Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3921.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne...................................,

kterým se ministr financí zmocňuje, aby převzal záruky za sanační půjčky rakouské podle ženevských protokolů ze dne 4. října 1922.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Ke splnění závazků převzatých československou vládou na základě ženevských protokolů ze dne 4. října 1922 zmocňuje se ministr financí, aby převzal jménem státu záruku za zúrokování a umořování dlužních úpisů, ať krátkodobých (přechodných), ať dlouhodobých, jež budou vydány po rozumu výše uvedených protokolů, a to:

1. do výše 20% sumy potřebné k opatření hotových 520 milionů zlatých korun,

2. do výše sumy potřebné k opatření hotových 130 milionů zlatých korun.

§ 2.

K snazšímu uskutečnění této záruky jest zmocněn ministr financí, aby vydal jménem státu obligace do sum zmíněných v §u 1 č. 1 a 2, které by zněly na stejnou měnu a stejnou úrokovou míru a měly stejné podmínky umořovací jako zaručené půjčky rakouské a aby tyto obligace odevzdal spolehlivému důvěrníku ručících států ustanovenému pod ochranou Svazu Národů.

§ 3.

Jestliže by se záruka stala účinnou a ministr financí byl povinen že záruk podle tohoto zákona převzatých zálohou skutečně krýti některé splatnosti zápůjčkové služby, jest zmocněn, aby prostředky k tomu potřebné v tom kterém roce opatřil přechodně úvěrní operací a potřebnou sumu, nebyla-li by zatím refundována, vložil do rozpočtu nejblíže příštího.

§ 4.

Ministr financí jest zmocněn, aby splacení záloh Rakousku na základě zákona ze dne 30. června 1922, č. 228 Sb. z. a n., již poskytnutých přijal způsobem a za podmínek stanovených v příloze B ženevského protokolu II.

§ 5.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Jeho provedením pověřují se všichni ministři.

Důvodová zpráva.

Dne 4. října 1922 podepsali zplnomocnění zástupci československé vlády v Ženevě dva protokoly týkající se finanční rekonstrukce Rakouska. Tyto protokoly, které se zároveň ministerstvem zahraničních věcí předkládají Národnímu shromáždění k ratifikaci se zprávou objasňující vznik, příčiny i účel těchto mezinárodních smluv, ukládají československé vládě převzetí záruk za půjčku, kterou Rakousko za účelem sanace svých rozvrácených finančních poměrů a jmenovitě za účelem docílení rovnováhy v rozpočtu bude emitovati a to v sumě potřebné k opatření hotových 650 milionů korun ve zlatě.

Z této úhrnné sumy určena jest částka 520 milionů korun ve zlatě k uhrazení rozpočtových schodků, které vzniknou v době od ujednání ženevských až do konce roku 1924, do kteréžto doby podle názoru finanční komise Svazu Národů bude moci Rakousko dosíci rozpočtové rovnováhy. Částka 130 milionů korun ve zlatě jest pak určena ke splacení záloh, které byly během roku 1922 Rakousku povoleny a z části také vyplaceny vládami anglickou, francouzskou, italskou a československou. Poskytnutí zálohy vládou československou stalo se na základě zmocňovacího zákona ze dne 30. června 1922, č. 228 Sb. z. a n., a do dnešního dne bylo z této částky uvolněno Rakousku 419 milionů Kč.

Úspěšné umístění rakouské půjčky jest zabezpečeno jednak tím, že zúročení a umořování její bude pojištěno na specielních zástavách daných Rakouskem, totiž na výnosu cel a tabákového monopolu, jednak zárukami cizích států. Ručení to bude pak rozvrženo mezi jednotlivé státy pro parte quota, při čemž čtyři hlavní garantující státy (Anglie, Francie, Italie a Československo) zavázaly se v 5. článku II. protokolu převzíti záruku za 84% sumy potřebné k opatření hotových 650 milionů korun ve zlatě. Zbývajících 10% má býti kryto zárukami ostatních států, které by k protokolům přistoupily.

Rozdělení záruky za 84% celkové sumy mezi čtyři hlavní garantující mocnosti jest upraveno přílohou B II. protokolu. Podle této převezme každý ze čtyř hlavních garantujících států záruku za 20% kapitálu efektivních 520 milionů korun ve zlatě. Záruka za zbývajících 130 milionů korun ve zlatě bude rozdělena třetinou mezi vládu anglickou, francouzskou a československou. Záruku za tuto částku přejímají totiž pouze ony státy, které jsou interesovány na splacení záloh během roku 1922 Rakousku poskytnutých. Tu přichází v úvahu Anglie se zálohou 2¹/₄ milionu liber šterlinků, Francie se zálohou 7¹/₂ milionů franků, Československo se zálohou 419 milionů Kč. Z toho jest patrno, že Československa, pokud jde o částku 130 milionů korun ve zlatě, přejímá záruku za kvotu menší než jest poměr zálohy jím poskytnuté k celkové sumě záloh. Jestliže by Italie ze zálohy povolené Rakousku ve výši 70 milionů lir určitou část Rakousku uvolnila, převzala by také ona poměrné ručení za sumy 130 milionů zlatých korun, čímž by se poměrně snížilo ručení ostatních tří zúčastněných států.

Netřeba najisto počítati s tím, že by mezinárodní záruka za všech okolností musila býti uvedena ve skutek a zatížiti náš rozpočet. Podle odhadu finanční komise Společnosti Národů činí výtěžek cel a tabákového monopolu ročních 80 milionů korun ve zlatě, takže jejich výnos za normálních poměrů kryje anuitu potřebnou k zúročení a umoření kapitálu efektivních 650 milionů korun ve zlatě, ke kterému nutno připočítati útraty emise, jednání a umístění. Tato anuita nebude pravděpodobně přesahovati ročních 70 milionů korun ve zlatě. O zajištění práv věřitelů pro případ, že by výnos zástav ke krytí této anuity nestačil, bude podle návrhu vypracovaného kontrolní komisí v její první schůzi ve dnech 23. až 25. listopadu 1922 v Ženevě postaráno tímto způsobem:

Každý z garantujících států vydá až do výše částky, za kterou se zaručil, garanční tury, které budou zníti na stejnou měnu a budou míti stejné podmínky zúročení a umoření jako mezinárodně garantovaná půjčka rakouská. Titry tyto budou složeny k ruce důvěrníka garantujících států, těmito jmenovaného a postaveného pod ochranu Svazu Národů. Jestliže by se objevilo k určité kuponové splatnosti na speciálním kontu rakouské sanační půjčky, na kteréžto konto poplynou výnosy cel a tabákového monopolu, manko, následkem kterého nestačily by disponibilní částky k uhrazení té které anuity, předložil by onen důvěrník kupeny garančních titrů až do potřebné výše k výplatě garantujícím státům v tom poměru, v němž záruku převzaly. Pokud by Rakousko stačilo hraditi anuity z výnosu zástav, odváděl by důvěrník dospělé kupeny garančních turů příslušným vládám.

Pro přechodnou dobu od ženevských ujednání až do konce roku 1922, musí Rakousko, které se zavázalo zastaviti další tisk nekrytých bankovek, některými úvěrními operacemi postarati se o uhrazen] deficitu, který finanční komise za tuto dobu odhaduje na 120 až 100 milionů zlatých korun. K tomu účelu doporučuje finanční komise emisi pokladničních poukázek, které by byly převzaty rakouskými bankami a zajištěny na clech, monopolu tabákovém a na reliquatech záloh, které Rakousku v roce 1922 byly povoleny, avšak nebyly ještě efektivně vyplaceny. Reliquat československé zálohy činí 81 milion Kč. Tyto pokladniční poukázky byly by pak splatny z výnosu půjčky mezinárodně garantované. Jakmile by garance odhlasované různými parlamenty dosáhly nejméně 80%, byly by reliquaty posud obstavené uvolněny a splaceny interesovaným vládám. Až do provedení emise dlouhodobé půjčky mezinárodně garantované mohlo by Rakousko emitovati již za podmínek II. protokolu pokladniční poukázky ve zlatých korunách nebo v některé cizí měně s právem splacení z výnosu dlouhodobé půjčky, kteréžto pokladniční poukázky byly by zajištěny na týchž zástavách jako tury půjčky dlouhodobé a požívaly by těchže mezinárodních záruk. Zakončením finančních operací byla by pak emise turů dlouhodobé půjčky. Proto rozlišuje § 1 osnovy mezi půjčkami krátkodobými a dlouhodobými.

Do rámce finančního plánu, jak jest vybudován v protokolu II. a jeho přílohách, pojato bylo také splacení záloh, poskytnutých Rakousku v roce 1922, o nichž bylo mluveno výše. Pokud jde o Československo má býti toto splacení provedeno v té formě, že obdržíme přímo od Rakouska titry mezinárodně garantované půjčky v maximální částce 60 milionů korun ve zlatě. Na částku, která by se snad nedostávala do 419 milionů Kč, obdržíme rakouské bony na koruny československé, pojištěné na stejných zástavách jako garantovaná půjčka, nezaručené však ostatními státy. Tyto bony smí Rakousko emitovati v potřebné částce i přes mez 650 milionů korun ve zlatě. Ježto toto ustanovení přílohy B II. ženevského protokolu předvídá jakousi konversi zálohy poskytnuté Rakousku na základě zákona ze dne 30. června 1922, č. 228 Sb. z. a n., zdálo se vhodným vložiti do osnovy příslušné zmocnění ministra financí.

Pokud se týká zajištění Československa, budiž podotčeno, jak jest ostatně již patrno z důvodové zprávy k ratifikaci ženevských protokolů, že nad použitím výnosu rakouské sanační půjčky ke stanovenému účelu bude bdíti generální komisař jmenovaný a odvolatelný Radou Společnosti Národů a že zájmy garantujících států bude hájiti kontrolní komité sestávající ze zástupců garantujících států a periodicky se sestupující za předsednictví Itala a za místopředsednictví Čechoslováka. Kompetenci obou orgánů přesně vymezují protokoly II. a III.

Ježto Rakousko se své strany splnilo závazky převzaté III. protokolem tím, že ratifikovalo ženevské protokoly a že jeho zákonodárný sbor se usnesl o příslušných zákonech, což bylo podmínkou pro převzetí mezinárodních záruk, nastala nutnost, aby také s naší strany stala se zákonodárná opatření ku převzetí záruk. Anglický parlament schválil již příslušný garanční zákon a ježto kontrola nad rakouským finančním hospodářstvím prostřednictvím orgánů v předchozím odstavci zmíněných vstoupila již v život, jest nutno aby tato osnova byla projednána do konce tohoto roku.

Vláda navrhuje, aby osnova byla projednána v řízení zkráceném podle § 55 jedn. řádů a doporučuje, aby byla přikázána výboru rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 11. prosince 1922.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.