Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3906.

Zpráva

výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností

o vládním návrhu zákona (tisk 3884),

jímž má býti novelisován zákon ze dne 19. ledna 1922, čís. 29 Sb. z. a n., o zřízení vnuceného likvidátora pro rozvrh bavlny a bavlněné příze, zakoupené na státem zaručený úvěr.

Touto novelisací zákona ze dne 19. ledna 1922, čís. 39 Sb. z. a n., má býti jednak přesně vymezena pravomoc vnuceného likvidátora a za druhé jasně určena cesta i prostředky, kterými konečná likvidace zásob bavlny i úhrada schodku má býti docílena.

Již původním zněním zákona měly býti chráněny zájmy hospodářsky slabých výrobců textilního průmyslu, kteří neměli prospěchu a výhod ze zakoupené bavlny, jak důvodová zpráva vládní sama uvádí, a kteří také nezavinili, že takové množství bavlny, draho nakoupené, zůstalo neprodáno. Novelisace nynější nemůže toto zásadní stanovisko měniti a musí v prvé řadě přihlížeti k tomu, aby náhradu poskytli ti, kteří z původního nákupu získali.

Nutno rozeznávati, že tu bylo Nákupní a prodejní družstvo čsl. přádelen bavlny, jehož členy bylo 86 majitelů přádelen. Oni dostávali bavlnu, zpracovali ji za mzdu na přízi a tato přidělována tkalcovnám podle velikostí a počtu stavů. Materiál tento zpracován často pro účely majitele podniku za velmi slušných podmínek a výdělků. Revise původním zákonem nařízená není ještě ukončena a, pokud týče se nedovoleného manipulování s touto bavlnou, byly zjištěny tři případy, při kterých vzešlé škody ihned zajištěny. Počáteční zásoba bavlny 980.000 kg do dnešního dne zmenšena na 250.000 kg a neuhrazený schodek 259,000.000 Kč na 145,000.000 Kč.

V § 1 vymezena přesněji pravomoc likvidátora, zvláště oprávnění k vymáhání pohledávek Družstva z obchodu bavlnou a bavlněnou přízí vzniklých.

§ 2 zůstává v celku nezměněn, pouze 1. odst. § 2 dosavadního zákona je přesunut do § 1 a polední odstavec je nově stylisován tak, aby bylo jasno, že Poradnímu sboru přísluší posuzovati zásadní otázky, týkající se neuhrazeného schodku.

§ 3 má za účel přesně vymeziti poměr vnuceného likvidátora k likvidátorům Družstva. Jsou zde ustanoveni zdánlivě likvidátoři dva, ale ze znění zákona je jasno, že likvidátor vnucený provádí likvidaci bavlny a následků z obchodů těchto vzniklých. Likvidátoři Družstva pak provádějí likvidaci obchodů jiných a vymáhání pohledávek i z obchodů bavlnou ve sporu se nalézajících může prováděti a dokončiti likvidační výbor Družstva k vůli urychlení a výsledky spadají stejně do massy řízené likvidátorem vnuceným. Důležitým jest § 5, k vůli němuž novelisace tato se provádí. Ujednáním před ustanovením vnuceného likvidátora bylo mezi Družstvem a interesenty docíleno dohody, že zbylou bavlnu odeberou a zaplatí, čímž celá záležitost byla by bývala vyřízena. Většina firem ujednání toto dodržela, až na velké závody firem v rukou nepřátelů republiky se nalézajících. A ty dosavadním zněním zákona nebyly by přímo postiženy. Z důvodu toho upraven paragraf tento ve znění nynějším, které umožňuje likvidátorovi zakročení účinné. Paragrafy 6, 7, 8, 9 a 10 upravují všeobecné otázky likvidace této se týkající.

Zákon

ze dne.......................1922

o zřízení vnuceného likvidátora pro rozvrh bavlny a bavlněné příze, zakoupené na státem zaručený úvěr.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Ministr obchodu se zmocňuje, aby Nákupnímu a prodejnímu družstvu československých přádelen bavlny, zaps. společenstvu s r. o. v Praze, ustanovil vnuceného likvidátora.

Vnuceným likvidátorem může býti ustanoven státní neb smluvní úředník, který je v této funkci veřejným orgánem a je ze své činnosti odpovědným ministru obchodu.

Úkolem vnuceného likvidátora je provésti rozprodej zásob bavlny a z ní zhotovené příze, zakoupené na úvěr, za který vláda vzala na se záruku podle zákona ze dne 10. dubna 1919, čís. 186 Sb. z. a n., vymáhati pohledávky Družstva, vzniklé z obchodů s touto bavlnou a přízí, jakož i postarati se o úhradu neuhrazeného schodku z těchto obchodů rozvrhem ve smyslu §u 5 tohoto zákona.

§ 2.

Vnucenému likvidátoru bude přidělen Poradní sbor, jmenovaný ministrem obchodu. Tento Poradní sbor má sestávati ze zástupců veškerých odvětví výrobních, bavlnu a bavlněnou přízi zpracujících a bavlněné polotovary zušlechťujících, a to ze zaměstnavatelů i zaměstnaných, jakož i ze zástupců bank, které se zaručily za zaplacení bavlny na úvěr zakoupené.

Vnucený likvidátor je povinen předložiti Poradnímu sboru k posouzení všechny zásadní otázky, týkající se neuhrazeného schodku.

§ 3.

Pokud jde o rozprodej zásob bavlny a z ní zhotovené příze jakož i o vymáhání pohledávek Družstva ve smyslu §u 1, odst. 3. tohoto zákona, nastupuje vnucený likvidátor ve veškerá práva likvidátorů Družstva, ustanovených podle §§ 41 a násl. zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z. o výdělkových a hospodářských společenstvech. Nevymáhá-li vnucený likvidátor těchto pohledávek sám, zůstávají práva likvidátorů Družstva, zřízených podle § § 11 a násl. cit. zákona, nedotčena.

Částky, získané rozprodejem zásob, budou odvedeny Bankovnímu úřadu ministerstva financí, aby v první řadě byl z nich hrazen úvěr státem garantovaný.

§ 4.

Vnucený likvidátor provede po slyšení Poradního sboru vyšetření dosavadního hospodaření Družstva a jeho členů a má právo zastaviti neb zrušiti likvidační opatření Družstva, jež jsou s to, aby ohrozila úspěšné provedení úkolů zmíněných v §u 1, odst. 3. tohoto zákona.

§ 5.

Neuhrazený schodek rozvrhne vnucený likvidátor po slyšení Poradního sboru v prvé řadě na Družstvo, v druhé řadě pak na vlastníky výrobních podniků, kteří měli podíl na přídělech bavlny nebo bavlněné příze, na jejich právní nástupce v těchto podnicích a na ručitelské banky, pokud z tohoto ručení měly zisk.

Vnucený likvidátor má přihlížeti k tomu, aby uložením platební povinnosti neuvedl výrobních podniků do hospodářské krise. Zásady, platné pro posouzení dokladů o hospodářské krisi, stanoví Poradní sbor, na jehož usnesení je vnucený likvidátor vázán.

Byl-li některý z výrobních podniků v době od 15. května 1919 do 16. října 1920 provozován v pachtu, bude platební povinnost při rozvrhu uložena i pachtýři a to poměrně podle účasti na výhodách plynoucích z přídělů bavlny neb bavlněné příze.

§ 6.

Při rozvrhu neuhrazeného schodku nebude vnucený likvidátor zatěžovati ony osoby v §u 5 jmenované, které ve smyslu ujednání jednotlivých odvětví výrobních na ně připadající přízi převzaly, zaplatily a všem dalším povinnostem z tohoto ujednání plynoucím řádně dostály.

§ 7.

Za zaplacení obnosu, který podle konečného rozvrhu připadne na jednotlivé osoby v §u 5 jmenované, ručí tyto osoby celým svým majetkem.

§ 8.

Vnucený likvidátor provede konečný rozvrh neuhrazeného schodku ukládacími platebními příkazy, ve kterých bude stanovena lhůta k splnění na třicet dnů od doručení.

Jest též oprávněn ještě před konečným rozvrhem neuhrazeného schodku uložiti osobám v §u 5 jmenovaným prozatímními platebními příkazy, aby do třiceti dnů zajistily částku určenou na úhradu schodku a to buď v hotovosti neb jiným způsobem poskytujícím plnou jistotu.

Proti platebním příkazům uvedeným v odstavci prvním a druhém může býti podán do třiceti dnů od doručení rekurs k ministru obchodu. Rekurs nemá odkladného účinku.

Obnosy, které na základě rozvrhu neuhrazeného schodku se sejdou, budou odváděny Bankovnímu úřadu ministerstva financí na úhradu úvěru státem garantovaného.

§ 9.

Ukládací platební příkazy uvedené v §u 8, odst. 1., jsou vykonatelny politickou exekucí na veškerém movitém majetku dlužníkově (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi provádí se tato exekuce podle ustanovení VI. oddílu zák. čl. XI. z n. 1909) a jsou exekučními tituly podle §u 1, č. 12 zákona ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. z. (exekučního řádu) a §u 1, lit. h) zákonného článku LX. z r. 1881.

Na základě prozatímních platebních příkazů podle §u 8, odst. 2., lze podle obdoby daní vésti exekuci zajišťovací.

§ 10.

K částkám platebními příkazy podle §u 8 tohoto zákona uloženým jednotlivým osobám v §u 5 jmenovaným budiž na jejich žádost přihlíženo jako k obchodním ztrátám při ukládání všeobecné daně výdělkové (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi daně zárobkové III. třídy), výdělkové daně podle II. hlavy zákona o osobních daních (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi daně zárobkové podniků veřejně účtujících) a daně z příjmu (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi daně důchodkové) na berní roky 1920 a 1921. Pokud jde o výdělkovou daň podle II. hlavy (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi daň zárobkovou podniků veřejně účtujících) a o daň z příjmu (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi daň dôchodkovou), jest žadatelům ponechána volba, mají-li částky zmíněné býti odečteny od zdaňovacího základu celým úhrnem na jeden z uvedených roků nebo dílčími částkami na oba roky. Podmínkou pro tento postup jest, že k částkám zmíněným nebude se již přihlížeti při ukládání těchže daní na léta pozdější, zvláště tedy, že částky ty nebudou již odečteny od zdaňovacího základu na berní rok, který následuje po kalendářním neb obchodním (bilančním) roce, v němž částky dotčené byly skutečně započítány (knihovány).

Pokud v jednotlivých případech byla daň již předepsána, budiž ve smyslu předcházejícího odstavce opravena. Za tou příčinou jsou osoby v §u 5 jmenované, které žádají za opravu daňového předpisu, povinny nárok svůj číselně přesně stanoviti a poskytnouti ber ní správě veškeré pomůcky, nutné pro zjištění oprávněnosti kladených požadavku.

§ 11.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Tímto dnem pozbývá platnosti zákon ze dne 19. ledna 1922, č. 29 Sb. z. a n. Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr obchodu v dohodě se zúčastněnými ministry.

Výbor pro záležitosti průmyslu, obchodů a živností doporučuje přijetí zákona tohoto v uvedeném znění a usnesl se k přijetí doporučiti i tuto resoluci:

Přesný výsledek prozkoumání dosavadního hospodaření budiž výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností co nejdříve předložen.

V Praze dne 5. prosince 1922.