhosi zřetele a aby se alespoň částečně vyhovělo naléhavým potřebám nes dojde ke konečné reformě naší berní soustavy:

V Praze dne 1. února 1923.

Dr. Medinger,

dr. Lodgman, Knirsch, Patzel, Simm, inž. Jung, Böhr, Bobek, dr. Lehnert, Schubert, Zierhut, dr. Brunar, dr. Radda, dr. Keibl, inž. Kallina, dr. Schollich, Matzner, Kraus, dr. E. Feyerfeil, Mark, dr. Hanreich.