Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3944.

Zpráva

výboru sociálně-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3922)

o služebních, odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních i vojenských státních zaměstnanců a zaměstnanců v podnicích, ústavech a fondech státních

a státem spravovaných.

Zákon

ze dne........

o služebních, odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních i vojenských státních zaměstnanců a zaměstnanců v podnicích, ústavech a fondech státních

a státem spravovaných.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Díl I.

§ 1.

Služné aktivních státních úředníků, vysokoškolských profesorů, soudců, státních učitelů, vojenských a četnických důstojníků, jakož i vojenských úředníků, stanovené v článku I. § 1 zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., § § 2 a 3 zákona ze dne 13. února 1919, č. 78 Sb. z. a n., a § 1, odst. 1. zákonů ze dne 19. března 1920, č. 186 a 195 Sb. z. a n., dále služné aktivních státních zaměstnanců, náležejících do kategorie podúředníků a zřízenců a služné aktivních gažistů mimo hodnostní třídy, stanovené v článku I. § 3 zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., a § 9, odstavci 1. zákona ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z. a n., a článku I. zákona ze dne 13. července 1922, č. 232 Sb. z. a n.

Konečně služné aktivních definitivních četníků a četníků na zkoušku, stanovené v § 10, odstavci 1. zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., zvyšuje se - po srážce částek, jimiž upraveno bylo na obnosy dělitelné dvanácti - počínajíc 1. lednem 1923 0 75 %.

Výměra zvláštního četnického přídavku dle § 2 zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., zůstává nezměněna; podklad pro jednotlivé sazby tohoto přídavku nahražuje se novými stupni služného, upravenými tímto zákonem.

§ 2.

Místní přídavek, stanovený 50 % dosavadního služného, zůstává nezměněn; jeho nejvyšší výměra vymezená dosud u státních zaměstnanců civilních, vojenských a četnických, zařaděných do XI. až včetně V. hodnostní třídy, částkou 4000 Kč, zvyšuje se na 7500 Kč a u státních zaměstnanců náležejících do kategorie podúřednické a zřízenecké, pak u gážistů mimo hodnostní třídy a u definitivních četníků a četníků na zkoušku částkou 2000 Kč, se ruší.

Tím mění se ustanovení čl. II. §§ 2 a 3 zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., § 4 zákona ze dne 13. února 1919, č. 78 Sb. z. a n., §§ 3 a 13 zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., §§ 2 a 10 zákona ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z. a n., a článku II zákona ze dne 13. července 1922, č. 232 Sb. z. a n.

Řádní profesoři na vysokých školách, kteří dosáhli platu IV. hodnostní třídy, budou na místě dosavadního místního přídavku, stanoveného v § 4 zákona ze dne 13. února 1919, č. 78 Sb. z. a n., požívati činovního přídavku státních úředníků IV. hodnostní třídy.

Úředníkům civilním IV. až II. hodnostní třídy, jakož i vysokoškolským profesorům s požitky IV. hodnostní třídy, požívajícím činovního přídavku, započítá se do základu pro vyměření pensijních požitků částka 6000 Kč.

Tím mění se ustanovení čl. II. §S, odst. 3 zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a ň.

Místní přídavek vojenských důstojníků ve IV. až II. hodnostní třídě a četnických důstojníků ve IV. hodnostní třídě zůstává i nadále vymezen dosavadní nejvyšší výměrou, zmíněným důstojníkům započítá se však do základu pro vyměření pensijních požitků místo 50 % místního přídavku pro Prahu částka 6000 Kč.

Tím mění se ustanovení § 26, odst. 1. post. věta zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 a § 6, bod b), zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n.

§3.

Částky připadající na služné dle § 1 a na místní přídavky dle § 2 buďtež upraveny na nejblíže vyšší částky dělitelné dvanácti.

§ 4.

Aktivním státním zaměstnancům civilním i vojenským, v § I jmenovaným, kteří byli ve státní službě již před 1. lednem 1923, příslušejí mimo služné a místní (činovní) přídavek počínajíc 1. lednem 1923 přídavky na děti, a to

na každé nezaopatřené dítě, však pouze do nejvyššího počtu šesti dětí u ženatých. Ovdovělým státním zaměstnancům přísluší zmíněný přídavek počínajíc druhým dítětem. Klesne-li však rozdíl mezi příslušným jednotným drahotním přídavkem II. a I. rodinné třídy postupným snižováním pod částku přídavku na dítě, obdrží doplněk do výše tohoto přídavku na dítě. Totéž platí pro svobodné zaměstnance s nemanželskými dětmi.

§ 5.

Drahotní přídavky, stanovené článkem IX. zákona ze dne 7. říj na 1919, č. 541 Sb. z. a n., dílem IV. zákonů ze dne 19. března 1920, č. 186 a č. 195 Sb. z. a n., dále mimořádné a nouzové výpomoci, stanovené zákony ze dne 9. dubna 1920, č. 214 Sb. z. a n., ze dne 15. července 1920, č. 446 a ze dne 25. listopadu 1920, č. 625 Sb. z. a n., a prodloužené zákonem ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., do konce prosince 1922, zůstávají v platnosti, slučují se však v jednotný drahotní přídavek, jenž zmenšuje se o obnos, o nějž se služné dle § 1 tohoto zákona zvyšuje, a o obnos, jenž dle § 4 tohoto zákona připadá na přídavky na děti.

Tento jednotný drahotní přídavek snižuje se 1. dubnem 1923 počínajíc o 20 %.

Vláda se zmocňuje, aby ve vhodných časových obdobích dle drahotních poměrů provedla postupně v prvé řadě další snížení jednotného drahotního přídavku až do jeho úplného zrušení a v druhé řadě snížení přídavků na děti až do úplného zrušení.

Pokud u činovníků II. hodnostní třídy. nestačí ku krytí zvýšení služného nouzové výpomoci, snižují se jim o zbývající část jejich zvláštní osobní přídavky.

§ 6.

I. (1) Při zkoumání nároku na drahotní přídavky, jenž vznikl před 1. lednem 1923, jest bráti zřetel toliko k členům rodiny, k nimž se přihlíží dle příslušných předpisů pensijních při zaopatřovacích požitcích, pokud mají státní občanství, u dětí však jen, pokud nepřekročily 18. roku věku; po uvedené době přísluší drahotní přídavek na děti pouze, studují-li na učilišti s řádným prospěchem, na dobu potřebnou k dokončení studií normálně započatých a nepřetržitě konaných, nejdéle však až do dokonaného 24. roku.

(2) Na členy rodiny, kteří se zdržují v cizině, drahotní přídavky nepříslušejí. Výjimky může ve zvláštních případech povoliti ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí.

(s) ženatým státním zaměstnancům, jejichž manželky jsou samostatně výdělečně činné, přísluší drahotní přídavek ve výměře stanovené pro ovdovělé zaměstnance.

(4) Jestliže by pro téhož oprávněného byly založeny nároky na drahotní přídavky jakéhokoliv druhu z různých důvodů, náleží pouze jeden nárok, při různé výši nárok na drahotní přídavek vyšší.

(5) Rozvedení zaměstnanci buďte, jsou-li povinni pečovati o výživu rozvedené manželky, na roveň postaveni ženatým, jinak ovdovělým zaměstnancům. Přispívají-li však na výživu rozvedené manželky částkou menší, než činí rozdíl mezi příslušným drahotním přídavkem dle vyšší a nižší rodinné třídy, obdrží pouze částku, kterou skutečně přispívají.

(6) Na děti nemanželské a z rozvedeného nebo rozloučeného manželství, které nežijí ve společné domácnosti s otcem, příslušejí drahotní přídavky v plné výměře jen tehdy, přispívá-li na jejich výživu částkou, jež činí nejméně rozdíl mezi drahotním přídavkem dle příslušné vyšší a nižší rodinné třídy; jinak obdrží pouze částku, kterou skutečně přispívá na jejich výživu.

(7) ženatým státním a jiným veřejným zaměstnancům v činné službě neb ve výslužbě, jejichž manželka sama požívá drahotního přídavku a případně výpomocí z důvodů, že jest v jakékoliv veřejné neb této na roveň postavené činné službě nebo byla v takové službě a má výslužné, bude drahotní přídavek vyplácen ve výměře stanovené pro ovdovělé zaměstnance; je-li rozdíl mezi přídavkem manželi příslušejícím a částkou, které by se mu dostalo, kdyby byl posuzován jako ženatý, větší než přídavek a případně výpomoci manželčiny, přísluší mu částka tento rozdíl přesahující.

(8) Ovdovělé státní zaměstnance jest klásti na roveň ženatým, udržují-li svou domácnost pro své děti, a to tak dlouho, dokud by ještě některé z dětí nedovršilo 12. roku života.

(9) Veškerá odporující ustanovení, zvláště ustanovení § 4, bodu 2. až 6. nařízení ze dne 11, září 1918, č. 333 ř. z., a čl. I. § 2, odst. 1., bod 4., odst. 2. zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., pozbývají platnosti.

II. Změna rodinného stavu zaměstnancova sňatkem, narozením dětí, přijetím dětí za vlastní neb za schovance po 31. prosinci 1922 nemá vlivu na výměru jednotného drahotního přídavku a přídavků na děti.

III. Při posuzování nároku na přídavky na děti platí předpisy dle bodu L, odstavce 1., 2., 4., 6., 8. a 9. tohoto paragrafu.

IV.Požadavek vyššího přídavku než I. rodinné třídy neb vyššího přídavku na děti a zánik nároku na tyto přídavky musí oprávněný ohlásiti a podmínky nároku prokázati. Nesprávná udání jsou trestna dle všeobecných předpisů trestních a disciplinárních. Částky přijaté bez oprávnění se srazí při příštích výplatách požitků.

§7.

Státním zaměstnancům, civilním i vojenským, kteří nastoupí státní službu po 31. prosinci 1922, přísluší pouze služné, místní přídavek a jednotný drahotní přídavek ve výměře pro svobodné zaměstnance, který postupně dle zásad § 5, odst. 2. a 3., bude snižován až do úplného zániku.

§ 8.

Státní zaměstnanci v činné službě, za které stát podle dosavadních ustanovení převzal ku placení daň z příjmu, jsou povinni platiti ze svého od 1. ledna 1923 50%, od 1. dubna 1923 75% a od 1. července 1923 na dále plných 100% daně z příjmu připadající na služební požitky.

Ustanovení §u 154, čís. 6 a 7 zákona o osobních daních přímých jakož i ustanovení §u 5 čís. 8 a 10 uherského zákonného článku X: 1909 se mění počínajíc berním rokem 1923 potud, že nadále jsou osvobozeny od daně z příjmů z požitků plynoucích z vojenské služby jen ty osoby, kterým služba vojenská není povoláním.

Osoby vojenské v činné službě, jímž služba vojenská jest povoláním, jsou stejně jako civilní státní zaměstnanci povinny platiti ze svého daň z příjmu podle ustanovení odstavce 1.

§ 9.

Zaměstnanci, kteří do účinnosti tohoto zákona byli dle čl. IV, odst. 2. zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. z r. 1920 a dle §u 15, odst. 3. zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., osvobozeni od placení pensijního příspěvku, budou platiti podle těchto ustanovení pensijní příspěvek z částky, o níž se pensijní základna zvýšila v důsledku tohoto zákona.

Zaměstnanci, kteří nabudou nároku na plné výslužné po účinnosti tohoto zákona, budou platiti od té doby pensijní příspěvek z rozdílu mezi pensijní základnou podle dřívějších předpisů a mezi pensijní základnou tímto zákonem stanovenou. Jinak zůstávají ustanovení čl. IV., odst. 2. zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. z r. 1920 a § 15, odst. 3. zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., nedotčena.

Díl II.

§ 10.

Státním zaměstnancům, jichž služební požitky se upravují tímto zákonem a jímž dle §§ 4 a 5 tohoto zákona příslušejí přídavky na děti a jednotné drahotní přídavky, náležejí při odchodu na odpočinek též přídavky na děti a jednotné drahotní přídavky.

Pozůstalým po těchto zaměstnancích, zemřelých buď v činné službě nebo na odpočinku, přiznávají se rovněž přídavky na děti a jednotné drahotní přídavky.

Přídavky tyto se stanoví takto:

A. Přídavky na děti.

1. Státním zaměstnancům zařaděným do hodnostních tříd, dále četnickým vrchním strážmistrům, kteří byli veliteli stanic (okresů) nebo konali rovnocennou službu, s ročním odpočivným (i s přídavkem z milosti) až do 14.000 Kč výlučně v III. až VIII. rodinné třídě na každé dítě 1200 Kč ročně, nejvýše však na všechny děti 7200 Kč ročně, při ročním odpočivném od 14.000 Kč výše na každé dítě 1500 Kč. ročně, nejvýše však na všechny děti 9000 Kč ročně; zaměstnancům náležejícím do kategorie podúředníků a zřízenců beze zřetele na výši odpočivného v III. až VIII. rodinné třídě, na každé dítě 900 Kč ročně, nejvýše však na všechny děti 5400 Kč ročně.

2. Vdovám po zaměstnancích, zařaděných do hodnostních tříd (po velitelích četnických stanic) s roční vdovskou pensí (i s přídavkem z milosti) až do 7000 Kč výlučně v II. až VII. rodinné třídě, na každé dítě 1200 Kč ročně, nejvýše však na všechny děti ročně 7 200 Kč, při roční vdovské pensi od 7000 Kč výše na každé dítě 1500 Kč ročně, nejvýše však na všechny děti 9000 Kč ročně.

vdovám po zaměstnancích, náležejících do kategorie podúředníků a zřízenců beze zřetele na výši vdovské pense v II. až VII. rodinné třídě, na každé dítě 900 Kč ročně, nejvýše však na všechny děti 5400 Kč ročně.

3. Sirotkům bez obou rodičů po zaměstnancích zařaděných do hodnostních tříd (po velitelích četnických stanic) při roční sirotčí pensi (i s přídavkem z milosti) do 3500 Kč výlučně pro každého 1200 Kč ročně, nejvýše však pro všechny sirotky 7200 Kč ročně, při sirotčí pensi od 3500 Kč výše pro každého sirotka 1500 Kč ročně, nejvýše však pro všechny sirotky 9000 Kč ročně.

sirotkům bez obou rodičů po zaměstnancích náležejících do kategorie podúředníků a zřízenců pro každého sirotka 900 Kč ročně, nejvýše však pro všechny 5400 Kč ročně.

B. Jednotné drahotní přídavky.

1. Státním zaměstnancům, zařaděným do hodnostních tříd, dále četnickým vrchním strážmistrům, kteří byli veliteli stanic (okresů) nebo konali rovnocennou službu,

v I. rodinné třídě při ročním odpočivném (i s přídavkem z milosti)

v II. rodinné třídě se zvyšuje tento přídavek o 1800 Kč ročně, při ročním odpočivném 25.000 Kč a vyšším stanoví se 1800 Kč ročně, pro III. až VIII. rodinnou třídu platí přídavek, stanovený pro II. třídu rodinnou, jenž se však zvyšuje pouze při ročním odpočivném až do 14.000 Kč výlučně vždy o 300 Kč ročně v každé další rodinné třídě;

státním zaměstnancům, náležejícím do kategorie podúředníků a zřízenců,

v I. rodinné třídě při ročním odpočivném (i s přídavkem z milosti)

v II. rodinné třídě se zvyšuje tento přídavek o 1200 Kč ročně, pro III.-VIII. rodinnou třídu platí přídavek; stanovený pro II. třídu rodinnou.

2. Vdovám po zaměstnancích, zařaděných do hodnostních tříd (po velitelích četnických stanic) při roční vdovské pensi (i s přídavkem z milosti)

v II. až VII. rodinné třídě zvyšuje se pouze jednotný drahotní přídavek ročních 3200 Kč vždy o 300 Kč ročně v každé další rodinné třídě;

vdovám po státních zaměstnancích, náležejících do kategorie podúředníka a zřízenců, přísluší při roční vdovské pensi (i s přídavkem z milosti)

3. Sirotkům bez obou rodičů po zaměstnancích, zařaděných do hodnostních tříd (po velitelích četnických stanic) při roční sirotčí pensi (i s přídavkem z milosti) do 3500 Kč výlučně pro každého 660 Kč ročně, nejvýše však pro všechny sirotky 3960 Kč ročně, při sirotčí pensi od 3500 Kč ročně výše pro každého sirotka 360 Kč ročně, nejvýše však pro všechny sirotky 2160 Kč ročně; sirotkům bez obou rodičů po zaměstnancích, náležejících do kategorie podúředníků a zřízenců, pro každého sirotka 300 Kč, nejvýše však pro všechny sirotky 1800 Kč ročně.

4. Činí-li odpočivný neb zaopatřovací požitek (včetně přídavku z milosti) s jednotným drahotním přídavkem dohromady v některém stupni rozhodném pro výměru jednotného drahotního přídavku méně, než by činily tyto požitky, kdyby poživatel měl nejvyšší požitek stupně nejblíže nižšího, budiž výměra celkového požitku doplněna přídavkem až do nejvyšší celkové částky tohoto stupně.

§ 11.

Jednotné drahotní přídavky, stanovené v §u 10, snižují se 1. dubnem 1923 počínajíc o 20%.

Postupné další snižování těchto jednotných drahotních přídavků, jakož i přídavků na děti provede se stejnoměrně se snižováním drahotních přídavků a přídavků na děti státních zaměstnanců v činné službě dle §u 5, odst. 3.

§ 12.

Státním zaměstnancům civilním i vojenským, jichž státní poměr služební nastal po 31. prosinci 1922, přísluší při odchodu na odpočinek kromě zákonných odpočivných požitků pouze jednotný drahotní přídavek ve výměře pro svobodné zaměstnance na odpočinku.

Vdovám po státních zaměstnancích civilních a vojenských, jichž státní služební poměr nastal po 31. prosinci 1922 a kteří zemřeli buď v činné službě nebo na odpočinku, přísluší kromě zákonných zaopatřovacích požitků pouze jednotný drahotní přídavek ve výměře pro bezdětné vdovy.

Sirotkům po těchto zaměstnancích a po jejich vdovách přísluší pouze sirotčí pense. Přídavky výše zmíněné budou postupně snižovány až do úplného zániku dle zásad stanovených v §u 5., odst. 2 a 3.

§ 13.

Poživatelé odpočivných a zaopatřovacích požitků, stanovených tímto zákonem, jsou povinni platiti ze svého daň z příjmu stejně jako státní zaměstnanci v činné službě podle ustanovení §u 8, odst. 1.

§ 14.

Civilním i vojenským státním zaměstnancům, jakož i zaměstnancům a dělníkům ve státních podnicích a fondech, kteří vstoupili do výslužby před účinností tohoto zákona, jakož i pozůstalým po těchto zaměstnancích a po takových zaměstnancích, kteří zemřeli v činné službě před účinností tohoto zákona, dále vojenským invalidům ze stavu mužstva a jejich pozůstalým, jimž podle dosud platných předpisů příslušely až do konce roku 1922 mimořádné měsíční (dříve čtvrtletní) a nouzové výpomoci, budou se tyto výpomoci vypláceti v částkách a dle pravidel dosud platných na dále až do odvolání. Vláda se zmocňuje, aby ve vhodných časových obdobích dle drahotních poměrů provedla postupně snížení těchto výpomocí a dosavadních drahotních přídavků, povolených zákonem ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., a zákonem ze drze 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., až do jejich úplného zrušení.

§ 15.

Pro nárok na druhotní přídavky k odpočivným a zaopatřovacím požitkům, ať jsou vyměřeny podle předpisů platných před působností tohoto zákona nebo podle předpisů tohoto zákona, platí obdobně ustanovení §u 6. Ustanovení §u 6 platí obdobně také pro nárok na přídavek na děti a pro nárok na mimořádné a nouzové výpomoci. Veškeré v tomto §u uvedené přídavky a výpomoci možno zcela nebo z části odepříti při požívání odpočivných a zaopatřovacích požitků v cizině.

Veškerá odporující ustanovení, zvláště ustanovení článku I, § 2, odst. 1., bod 4 odst. 2. zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n., pozbývají platnosti.

§ 16.

Snižováním přídavků dle §u 11 nesmějí celkové odpočivné neb zaopatřovací požitky klesnouti pod výměru celkových požitků, jež by jinak náležely dle předpisů dosud platných a se zřetelem k ustanovením §§ 14 a 15 tohoto zákona.

Díl III.

§ 17.

V důsledku tohoto zákona upraví se poměry a požitky veškerých aktivních i pensionovaných (provisionovaných) zaměstnanců ve státních úřadech, v podnicích, ústavech a fondech státních a státem spravovaných, jakož i učitelů placených podle norem platných pro státní učitele a jiných veřejných zaměstnanců, placených z fondů státem spravovaných, kteří nespadají pod služební pragmatiku, jakož i jich pozůstalých, podle zásad, na nichž je vybudován tento zákon.

Ve státních závodech, ústavech a zařízeních, které budou prohlášeny za podniky spravované dle zásad obchodního hospodaření, mohou býti hmotné poměry zaměstnanců upraveny kolektivními smlouvami, ve kterémž případě nevztahují se na ně ustanovení tohoto zákona.

§ 18.

Vláda se zmocňuje, aby vyplácela státním zaměstnancem požitky ve čtvrtletních předem splatných lhůtách poukazem na peněžní ústavy k tomu určené.

Tento způsob výplaty může býti omezen na některé kategorie zaměstnanců a na některá území a učiněn závislým od splnění určitých podmínek poživatelem.

§ 19.

Služební požitky a právní nároky zaměstnanců zemí, žup, fondů a ústavů jimi spravovaných a zaměstnanců okresů a obcí, fondů a ústavů jimi spravovaných, jakož i jiných veřejných korporací a ústavů, stanovené služebními řády neb usneseními těchto korporací, pokud přesahují z tohoto zákona vyplývající míru jednotlivých druhů požitků, práv a nároků úředníků a zřízenců státních stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných poměrů rodinných, musí býti těmito korporacemi od 1. ledna 1823 uvedeny na míru požitků, práv a nároků zaměstnanců státních dle tohoto zákona.

Tím se rozšiřuje ustanovení § 8 zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n.

§ 20.

Náklad vzešlý z provádění tohoto zákona budiž hrazen z úspor v celkovém státním rozpočtu; pokud se toho nedocílí, zmocňuje se ministr financí, aby opatřil nutné prostředky úvěrovými operacemi, na něž se bude vztahovati ustanovení čl. VII. posl. odst. fin. zákona pro rok 1923.

§ 21.

Veškerá posavadní ustanovení, odporující tomuto zákonu, pozbývají platnosti.

§ 22.

Provedením tohoto zákona, jenž nabývá účinnosti 1. ledna 1923, pověřují se všichni členové vlády.

I.

Sociálně politický výbor, projednav v zevrubné debatě osnovu vládního návrhu zákona o služebních, odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních i vojenských státních zaměstnanců a zaměstnanců v podnicích, ústavech a fondech státních a státem spravovaných, č. tisku 3922, navrhuje přijetí jeho ve znění obsahově nezměněném, jen s některými redakčními opravami a doplňky, jak v příloze uvedeno.

Pokud se týče důvodů přiklonil se soc.-pol. výbor v zásadě k důvodové zprávě vládní osnovy a podotýká mimo to u některých §§ toto: K § 5. odst. 2. prohlásil zástupce vlády: Naproti obavám, že touto předlohou pomýšlí se na snížení příjmů ve větším stupni, než jaké předloha dovoluje, mohu prohlásiti, že tyto obavy jsou neodůvodněny. 1. dubna 1923 nenastane v žádné skupině a třídě větší snížení celkových příjmů než 15% nejvýše z příjmů 1. prosince 1922, počítaje v to 20% srážku drahotního přídavku a zvýšenou povinnost daňových a pojistných srážek.

K § 5. odst. 3.: Další snižování drahotních přídavků dle zmocnění, vládě daného, může se díti dle výslovného znění tohoto odstavce jen "dle drahotních poměrů", t. j. jen pokud to další pokles cen životních potřeb dovolí.

K § 6, I. odst. 1.: V § tomto zachovávají se ohledně drahotních přídavků zásady pensijních předpisů, bude tudíž platiti nadále ustanovení, že dětem nemajetných, jsou-li pro těžkou tělesnou nebo duševní chorobu úplně neschopny samostatně si opatřit výživu, může býti i po překročení stanoveného věku povolen drahotní přídavek.

K § 6. I. odst. 3.: Pod slovy "samostatně výdělečně činné" jest rozuměti jen ženy, které provozují samostatný výdělečný podnik, nikoliv ony, které jen z vedlejšího zaměstnání získávají si výdělek.

K § 8. odst. 1.: Na Slovensku, kde se daň z příjmů ze služeb. požitků nevybírá srážkou, nýbrž přímým placením, bude provád. nařízením dána stát. zaměstnancům možnost, aby splatili daň ve lhůtách srážkami. K § 15: V tomto paragrafu jsou míněny vedle drah. přídavků i přídavky na děti, nikoliv jak ve vládní důvodové zprávě omylem řečeno jen "jednotný drahotní přídavek".

§ 17 vztahuje se na všechny dělníky v trvalém poměru ve státních podnicích zaměstnané.

K § 18: Ustanovení paragrafu tohoto připouští možnost eventuelní volby peněžního ústavu; na který se mají požitky poukazovati.

Ustanovení § 19 týká se celkového uplatnění státních norem na samosprávné zaměstnance, pokud dotyčné kategorie jsou rovnocenné. Tím neomezuje se podle prohlášení vládního zástupce samosprávným korporacím právo individuelního ocenění zaměstnanců jmenováním. Proto dlužno podle názoru sociálně-politického výboru provésti převod na systém státní na podkladě základních platů podle stavu ze dne 31. prosince 1922, a to do korespondujícího stupně platového schématu státních úředníků, případně zřízeneckých stupňů.

Sociálně politický výbor doporučuje schválení návrhu zákona, jakož i resoluci:

Vláda se vyzývá, aby ihned předložila zákon o úpravě pensijních (odpočivných) požitků příslušníků četnictva dle zásad §u 1 a 2 tohoto zákona, a dle těchto zásad upravila i pense všech dle §u 26 zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., dle prozatímních ustanovení na odpočinek odešlých příslušníků četnictva.

V Praze, dne 15. prosince 1922.

II.

Výbor rozpočtový schválil ve své schůzi dne 15. prosince osnovu ve znění přijatém již ve výboru sociálně-politickém a připomíná k jednotlivým bodům jenom toto:

Normy §u 17 umožňují upraviti požitky všech ostatcích zaměstnaneckých kategorií, aniž by bylo přípustno, kteroukoli kategorii z toho vyloučiti. Konstatuje se tedy výslovně, že analogická úprava musí se provésti ohledně učitelstva na základě zákona t. zv. paritního, jakkoli ovšem jinak nelze učitele považovati za zaměstnance státu. Učiteli placenými podle norem platných pro státní učitele rozumějí se profesoři dioecoesních učelišť theologických. Obdobnou úpravu nutno podle §u 17 provésti také u. duchovenstva náboženských společností státem uznaných, kterému přísluší nárok na plat z pokladny státní, jehož původní obnosy zvýšené o všeobecný doplněk kongruový (1200 Kč) tedy jako jednotný celek se zvyšují o 75%.

V této souvislosti nutno také upozorniti, že duchovním církve českobratrské, kteří nedostávají příspěvku k svému platu od státu přímo, nýbrž prostřednictvím sboru starších své náboženské obce, přísluší nárok na plat z pokladny státní, právě tak, jako těm duchovním církve českobratrské, kteří zmíněný doplněk dostávají přímo podle analogie duchovenstva římskokatolického..

K pochybnostem proneseným k §u 18 se připomíná, že platy budou poukazovány zásadně veřejnoprávním peněžním ústavům, tedy městským, resp. obecním spořitelnám, že však státním zaměstnancům bude ponecháno nezkrácené právo voliti si i jiný peněžní ústav, jako jsou záložny, banky a pod.

V Praze, dne 15. prosince 1922.