Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3902.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne............

jímž se schvaluje úvěr - poskytnutý vládami států, zastoupených v Mezinárodním výboru pro pomocné úvěry hospodářské - na repatriaci válečných zajatců československé státní příslušností z Ruska.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Národní shromáždění republiky Československé schvaluje úvěr - poskytnutý vládami států, zastoupených v Mezinárodním výboru pro pomocné úvěry hospodářské - na repatriaci válečných zajatců československé státní příslušnosti z Ruska (akce Nansenova).

§ 2.

Vláda se zmocňuje, aby vydala k úhradě tohoto úvěru - až do celkové, na Československou republiku připadající výše - dluhopisy v cizích měnách státům, které poskytly finančních prostředků na provedení této akce.

§ 3.

Dluhopisy vydané podle tohoto zákona jsou osvobozeny od kolků a poplatků a úroky z nich od daně důchodové (rentové).

§ 4.

Zákon tento, jejž provedou všichni členové vlády, nabývá účinností dnem vyhlášení.

Důvodová zpráva.

Repatriace válečných zajatců bývalé rakousko-uherské armády z Ruska - pokud nemohla býti provedena finanční správou československého vojska na Rusi - mohla býti až do roku 1921, pro přerušení mezistátních styků mezi Ruskem a nástupnickými státy, jakož i pro nemožnosti třídění zajatců v Rusku podle nové jejich státní příslušnosti, prováděna jen v měřítku mezinárodním. Úkol tento na se vzal Mezinárodní Červený Kříž v Ženevě.

Repatriace se dála, vzhledem ku poměrům Ruska k jeho okrajinovým státům, zejména k Polsku a Rumunsku, po moři do Štětína.

Repatriace tato prováděla se původně tím způsobem, že Mezinárodní Červený Kříž použil prázdného prostoru lodí z Ruska se vracejících, jež německá vláda vypravovala do Ruska s transporty ruských zajatců z Německa.

Když se však ukázalo, že tyto lodi nestačí, zejména však, že z této akce zůstali by vyloučeni zajatci na Sibíři, - kamž německé lodi vypravovány nebyly -, obrátil se Mezinárodní Červený Kříž k ťSvazu NárodůŤ o pomoc. Tento požadovanou spolupráci přijal a pověřil svým zastupováním dr. Nansena. Pomoc tato se zakládala v převzetí celé repatriace zajatců ze Sibiře, kteří se nepřihlásili k svépomocné repatriační akci legionářů, v opatření dalších lodí k disposicí Mezinárodního Červeného Kříže a v podporování zajatců v Rusku oděvem, obuví a potravinami. K provádění tohoto úkolu zřízen Nansenem v Berlíně zvláštní pracovní výbor z delegátů jednotlivých nástupnických států, pod zkráceným názvem ťNansenova pomocŤ - ťNansenhilfeŤ.

Přistoupení československé vlády k této tak zv. Nansenově akcí ťSvazu NárodůŤ bylo nutné, ježto tato akce bula doplňkem akce Mezinárodního Červeného Kříže, na které jsme byli jíž zúčastněni. Tou dobou také jedině takovými mezinárodními akcemi bylo možno pomocí našim zajatcům. Kromě toho tento způsob vyžadoval od nás daleko menšího peněžního nákladu, nežli kdybychom byli mohli pomocnou akci podniknouti sami.

Potřebných k tomu úvěrů zavázaly se poskytnouti prostřednictvím Mezinárodního výboru pro pomocné úvěry hospodářské - International Comittée for Relief Credits - v Paříži až do celkové sumy 700.000 liber šterlinků vlády; dánská, francouzská, anglická, holandská, norská, švédská a švýcarská. Skutečně vyplaceno bylo dr. Nansenovi těmito vládami 413,700 liber šterlinků. Jednotlivé státy zúčastněné na této repatriační akcí měly býti zatíženy v konečném účtě percentuelně dle počtu skutečně repatriovaných příslušníků. K sestavení tohoto účtu bude z technických příčin třeba delší doby. Aby mohl býti po přáni vlád států, úvěr poskytnuvších, určen poměr závazků, které by svého času měly plniti vlády nástupnických států na akci participujících, stanovil Nansen účast těchto států podle početného stavu repatriovaných zajatců do konce dubna 1921.

Do tohoto dne repatriována z Ruska, podle seznamu Mezinárodního Červeného Kříže, obstarávajícího technické provádění této akce:

Dle poměru, v jakém repatriovaní příslušníci jednotlivých nástupnických států brali podíl na tomto počtu, stanovil Nansen provisorní zatížení příslušných vlád z přijatého jím úvěru 413,700 l. šterl.

Ježto českoslovenští příslušníci činí 21.16% z uvedeného celkového počtu do konce dubna 1921 repatriovaných zajatců, připadá na naší republiku z celého úvěru repatriačního částka l. šterl. 87,539.

Tato částka rozvržena podle téhož procenta na vlády úvěr poskytnuvší, takže připadá na Dánsko 7,406 l. šterl., na Francii 13,754 l. šterl., na Anglii 32,481 l. šterl., na Holandsko 9.437 l. šterl., na Norsko 7,406 l. šterl., na Švédsko 7.406 l. šterl. a na Švýcary 9.649 l. šterl.

Uvedené vlády vydaly pak obligace na úhradu těchto úvěrových sum, a to většinou ve své měně. Obligace byly generálním sekretářem Mezinárodního výboru pro pomocné úvěry odevzdány zastupitelským úřadům dlužnických států, pro naši republiku Československé Finanční kanceláři v Paříži.

Československá Finanční kancelář v Paříži zaslala tyto obligace prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí ministerstvu financí k opatření podpisů, což se však podle platné ústavy dosud státi nemohlo, poněvadž pro tento úvěr nebylo ještě zákonného podkladu. Navrhovaným zákonem má právě býti této překážce odpomoženo.

Všechny tyto obligace - počtem devět - jsou splatny 1. ledna 1925 a znějí na tyto sumy:

Podotýká se, že počet repatriantů, připadající na naší republiku, není definitivní, ježto repatriace zajatců není dosud úplně skončen, takže teprve po jejím úplném skončení musí ministerstvo národní obrany při vyúčtování akce přesně zjistiti cifru našich repatriantů a podle ní upraviti náš percentuální podíl v nákladech s repatriaci spojených.

Z toho důvodu jsou shora uvedené obligace rázu provisorního, a ministerstvo financí si vyhradí u věřitelských států vydání definitivních obligací po konečném vyúčtování a stanovení cifry dluhů.

Z téže příčiny není také možno stanoviti dnes přesně konečnou výší těchto nákladů a zmocňuje se tudíž vláda paragrafem druhým osnovy, aby vydala dluhopisy do celkové, na naši republiku připadající výše.

Na splátku úroků ze shora uvedených obligací byl vzat zřetel v rozpočtu pro rok 1923.

Vláda navrhuje, aby osnova byla projednána zkráceným jednáním padle §§ 55 jednacích řádů sněmoven, a zároveň doporučuje, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán výborům rozpočtovému a brannému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

K odůvodnění návrhu na zkrácené jednání se uvádí, že bylo vydání těchto obligací věřitelskými státy jíž několikráte urgováno.

V Praze dne 30. listopadu 1922.

Předseda vlády a za ministra věcí zahraničních:

Švehla, v. r.