Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3945.

Zpráva

výboru sociálně-politického a rozpočtového

o návrhu zákona,

jímž se prodlužuje a mění zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 482 Sb. z. a n.

o podpoře nezaměstnaných.

I.

Výboru sociálně politickému přikázány byly tyto návrhy na prodloužení a změnu zákona ze dne 12. srpna 1921: vládní návrh č. 3886; návrh posl. Patzela a soudr., č. 3830; návrh posl. Schälzkyho, č. 383; návrh posl. Roschera a s., č. 3846; posléze návrh posl. Kučery a soudr., č. 3667.

Výbor ve své schůzi 12. prosince rozhodl vzíti za podklad jednání vládní návrh č. 3886 a zvolil vzhledem k četným návrhům odchylným po všeobecné debatě podvýbor, který se podrobně zabýval návrhem a návrhy s ním souvisejícími. Výboru sociálně politickému předložil pak své návrhy, které byly projednány a schváleny.

V debatách vedených potvrzeny nejen důvody vládního návrhu, ale i mnohé stesky do provádění zákona ze dne 12. srpna 1921, které zřejmy jsou i z četných doplňovacích návrhů. Zejména proneseny stesky do nedostatečného a proto i nejednotného výkladu v § 2, odst. 6. o zabezpečení výživy, nebo majetku uchazeče o podporu, odst. 8. téhož paragrafu o sezónním dělnictvu. Dále do ustanovení o zprostředkování práce a hlášení uprázdněných míst, řízení u vzdálených úřadů správních. Zdůrazněno také dodržování lhůt v řízení i odvolání, ježto často tyto lhůty jsou příliš překročovány.

Celkem však většinou hlasů výbor schválil vládní předlohu, vzhledem k naléhavosti věci, po některých jen změnách. Přijal současně resoluci, v níž doporučuje ministerstvu sociální péče, aby vydalo nové jednotné předpisy prováděcí, vyslechnuvši před tím příslušné odborové ústředny. Tím chtěl výbor zvláště zdůrazniti, že uznává potřebu změn v provádění zákona, který však sám nevyžaduje podstatných změn, již vzhledem k tomu, že se konají přípravy k provádění zákona ze dne 19. července 1921.

Současně výbor schválil resoluci, doporučující, aby bez vážné příčiny nebyla povolována práce přes čas, ježto za veliké nezaměstnanosti je škodou státu, jestli se pracuje bezdůvodně přes čas, zatím co desetitisíce žádají o podporu v nezaměstnání. Vzhledem k naléhavým důvodům, uvedeným již ve zprávě důvodové k vládní předloze, jakož i vývodům výše uvedeným, usnesl se výbor sociálně-politický ve své schůzi 13. prosince 1922 doporučiti poslanecké sněmovně, aby se usnesla takto:

Zákon

jímž se prodlužuje a mění zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 322 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 21. prosince 1921, čs. 482 Sb. z. a n.,

o podpoře nezaměstnaných.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Účinnost zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., o podpoře nezaměstnaných, ve znění zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 482 Sb. z. a n., prodlužuje se od 1. ledna 1923 až do 31. prosince 1923 s těmito změnami :

1. V § 3, bodu 1. zaměňuje se doba "jednoho roku" dobou "jednoho a půl roku".

2. § 5 znějž takto:

1. Před uplatněním nároku na podporu musí se nezaměstnaný hlásiti o práci u příslušné veřejné zprostředkovatelny práce.

2. Všichni zaměstnavatelé jsou povinni hlásiti uprázdněná místa u místně příslušné veřejné zprostředkovatelny práce nebo u odborové zprostředkovatelny práce, pokud kolektivní smlouvou jsou k tomu vázáni.

3. Zaměstnavatel ohlásiv uprázdněné místo sdělí zároveň lhůtu, do které jest ochoten vyčkati, až zprostředkovatelna práce mu doporučí vhodnou pracovní sílu.

4. Nemůže-li zprostředkovatelna. práce nezaměstnanému opatřiti přiměřené zaměstnání, vydá mu o tom potvrzení.

3. Poslední odstavec §u 6 znějž takto:

potvrzení zaměstnavatelovo o propuštění z práce, když poměr pracovní byl úplně rozvázán, nebo o neplacené vysazení z práce, když žadatel zaměstnavatelem jest zproštěn povinnosti výkonu prací (služeb) po dobu delší osmi dnů. V potvrzení tom budiž uvedena doba a způsob posledního zaměstnání. Důvod propuštění z práce v potvrzení může býti uveden toliko na žádost propuštěného zaměstnance. Osoby propuštěné z vojenské služby předloží potvrzení od zaměstnavatele, u něhož byly zaměstnány, když byly povolány ke službě vojenské nebo k úkonům válečným. Zaměstnavatel jest povinen na požádání nezaměstnanému vydati takové potvrzení.

4. Odst. 1. § 12 znějž takto:

(1) Každá osoba, požívající státní podpory v nezaměstnanosti, jest povinna za přijatou podporu přijmouti zaměstnání, zejména vykonávati práce jí politickým úřadem (administrativní vrchností) I. stolice ve veřejném zájmu přikázané, jako na př. úpravu obecních cest, přechodů, vodotečí, práce zalesňovací, stavby obydlí, prováděných v režii obce nebo obecně prospěšného družstva, úpravy obecních pozemků, čištění ulic, veřejných budov, služby v obecních, zemských a státních úřadovnách a pod. Osoby státem podporované lze přikázati k provádění prací, které tělesným silám a duševním schopnostem těchto osob jsou přiměřeny, pokud neporušují jejich zvláštní odborné způsobilosti. Vykonávání prací lze naříditi toliko ve prospěch stavebníků v §u 13 uvedených, dále ve prospěch země (žup) a státu; ministerstvo sociální péče pouze výjimečně může v dohodě se zúčastněnými ministerstvy svoliti, aby státem podporovaných osob bylo použito k provádění prací ve prospěch jiných právnických osob, pokud dotyčné dílo neb práce nejsou prováděny jedině z důvodu výdělečného a jestliže provedené dílo bude sloužiti všeobecně prospěšným účelům. Pracovního výkonu osob státem podporovaných nemůže býti použito ve prospěch jednotlivých fysických osob neb společností obchodního práva neb jiných sdružení rázu výdělečného. V případech zvláště nutných přikazuje osoby nezaměstnané na práce obecní úřad na dodatečné schválení politického úřadu (administrativní vrchnosti) I. stolice.

5. K §u 16 připojuje se jakožto odstavec druhý toto ustanovení:

(2) Stavebník je povinen při provádění nouzových prací podrobiti se dozoru stanovenému ministerstvem sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

Článek II.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem, vyhlášení a provede jej ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Dále doporučuje výbor sociálně-politický, aby poslanecká sněmovna schválila tyto resoluce:

Resoluce I.

Výbor sociálně-politický rokuje o vládní předloze č. 3886 a návrzích s ní souvisejících, zjistil, že zákon o podpoře nezaměstnaných ze dne 12. srpna 1921 nutně vyžaduje bližšího výkladu jednotlivých svých ustanovení.

Zejména potřebují: v § 2 odst. 6. výkladu, jaký majetek nebo příjem zabezpečuje nezbytnou výživu;

odst. 8. o sezonních dělnících;

v § 3, odst. 5., kdy nastane zaviněné propuštění;

v § 5, odst. 3. o lhůtě a povinnosti zaměstnavatele k přijetí doporučeného uchazeče;

v § 6, odst. poslední, pokud běží o vsazování práce;

v § 9 a 11, pokud jde o umožnění, hlásiti se také o práci a podporu u obecních úřadů;

v § 12 o přikazování prací nezaměstnaným osobám.

Výbor sociálně-politický klade důraz také na to, aby lhůty vyřizovací a odvolací (§ 7 ) byly náležitě dodržovány.

Poněvadž výbor dospěl k přesvědčení, že různorodým podmínkám hospodářským a průmyslovým nelze vyhověti jednotným všeobecným zákonem, nýbrž vysvětlujícími a prováděcími předpisy, doporučuje, aby ministerstvo sociální péče přezkoumalo dosavadní předpisy a výnosy, vztahující se k provádění zákona a vydalo nové předpisy jednotné. Než vydá ministerstvo tyto předpisy, nechť vyslechne o nich odborové ústředny.

Resoluce II.

Sociálně politický výbor přihlížeje k veliké nezaměstnanosti doporučuje ministerstvu sociální péče, aby vydalo pokyn úřadům I. a II. stolice, aby bez náležitého zkoumání nepovolovaly práce přes čas, požadované podle § 6 zák. ze dne 19. prosince 1918, pokud nepoklesne podstatně počet nezaměstnaných. V podnicích státních budiž práce přes čas a v neděli rozhodně zrušena.

V Praze dne 14. prosince 1922.

II.

Rozpočtový výbor má posouditi především předlohu ze stanoviska účelnosti, velikostí nákladů a opatření úhrady. O účelnosti nemůže býti sporu. Zákon vychází přímo z nynějších svízelných poměrů a pokud se týče změn jsou podloženy zkušenostmi, jichž bylo nabyto s dosavadním prováděním zákona o podpoře nezaměstnaných. Větší zatížení jevilo by se především prodloužením doby, po kterou jest vypláceti podporu v nezaměstnání. Ale toto prodloužení jest jen potvrzení skutečnosti. Se stanovenou lhůtou se dávno nevystačilo a podpora se vyplácela ne půl, ale ve většině případů celý rok. Tím nebude způsobeno žádného značnějšího nákladu. Pokud by tu padalo v úvahu vyplácení podpor v případech ohledu plných na dalšího půl léta, mohou býti případy tyto jednak dosti řídké, jednak tak naléhavě sobě vyžadující podpory, že nepadají nákladem svým v úvahu, ale že také jich není možno pominouti.

Velikostí nákladu ani přibližně stanoviti nelze. To vše jest odvislé od toho, jak se budou uzdravovati naše poměry hospodářské a jak tlak hospodářské krise bude ustupovati. Úhrada částečná na rok 1923 jest preliminována v rozpočtu min, soc. péče částkou 75 milionů Kč. Je vyloučeno, že by tato částka stačila, když v příznivějších poměrech roku 1922 museli jsme k preliminované částce 65 mil. Kč v rozpočtu opatřovati ještě dodatečně 100 milionů Kč.

Na tuto cestu budeme museti asi také nastoupiti v roce 1923, neboť úhrada poskytnutá nemůže říditi provádění zákona, nýbrž zákon musí si k provádění nalézti úhradu.

Z důvodů uvedených dovoluje si rozpočtový výbor předlohu tak, jak byla upravena výborem sociálně-politickým i s příslušnými resolucemi doporučiti Národnímu shromáždění ku schválení.

V Praze dne 14. prosince 1922.