Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922
|
I. volební období |
6. zasedání. |
3862.
Interpelace:
I. posl. dra Kdrmendy-Ékesa a súdr. min. zemedelstva a zásobovania o vymáhaní peňažitých pokút, uložených pre nedodané obilné kontingenty,
II. posl. dra Körmendy-Ékesa a súdr. min. sociálnej pečlivosti o zastavenie práce v železiarní v Krompachu,
III. posl. dra Körmendy-Ékesa a súdr. min. zemedelstva vo veci škod, spôsobených povodňou v dolinách Latorice a Bodroga,
IV. posl. dra W. Feierfeila, Scharnagla a druhů celé vládě o nouzi pensistů, zvláště staropensistů,
V. posl. Böhra, Scharnagla, Budiga a druhů min. zemědělství a železnic o velikých nepřístojnostech při dopravě jatečného a plemenného dobytka,
VI. posl. Hellera a druhů min. financí o propuštění německých kancelářských zaměstnanců u děčínské berní správy,
VII. posl. Szentiványiho a súdr. min. školstva a národnej osvety o súbehu vyhlásanom na niektoré neuprázdnené štátné učitelské miesta,
VIII. posl. dra Körmendy-Ékesa a súdr. min. predsedovi o tom, prečo slovenské úrady nepovšímajú si rozsudkov Najvyššieho správného súdu, vztahujúcich sa na ustálenia požitkov úradníckych,
IX. posl. Borovszkého a súdr. min. s plnou mocou pre Slovensko a min, školství a nár. osvety o definitivnom riešení kultúrnej záležitosti divadelnej,
X. posl. S. Mayera a soudr. min. sociální péče o nezákonném rozpuštění samosprávných orgánů bratislavské dělnické pokladny pro nemocenské pojištění Zemskou úřadovnou pro dělnické pojištění,
XI. posl. Zierhuta a druhů předsedovi vlády jako předsedovi ministerské rady, že pražský Státní pozemkový úřad nevydává německých tiskopisů,
XII. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů min. školství a národní osvěty a min. vnitra o nezákonném zabrání žatecké budovy chlapecké a dívčí obecné školy III. pro tamější český ústav pro vzdělání učitelů,
XIII. posl. Buriana a soudr. min. spravedlnosti o konfiskační praxi v Moravské Ostravě,
XIV. posl. Heegera, Uhla, Schäfera, Häuslera a druhů celé vládě, že češti finanční strážnici na hranici Heřmanice-Neissbach samovolně užili střelné zbraně a zabili několik lesních dělníků,
XV. posl. Najmana a soudr. min. národní obrany a min. financí, proč se oprávnění živnostníci vylučují z účasti na provádění silničních staveb, zadávaných stavebním oddělením ministerstva národní obrany,
XVI. posl. Rychtery a soudr. min. financí ve věci prodejních záznamů surového cukru na Pražské cukerní burse,
XVII. posl. dra Jurigu a spol. na min. vnútra a spravodlivosti v záležitosti zhabania časopisu "Slovák" pre báseň Borinovu: "Babylon" uverejnenú vo čísle 193. tohože časopisu dna 27. aug. 1922,
XVIII. posl. J. Tesky a soudruhů min. vnitra a spravedlnosti o soustavném konfiskování časopisu "Jihočeský Dělník" v Č. Budějovicích,
XIX. posl. Čermaka, Kaufmanna, Hirsche a druhů min. školství a národní osvěty a min. vnitra o nezákonném zabrání žatecké budovy chlapecké a dívčí obecné školy III. pro tamější český ústav pro vzdělání učitelů,
XX. posl. Tausika a soudruhů min. veřejných prací o uzavřeni opálových dolů v Dubníku u Prešova.
I./3862 (překlad).
Interpellácia
poslanca dra Körmendy-Ékésa a súdruhov ministrom zemedelstva a zásobovania o vymahaní peňažitých pokút, uložených
pre nedodané obilné kontingenty.
V južnej časti župy Abauj-Turňanskej už je zahájené vymahanie peňažitých pokút, uložených pre neodvedené obilné kontingenty. Jaká nespravedlnost je to so strany úradov, a jakým výsmechom všetkých ľudských zásad sa to koná, na to môžem uviesť niekoľko eklatantných príkladov.
Pozemky maloroľníka Jána Polencsára v Čéču, ležiaco v chotári obce Seleška v jedném kuse, boly krúpobitím v r. 1920 naskrze zpustošené. Jakú škodu utrpel, možno si predstaviť z toho, že ešte aj odhadca berným úradom vyslaný zistil 70% škody krúpami spôsobenej. Mal tak málo úrody, že mu nestačila ani pre výživu rodiny ani pre uspokojenie svojich konvencionistov, o to menej mu mohlo zbývať pre osivo. V tomto roku na Slovensku "Obilný ústav" bol všemohúcim, obilie bolo možno dostať len od neho. I požiadal menovaný o osivo, avšak na svoju žiadosť ani odpovedi nedostal. V nedostatku osiva zasial tedy šošovicu, táto však v loňskom suchom roku vyšla úplne na mizinu tak, že nemal ani 1 kg. úrody. Tým sa stalo, že loňského roku mal úrody na pšenici a raži dovedna 45 metr. centov, i to docielil len tým, že nepatrnú časť svojho osiva usporil na chlebe od úst svojej rodiny. Poneváč mal ešte vyplatiť 14 metr. centov konvencie a potreba osiva tiež presahovala 40 metr. centov, nakúpil i tohoto roku obilie pre svoju rodinu. A tomuto človeku vyrúbili 40 metr. c. a 40 kg. obilného kontingentu! A takémuto človeku odmietli odvolanie, podané 1. oktobra 1921, jakožto bezpredmetné, a uložili mu pre neodvedený kontingent pokutu 40.400 korún.
Druhý tomu rovnaký je prípad Juraja Mágocsiho, taktiež maloroľníka v Csécsu. 70% jeho pozemkov zbilo krúpobitie, i uňho zistil odhadca 70% škody. Rozdiel je iba ten, že jemu zrekvirovali úrodu 16 metr. centov a tedy aj použiteľné osivo, a obilný ústav na časté naliehanie poukázal mu, jasenné osivo až o vanociach, tak že v nedostatku osiva zkusil to na 30 kat. jútrach miesto šošovice s prosom, z čoho však následkom veľkého sucha loňského nemal ani 1 kg. úrody. Z loňskej úrody, ktorá činila na pšenici a raži dovedna 60 metr. centov, bolo treba na osivo a na 18 metr. centov konvencie, aj jemu vyrúbili 49 metr. c. a 200 kg. kontingentu obilia, tiež on podal odvolania proti vyrubovaciemu príkazu, a aj on bol odmietnutý a pokutovaný 49.200 korunami.
Tiež maloroľníkom obcí Makrance a Busita uložili peňažné pokuty pre nedodané kontingenty. V oboch obciach spôsobilo krúpobitie v loní obrovské škody avšak vzdor odvolaním ani týchto si nepovšimli. Maloroľníkom obce Busita uložily pokuty vo výške niekoľko stotisíc korún. Obec táto bola v r. 1919 v dobe bojov s bolševikmi zpustošená kanonádou vojska českého, bez každej závažnejšej príčiny, bolo zabité so pár kľudných občanov, následkom jednej malej dedinskej bitky.
Z týchto veľkých škôd občania ani doteraz sa nevystonali a teraz pácha štát nový atentát proti obyvateľom obce, vymahaním obrovských peňažných pokút.
V dôsledku takýchto prípadov nečudujte sa tomu, keď maďarstvo na Slovensku má impressiu, že terajší pohlavári nášho štátu zamýšľajú autochtonné maďarské obyvateľstvo Slovenska plánovite zničiť, na žobrácku policu priviesť, ztadiaľ vyhnať a úmerné číslo národnostné, pražskej vláde nemilé, dľa svojej chuti pozmení. To však nepojde. Maďarský ľud je odhodlaný do krajností a vo svojom jestvovaní nedá sa zničiť.
Nálada v obciach nespravedlne prenasledovaných je tá najroztrpčenejšia, tak že prevedenie tohoto nospravedlného nariadenia, ktorým sa humanismus pošlapáva, mohlo by ľud vohnať do revolúcie. V záujme poriadku a konsolidácie prosím pánov ministrov zemedelstva a verejného zásobovania, aby krivdy na horejších obciach páchané dôkladne preskúmali a sanovali chyby, dokým nebude pozde, pokým smrť niekoľko nevinných Maďarov nevyvolá pozornosť celej Evropy na škandalózne verejné pomery na Slovensku.
Pre to sa pýtam,
1. Či páni ministri zemedelstva a verejného zásobovania vedia o tom, že v maďarských obciach južnej časti župy Abauj-Turňanskej vôbec si nepovšimly príslušné fórumy dôkladne odôvodnených odvolaní, podnaných vrchnostiam maďarskými obyvateľmi proti vyrúbeniu obilného kontingentu?
2. Zda sú páni ministri zemedelstva a verejného zásobovania ochotní ihned zastavit exekúciu trestov uložených pre neodvedené obilné kontingenty a podrobiť prísnemu vyšetrovaniu postup príslušných trestných vrchností?
V Prahe, dňa 19. augusta 1922.
Dr. Körmendy-Ékes,
Szentiványi, dr. Jabloniczky, dr. Radda, Pittinger, Röttel, Simm, Zierhut dr. Schollich, Schubert Füssy, dr. Lelley, Palkovich, Böhr, Patzel, dr. Petersilka, Knirsch, Kaiser, inž. Kallina, Schälzky Křepek.
II./3862 (překlad).
Interpellácia poslanca dra Körmendy-Ékesa a súdruhov ministrovi sóciálnej pečlivosti
o zastavení práce v železiarni v Krompachu.
V ústredni rimamuránysko-pohernádskej železiarskej účastinnej spoločnosti v Bratislave chcely robotníctvo a správa závodu dňa 21. soptembra t. r. s privzatím krajinskej jednoty továrnikov uzavrieť novú kollektívnu smluvu, poťažne k tomu účelu sa sišly.
Avšak k prejednaniu kollektívnej smluvy nedošlo, poneváč zpráva tajomníka GYOSZ dala prejednaniam cele iný smer. Pan tajomník posvietil na nesnesiteľné pomery závodov zo Zvoleňa, Hnúšťa, Likier a Krompachu. Vzpomenul, že uvedené 4 závody pracovaly s 50 millionovým deficitom, tak že musel od 25. septembra všetkému robotníctvu dať výpoveď.
V rokoch 1919 a 1920 pracovaly české závody so zvýšenou produkciou, bo od štátu dostávaly uhlie za ľavnejšiu než dennú cenu, dokým zmienené 4 závody kupovaly uhlie drahšie, alebo potrebné množstvo vôbec nedostaly.
Prepustenie postihlo vo Zvoleni 631, v Hnúšte 172, v Likieri 160, v Krompachu 1283 a v Slovinkách Nižných 397 robotníkov. Pri vyjednávaniach vysvitlo, že štát je dlžen zamestnavateľskému podniku 2,800.000 K, ktoré peniaze požičal podnik štátu na podporu nezamestnaných. Provodzovanie závodu je hatené aj tým, že štát liknavo platí za dodaný tovar.
Vysvitlo i to, že štát neplatí ani tých 40,000.000 K, ktoré je dlžen závodu v Krompachu a dokým štát tejto svojej platebnej povinnosti nedostojí, nemôže byť ani reči o zahájení práce.
Správa továrne učinila nabídku, že vyrovná-li erár svoj dlh, dá z neho 20% na krytie podpôr nezamestnaných.
Ani vyjednávania konané v ministerstve železníc neviedly k výsledku. Boly by síce výhlady na objednávku 1200 vagónov kolajníc, avšak objednávku túto vkombinovalo ministerstvo železníc až do rozpočtu r. 1923 a až v tomto roku by platilo a továrňa by tedy musela 1200 vagonov kolajníc dodať na úver.
V Krompachu tohoto roku odpredané bolo štátu 800 vagónov ocelových kolajníc, jeden metrák kolajníc stál podniku 310 K, kým štát platí zaň 230-250 K.
Pri zmienených vyjednávaniach vyslovil zástupca vlády, že nezamestnaným bude poskytnutá práca u prácach štátnych a u budúcich stavbách železničných. Avšak v zime stavať nemožno a do jara môže robotníctvo zhynúť hladom.
Deputácia prepustených robotníkov krompašských vyhľadala v minulých dňoch pána ministra Habrmana, avšak okrem sľubov a vyhrážok iného nedostala.
Krivdivé je pre robotníctvo tiež spravovanie záležitostí podpôr nezamestnaných. Kto má domček, podpory nedostane. Z 208 žádostí o podpory nezamestnaných dostaly sa k županovi len dve, ostatné ztratily sa cestou.
Deputácia robotníkov prosila ministra, aby vláda továrňu prevzala do štátnej nútenej správy. Zástupca generálnej správy aj sa vyjadril pred ministrom Habrmanom, že riaditeľstvo je ochotné odovzdať závod do štátnej správy a požaduje iba 2% ryzého zisku pre účastninárov.
Avšak štát nechce prevzať správu závodu. V tomto smysle osvedčil sa tiež minister Habrman voči deputácii robotníctva.
Posudzujeme-li polohu vecí objektívne; odpovedá za zastavenie práce v krompašskom a v iných závodoch štát, poneváč svedčí to o špatnej hospodárskej politike, keď vláda učiní u jednotlivých závodoch objednávky idúce do milionov a po dodávke niet koho, kto by platil.
Pán minister financí spieva v článkoch chvalospevy o svojej brillantnej politike finančnej a tuna doma v štáte ocíta sa erár v takej poľutovania hodnej polohe, že svojou platebnou neschopnosťou ničí závody a tisíce pozbavuje chleba. S takýmito prípady vláda nespechá so sebechválou, bo tieto ani trochu sa nehodia k vyháňaniu koruny čsl. do výšky. Avšak páni ministri sú vo veľkom omyle, myslia-li, že o týchto prípadoch cudzozemsko nemá vedomosti.
Pýtam sa pána ministra:
1. Či je ochotný zaraz súrné opatrenia učiniť, aby tisíce robotníkov chleba pozbavených a hladujúce rodiny mohly si chleba zarobiť?
2. Či je ochotný zaraz postarať sa, aby správa továrne ihneď erárný dlh obdržala a prácu zahájiť mohla?
3. Ako je to možné, že v rokoch 1919 a 1920 pracovaly české továrne so zvýšenou výrobou, poneváč dostali od štátu uhlie pod dennou cenou, kým závody na oslobodenom Slovensku v Hnúšte, Zvoleni, Likeri, Slovinkách Nižných a Krompachu, kde je robotníctvo väčšinou slovenskej národnosti, nedostaly vôbec potrebného množstva uhlia, a preto ani nemohly svoje robotníctvo príslušne zamestnávať, čo viedlo k dnešnému zastaveniu práce.
4. Aké budú tie práce, ktoré pán vládny komisár pri vyjednávaniach v Bratislave prisľúbil a či je ochotný s nimi hneď započať?
5. Či je pán minister ochotný zaraz učiniť opatrenia, aby krompašská továrna mohla robotníkov zamestnať, keďže zamestnavateľ dokázal, že štátne objednávky nemôže za cenu štátom platenú dodávať?
6. Zda je vláda ochotná ihneď vyslať nestranného odborníka jako vládneho komisára, za jehož spolučinnosti mohla by byť výroba kolajníc ihneď zahájená, bo robotníci chcú pracovať nielen preto, poneváč práca im dáva chleba, ale i preto, bo uznávajú, že je to ich povinnost?
7. Či je pán minister ochotný zaraz postarať sa o to, aby pri poukazovaní podpôr nezamestnaných nebolo smerodatné jedine jednostranné a často i zlomyseľné dobrozdanie četníctva a k podávaní návrhov na podporu nezamestnaných ustanoviť ihneď komisiu, v ktorej by boli tiež dôverníci odborových organisácií a či je ochotný učiniť opatrenia v tom smere, aby podpory nezamestnaných dostávaly tiež robotnícke rodiny, ktoré majú malé rodinné domky, veď do kameňa, tehly alebo šindola nemožno zahryznúť a na domok ani požičky nemožno dostať, bo nieto veriteľa, ktorý by nezamestnanému požičal; a ani ináč to nesvedčí o sociálnom smýšlaní, aby robotníci, ktorí pracovitosťou, sporivosťou a sebezaprením porídili si domok, boli štátom trestaní tým, že pre svoj domok nedostanú podporu nezamestnaných. Takéto jednanie mohlo by robotníctvo v budúcnosti od sporivosti odstrašiť?
8. Je-li ochotný zaraz nechať vyšetriť, akým pádom je to možné, že z 208 žiadostí o podporu nezamestnaných iba dve sa dostaly k príslušnému županovi?
9. Je-li pán minister ochotný ihneď zakročiť, aby železničné tarify a dávka z uhlia boly na Slovensku snížené, poneváč tieto sú tiež príčinou hromadnej nezamestnanosti?
V Prahe, dňa 25. oktobra 1922.
Dr. Kormendy-Ékes, Szentiványi, dr. Lelley Schubert dr. Radda,
Pittinger, dr. Petersilka, Knirsch, Křepek, Böhr, dr. Jabloniczky, Palkovich, Füssy, Patzel, Kaiser, Schälzky, Zierhut, dr. Baeran, inž. Kallina, Simm, Röttel.
III./3862 (peklad).
Interpellácia
poslanca dra Körmendy-Ékesa a súdruhov ministrovi zemedelstva
vo veci škôd spôsobených povodňou v dolinách Latorice a Bodroga.
Obce Polany, Szolnocska, Boly, Zétény, Véke, Szinyér, Rad, Pálfölde, Bodrogszentmária, Zemplén, Kisújlak, Bodrogvécs, Ladmovce, Szomotor, Bodrogszerdahely, Bodrogsek a Seleška v župe Zemplinskej ležia na pobreží Latorice poťažme Bodrogu, a ochranné násypy v ich chotároch už od 4 rokov opravované a nasypované neboly, ba v chotári niektorých obcí ani násypov nieto, a výsledok toho je, že rieky v jaseni, v jare alebo po čas pršiek vystúpia zo svojich korýt, zaplavia úrodné pozemky a pozbavia obyvatelstvo veľkého okolia zárobku a obyvatelia uvedených obcí musia rovnako prispievať k bremenám štátu a rovnako platiť dane, ako obyvatelia obcí iných, živelným pohromám nevystavených.
Ani vláda, ani jej výkonní orgánovia nestarajú sa o ochranu týchto obcí pred škodlivými záplavami riek; preto pýtam sa pána ministra:
1. Či je ochotný v takých chotároch, v ktorých ochranného náspu nieto, takýto ihneď postaviť, o to viac, bo maďarské vlády stavaly náspy v týchto vidiekoch postupne a vláda republiky dosial možná ani nevie, že má takéto záväzky.
2. Či je ochotný ihneď zahájiť opravné práce náspov už jestvujúcich a pri týchto prácach zamestnávať v prvom rade nezamestnaných dotýčneho okolia, poťažne Slovenska.
3. Či je ochotný reguláciu riek Latorce a Bodroga ihneď zahájiť a previesť.
4. Je-li ochotný ihneď nechať zistiť tohoročné škody roľníkov tohoto vidieku.
5. Je-li ochotný poskytnúť poškodeným príslušnú daňovú sľavu.
V Prahe, 7. novembra 1922.
Dr. Körmendy-Ékes,
dr. Jabloniczky, Böhr, Patzel, Knirsch, dr. Radda, Pittinger, dr. Schollich, Füssy, dr. Lelley, Szentiványi, Palkovich, Křepek, Schubert, Kaiser, dr. Petersilka, Schälzky, Zierhut, Röttel, Simm, inž. Kallina.
III./3862 (překlad).
Interpelace
poslanců dra W. Feierfeila, Scharnagla a druhů
celé vládě
o nouzi pensistů, zvláště staropensistů.
Stálé odkládání s konečnou úpravou požitků státních zaměstnanců a zvláště státních pensistů, vyhovující časovým a drahotním poměrům, jest příčinou, že mnohý státní zaměstnanec, i když vysloužil svá plná léta a má nárok na pensi, nemůže jíti na odpočinek. Odchod na pensi jest pro něho spojen s 30% a větší ztrátou na požitcích.
Jestliže státní zaměstnanec, již dokud jest v činné službě, dokud má tedy plné požitky, sotva nebo jen s námahou s nimi vystačí, jest zřejmo, že odchod na pensi rovná se nouzi. Přímo hroznou jest však tato nouze mezi tak zvanými staropensisty, kteří nepožívají oněch nepatrných výhod přihnaných novopensistům.
Podepsaní se tedy táží celé vlády:
1. Provede tato nová vláda konečně úpravu požitků státních pensistů v tom rozsahu, aby se každému státnímu zaměstnanci, jenž dosloužil nebo se stal bez své viny k službě neschopným, umožnilo odejíti na odpočinek bez dalšího úbytku jeho státních požitků jakéhokoliv pojmenování?
2. Předloží konečně vláda návrhy vyslovující úplnou rovnost všech požitků staropensistů s novopensisty?
V Praze dne 7. listopadu 1922.
Dr. W. Feierfeil, Scharnagl,
Bobek, Schälzky, Zierhut, Windirsch, Pittinger, Patzel, Schubert, Mark, Böllmann, Budig, Kostka, J. Fischer, dr. Kafka Heller, dr. Hanreich, dr. Luschka, dr. Petersilka, dr. Spina, Böhr, Röttel.
V./3862 (překlad).
Interpelace
posl. Böhra, Scharnagla, Budiga a druhů ministrům zemědělství a železnic
o velkých nepřístojnostech při dopravě jatečného a plemenného dobytka.
Vyšetřování veřejných stížností do týrání zvířat při železniční dopravě dokázalo jejich správnost. Zasílaný dobytek musí bez krmiva po celé dni a noci státi na železničních stanicích napěchován do vozů. Proto zvířata řvou, ježto trpí hladem, napěchováním do vozů, nepříznivým počasím a vzbuzují útrpnost všeho sousedstva i cestujícího obecenstva.
Aby se to napravilo, jak jest spravedlivo, bylo by podle dotazu u obchodníků s dobytkem, kteří hlavně jsou zasílateli, nutno dále odstraniti mnoho závad v dopravě dobytka po železnicích:
Zásilky dobytka by měly vždy docházeti určitého dne, zvláště pravidelné, každého týdne docházející zásilky jatečného dobytka, poněvadž kupující očekávají vozy na stanici určení a často tam musejí cestovati ze vzdálených obcí. Nedojde-li zásilka, stávají se kupci mrzutými pro ztrátu času, námahy a výdajů a nahrazují si to na druhé straně. Dojde-li však zásilka opožděně, nelze ji prodati a musí býti ponechána až na příští týden. To jest spojeno nejen s výdaji, které dobytek nepotřebně zdražují, nýbrž i s nebezpečím zamoření a zavlečení nákazy, jakož i s nehodami, pro něž nelze požívati mnoha kilogramů masa.
Proč nedocházejí tak často zásilky dobytka ve vypočtený den a proč se žádný odesílatel nemůže dověděti od staničního úřadu, kdy jeho zásilka dojde do stanice určení, i když jest vzdálena jen několik stanic?
Předně proto, poněvadž na nakládacích stanicích není objednaných vozů, i když byly objednány třeba před týdnem. V tom nepříjemně vynikají v severních Čechách zvláště železniční stanice Okny a Jestřebí. Koňské potahy, které přivážejí dobytek, určený k nakládání, musí dlouho čekati, než mohou býti propuštěny a to jest příčinou velkých nerozpočtených výdajů, které zdražují maso a působí proti snižování cen.
Poněvadž se všeobecné stížnosti zpravidla popírají, a žádá se jmenování zvláštních případů, buďtež uvedeny 2 případy
1. Dne 19. října 1922 byl na stanici Oknech u Doks a České Lípy objednán dobytčí vůz na den 22. října dopoledne. Připraven však nebyl, nýbrž došel teprve dne 23. října o 14. hodiny. Proto došla zásilka do stanice určení Dolního Grundu u Varnsdorfu teprve dne 24. října o 16. hodině, ač byla dne 23. října dopoledne v jatkách varnsdorfských hlášena a očekávána.
2. Na den 15. října byl objednán na stanici Jestřebí vůz, avšak nedošel. Poněvadž se zasílatelé dověděli, že na stanici Doksech stojí prázdný vůz, jehož bude zapotřebí až dne 16. října, žádali, aby jim byl tento vůz dán jako náhrada, a za to aby vozu očekávaného v Jetřebí bylo dne 16. října užito v Doksech. Této žádosti bylo vyhověno za souhlasu stanic jestřebské a doksanské. Na to byl dobytek dopraven potahy a zahnán do Doks a tam naložen. Na protest jednoho úřadníka musil se však dobytek znovu vyložiti a dopraviti do Jestřebí, kde mohl býti naložen teprve dne 16. října odpoledne.
Kolik nepotřebné práce a jaká ztráta času pro nepřesné a neobchodnické jednání železničních úřadů! Strany se ovšem neuchlácholí pro tyto nenáležitosti, jestliže v oněch stanicích jednotliví úředníci usilují nahraditi svoji neschopnost hrubostí a nevzdělaným chováním.
Jestliže jest konečně dobytek naložen, nepřipojí se snad k nejbližšímu nebo nejpříznivějšímu vlaku, jenž jede k oné stanici, to nejde, jednak poněvadž osobní vlaky a rychlovlaky nedopravují dobytka, jednak, poněvadž znovu pravidelné nákladní vlaky často se nesestaví, ježto jest málo vozů určených k dopravě, a konečně mnoho strojů bývá plně zatíženo, pročež nelze dobytčích vozů připojiti a ony musí zůstati na místě.
Kdyby se to dělo jen na podací stanici, ještě by to ušle, stává se však, že se již zařaděna zásilky živých zvířat znovu po cestě odpínají, poněvadž se na některé průchodní stanici přibírají jiné vozy bez živých zvířat, kterých by všech nebylo lze vzíti s sebou, kdyby se tam nezanechaly jiné vozy již připojené; proto musí trpěti živá zvířata, poněvadž se před nimi dává přednost neživému zboží. Stává se také, že když se vlaky na křižovatkách a železničních uzlech rozdělují, že se tam nechávají právě vozy s živými zvířaty (místo aby se na ně především bral zřetel), až jest konečně některý vlak ochoten vzíti je s sebou. Po této stránce vynikají pokud jde o zásilky do severních Čech, přechodní stanice Kolín, Nymburk, Bakov, Mladá Boleslav, Česká Lípa a Chřibská-Teichstadt.
Abychom i to odůvodnili příklady; uvádíme, že se stává, že zvířata naložená v Doksech, Oknech nebo Jestřebí musí čekati 6 až 9 hodin, než je vezme některý nákladní vlak. Ten je dopraví jen do České Lípy, kde musí již znovu čekati 3 až 6 hodin a v Chřibské-Teichstadtu zůstanou znovu 5 hodin, než dosáhnou posledních 2 stanic Grundu-Jiřetína a Dolního Grundu.
Větší přechodní stanice Kolín, Nymburk, Mladá Boleslav a Bakov nechávají státi živé zásilky často až 12 hodin, také se stalo, že dobytčí vozy jely z Bratislavy do Kolína 36 hodin a odtamtud (v Čechách) do Dolního Grundu u Varnsdorfu potřebovaly více než 48 hodin času. - Z jiných území republiky docházejí podobné stížnosti.
Naproti tomu jde dánský dobytek z Roztok do Podmokel 36 hodin, odtamtud však potřebuje k překonání 58 km do Dolního Grundu u Varnsdorfu právě tolik, poněvadž většinou čeká v Podmoklech 24 hodin, než jej s sebou vezme některý nákladní vlak. Zvěrolékařská prohlídka a vyclení se naproti tomu koná většinou velice rychle, takže není žádných stížností.
Z vylíčených, citelných nevýhod v železničním provozu vyplývají tato přání:
1. Vozy objednané k nakládání dlužno také spolehlivě přistaviti v čase smluveném mezi stranou a staničním úřadem.
2. Vozy naložené živým dobytkem dlužno také spolehlivě přistaviti v čase smluveném mezi stranou a staničním úřadem.
3. Vozům naloženým živým dobytkem dlužno dávati přednost před vozy s neživým zbožím; tak zvláště
a) Na podacích stanicích dlužno jo připojiti k nejbližšímu vhodnému nákladnímu vlaku, i kdyby se za ně měl odepnouti vůz s neživým obsahem.
b) Naopak se nesmějí nikde zanechati živé zásilky ve prospěch neživých.
c) Nejde-li z podati nebo přechodní stanice nejbližší pravidelný nákladní vlak, dlužno zásilky živých zvířat připnouti k osobním vlakům dříve jedoucím.
d) Kde jezdí velmi málo nákladních vlaků, mají osobní vlaky bráti s sebou živé zásilky aspoň do oné stanice, odkud brzy po jejich příjezdu odjíždí nákladní vlak; na př. z Oken, Doks, Jestřebí do České Lípy a z Chřibské-Teichstadtu do Varnsdorfu.
e) Na přechodních stanicích dlužno pokud možno urychliti další dopravu živých zásilek, zvláště v Kolíně, Nymburku, Mladé Boleslavi, Bakově, České Lípě a Chřibské-Teichstadtu.
f) Zásilky pro delší tratě, zvláště pro území s nejvyššími cenami masa v republice, jako Varnsdorf, zasluhují zvláštního zřetele, aby se škodami za dlouhé dopravy maso nepotřebně ještě více nezdražovalo; to se stává velice snadno, jelikož se zvířata při posunování odtrhnou a pak se navzájem koušou, bijou, strkají, kopají, k sobě skáčou a umačkávají se. Tak trýzněná a k smrti mučená zvířata svým křikem žalují na tyto zlořády.
Podepsaní poslanci se tedy táží:
1. Vědí páni ministři o těchto vadách zde podle pravdy vylíčených?
2. Jsou páni ministři ochotni, dáti ředitelstvím státních drah pokyny, aby se co nejdříve vyhovělo výše uvedeným přáním, zakládajícím se na zralých praktických úvahách?
V Praze dne 9. listopadu 1922.
Böhr, Scharnagl, Budig,
Schubert, Röttel, Patzel, Böllmann, Heller, Zierhut, Pittinger, dr. Hanreich, Kostka, Windirsch, dr. Spina, dr. Kafka, J. Fischer, dr. W. Feierfeil, dr. Luschka, Mark, Schälzky, Bobek, dr. Petersilka.
VI./3862 (překlad).
Interpelace poslance Hellera a druhů ministrovi financí
o propuštění německých kancelářských zaměstnanců u děčínské berní správy.
Podle výnosu pražského zemského finančního ředitelství ze dne 26. září 1922 č. P. K. 300 má se dnem 1. ledna 1923 snížiti stav kancelářských zaměstnanců u děčínské berní správy na 13 a šlo by tedy o propuštění jednoho zaměstnance, ježto tam nyní působí 14 úředníků.
Avšak výnos pražského zemského finančního ředitelství ze dne 23. října 1922 č. P. K. 300/11 nařizuje, že u děčínské berní správy se mají dnem 1. ledna 1923 propustiti čtyři němečtí kancelářští zaměstnanci: Josef Reichelt, Bruno Kolb, Kamila Köhlerová a Lotta Zeislerová, načež budou berní správě přiděleni tři čeští kancelářští zaměstnanci.
Z tohoto druhého výnosu pražského zemského finančního ředitelství jasně vysvítá, že nejde o snížení osobního stavu u děčínské berní správy z úsporných důvodů, nýbrž o vypuzení německých zaměstnanců z jejich zaměstnání, což působí tím urážlivěji, poněvadž poplatníci v okrsku děčínské berní správy až na nepatrný zlomek náležejí k německé národnosti.
Z výše uvedených čtyř kancelářských zaměstnanců slouží tři 5-7 let, čtvrtý 2 a půl roku, jsou tedy zapracováni a nemohou býti nahrazeni třemi cizími zaměstnanci, aniž by se úřad více nezatížil. Proto se táží podepsaní:
1. Jest pan ministr financí ochoten odvolati ničím neodůvodněný výnos pražského zemského finančního ředitelství ze dne 23. října 1922 č. P. K. 300/11?
2. Jest pan ministr financí ochoten dáti provésti výnos pražského zemského finančního ředitelství ze dne 26. září 1922, č. P. K. 300, jelikož se tím vyhoví úsporným úmyslům vlády a množství poplatníků nebude uraženo?
V Praze dne 14. listopadu 1922.
Heller,
Křepek, dr. W. Feierfeil, Mark, Patzel, Simm Röttel, Schubert, J.Fischer, Pittinger, Zierhut Bobek, Budig, Schälzky, Windirsch, Böhr, dr. Petersilka, dr. Luschka, dr. Hanreich, Böllmann, J. Mayer.
VII./3862 (překlad).
Interpellácia poslanca Szentiványiho a súdruhov ministrovi školstva a národnej osvety o súbehu vyhlásenom na niektoré neuprázdnené školné učiteľské miesta.
Školský roferát vyhlašuje v čís. 17. z 1. septembra t. r. svojho úradného listu "Zprávy" súbeh na četné miesta učiteľské vo štátnych školách, ktoré miesta nie sú ani uprázdnené ani nove systemisované a preto ani nemusia byť cestou súbehu obsadené. Vyhlásenie súbehu stalo sa v nejednom prípade bez predbežného upovedomenia, suspendovania, odstránenia, alebo preloženia k inej škole takého učiteľa, ktorý cez dlhé roky u tej istej školy účinkoval, složil sľub vernosti Československej republike, a bol do štátnej služby československej prevzatý, a to bez ohľadu na to, či dotyčný učiteľ po slovensky hovorí, alebo či je schopný vyučovať jazyku slovenskému a či nie, ako aj bez ohľadu na to, že lehota tak zv. nostrifikačných zkúšok štátnych učiteľov vyprší až 31. decembra 1923 a tak do týchto čias nemôžu byt učitelia, ktorí sú povinní tejto zkúške sa podrobiť, pre nesloženie tejto zkúšky toho času svojich miest pozbavení, čiže inými vymenení.
Poneváč však toto jednanie Školského referátu, ktoré ničím nenie odôvodnené, vzbudzuje pochopiteľný rozruch a nevoľu nielen v kruhu záujemcov, ale i v celom učiteľstve a v širšom obeconstve, pýtame sa pána ministra školstva a národnej osvety:
1. zda je mu známe toto, jednanie Školského referátu,
2. jaký účel má toto neodôvodnené vyhlásenie súbehu,
3. či je ochotný nechať revidovať vyhlásené súbehy; a tie, ktoré zákonitým podmienkam nevyhovujú, zrušiť a platnosti pozbaviť,
4. či je ochotný rešpektovať nadobudnuté práva štátnych učiteľov, čiže učiteľov, sú-li zákonité podmienky splnené, vo svojich miestach i na ďalej ponechať a potvrdiť?
V Prahe, 24 oktobra 1922.
Szentiványi,
dr. Kórmendy-Ékes, dr. Lelley, Böhr, Schubert, Kaiser, dr. Radda, Pittinger dr. Petersilka, Schälzky, Simm, dr. Baeran, inž. Kallina, Röttel, Zierhut, dr. Schollich, Patzel, Füssy, Palkovich, dr. Jabloniczky, Křepek,