Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.

kterým se mění některá ustanovení o poručenstvu a opatrovnictví.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Místní příslušnost poručenských (sirotčích) úřadů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, zřízených podle zákona ze dne 13. července 1922, č. 246 Sb. z. a n. určuje se bydlištěm poručencovým nebo opatrovancovým.

(2) Nelze-li bydliště zjistiti, řídí se místní příslušnost poručenského (sirotčího) úřadu podle místa pobytu poručencova (opatrovancova), a není-li pobyt jeho znám anebo zdržuje-li se poručenec (opatrovanec) v cizině, podle místa jeho posledního bydliště v tuzemsku.

§ 2

(1) Shledá-li poručenský (sirotčí) úřad (§ 1), že jest v poručenské nebo opatrovnické věci příslušným jiný poručenský úřad na Slovensku nebo v Podkarpatské Rusi anebo některý soud jmenovaný v 109 a násl. zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z., postoupí věc z úřední mocí anebo na návrh úřadu nebo soudu podle zákona příslušnému, Do té doby, nežli se stane rozhodnutí takové pravoplatným, jest povinen učiniti všechna opatření, jichž jest zapotřebí k ochraně zájmů veřejných nebo práv poručenců a opatrovanců.

(2) Totéž platí, sezná-li poručenský (opatrovnická) soud mimo oblast Slovenska a Podkarpatské Rusi, že v poručenské (opatrovnické) věcí jest příslušným některý poručenský (sirotčí) úřad této oblasti.

§ 3.

Je-li jisto, že poručenskou (opatrovnickou) věc dlužno vyříditi nebo obstarávati ve zdejším státním území, podmínky místní příslušností však nejsou dány anebo nelze je zjistiti, určí Nejvyšší soud, který soud anebo poručenský (sirotčí) úřad jest místně příslušným.

§ 4.

Spory o příslušnost dle tohoto zákona mezi poručenskými (sirotčími) úřady na Slovensku a v Podkarpatské Rusi na jedné straně a poručenskými (opatrovnickými) soudy na ostatním území státním na druhé straně rozhoduje Nejvyšší soud na návrh jednoho ze súčastněných úřadů nebo soudů anebo na návrh účastníků.

§ 5.

(1) V zájmu poručence (opatrovance), může příslušný poručenský (sirotčí) úřad bud sám od sebe anebo na návrh přinésti na jiný poručenský (sirotčí) úřad nebo soud na území mimo Slovenska a Podkarpatskou Rus bud celou poručenskou (opatrovnickou) věc nebo jen péči o osobu nebo majetek poručence (opatrovance) zcela anebo částečně. Stejně může soud na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus přenésti poručenskou (opatrovnickou) věc nebo péči o osobu nebo majetek poručence (opatrovance) na poručenský (sirotčí) úřad (§ 1).

(2) Je-li poručenský (sirotčí) úřad nebo soud, na který poručenská nebo opatrovnická věc zcela nebo z části má býti převelena, srozuměn s opatřením příslušného poručenského (sirotčího) úřadu nebo soudu, stane se opatření toto bez dalšího schválení účinným. Nedocílí-li se dohody, jest k účinnosti opatření potřebí na Slovensku a Podkarpatské Rusi schválení poručenského (sirotčího) úřadu třetí stolice téhož obvodu, pokud pak jde o přenesení poručenské (opatrovnické) věci nebo péče o osobu, nebo majetek poručence (opatrovance) na ostatní území státní nebo naopak, schválení Nejvyššího soudu (§ 6).

§ 6.

(1) Z důvodů vhodnosti může poručenský (sirotčí! úřad třetí stolice, v jehož obvodu jest poručenský (sirotčí) úřad první stolice podle zákona příslušný, jemu poručenskou nebo opatrovnickou věc odejmouti a přikázati ji jinému poručenskému (sirotčímu) úřadu první stolice svého obvodu.

(2) Přikázati poručenskou (opatrovnickou) věc z obvodu jednoho do obvodu jiného poručenského (sirotčího) úřadu třetí stolice náleží ministru spravedlnosti; přikázati ji na místo příslušného poručenského (sirotčího) úřadu soudu na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus anebo naopak naleží Nejvyššímu soudu.

(3) Přikázati poručenskou nebo opatrovnickou věc podle předchozích odstavců tohoto paragrafu jinému úřadu nebo soudu lze jen na návrh zákonného zástupce. Návrh nutno podati u úřadu (soudu), jenž po zákonu jest příslušným poručenským (sirotčím) úřadem nebo soudem: Tento úřad (soud) předloží návrh i se spisy úřadu (soude), jemuž náleží o návrhu rozhodnouti, vyjádře se zároveň o návrhu. Rozhodnutí, jímž bylo návrhu vyhověno dodáno budiž i se spisy přímo úřadu (soudu), jemuž byla věc přikázána: tento pak vyrozumí o něm účastníky a úřad (soud), jemuž byla věc odňata.

§ 7.

Právoplatná rozhodnutí poručenských (sirotčích) úřadů (§ 1) jsou vykonatelna soudní exekucí v celém státním území.

§ 8.

(1) Funkce vedoucích a rozhodujících orgánů při poručenských (sirotčích) úřadech (§ 1) mohou býti dle potřeby svěřeny soudcům z povolání.

(2) Úkony, které podle zák. čl. XX, z raku 1877 a zákonů pozdějších náležejí fiškálu sirotčí stolice, přecházejí na státního zástupce v sídle poručenského (sirotčího) úřadu druhé stolice.

§ 9.

(1) Hromadně ukládati jmění poručenců a opatrovanců v sirotčích pokladnách na Slovensku a Podkarpatské Rusi není ode dne, který bude určen nařízením, dovaleno.

(2) Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby provedl likvidaci sirotčích pokladen při sirotčích stolicích podle zák. čl. XX. z r. 1877 zřízených. Podrobná ustanovení o likvidaci budou vydána nařízením.

(3) Likvidací sirotčích pokladen zůstává nedotčeno ručení těch, kdož podle § 291 a 299 zák. čl. XX. z r. 1877 jsou zodpovědní za hotovosti, které ze sirotčích pokladen byly uloženy u peněžních ústavů anebo zapůjčeny.

§ 10.

(1) Ustanovení §§ 151 až 168 z. čl. XX. a r. 1877 o rodinných radách se zrušují.

(2) Ustanovení § 295 téhož zákona upravené ve znění 13 zák. čl. VI, z r. 1885 zní: Jmění poručenců a opatrovanců lze ukládati:

a) na vkladní knížky spořitelen nebo jiných peněžních ústavů, které budou určeny nařízením;

b) v československých státních papírech anebo jiných zúročitelných cenných papírech, kterých podle zákona lze používati k ukládání sirotčího jmění;

c) na hypotéky proti zajištění zástavním právem v knihách pozemkových, pokud nemovitost připočítávajíc předcházející břemena, není tím zavazena při domech více než do polovice, při pozemcích do dvou třetin obecné ceny.

Zaniklo-li poručenství nebo opatrovnictví, buďtež cenné papíry a dluhopisy (odst. a) až e), oprávněným ihned vydány.

§ 11.

V případech, kde jmění poručenců a opatrovanců v důsledku válečných událostí dostalo se do ciziny, může potřebným československým státním příslušníkům, kteří mají v tuzemsku řádné bydliště, nestačí-li k uspokojení jich prostředky sirotčí pokladny, povalena býti za souhlasu ministerstva financí záloha z pokladničních hotovostí státních.

§ 12.

(1) Zákon tento jakož i zákon z 13. července 1922, č. 246 Sb. z. a n. nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1923.

(2) Provésti tento zákon náleží ministru spravedlnosti, vnitra a financí v dohodě se súčastněnými ministry.

Dôvodová zpráva.

I.

Na základe zákona z 13. červenca 1922, č. 246 prechodí na Slovensku a Podkarpatskej Rusi sirotská agenda - od sirotských vrchností existujúcich dosiaľ pri župných a mestských úradoch - na sirotské úrady I., II. a III. stolice, pridelené k súdom,

Príslušnosť sirôt (poručencov a opatrovancov) k jednotlivým sirotským úradom sa riadila dosiaľ na Slovensku a Podkarpatskej Rusi dľa domovskej príslušnosti patričného, kdežto v iných kraj och republiky sa toto riadilo dľa bydliska.

Odstránenie tohoto rozdielu sa prevádza dľa usnesenía senátu tak, že sa príslušnosť sirotských úradov bude v celej republike riadi dľa bydliska patričného, Je to účelné i pre to, že domovská príslušnosť je v mnohých prípadoch pochybná, kdežto bydlisko možno ustáliť bez akýchkoľvek ťažkostí. V usneseníe senátu sú ďalej stanovené isté presuny príslušnosti, a spôsob riešenia sporov o príslušnosť v istých prípadoch dľa účelnosti a potreby života. Ako orgány rozhodujúce v týchto otázkach sú stanovené buď úrady sirotské III. stolice, buď Najvyšší súd.

Unifikačne zasahuje usneseníe senátu pri sirotskej agende zrušením inštitúcie päťčlenovej rodinnej rady, zrušením sirotských pokladen a hromadného ukladania prebytkov a umožnením poskytovania záloh sirotám v tých prípadoch, keď prebytky alebo depositá patričných sa následkom válečných udalostí nachodia v cudzine.

Stanovenie toho, ako sa majú prebytky sirotské ukladať, - poskytuje nielen garanciu sirotám o bezpečnom uložení ich majetku ale bude súčasne vhodným spôsobom napomáhať všeobecne prospešné sporitelny a iné podobné peňažné ústavy a bude pri tom aj vhodnou propagáciou pre umiestňovanie československých štátnych papierov,

Poneváč tento zákon tesno súvisí nielen so zákonom o sirotských úradoch, ale aj s celým župným sriadením, je primerané, že zákon tento vstúpi v platnosť 1. januára 1923.

Ústavno-právny výbor odporúča prijatie usnesenía senátu nezmenene.

V Prahe, dňa 13. decembra 1922.

II.

Výbor rozpočtový sa pripojuje k usneseníu ústavno-právneho výboru.

V Prahe, dňa 13. decembra 1922.