Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922

3861.

Zpráva

výboru rozpočtového

o vládním návrhu zákona (tisk 3825),

jímž se mění některá ustanovení o přímých daních, platných na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pro rok 1923.

Zákon

ze dne............. 1922,

jímž se mění některá ustanovení o přímých daních, platných na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pro rok 1923.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

§ 1.

Zárobková daň III. třídy, uložená dle dosud platných zákonných ustanovení (zákl. čl. XXIX. 1875) daňovou komisí (daňové poverenictvo) na berní rok 1922, zůstává bez nového ukládání v platnosti i pro berní rok 1923.

§ 2.

Jak poplatník tak i berní správa (finanční ředitelství) mohou žádati opravení daně, dle §u 1 pro rok 1923 v platnosti zachované, jestliže věrohodně prokáží, že se poměry poplatného podniku nebo zaměstnání, rozhodné pro uložení daně v letech, která dle platných dosavadních zákonných ustanovení měla býti základem pro uložení daně na rok 1923, podstatně změnily proti poměrům oněch let, dle kterých byla daň pro rok 1922 skutečně uložena.

Žádosti poplatníků za opravu daně dle odstavce 1. podati jest u příslušného finančního ředitelství do konce února 1923, nebo ve lhůtě 15 dnů po vyrozumění o uložení daně pro rok 1922.

V téže lhůtě může žádati o opravu daně finanční správa (finanční ředitelství) u příslušné komise daňové. Finanční správa jest však povinna vyrozuměti zároveň poplatníka, že žádá za zvýšení jemu uložené daně.

O žádostech rozhoduje komise daňová, proti jejímuž rozhodnutí jest přípustno odvolání ke komisi odvolací (odvolávajúce poverenictvo) ve lhůtě 15 dnů po doručeném vyrozumění.

§ 3.

Podnikům a zaměstnáním zárobkové dani III. třídy podléhajícím, které teprve v roce 1923 vzniknou, uloží se daň dle dosud platných zákonných ustanovení, avšak pouze na rok 1923.

Článek II.

Zárobková daň I. třídy dle §u 2, odst. I., lit. a až d, zákonného článku XXIX: 1875, dále zárobková daň II. třídy (zákonný článek XXIX: 1875, resp. V: 1908), jakož i všeobecná státní dôchodková přirážka (zák. článek XLVII: 1875 a XLVI 1883) - pokud vzhledem k ustanovení článku III. zákona ze dne 17. února 1920, čís. 132 Sb. z. a n., a článku IV. zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 294 Sb. z. a n., ještě v platnosti zůstala - se pro berní rok 1923 nevybírají.

Článek III.

§ 23 zákonného článku X:1909 pozbývá platnosti pro ukládání daně z příjmu (dôchodkové) na léta 1919 a další.

Článek IV.

Zákon tento, který platí pouze na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, nabývá vyjímaje čl. III., účinnosti dnem 1. ledna 1923; provedením pověřuje se ministr financí.

Důvodová zpráva.

Rozpočtový výbor schválil ve své schůzi dne 15. listopadu 1922 a doporučuje poslanecké sněmovně vládní osnovu bezy změny až na to, že vložen nový článek, nynější třetí a důsledně doplněn nynější článek IV. z těchto důvodů:

Podle §u 23 zák. čl. X:1909 má se u poplatníků, kteří v území, kde zákon ten platí (t. j. na Slovensku a v Podkarpatské Rusi), nemají stálého bydliště a stálé domácnosti a v roce zdanění předcházejícím v tomto území aspoň 4 měsíce se nezdržovali, příjem z držby pozemkové a domovní započítati do zdaňovací základny trojnásobnou částkou, která při držbě pozemkové nesmí býti menší než trojnásobný čistý katastrální výnos. Ustanovení to neplatí pro osoby, které jsou nepřítomny z úřední povinnosti, pro nemoc nebo z důvodů studijních.

Měl-li tedy na příklad poplatník příjem z polního hospodářství 40.000 K, vezme se za základ daně jako příjem z tohoto hospodářství 120.000 K (40.000x3).

Ustanovení §u 23 mělo původně ten účel, aby velkostatkáři byli nuceni bydleti v Maďarsku a aby tam - aspoň částečně - své důchody strávili. Ustanovení to bylo možné za dob, kdy daňové sazby - a to zvláště v Maďarsku - byly poměrně nepatrné. Když však sazby následkem mimořádných poměrů válkou způsobených ve formě přirážek byly tak zvýšeny, že daň z příjmu s přirážkami dosahuje až skoro 40% příjmu, stalo se ustanovení §u 23 na dále neudržitelným a pro poplatníky, jichž se týče, nesnesitelným. Proto také bylo ustanovení to v Maďarsku zrušeno zákonným článkem XXIII:1920 a to s platností od r. 1920, a pokud daň pro léta 1918 a 1919 byla ukládána již za platnosti nového zákona s platností též pro tato léta.

Poněvadž zákonný článek X:1909 a tudíž také § 23 tohoto zákona na Slovensku a v Podkarpatské Rusi dosud platí, nutno jej také v těchto zemích zrušiti. Kromě důvodu již uvedeného (t. j. nesnesitelné daňové zatížení tržby pozemkové a domovní) činí zrušení to nutným dále ta okolnost, že podobného ustanovení nemá žádný jiný stát, hlavně ne sousední státy. Také zákon o osobních daních přímých, platící v zemích dříve k Rakousku patřících (tedy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku) nemá takového ustanovení.

Nesrovnalost vyplývající z nestejného nakládání s příjmem z pozemků a z budov nutno tedy odstraniti nejen vzhledem k území naší republiky, kde uherské zákony neplatí, nýbrž také vzhledem k cizím státům, zvláště sousedním, s nimiž jsme uzavřeli smlouvy o zamezení dvojího zdanění a které právem žádají, aby se s jejich poplatníky u nás nenakládalo hůře, než tyto cizí státy nakládají s poplatníky našimi.

Zrušení §u 23 má míti účinnost rokem 1919 počínajíc, poněvadž pro tento rok byla poprvé ukládána daň z příjmu ve prospěch naší republiky a dále poněvadž tímto rokem počínajíc byly zavedeny velké přirážky k dani z příjmu (zákon čís. 132/20 Sb. z. a n. a čís. 294/21 Sb. z. a nař.).

V Praze dne 15. listopadu 1922.