Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.

3929.

Zpráva

I. výboru branného,

II. výboru rozpočtového

o usnesení senátu ze dne 29. listopadu 1922 (tisk sen. 1481 a 1495),

kterým se stanoví náhrada za vojenskou přípřež v míru v r. 1923 (tisk 3899).

I.

Poskytování vojenské přípřeže v míru jest veřejným břemenem, které upravuje zákon ze dne 22. května 1905, č. 86 ř. z. Náhradu, kterou stát vyplácí poskytovatelům přípřeže, stanovil původně par. 20 cit. zákona. Základem byl tak zv. plat za poštovní jízdy (Postrittgeld), který ustanovovalo ministerstvo obchodu, podle tohoto platu za poštovní jízdy byla pak vypočítávána vždy po pěti letech náhrada podle průměru pětiletého pro jednotlivé správní obvody. Náhrada byla stanovena různě pro koně a mezky, pro voly, krávy a osly a pro vozy. Náhradní sazby za poskytovaná zvířata byly v poměru 13:9:6.

Par. 20 zákona z r. 1905 stal se nyní nepraktickým, poněvadž plat za poštovní jízdy se již neustanovuje a odpadá tím také vypočítávání pětiletého průměru. Za války nebyla požadována přípřež podle zákona z r. 1905, který platí jen pro doby mírové, nýbrž podle zákona o válečných úkonech z. 1912. Náhrady za přípřež podle zákona o válečných úkonech požadované stanovilo nové prováděcí nařízení k tomuto zákonu z r. 1918 a to podle druhu přípřeže ve výměře připadající na 1 den. Když pozbyl účinnosti zákon o válečných úkonech, bylo nutno znova určiti náhradu za poskytování vojenské přípřež v době míru. To se stalo vládním nařízením ze dne 14. září 1921, č. 348 Sb. z. a nař.

Za podklad pro sazby cit. nařízení z r. 1921 byly vzaty sazby nového prováděcího nařízení k zákonu o válečných úkonech z r. 1918, které byly zvýšeny průměrně o 90 až 100 procent, a byly přepočítány na sazby kilometrické (na 1 km připadající), ježto nařízení z r. 1918 ustanovuje sazby denní (na 1 den připadající). Tak došlo se k sazbám 70, 60, 40 a 10 h, podle druhu dopravních prostředků. Tyto sazby byly tenkráte (při vydání nařízení z r. 1921 příliš nízké. Toto nařízení platí do konce roku 1922.

Bylo proto nutno znovu ustanoviti výši sazeb náhrady, která má býti poskytovatelům přípřeže vyplácena, poněvadž pro rok 1923 není pro tuto výši žádného zákonného podkladu, takže by náhrady nemohly býti vypláceny. Pro ustanovení výše náhrady jsou směrodatny hlavně udržovací náklady pro různé druhy přípřeží, totiž ceny krmiva, steliva a pracovní mzdy. Tyto udržovací náklady klesly značně od podzimka minulého roku. Tak na př. klesl náklad 1 krmení přibližně o 50 procent, přihlížíme-li k cenám pícnin podle pražských bursovních záznamů. Náklad jednoho krmení (5 kg ovsa, 5 kg sena, 2 kg slámy) činil podle toho v říjnu 1921 32 K 90 h, v září 1922 již jen 15 K 90 h. Následkem tohoto poklesu cen blíží se kilometrové sazby stanovené nařízením z r. 1921, které tehdy byly nízké, nynějším drahotním poměrům.

Při ustanovení výše náhrady nutno přihlížeti hlavně jen k udržovacím nákladům přípřeže a dbáti toho, aby tyto aspoň přibližně byly poskytovateli nahraženy. Nutno však míti na zřeteli, že poskytování přípřeže jest zákonným veřejným břemenem, že tedy nemůže poskytovatel žádati, aby z tohoto poskytnutí přípřeže nevzešla mu vůbec žádná újma, neboť pak nebylo by lze o břemenu mluviti.

Za nynějších poměrů, kdy dle všeobecného mínění jsme v rozhodující době a takřka na přechodu hospodářské krise, není vyloučeno, že udržovací náklady přípřeže ještě více klesnou. Proto navrhuje osnova, aby ponechána byla základní výměra odškodného za 1 km a za jednoho koně tak, jak byla ustanovena nařízením z r. 1921, t. j. ve výši 70 h. Podle této sazby odstupňuje pak osnova sazby pro ostatní druhy přípřeže podle původního poměru par. 20 zákona z r. 1905, totiž 13:9:6. Tak dospělo se k sazbám 70, 49, 33, 10 h. Tyto sazby nutno pokládati vzhledem k důvodům výše uvedeným za úplně přiměřené dnešním hospodářským poměrům.

Uvážíme-li, že denní výkonnost přípřeže se dvěma koňmi činí asi 30 km, přípřeže volské 20 km a kravské 15 km, obdrží poskytovatel za den podle druhu poskytnuté přípřeže 45, 21.60 a 11.40 Kč. Předložená osnova byla již beze změny schválena v senátě, proto se navrhuje, aby také poslanecká sněmovna osnovu tuto beze změny schválila. Na úhradu nákladů s provedením zákona spojených pamatováno jest v řádném rozpočtu pro rok 1923, částkou 1,000.000 Kč, jež je zařaděna do rozpočtu ministerstva národní obrany (par. cestovní a dopravní výdaje).

Branný výbor pojednal ve své schůzi dne 12. prosince 1922 o usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé o vládním návrhu zákona tisk sen. 1481 a přijal zákon v plném znění usnesení senátu ze dne 29. listopady 1922 a doporučuje Národnímu shromáždění přijetí osnovy té i s přijatou resolucí senátu, jakož i doplněnou přiloženou resolucí poslanců Vahaly, Navrátila, Špačka, Davida a Stivína, která zní:

Ministerstvu národní obrany se ukládá, aby při povolávání přípřeží v době míru bylo dbáno toho, by povolané přípřeže byly honorovány za ztrátu času i když ku transportu použity nebyly.

Za zbytečné výlohy způsobené takto státu buďtež vojenští činitelé, kteří to zavinili, osobně pohnáni k zodpovědnosti a náhradě.

V Praze dne 12. prosince 1922.

II.

Rozpočtový výbor připojil se usnesením své schůze ze dne 13. prosince 1922 k usnesení výboru branného a doporučuje tudíž předloženou zákonnou osnovu i s resolucí senátu a branného výboru poslanecké sněmovně ku přijetí.

V Praze dne 13. prosince 1922.

Zákon

ze dne.............. 1922

o náhradě za vojenskou přípřež v míru v roce 1923.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Náhrada za vojenskou přípřež v míru ustanovuje se takto:

§ 2.

Tento zákon, jímž se doplňuje, po případě mění zákon ze dne 22. května 1905, č. 86 ř. z. a uher. zák. čl. IX:1844, jakož i nařízení k nim vydaná, nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1923 a platí nejdéle do konce roku 1923.

§ 3.

Provésti tento zákon přísluší ministru národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministry.