Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.

o prozatímní úpravě obchodních styků s cizinou.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně

§ 1.

Vláda se zmocňuje, aby se souhlasem presidenta republiky vyhlášením ve Sbírce zákonů a nařízení uváděla v prozatímní platnost obchodní smlouvy s cizími státy sjednané, jež obchodní styky upravují na základě nejvyšších výhod.

§ 2.

Vláda se dále zmocňuje, aby se souhlasem presidenta republiky uváděla vyhlášením ve Sbírce zákonů a nařízení v prozatímní platnost obchodní smlouvy s cizími státy během let 1921 až 1924 sjednané, v nichž se cizím státům za přiměřené vzájemné výhody poskytují též úlevy z cel platného autonomního celního tarifu.

§3.

Vláda jest povinna obchodní smlouvy uvedené podle tohoto zákona v prozatímní platnost předložiti ihned Národnímu shromáždění se žádostí za dodatečné schválení. Ve Sbírce zákonů a nařízení bude ihned vyhlášeno, jestliže smlouva Národním shromážděním schválena nebyla a tudíž od doby, kdy jedna z obou sněmoven na odepření souhlasu se usnesla, prozatímní platnosti pozbyla. Rovněž tak bude vyhlášeno, kdy smlouva po schválení Národním shromážděním byla ratifikována a nabývá mezinárodní působnosti.

§ 4.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Současně pozbývá platnosti zákon ze dne 25. listopadu 1919, č. 637 Sb. z. a n. a článek první zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 349 Sb. z. a n.

§ 5.

Provésti tento zákon ukládá se všem ministrům.

Důvodová zprava.

Zájmy našeho obchodu i výroby, zejména v nynější době hospodářské krise, vyžadují, aby obchodní smlouvy vyjednané s cizími státy byly vždy uvedeny pokud možno nejrychleji v život. Na jejich účinnosti v našem státě závisí totiž současně dosažení smluvených výhod ve druhých státech, na kterých záleží hlavně našemu průmyslu, jenž je do značné míry odkázán na vývoz. Možno tu uvésti příkladmo chystané smlouvy s Maďarskem, Dánskem, Holandskem, Anglií, Japonskem, Kanadou, Řeckem, Belgií, Portugalskem, Australií, revisí obchodní smlouvy s Francií, Italií a Švýcarskem, o které se-jedná nebo bude v nejbližší době jednati.

Z toho důvodu doporučuje vláda, aby zmocněni, které jí bylo uděleno v paragrafu 2. zákona ze dne 25. listopadu 1919, č. 637 Sb. z. a n., pro smlouvy uzavřené až do 31. prosince 1920 a které bylo roce šířeno článkem 1. zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 349 Sb. z. a n., na smlouvy uzavřené během let 1921 a 1922, bylo prodlouženo též pro smlouvy uzavřené v letech 1923 a 1924.

Účelem osnovy jest však nejen prodloužiti zmocnění dané vládě oběma zákony, nýbrž také shrnouti veškeré předpisy této látky se týkající v jediném zákoně. toho důvodu vztahuje se působnost nového zákona i na obchodní smlouvy sjednané v r. 1921 a 1922, pokud nebyly dosud uvedeny v zatímní platnost, a celý zákon ze dne 25. listopadu 1919, č. 637 Sb. z. a n., jakož i článek první zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 349 Sb. z. a n., se zrušují. Při tom původní časově blíže neurčené zmocnění paragrafu 1 zákona z r. 1919 se v přítomné osnově jen opakuje a přesněji formuluje.

Jako dosud bude se i na příště jednati o smlouvy krátkodobé, jelikož hospodářské poměry ve většině států dosud panující a stav celního zákonodárství, připadne i jiná opatření upravující dovoz a vývoz, nepřipouštějí dosud uzavírání smluv se lhůtami tak dalekými, jak bylo pravidlem až do vypuknutí světové války a spíše vyžadují opětovných revisí smluv uzavřených.

Zmocnění vlády, aby až do uzákonění nového autonomního celního tarifu upravovala celní sazby pomocí součinitelů (koeficientů) k základním sazbám tak, aby ochrana v základních sazbách platného celního tarifu daná byla i za přesunů měnových a cenových přiměřeně zachována, které bylo pojato do čl. 2. zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 349 Sb. z. a n., není omezeno určitou časovou lhůtou. V novém zákoně se tudíž nově neuvádí, zejména i proto, že lze ho použíti též autonomně mimo obor obchodních smluv.

Vzhledem na význam a naléhavost osnovy žádá a navrhuje vláda, aby tato předloha zákona byla projednána ve zkráceném řízení dle paragrafu 55 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 325 Sb. z. a n. a dle paragrafu 55 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 326 Sb. z. a n.

V oboru formálním se navrhuje, aby tato osnova byla v poslanecké sněmovně přikázána k projednání výborům zahraničnímu a pro záležitosti obchodu, průmyslu a živností, v senátě pak výborům zahraničnímu a národohospodářskému.

V Praze dne 7. prosince 1922.

Ant. Švehla, v. r.,

předseda vlády.