Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3963.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne........,

jímž se mění, po případě doplňují některá ustanovení zákona o úpravě služebních požitků čs. vojska ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z. a n. a jímž se vláda zmocňuje, aby provedla propočítání služební doby vojenským gážistům podle zásad, stanovených pro státní zaměstnance zákonem ze dne 9. dubna 1920, č. 222 Sb. z. a n. a prováděcího nařízení, vydaného k tomuto zákonu,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Ustanovení § 5 zákona ze dne 19. března 1920, č, 195 Sb. z, a n., odst. 9., bod 4, 5 a b se zrušují a nahrazují bodem 4 a 5 takto: 4. Do skupiny IV,patří důstojnicí řadové služby. Pojem -řadové služby určí se:blíže vládním nařízením.

5. Roztřídění důstojnictva (vojenského úřednictva) do V, a VI. postupové skupiny bude,provedeno vládním nařízením.

Článek II.

Ustanovení § 5 řečeného zákona odst, 9, bod 7 pozměňuje se na bod 6 a doplňuje takto:

6. Absolventům tří ročníků bývalých vojenských akademií ve skupině II, IV., V. a VI.,zkrátí se čekací lhůta v XI. hodnostní třídě o dva roky, těm pak, kteří za světové války již po dvou letech studia vyšli z vojenské akademie jako důstojníci, o jeden rok.

Článek III.

Ustanovení § 5, poslední odstavec shora uvedeného zákona se zrušuje.

Článek IV.

Ustanovení § 6 jmenovaného zákona, bod A-1 b se zrušuje a nahrazuje tímto ustanovením:

b) Válečná léta. Za každý kalendářní rok 1915 až 1919, v němž byl gážista aspoň po 6 měsíců v činné službě nebo v zajetí, přičítá se půl roku pro postup do vyšších požitků; v kalendářním roce 1914 stačí k tomu, byl-li gážista ode dne nastoupení do činné služby po vyhlášení mobilisace v činné službě (v zajetí) nejméně 4 měsíce, 15 dní.

Článek V.

Ustanovení § 6 jmenovaného zákona, bod A doplňuje se tímto bodem 4.:

4. Čekatelské lhůty, pokud byly zavedeny nebo jsou zaváděny v ketegorii důstojnictva (vojenského úřednictva], o niž jde, urči se vládním nařízením.

Článek VI.

Ustanovení §u 6 jmenovaného zákona, bod B-c se zrušuje a nahrazuje tímto:

c) kromě toho započítají se ještě léta od dokonaného 20. roku věku vyjma dobu podle písmeny a) odst. B již započítanou jakožto doba služební.

Mimo to se započítá těm, kteří byli za války povoláni do zbraně ještě před dovršením 20, roku věku, služební doba ode dne nastoupení vojenské služby.

Článek VII.

Ustanovení § 6 jmenovaného zákona, poslední odstavec se zrušuje a nahrazuje těmito dvěma odstavci:

Z pravidel pod A a B uvedených vyloučen je čas, strávený v některé hodnosti, preferováním z trestu, na dovolené s čekaným nebo bez požitků, v příkaznosti, v řízení čestném a před disciplinárním výborem, skončilo-li potrestáním, v řízení trestním, počínajíc vyhledávacím řízením (přípravným vyšetřováním nebo vyšetřováním), skončilo-li odsouzením a v trestní vazbě soudní; ustanovení tato platí i při počítání doby pro postup do vyšších požitků podle § 5.

Výjimku činí jenom vojenští gážisté, jimž byla udělena dovolená s čekaným pero zranění nepřátelskými zbraněmi nebo pro úraz (poruchu zdraví), k němuž prišli, vykonávajíce činnou službu a jimž byl po tuto dovolenou přiznán a poukázán příplatek za zranění neb osobní příplatek za poruchu zdraví.

Článek VIII.

Ustanovení § 7 doplňuje se novým bodem f) takto:

f) Ustanovení o prvním propočítání služební doby vojenským gážistům ve výslužbě, aktivovaným na dobu potřeby, určí se vládním nařízením.

Článek IX.

Ustanovení § 13 řečeného zákona se zrušuje a nahrazuje takto ustanovením: Ostatní mužstvo, totiž poddůstojníci, jimž vojenská služba není povoláním a mužstvo bez hodnosti, mají nárok na denní plat (žold), stravu, chléb, ubytování, ošacení a kromě toho na vedlejší požitky, určené zvláštními ustanoveními.

Článek X.

Ustanovení § 17 řečeného zákona se zrušuje a nahrazuje takto:

Vojenské osoby, jež jsou povinny platiti kolkové poplatky z kvitancí, jsou jich až do dalšího ustanovení zproštěny; tyto dávky převezme až na další státní pokladna, Vojenské osoby, o nichž jedná tento zákon, nejsou podrobeny taxám a poplatkům ze jmenování a povýšení.

Článek XI.

Vláda se zmocňuje, aby v mezích zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 222 Sb. z, a n. o propočítání služební doby státních zaměstnanců a prováděcích předpisů k němu vydaných provedla ku dní 1. ledna 1922 propočítání služební doby oněch vojenských gážistů, na něž se vztahuje zákon ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z. a n. a kteří byli ustanovení před účinností posléze uvedeného zákona.

Článek XII.

Vláda se zmocňuje, aby v mezích zásad obsažených v předpisech provádějících zákon ze dne 9, dubna 1920, číslo 222 Sb. z. a n. o propočítání služební doby státních zaměstnanců, započítala vojenským gážistům čs. vojska, vyžaduje-li to služební zájem, a mají-li potřebnou kvalifikaci, do postupu do vyšších požitků ony doby neb jejich části, které dle dosavadních předpisů nebyly do tohoto postupu započitatelny. Toto ustanovení vztahuje se i na legionáře, kteří setrvali v činné službě vojenské, tehdy, byli-li vzhledem k ustanovení § 7 b) zákona ze dne 19, března 1920, čís. 195 Sb. z. a n. poškození tím, že jím nebyla plně započtena doba legionářská, započitatelná podle zákona ze dne 24, července 1919, č. 462 Sb. z. a n., léta válečná a z let fysických doba efektivně ztrávená ve vojenské službě před vstupem do legií.

Článek XIII.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr národní obrany i financí v dohodě s ostatními zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Zákon ze dne 19. března 1920, číslo 195 Sb. z, a n. o úpravě služebních požitků čs. vojska vykazuje některé mezery a nesrovnalosti, jež třeba odstraniti.

Odstranění těchto nesrovnalostí jest velmi naléhavé a nelze je odkládati až do příchodu nové služební pragmatiky.

Tato novela odstraňuje řečené nedostatky a mimo to zná účel dojíti shodnosti s propočítáním služebních let státních zaměstnanců v zásadních otázkách podle zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 222 Sb. z. a n, o propočítáni služební doby státních zaměstnanců a podle prováděcího nařízení k zákonu tomu vydaného.

K jednotlivým ustanovením této novely sluší podotknouti:

1. K článku I.

Pojmu pomocné a místní služby nelze určitě stanoviti, jak se předpokládalo při zpracováni zákona, pročež nutno provésti zařadění do V. a VI. skupiny podle jiných podmínek, a to nejprve podle předběžného vzdělání, potom podle důležitosti služby a konečně podle osobního nebezpečenství před nepřítelem, k čemuž třeba přihlížeti u zbývajících ještě kategorií důstojnictva ve válce.

Protože pojem pomocné a místní služby nebyl stanoven ani požitkovým zákonem pro čs. vojsko ani prováděcími předpisy k tomuto zákonu, nebylo lze důstojnictvo (voj. úředníctvo) zařaditi do těchto dvou skupin podle řečeného pojmu.

Zařadění důstojnictva (voj, úřednictva) do V. a VI. skupiny provedeno bylo v praksi podle resoluce vlády, která prováděcí předpisy k požitkovému zákonu schválila podle systému, naznačeného v předcházejícím odstavci, neboť byl pokládán za nejsprávnější a nespravedlivější. Zároveň se podotýká, že není prejudicí pro přeřadění zaměstnanců ve státní,správě podle tohoto postupu.

2.K článku II.

Podle dosavadního ustanovení v par. 5, bod 7. byla zkrácena čekací lhůta absolventům tří ročníků bývalých voj. akademií o 1 rok v XI. hod. třídě. Proto, že se podle prováděcího nařízení k návrhu článku XII. tohoto zákona započte presenční služba do časového postupu, jest nutno zkrátiti i absolventem býv, voj. akademií příslušnou lhůtu v XI. hod, třídě a to tak, aby nebyli předstiženi v časovém postupu důstojníky, kteří bývali jednoročními dobrovolníky neb absolventy kadetních škol.

3. K článku III.

Viz odůvodnění k článku I.

4. K článku IV.

V původním ustanovení par. 6, bod A lb byla bezpochyby z ned-opatření vynechána velmi důležitá okolnost, že v roce 1914,stačí na započtení válečného pololetí jen 5 měsíců ťode dne mobilisaceŤ. Mimo to nutno snížiti pro započteni válečného pololetí v roce 1914 dobu předepsané činné, služby ode dne předepsané mobilisace z pěti na čtyři měsíce a patnáct dní z těchto důvodů:

Dosavadním ustanovením byli poškozeni v časovém postupu o celých šest měsíců ti aktivní důstojníci, býv. důstojníci v záloze, kterým nebylo lze z různých důvodů nastoupiti do činné služby již 1. srpna 1914, čímž nezbylí však naprosto vinni. Zde třeba míti uzření k zvláštnosti a různosti vojenské služby proti státní službě. Žádná civilní státní služba,nevykazuje poměru ťzálohaŤ. Za války zmenšují státní úřady svůj personál, kdežto vojenská správa musí doplňovati vysoké početné stavy válečné povoláním zálohy.

Tím, že byla všeobecná mobilisace vyhlášena teprve v pozdních hodinách 31. července 1914, stalo se, že se o ní mnoho záložních důstojníků dovědělo teprve 1. i 2. nebo 3. srpna 1914 a mohlo nastoupiti do činné služby teprve po 1. srpnu 1914. Vedle toho bylo mnoho důstojníků v záloze osvobozeno od nastoupení činné služby až do 15. neb i pozdějšího mobilizačního dne, a to ve prospěch jak státní tak vojenské správy, konečně třeba ještě vytknouti, že jednoroční dobrovolníci odvelení v roce 1914, byli povoláni do činné služby teprve na den 10. srpna 1914.

Tito všichni důstojníci jsou v mnoha případech pro den nebo dva poškozeni a celých šest měsíců v časovém postupu.

5. K článku V.

Čekatelské lhůty nejsou dosavad výslovně předepsány u žádné kategorie důstojnictva nebo voj. úřednictva. Zákon ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z, a n. určuje podle par. 6, bod. 1 a 3 za čekatelskou 1b tu dobu strávenou v hodnosti podporučíka nebo v hodnosti poddůstojníka z povoláni po odborné zkoušce nebo praksi, až do jednoho roku. Tímto ustanovením vyvinul se velmi nespravedlivý nepoměr mezi důstojníky, hlavně býv. záložními,z nichž mnozí podporučíky vůbec nebyli, a to jen z nahodilých příčin, poněvadž býv. ministerstvo války (zeměbrany, námořnictva) nemělo pro povyšování na důstojníky v záloze pevného systému, nýbrž jmenovalo je podle potřeb.

Velké rozdíly v povyšování z podporučíků na poručíky, jak býv. jednoročních dobrovolníků, tak absolventů kadetních škol, byly rozmnoženy hlavně za světové války, pročež je nezbytně potřeba stanoviti nařízením určité čekatelské lhůty pro tu onu kategorii důstojnictva (voj. úředníctva) a vyrovnati tím nesrovnalosti v této věci se vyskytující.

6.K článku VI.

Doplňkem tohoto bodu má býti vyhověno požadavku postižených důstojníků-legionářů, neboť v zákoně nebylo přihlédnuto k služební době legionářů v býv. rakouskouherské armádě před dovršeným 20. rokem věku.

Započítání toto je tím opodstatněnější, ježto se i býv. jednoročním dobrovolníkům k celkové službě započítává 1 rok služby presenční.

7.K článku VII.

Zkušenost ukázala, že stylisace posledního odstavce § 6. způsobila svou všeobecnou stylisací v praksi potíže zejména obratem: ťv disciplinárním a trestním vyšetřováníŤ. Vznikla otázka zda jest míněno i čestné řízení a mimo to, co jest rozuměti trestním vyšetřováním, jehož nynější vojenský trestní řád nezná. Navržená osnova odstraňuje veškeré pochybnosti v této věci.

Navrženým 2. odstavcem stran započtení doby, strávené na dovolené s čekaným, do časového postupu, má býti odčiněna křivda, spáchaná na. důstojnících, kteří byli zraněni neb zmrzačeni vykonávajíce činnou službu.

8. K článku VIII.

Tímto ustanovením má byti zamezeno, aby důstojnící ve výslužbě, aktivovaní na dobu potřeby a zaměstnaní v různých podřízených službách nebyli účastni výhod plného propočítání služební doby a to z těchto důvodů:

V den účinnosti požitkového zákona byli v činné službě na příklad plukovníci a podplukovníci, kteří konali manipulační službu. Že konali podřízenou činnost uspokojivě, nelze pokládati ještě za dostatečný důvod, aby byli podle této podřízené služby zařaděni platově třebas do nejvyšší požitkové stupnice VI. hodnostní třídy, tudíž vlastně do platu generála. Tito důstojníci nemají někdy žádné kvalifikace pro velitele pluku, nebo velitele brigády, důstojnicí řadové služby, konající služby, jež se úplně srovnávají s jejich hodností, byli by tedy proti shora řečeném osobám ve velké nevýhodě. Mimo to by byl stát na léty zatížen vyššími zaopatřovacími požitky pro tyto důstojníky, konající krátkodobou podřadnou službu.

Této kategorii důstojnictva bylo omezeno propočítání celkové služební doky na ten způsob, že se jenom zjistilo, jak dlouho jsou v platech své hodnosti a kolik válečných pololetí jim náleží; podle tuho byli pak zařaděni do příslušného platového stupně své hodnosti. To se stalo na základě prováděcích předpisů k požitkovému zákonu ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z, a n., které z různých důvodů nemohly býti doposud uveřejněny ve Sb. z, a n. Doplněk nového bodu ku § 7 pažitkového zákona sleduje účel, aby byly zamezeny všechny pochybností o právní závazností prováděcího nařízení stran omezeného propočítání služebních let shora jmenovaným gážistům, poněvadž v požitkovém zákoně nebylo pamatováno na tuto kategorii důstojnictva.

9. K článku IX.

Podle platných služebních předpisů nemá mužstvo nároku na kuřivo zdarma, nýbrž jen za hotové. Nárok na kuřivo zdarma přísluší vojínům teprve za mobilisace a války s tou výminkou, že konají polní službu.

Kuřivo bylo tudíž pojato omylem do výměry mírových požitků mužstva a nutno proto, co byla řečena, vypustiti tento požitek z § 13.

10. K článku X.

V původním textu 17 zákona ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z. a n. nebylo přihlédnuto k ustanovení článku V., zákona ze dno 17. prosince 1919, čís. 2 Sb. z. a n. ex 1920 o změně některých ustanovení, upravujících pensijní nároky a vstup do výslužby, jakož i o některých výhodách, jímž byla zrušena povinnost platiti služební taxy a poplatky ze jmenováni a povýšení, jest tudíž třeba, zrušiti příslušné ustanoveni § 17 a nahradíte je novým.

Placení daní byla mezitím již upraveno zákonem ze dne 21. prosince 1921, čís, 495 Sb. z, a n., kterým se upravují výhody, po skytnuté státním zaměstnancům a jiným veřejným zaměstnancům pro mimořádné poměry; není proto již potřeba se zmiňovati v tomto návrhu o tom, mají-li vojenské osoby platiti daně, či nic.

11. K článku XI. a XII.

Srovnávajíc prováděcí předpisy k zákonu ze dne 9, dubna 1920, č. 222 Sb. z, a n. o propočítání služební doby státních zaměstnanců ze zákona ze dne 19. března 1920, č, 195 Sb. z, a n. lze zjistiti, že se propočítáni služebních let státním zaměstnancům děje jinak než gážistům vojenským.

Kdežto prováděcí nařízení k zákonu ze dne 9, dubna 1920, č. 222 Sb. z. a n. obsahuji zevrubná ustanovení o propočítání služebních let, hlavně pokud jde o započtení služby vojenské, státní a soukromé a o službě, strávené ve dvou nebo několika skupinách úřednických, neobsahuje požitkový zákon vojenský, jímž byly řešeny i otázky, upravené ve státní správě vládním nařízením, určitých pravidel o započtení jmenovaného období do postupu do vyšších požitku, kteréhož nedostatku bylo velmi pociťováno v praxi při propočítání služební doby vojenským gážistům.

Vojenská správa nebyla pro shora vylíčené okolnosti dosud s to, aby upravila tuto otázku v mnoha případech bez dotčeného zákonitého ustanoveni.

Mimo to byla při nové úpravě vojenských požitků s platností od 1. ledna 1920 vzata za základ zásada, že požitky osob ve všech oborech státní správy musí býti vyměřeny shodné nutno tudíž provésti tuto zásadu k platnosti i pokud se týče propočítání služebních let v oboru vojenské správy, čehož bude dosaženo uzákoněním posledních dvou článků tohoto návrhu zákona.

Celkový přibližný náklad za rok 1922 činí 11,510.000 Kč a je úhrada téhož rozpočtově zajištěna v úsporách; jichž je, resp. jichž bude dosaženo následkem poklesu cen naturálií a válečného materiálu.

Vláda projevuje přání, aby tato osnova byla přikázána poslanecké sněmovně výborům brannému, sociálně-politickému a rozpočtovému a po schválení touto sněmovnou v senátu témže výborům za účelem podání zprávy.

V Praze dne 6. ledna 1923.

Předseda vlády:

v. z. G.Habrman, v. r.

Ministr národní obrany:

Udržal, v. r.