Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3913.

Zpráva

I. výboru sociálně-politického,

II. výboru rozpočtového

o vládním návrhu zákona (tisk 3869),

kterým se prodlužují některé lhůty podle zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. o požitcích válečných poškozenců.

I.

Sociálně-politický výbor posoudiv vládní návrh ze svého stanoviska, navrhuje poslanecké sněmovně vládní návrh v původním znění.

Sociálně-politický výbor přijal resoluci poslance Antonína Nováka následujícího znění:

Vláda se žádá, aby v době nejkratší předložila návrh zákona, podle kterého pro přihlášky k nároku na důchod válečných poškozenců byla stanovena nová lhůta.

V Praze dne 6. prosince 1922.

II.

Rozpočtový výbor projednal navrženou vládní předlohu zákona a doporučuje ji i s připojenou resolucí výboru sociálně-politického poslanecké sněmovně ku přijetí.

V Praze dne 7. prosince 1922.

Zákon

ze dne............. 1922,

kterým se prodlužují některé lhůty podle zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. o požitcích válečných poškozenců.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Lhůta stanovená v článku III. zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., v níž jsou váleční poškozenci tam jmenovaní povinni prokázati, že učinili návrh na zahájení řízení k prohlášení za mrtvou osoby, od které odvozují svůj nárok na důchod, prodlužuje se do 31. prosince 1923, v případě, že důchod přiznán po 1. lednu 1923, do jednoho roku od přiznání důchodu.

§ 2.

Lhůta k uplatnění nároku podle zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., stanovená článkem IV. téhož zákona, prodlužuje se do 31. prosince 1923.

§ 3.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. února 1923.

§ 4.

Ministru sociální péče se ukládá, aby jej provedl v dohodě se zúčastněnými ministry.