Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Důvodová zpráva.

Ustanovení zákona o stavebním ruchu ze dne 27. ledna 1922, čís. 45 Sb. z. a n., o finanční podpoře státu i o úlevách daňových a poplatkových, obsažená v hlavě VI. a VII., vztahují se jen na stavby obytných domů, zahájené do konce roku 1922, které budou dokončeny do konce roku 1923. Také ustanovení hlavy I, zákona o prodeji státních pozemků a o vyvlastňování pozemků pozbudou účinnosti dnem 31. prosince 1922.

Trvají ještě důvody, aby zákon o stavebním ruchu byl prodloužen také na rok 1923? či může se stavební podnikání obejíti již bez finanční podpory státní?

Příčiny, které vedly po světové válce nejen u nás, ale i v jiných zemích k podporování staveb obytných domů státem, vězely hlavně ve velikém rozdílu mezi stavebním nákladem nových staveb a výnosnou jejich hodnotou, určenou podle dosažitelného výnosu nájemného. Cílem bytové politiky státní je, aby bylo zas umožněno stavební podnikání bez přímé finanční podpory státní. Toho bude dosaženo, až stavební náklad nových staveb se ustálí na výši, při které bude trvale zabezpečena výnosnost nového domu, určená podle nájemného placeného ve starých domech. V obou směrech, jak co do výše nákladu nových staveb, tak i co do výše nájemného ve starých domech, se poměry, zvláště letos, podstatně změnily. Nájemné ve starých domech, třebas upravováno zákony o ochraně nájemníků, nezadržitelně stoupá, ač ovšem je daleko od toho, aby se při něm stavební náklad nových domů přiměřeně zúrokoval a umořil. Je třeba, aby nájemné ve starých domech přiblížilo se na normální vzdálenost k nájemnému v nových domech, stavěných již za stabilisovaných stavebních poměrů. Stavební náklad nových staveb klesl se svého maxima, činícího v roce 1921 podle výpravy domu 1600 až 1800% a na počátku roku 1922 nejméně ještě 1500% nákladu z doby před válkou, koncem roku 1922 až na 1000%. Jest ovšem ještě příliš vysoký, aby k úhradě úroků a úmoru z něho a k úhradě výloh spojených s udržováním a správou domu stačil trvale dosažitelný výnos nájemného. Stavební náklad nových staveb musí býti ještě více snížen; na štěstí jeví pořád klesající tendenci. Je věcí státní správy a všech ostatních povolaných činitelů vše učiniti, aby klesání drahoty stavebního nákladu nebylo uměle zdržováno. Z těchto motivů vzniklo ustanovení § 62 osnovy, o němž je později řeč.

Dosavadní zákony a stavebním ruchu neseny byly myšlenkou podporovati stavební podnikání všude, kde je chuť ke stavbě, bez ohledu na osobu stavebníkovu a na místo stavby, bez ohledu, jde-li o osobu hospodářsky silnou či slabou, je-li v místě nedostatek bytů či nic. Tato liberálnost zákonů o stavebním ruchu dá se hájiti v době všeobecné bytové nouze nebo s toho hlediska, aby se opatřilo zaměstnání stavebnímu průmyslu a živnostem s ním spojeným.

Jsou ještě důvody, aby podporování stavebního ruchu státem bylo tak rozsáhlé jako podle dosavadního zákona?

Bytová nouze nejen že namnoze pozbyla svého katastrofálního rázu, ale není už ani všeobecným zjevem. Přispělo k tomu ovšem v prvé řadě zřízení nových bytů, ale nemalou měrou také snížení důchodů obyvatelstva, a tím způsobené obmezení nároku na byt. S hlediska nezaměstnanosti bylo by ovšem mluviti pro neztenčené podporování stavebního ruchu, kdyby nebylo zkušeností, že na venkově, kde pravidelně není již bytové nouze, stavebník vybuduje si domek prací vlastních rukou a prací svých blízkých, znatelně nepřispívaje k zaměstnání stavebních živností, S těchto dvou hledisek řeší osnova otázku, má-li finanční podpora státu býti udílena jako dosud na stavby ve všech obcích, v ten rozum, že napříště mohou býti podporovány stavby jen v obcích, e kterých je dosud nedostatek bytů.

zlevnění stavebního nákladu zatím nastalé nejen odůvodňuje, ale přímo vynucuje snížení finanční podpory státní oproti míře její podle dosavadního zákona. Nebylo by spravedlivým, aby stavebníci, kteří stavěli v době největší nouze bytové a v letech největšího zdražení stavebního nákladu, byli hůře postavení než ti, kdož mohli vyčkati klesnutí stavebního nákladu. Pro obmezení výše podpory mluví i zkušenost, že podpora zbytečně veliká působí směrem zdražování nákladů. Vyvarovati se těmto důsledkům jest také v zájmu státních financí.

Podle dosavadních zákonů o stavebním r uchu z roku 1921 a 1922 byla výše podpory v zákoně pevně stanovena procenty stavebního nákladu. Klesáním stavebního nákladu roste pro stavebníka hodnota podpory, zůstává-li výše podpory a výše vlastních prostředků, vyjádřená v procentech stavebního nákladu, nezměněna. Tak jsou na tom mnohem lépe stavebníci, kteří začali stavěti teprve na podzim 1922, než stavebníci z roku 1921 nebo z jara 1922, ač mají v procentech stavebního nákladu podporu stejnou. Aby těmto nesrovnalostem, tím větším, čím znatelnější je klesání stavebního nákladu, bylo čelena, bylo by účelnějším určiti výši podpory nikoli v zákoně, nýbrž nařízením, vydávaným podle potřeby. Proti určení podpory nařízením podle potřeby změnitelným mluví však úvaha, že stavebníci, připravujíce projekt, musí počítati s určitou podporou. Osnova zákona řeší věc tak, že sama ustanovuje výši podpory, ale zároveň zmocňuje vládu, aby nařízením mohla snížiti podporu, ale jen podporu ve způsobu záruk, pro domy, s jejichž stavbou bude začato dva měsíce po vyhlášení nařízení. Prakticky jest tedy výše záruky v osnově zákona stanovena napříště na celou prvou půli roku 1923, uváží-li se, že znatelné další klesnutí stavebního nákladu sotva bude lze zjistiti před zahájením stavební sezony z jara 1923. Klesne-li v roce 1923 stavební náklad, jak se dá očekávati, na 900% nákladu před válkou, bude odůvodněno, aby nařízením byla výše záruky snížena průměrně aspoň o 5%.

Osnova, vyměřujíc podporu pro stavby zahájení v rohu 1923, v němž náklad novostavby nebude pravděpodobně větší než 1000% mírového nákladu, řídila se zásadou, aby stavebník byl placen přispěti na ně z vlastních prostředků včetně nezaručené hypotéky stejnou (absolutně) částkou, jakou musil přispěti na stavby zahájené na jaře 1922, kterého činil, jak bylo již uvedeno, stavební náklad nové stavby 1500% mírového nákladu. Na příklad: Při domě o jednom bytě stavěném soukromníkem činila v roce 1922 záruka 60%. Ze 1500 Kč stavebního nákladu musil tedy stavebník uhraditi vlastními prostředky a nezaručenou hypotékou 40%, tj. 600 Kč. Uhradí-li stavebník z roku 1923 z 1000 Kč stavebního nákladu stejnou částku 600 Kč, pak zbývá uhraditi podporou pouze 400 Kč, čili 40; stavebního nákladu.

Podle toh byla by korespondující čísla udávající výši záruky v procentech stavebního nákladu

V důsledku ustanovení § 58, odst. 1, nařízení ze dne 21. května 1921, čís. 191 Sb. z. a 11., činila v roce 1922 výše záruky u nájemních domů obecně prospěných stavebních sdružení, obcí, okresů a žup místo 90% efektivně jen 85% a u domů jiných osob efektivně nejvýše 70% určená pro domy s 5 byty.

Osnova, přihlížejíc k tomuto faktickému stavu neobsahuje zvláštní sazby pro domy se 7 a 8 byty a slučuje mimo to sazby pro domy o 1 a 2 bytech a pro domy o 2 a 3 bytech vždy v jednu společnou sazbu. Tím a pak tím, že sazby, vypočtené pro rok 1923 zaokrouhluje u dolní meze nahoru a u horní meze dolů, vyrovnává osnova aspoň z části nesrovnalosti, plynoucí z odstupňování podpory podle počtu bytů, přicházejíc k výrazu v různé výši minimálního nájemného. Stejnoměrnost nájemného ve všech domech postavených se státní podporou musí býti cílem, který zákon o stavebním ruchu nesmí již pustiti se zřetele.

Újma, která z tohoto postupu vyplývá oproti dosavadnímu stavu pro stavby nájemních domů obecně prospěšných stavebních sdružení, jest vyvážena navrhovaným ustanovením § 28, odst. 2, ve prospěch domů s 5 nebo více byty. Tímto ustanovením umožní se stavebním družstvům stavba nájemních domů i při poměrně malých vlastních prostředcích. Toho výjimečného ustanovení nedává osnova pro stavby nájemních domů obcí, okresů a žup v úvaze, že těmto korporacím jest snadno opatřiti si vlastní prostředky v potřebné výši, zejména komunální zápůjčkou.

Nesrovnalost ve výši podpory staveb z roku 1923 a staveb z roku 1921, kdy stavební náklad nové stavby činil nejméně 1600% mírového nákladu, nebo staveb z roku 1922; jichž náklad činil okrouhle 1500% mírového nákladu, vyrovnává osnova tím způsobem, že stavbám z roku 1923 přiznává na místě padesátiletého, podle § 37, jen 25leté osvobození od daně domovní a všech přirážek k ní vybíraných.

Z ostatních ustanovení zákona jsou to jen ustanovení hlavy I. o vyvlastňování, která potřebují ve dvou směrech podstatné změny. Jest to především ustanovení o pořadí vyvlastňovaných pozemků. V obvodu větších obcí, najmě v obvodu Velké Prahy, nelze a nebude lze řízení vyvlastňovací uspokojivě provésti, nebude-li ustanovení o pořadí změněno. Dále je to ustanovení zákona o náhradě za vyvlastňovaný pozemek obecnou hodnotou jeho, která vede k umělému zvyšování cen za pozemky, vyvolanému předstíranými koupěmi nebe koupěmi učiněnými v době nejvyšší konjunktury. Za tyto dvě změny zvláště naléhavě žádá Ústředna společenstev stavitelů v Praze.

Z Novot, které osnova obsahuje mimo rámec dosavadního zákona, sluší zvlášť vytknouti ustanovení § 62 osnovy, kterým se má čeliti nepříznivému vlivu kartelů výrobců stavebních hmot. Všechny známky nasvědčují tomu, že lze očekávati ve všech oborech stavebního průmyslu zakládání kartelů, najmě cihelen, které vesměs budou podle zkušeností působiti ve směru zdražení stavebního nákladu. V zájmu nerušeného rozvoje stavebního ruchu je postaviti se proti zdražovacím důsledkům kartelů. Jde o to, aby účastníci kartelů nebyli vázáni učiněnými úmluvami a aby nebyli ohroženi konvencionálními pokutami a jinými újmami. Toho se dociluje zákazem úmluv, které směřují k společnému stanovení nepřiměřených cen za stavební hmoty a jejich dovoz, čímž úmluvy ty stanou se podle §u 879 obč. zákona neplatny a proto i nezávazny vůči účastníkům cenových kartelů.

Jiných podstatných změn a novot osnova neobsahuje.

K jednotlivým paragrafům osnovy, pokud se odchylují od dosavadního zákona, bylo by uvésti:

§ 2, odst. 1.: Nahrazení slov "po dobu nynější nouze o byty" slovy "do 31.prosince 1923" nemění ničeho na dosavadním právním stavu, podle něhož zjištění bytové nouze není podmínkou pro vyvlastnění pozemku. V souvislosti s touto změnou je změna § 63 (dříve § 62) v tom záležející, že ustanovení hlavy prvé nepozbývají účinnosti dnem 31. prosince 1923. Touto novou stylisací §§ 2 a 63 se praví, že sice nelze vyvlastňovati pozemků po 31. prosinci 1923, ale že zákon je účinný i po tomto dnu, a že podle něho nutno i nadále posuzovati poměry založené vyvlastňovacím nálezem na jeho základě vydaným, nebude-li vydán nový zákon o vyvlastnění pozemků.

§ 3, odst. 1.: Užitím jednotného čísla na místě množného u slova "obec" má býti čeleno výkladu, kterého se tomuto ustanovení dostává, že vyvlastnění možno se brániti poukazem na pozemek, který loží v obvodu jiné obce, než ve které je pozemek vyvlastňovaný.

Odst. 2.: Nové ustanovení tohoto odstavce souvisí s odstavcem 3 a jest převzato ze zákona o stavebním ruchu z 11. března 1921, čís. 100 Sb. z. a n.

Odst. 3.: Z důvodů ve všeobecné části uvedených se odstraňuje dosavadní ustanovení o pořadí vyvlastňovaných pozemků. Nové ustanovení však zachovává dosavadní ustanovení potud, že pozemky soukromé, vyjímajíc příhodné pozemky parcelované, lze vyvlastniti až v poslední řadě. Ve spojení s touto změnou viz ustanovení nového, šestého odstavce tohoto paragrafu.

Odst. 4.: Nové doplňky tohoto odstavce, ač plynou z pojmu vyvlastnění, jsou účelnými proto, poněvadž se v praxi proti ním často chybuje.

Odst. 5.: Také doplnění tohoto odstavce je nutným, aby se čelilo nesprávné praxi.

Odst. 6.: Ustanovení tohoto nového odstavce skýtá zvýšenou ochranu vlastníku vyvlastňovaného pozemku. Oprávněnost tohoto ustanovení dá se vyvoditi z pojmu vyvlastnění.

§ 5, odst. 2. a 4.: Přemístěním ustanovení o znalcích z odst. 4 do odst. 2 má býti vyvarováno omylům praxe, která nejčastěji znalců k řízení nezvala, nýbrž spokojila se jich výslechem v nepřítomnosti stran.

Odst. 5.: Ustanovení o podmínečném vyvlastnění se v praxi osvědčilo, ale ukázalo se také, že je lépe učiniti je obligatorním, nežli ponechati užití jeho na uvážení úřadu.

Odst. 7.: Slova "do 14 dnů" nahrazena obratem "s urychlením", neboť není v praxi případu, aby odvolací úřad nemusil dáti řízení doplniti a mohl vydati rozhodnutí do 14 dnů.

§ 6, odst. 1.: Nové ustanovení o náhradě opírá se o § 365 obč. zák. o důvodech této změny jest řeč ve všeobecné části. Podle tohoto ustanovení bude ovšem určiti i náhradu za vyvlastněnou půdu zabranou, a nikoli podle náhradového zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 329 Sb. z. a n. Jeť také okruh osob, kterým může býti zabraná půda přidělena podle přídělového zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 81 Sb. z. a n., zcela jiný než okruh osob, které mohou vyvlastniti pozemky podle zákona o stavebním ruchu.

Ustanovení hlavy druhé o rozhodčích soudech mzdových a hlavy třetí o cenových soudech jsou převzata beze změny z dosavadního zákona ze dne 21. ledna 1922, čís. 45 Sb. z. a n. Všimnouti si sluší, že podle § 63 ustanovení hlavy druhé a třetí pozbývají účinnosti dnem 31. prosince 1923, a že do toho dne jsou také účinná ustanovení hlavy druhé a třetí zákona z roku 1922. Budou platiti tedy oba zákony vedle sebe.

Ustanovení hlavy čtvrté a páté jsou obdobná ustanovením těchto dvou hlav v zákoně z roku 1922.

O změnách a novotách navrhovaných v hlavě šesté o finanční podpoře stavebního ruchu a o úlevách daňových a poplatkových šíří se zevrubněji všeobecná část této zprávy.

Pro vyvarování omylům bylo by zjistiti,

že ustanovení hlavy šesté zákona ze dne 27. ledna 1922, čís. 45 Sb. z. a n., jsou účinná i nadále, a že tedy podle tohoto zákona z roku 1922 mohou býti i v roce 1923 podporovány stavby kýmkoli do 31. prosince 1922 zahájené, a dále

že stavby zahájené po 31. prosinci 1922 mohou býti podporovány jen podle nového zákona, třebas byla na ně již v roce 1922 podpora přislíbena neb udělena podle zákona z roku 1922.

K vývodům ve všeobecné části bylo by jen dodati:

§ 25, odst. 1.: Podpora může býti na příště udělena jen na stavby v obcích, ve kterých je nedostatek bytů. Obce ty určí podle § 27, odst. 2., vláda buď generelně nařízením neb individuelně.

§ 27, odst. 2.: Obsahuje výjimku z pravidla § 25, odst. 1., ve prospěch těch stavebníků, kteří do konce roku 1922 již podali řádně doloženou žádost za udělení podpory, ale se stavbou nezačali, a kterým by jinak nebylo lze podle § 25 nového zákona uděliti podporu. Ovšem že ani tito stavebníci nenabývají tím nároku na udělaní podpory.

§ 28, odst. 2 a 3: Obsahují tu novotu, že výši zaručené zápůjčky určuje sáta zákon a neponechává určení její nařízení.

Odst. 4: Znění tohoto ustanovení postihuje i ty případy, ve kterých bude podle nového zákona podpora již udělena, ale stavebník nezapočne se stavbou do dvou měsíců po vyhlášení nařízení.

Odst. 5: Ustanovení tohoto odstavce jest převzato z § 28, odst. 2., dosavadního zákona, ale obmezeno jen na nájemní domy. V praxi velmi zhusta se vyskytují případy, ve kterých rodinné domky s jedním nebo dvěma byty dosavadnímu ustanovení nevyhovují.

Odst. 6.: Neobsahuje v prvé větě věcné změny oproti dosavadnímu ustanovení § 28, odst. 3.; nové ustanovení druhé věty je nutným vzhledem k novému ustanovení odstavce 2.

Odst. 7.: Ustanovení § 28, odst. 4., dosavadního zákona je změněno potud, že převzetím záruky za dlouhodobý úvěr přejímá se ipso jure zároveň záruka za stavební úvěr, je-li zaručená zápůjčka na domě vtělena.

§ 29, odst. 1., čís. 1: Doplněné ustanovení precisuje se vší jasností závazek státu z důvodu převzetí záruky.

§ 30: Hodnota příspěvku odstupňovaného činí při 5% úrokové míře 40,73% a hodnota příspěvku stejného 39,14% stavebního nákladu, z něhož se podpora vyměří.

§ 31, odst. 2.: Nového tohoto ustanovení je třeba, aby byla stanovena splatnost prvé lhůty příspěvku způsobem vyhovujícím požadavkům praxe.

§ 36, odst. 1.: Vynecháním slova "výmazné" scilicet kvitance bylo osvobození od poplatků tu uvedené rozšířeno i na takové kvitance, které nejsou výmaznými kvitancemi, zejména na pouhá potvrzení o splacení částek zaručené zápůjčky.

Odst. 2.: Doplněné ustanovení tohoto odstavce neobsahuje věcné změny oproti dosavadnímu stavu.

Účinnost ustanovení hlavy sedmé o finanční podpoře staveb provisorních a úprav budov zákona ze dne 21. ledna 1922, čís. 45 Sb. z. a n., přestává dnem 31. prosince 1922. Také podle osnovy mohou v roce 1923 býti podporovány pouze úpravy budov ve smyslu dosavadního § 38, ale nikoli provisorní stavby.

Ustanovení hlavy osmé o změně, dočasné a dílčí bezúčinnosti stavebních řádů zákona ze dne 27. ledna 1922, čís. 45 Sb. z. a n., jsou účinná až do 31, prosince 1923. Vzhledem k tomu, že v §§ 44, 46 a 52 této hlavy navrhují se změny, zrušuje osnova v § 63 ustanovení hlavy osmé zákona z 1922, stanovíc zároveň účinnost ustanovení hlavy osmé nového zákona pouze do 31. prosince 1923.

§ 44: Do poslední věty vsunují se slova "na náklad" obce.

§ 46, odst. 1.: Ustanovení tomuto dává se pouze jasnější znění, aby se čelilo omylům praxe.

§ 52, odst. 3.: K první větě připojené nové ustanovení o stavebním znalci má za účel zabezpečiti, aby již při stavební komisi o stavbách obytných lomů, pro které stavebník chce se ucházeti o finanční podporu, se zjistilo, vyhovuje-li stavba náležitostem staveb státem podporovaných.

V hlavě deváté je nový § 12, o němž byla již řeč ve všeobecné části, a dále §§ 63 a 64.

§ 63: Ustanovení toho je potřebí, neboť při provádění zákona, zejména při zjišťování nedostatku bytů a jiných podmínek pro udělení podpory nebude lze obejíti se bez spolupůsobení obce.

§ 64: Zákon ze dne 15. dubna 1919, čís. 211. Sb. z. a n., připouští stavební úlevy pro domy prováděné osobami fysickými neb osobami právnickými mimo obce a obecně prospěšná stavební sdružení jen s podmínkou, že reversem předloženým stav stavebnímu úřadu bude vyhrazeno ministerstvu sociální péče právo stanoviti nájemné v těchto domech. Zákony o stavebním ruchu jsou však připuštěny stavební úlevy ještě významnější pro všecky novostavby bez takové podmínky. Tím vznikla nerovnost mezi stavebníky, kteří stavějí za platnosti zákonů o stavebním ruchu, a mezi těmi, kdož stavěli s úlevami podle zpředu uvedeného zákona. Aby tato nerovnost byla odstraněna, prohlašují se vydané reversy za nezávazné.

§ 65 (dříve § 62) obdržel znění, podle něhož účinnost ustanovení hlavy druhé, třetí, sedmé a osmé končí na rozdíl od dosavadního zákona týmž dnem 31. prosince 1923.

K zjednání obrazu o účincích dosavadních zákonů o stavebním ruchu jest připojeno k této zprávě 5 statistických tabulek.

Vláda navrhuje, aby osnova byla projednána jednáním zkráceným dle §u 55 j. ř. sněm.; zároveň doporučuje, aby osnova byla přikázána v obou sněmovnách Národního shromáždění výborům sociálně-politickému a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

K odůvodnění návrhu na zkrácené jednání se uvádí, že některá ustanovení tohoto zákona, musí nabýti účinnosti již 1. lednem 1923.

V Praze dne 11. prosince 1922.

Předseda vlády:

A. Švehla, v. r.

Tabulka I.

Přislíbené podpory

podle zákona ze dne 23. května 1919, č. 281 Sb. z. a n.

Tabulka II.

Přislíbené podpory

podle zákonů ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n., a ze dne 27. ledna 1922, č. 45 Sb. z. a n., do kance října 1922.

Tabulka III.

Udělené podpory

podle zákonů ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n., a ze dne 27. ledna 1922, č. 45 Sb. z. a n., do konce října 1922.

Tabulka IV.

Výkaz o hotových stavbách dne 31. prosince 1921.

Tabulka V.

Výkaz o rozestavěných stavbách dne 31. prosince 1921.