Přestupy.
§ 144.
Přestoupí-li pojištěnec do služby veřejné nebo naroveň jí postavené (§ 6 odst. 1) jest ústřední zemědělská pojišťovna povinna převésti novému zaměstnavateli obnos, jenž podle pojistně mathematických zásad odpovídá pojistným nárokům nabytým pojištěním invalidním nebo starobním podle tohoto zákona. Nový zaměstnavatel musí pak přestoupivšímu zaměstnanci poskytnouti alespoň ony nároky na důchod. invalidní nebo starobní, jakými by v době přestupu byla zatížena ústřední zemědělská pojišťovna.
Vystoupí-li zaměstnanec ze služby vyňati; z pojistné povinnosti podle §u 6 odst. 1. aniž byl dán na odpočinek, a vstoupí-li do pojistné povinnosti podle tohoto zákona, jest dřívější jeho zaměstnavatel povinen převésti ústřední zemědělské° pojišťovně částku, kterou podle pojistně mathematických zásad byla by zatížena ústřední zemědělská pojišťovna, kdyby přestoupivší osoba byla po dobu svého působení ve službě vyňaté z pojištění pojištěna na dávky invalidní a starobní podle tohoto zákona.
Přestoupivší zaměstnanec nabude tím vůči ústřední zemědělské. pojišťovně nároků z pojištění invalidního a starobního, jež odpovídají převedenému obnosu.
§ 145.
Přestoupí-li pojištěnec do zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost na invalidní a starobní pojištění dle jiného zákona převede ústřední zemědělská pojišťovna na nového nositele pojištění částku naznačenou v §u 144 odst. 1.
Vůči novému nositeli pojištění nabývá tím přestoupivší nároku na důchod, jenž odpovídá převedené částce.
Vstoupí-li někdo ze zaměstnání podléhajícího pojistné povinnosti na pojištění invalidní a starobní dle jiného zákona do zaměstnání povinného pojištěním invalidním a starobním dle tohoto zákona, převede jeho dřívější nositel pojištění na ústřední zemědělskou pojišťovnu částku, jež odpovídá dle pojistně mathematických zásad nárokům nabytým pojištěním u opuštěného nositele pojištění.
Tímto převodem nabývá přestoupivší nároku, jenž dle tohoto zákona odpovídá převedené částce.
§ 146.
Částky naznačené v §§ 144 a 145 jest převésti během 6 neděl ode dne, kdy bývalého nositele pojištění nebo zaměstnavatele došlo vyzvání o převod, spolu se sdělením všech okolností rozhodných pro dosavadní pojištění. Při překročení této lhůty platí se úroky z prodlení.
Bližší předpisy budou vydány nařízením.
§ 147.
Změny vzniklé přestupem z jedné skupiny pojištěnců do druhé (ze skupiny samostatně výdělečně činných do skupiny nesamostatně výdělečně činných a naopak). pokud se tyče pojištění invalidního a starobního dle tohoto zákona budou upraveny nařízením.
Regresní nároky.
§ 148.
Nároku na náhradu škody, které osobám podle tohoto zákona oprávněným k nároku nebo požitku příslušejí následkem nastalé invalidity nebo smrtí pojištěncovy vůči osobám třetím, přecházejí až do výše závazku nositele pojištění ku plnění, kterýžto závazek jest po případě podle početních základů zemědělských pojišťoven kapitalisovati, na tohoto nositele pojištění.
Výměry zemědělských pojišťoven.
§ 149.
Všechna opatření a oznámení zemědělských pojišťoven na základě tohoto zákona učiněná, jest doručiti stranám písemně.
Výměry, ve kterých se rozhoduje o nároku oprávněných vůči nositeli pojištění mají obsahovati, byl-li nárok uznán, zákonnou výši a výpočet přiznané dávky, byl-li však zamítnut, důvody zamítací. Takovým výměrům může se odpírati toliko žalobou u příslušného zemědělského pojišťovacího soudu.
Všechny ostatní výměry, které se týkají práv anebo povinností upravených tímto zákonem, mohou býti brány v odpor námitkami, které nutno podati do 14ti dnů u příslušného správního soudu.
Výměry uvedené v tomto §u odst. 2 dlužno doručiti do vlastních rukou oprávněného dle zásad platných pro doručování soudních žalob (§§ 106 a násl. civ. ř. soud.).
Ostatní výměry doručují se dle období předpisu o doručování dle §§ 87 a násl. civ. řádu soudního.
Námitky proti výměrům o předepsání příspěvků nemají odkladného účinku.
Počítání lhůt.
§ 150.
Lhůty uvedené v tomto zákoně se počítají obdobně jako v §§ 125 a 126 civ. řádu soudního.
Spolupůsobení úřadů a veřejných korporací.
§ 151.
Úřady státní a samosprávné, jakož i jiné veřejné korporace jsou povinny vyhověti žádostem zemědělských pojišťoven, jež byly na ně vzneseny, podporovati je při provádění tohoto zákona, jmenovitě podávati jim bez vyzvání všeliká sdělení, která pro provádění pojištění mohou býti důležitá.
Zemědělské pojišťovny nemají však práva, aby je zastupovala finanční prokuratura.
Poměr k chudinskému zaopatření.
§ 152.
Poskytla-li obec nebo některá jiná korporace plně zákonnou anebo statutární chudinskou podporu osobě, která má nárok na dávku z pojištění podle tohoto zákona, jest tato obec nebo korporace oprávněna žádati na příslušné zemědělské pojišťovně náhradu učiněných výloh. Náhrada však nesmí přesahovati polovinu obnosu příslušejícího pojištěnci na pojistných dávkách za dotyčné časové období a musí na pojišťovně býti žádána před jejich výplatou, nejdéle do 6ti měsíců po poskytnutém plnění se strany obce nebo korporace.
Platná zákonná ustanovení o povinnosti chudinského zaopatření nejsou tímto zákonem dotčena; stejně tak nejsou dotčeny nároky příslušející veřejným nemocnicím a léčebným ústavům.
Osvobození od daní, kolků a poplatků.
§ 153.
Všechna jednání a listiny, jichž jest třeba ku vyřízení právních poměrů, vzniklých prováděním tohoto zákona mezi zemědělskými pojišťovnami a mezi jejich členy s výminkou pojištění vyšších dávek (§ 143), požívají osvobození od kolkovních a bezprostředních poplatků.
Úlevy zákona z 15. dubna 1885 čís. 51 ř. z. o úlevách na kolcích a bezprostředních poplatcích platí i pro zemědělské pojišťovny.
Dále jsou zemědělské pojišťovny osvobozeny od daně výdělkové a důchodové včetně důchodové daně dle zákona ze dne 27. května 1919, čís. 292 Sb. z. a nař., čl. I. odst. 3.
Jsou-li pojišťovny spojeny s podnikem výdělkovým, platí výše uvedené úlevy jen vedou-li oddělené účetnictví.
Důchody a dávky na základě tohoto zákona přiřčené jsou osvobozeny od daně důchodové.
Povinnost zachovávati tajemství.
§ 154.
Členové některého správního orgánu zemědělských pojišťoven, jakož i jejich úředníci jsou povinni při vykonávání svých funkcí sdělené jim poměry obchodní a podnikové zachovati v tajností.
Rovněž státní finanční správa nesmí žádati od pojišťoven a jich orgánů sděleni poměrů stran, o nichž tito při vykonávání své funkce zvěděli.
Toto ustanovení však neplatí, když jde o jména osob oprávněných ku požitku a o výši jejich příjmu.
Služba vojenská.
§ 155.
Jak se započítá vojenská služba pojištěncova do doby čekací a do příspěvkových týdnů (měsíců) při pojištění invalidním a starobním bude určeno zvláštním nařízením.
Pojištěnci s nestálým zaměstnáním.
§ 156.
Pro osoby s nestálým zaměstnáním (osoby vypomáhající v cizích různých podnicích) a se zaměstnáním kočovným a sezonním, jakož i osoby vyjmenované v §u 5 jest oprávněna vláda vydati zvláštní nařízení, jímž se účelně provádí pojištění podle tohoto zákona.
Poměr k cizině.
§ 157.
Vláda se zmocňuje, aby sjednala s vládami států, v nichž povinné pojištění jest obdobně upraveno, zvláštní smlouvy o úpravě vzájemných poměrů sociálního zemědělského zákonodárství.
Ustanovení trestní.
§ 158.
zaměstnavatel, jakož i pojištěnci povinní podle §u 9 sami se přihlašovati, kteří v ohláškách podávaných podle §§ 12, 13 a 14 udají bez postačitelného důvodu omluvného nepravdivé skutečnosti, budou potrestáni, ač nejde-li a skutkovou povahu činu trestného podle všeobecných trestních zákonů, pokutou od 10 do 1.000 Kč a v případě nedobytnosti vězením od 1 až do 3 měsíců.
Témuž trestu podléhají zaměstnavatelé, jakož i pojištěnci podle §u 9 povinní sami se přihlašovati, podají-li pojišťovně nebo úřadům nepravdivá vysvětlení skutečností rozhodných pro pojistnou povinnost.
§ 159.
Tentýž trest (§ 158) stihne osoby povinné přihláškou podle §u 9, které bez postačitelného důvodu omluvného nepodají vůbec nebo včas přihlášek předepsaných v § 12, 13 a 14, anebo odepřou podati zprávy o skutečnostech rozhodných pro pojistnou povinnost.
§ 160.
Pokutou až do 1.000 Kč nebo vězením až do 3 měsíců jest potrestati ony zaměstnavatele, kteří nedostojí povinnostem jim v §u 10 uloženým o vedení a uschovávání mzdových seznamů.
§ 161.
Kdo poruší povinnost zachovávati tajemství, jež jest uloženo v §u 154, potrestán bude peněžitou pokutou do obnosu 2000 Kč nebo vězením až do 6 měsíců, pokud dle jiných zákonů nenastupuje přísnější potrestání.
§ 162.
Zaměstnavatelé, kteří svým zaměstnancům při výplatě mzdy (služného) úmyslně započítají vyšší srážky než jsou podle tohoto zákona přípustny (§ 20) nebo jednají proti zákazu v § 30 budou potrestání pokutou až do 400 Kč a v případě nedobytnosti vězením až do 1 měsíce, ač není-li tu skutková povaha činu trestného podle všeobecných trestných zákonů.
§ 163.
Trestní ustanovení §§ 158 a 162 vztahují se také k zákonným zástupcům zaměstnavatelů neschopných k právním jednáním, zejména k zástupcům právnických osob.
Zaměstnavatelé jsou oprávněni svěřiti zmocněncům sestavování a odvádění předepsaných výkazů a ohlášek. Jména a bydliště těchto zmocněnců jest oznámiti příslušnému nositeli pojištění.
V tomto případě trestní ustanovení vztahují se k těmto zmocněncům, avšak zaměstnavatel ručí podpůrně za uložené pokuty peněžité.
§ 164.
Pokuta pravoplatně uložená může býti důchodcům sraženi z důchodu.
§ 165.
Trestati přestupky tohoto zákona náleží politickým úřadům I. stolice. Trestní řízení provádí se dle zásad daných ministerským nařízením ze dne 3. dubna 1.855 č. 1 ř. z. a zákona ze dne 2. listopadu 1918, č. 3 Sb. z. a n.
Lhůta rekursní však činí 14 dnů ode dne doručení trestního nálezu.
§ 166.
Přestupky v předešlých paragrafech vytčené promlčují se v óti měsících ode dne, kdy byly spáchány.
V případě §u 158 a 159 počíná lhůta promlčecí běžeti teprve dnem, kdy předepsané oznámení bylo dodatečně učiněno, nebo kdy se pojišťovna jinak dověděla o činnosti výdělečné podrobené pojištění, nebo ode dne, kdy pojištěnec vystoupil z výdělečné činnosti podléhající pojištění, nebo kdy byl podnik zastaven.
§ 167.
Peněžité pokuty připadají příslušným zemědělským pojišťovnám, o jichž upotřebení rozhodne valná hromada příslušné pojišťovny.
Ustanovení přechodná.
Likvidace nemocenských pokladen.
§ 168.
Stávající zemědělské nemocenské pokladny zřízené podle zákona z 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n., a doplňujících zákonů a nařízení, přemění se na okresní zemědělské pojišťovny podle tohoto zákona. Pokud pokladny takové nejsou v některých okresích dosud zřízeny, buďtež tyto uvedeny v život, při čemž o likvidaci s dosavadními nemocenskými pokladnami platí dosavadní platná ustanovení. Přebytky stávajících zemědělských nemocenských pokladen budou vydány okresní zemědělské pojišťovně, v jejím obvodu zřízené, aby jich použila k nemocenskému pojištění podle tohoto zákona.
Podrobná ustanovení o likvidaci nemocenských pokladen budou vydána nařízením.
Likvidace ostatních sociálně-pojišťovacích zařízení.
§ 169.
Likvidace ostatních stávajících sociálně-pojišťovacích zařízení, pokud tímto zákonem budou zrušeny, nebo jejich agenda zmenšena, upraví se nařízením.
Zvláštním zákonem bude upraven převod pojištění osob podléhajících pojistné povinnosti podle tohoto zákona od veřejných po případě soukromých pojišťovacích ústavů, u nichž tyto osoby jsou pojištěny.
§ 170.
O osoby, které podle tohoto zákona by byly povinny pojištěním invalidním a starobním a v den účinnosti tohoto zákona překročily 60. rok svého věku, bude postaráno zvláštním ustanovením zákonným.
§ 171.
Náklady spojené s počátečním zavedením zemědělského pojištění podle tohoto zákona budou hrazeny zálohou od státu.
Záloha tato se vrátí z pojistných příspěvků došlých během 4 let po působnosti tohoto zákona.
§ 172.
Všechna ustanovení jiných zákonů a nařízení pokud jsou v odporu s tímto zákonem pozbývají platnosti.
Vykonávací doložka.
§ 173.
Ministr zemědělství po dohodě s ministrem sociální péče stanoví vyhláškou uveřejněnou ve Sbírce zákonů a nařízení, kdy tento zákon nebo jednotlivé jeho části nabudou účinnosti.
Důvodová správa.
Vývoj povinného sociálního pojištěni jest úzce spjat s vývojem hospodářského, života v moderních státech, a sociální zákonodárství jest výrazem snah a názorů, kterými se vlády jednotlivých států řídí při posuzování důležitosti a účelnosti jednotlivých odvětví výrobních. I na poli sociální péče rýsuje se markantně rozdíl mezi zemědělstvím a průmyslem. Pojištění povinné omezovalo se většinou na dělnictvo průmyslové a předmětem jeho bylo přirozeně to, co nejvíce v tomto prostředí výrobním bylo na závadu výrobě - nemoc a úraz. Takový ráz mělo zejména povinné sociální pojištění ve staré monarchii. rakousko-uherské. Sociální zákonodárství bylo tu omezeno většinou na dělnictvo, při čemž dělnictvo průmyslové bylo v naprosté převaze.
Nutno ovšem konstatovati, že byly podniknuty reformní pokusy za účelem vy-. budovati sociální zákonodárství jednotně a rozšířiti je pokud možno na široký okruh státního občanstva, avšak pokusy tyto nevedly k cíli. Republika Československá převzala sociální zákonodárství staré monarchie, novelisovala je částečně v roce 1919 a 1920, avšak neodstranila dosud mezery které byly způsobeny zákonodárstvím starým a nepodařilo se jí dosud vyhověti volání po doplnění sociálního pouštění rozšířeného i na případy invaliditu a stáří a pojmouti v ně osoby samostatně výdělečně činné.
Rozšíření pojistné povinnosti i na tyto vrstvy plyne z úvahy, že jest nutno, aby každému členu státu, který pracuje a tím přispívá k hospodářské schopnosti svého státu, bylo zajištěno, že v případě, kdy nemůže pracovati a kdy nemá po své pracovní činnosti nebo svých předků nastřádáno tolik, aby mohl býti bez práce dále živ, bude o něho postaráno péčí veřejnou. Snahu tuto uvedly také již některé státy obligatorně ve skutek a po vzoru jejich přistupuje se i u nás nyní ku provedení sociálního pojištění. Dnes není již sporu o tom, že sociální pojištění ve skutek uvedeno bude, spíše vznikají pochybnosti, jakým způsobem se to stane. A tu jest nutno uvážiti nejen celý dosavadní vývoj sociálního zákonodárství, ale zastaviti se zejména před zvláštním charakterem výroby zemědělské oproti výrobě průmyslové. Tento rozdíl netřeba zvláště zdůrazňovati po stránce všeobecné, ježto byl vědecky několikráte zdůvodněn, avšak nutno upozorniti na tento dvojí charakter i se stanoviska sociálního pojištění. Především nutno uvážiti, že v zemědělství jsou jiná risika práce, než v ostatních výrobních odvětvích. Jmenovitě případy onemocnění a případy úrazu vyžadují zvláštní řešení. Rovněž i průběh nemocí a průběh úrazu vzhledem k společenskému a rodinnému životu zemědělců jest docela jiný než v jiných pracovních oborech. Těmto skutečnostem musí býti přizpůsobeno pojištění nemocenské i pojištění pro případ úrazu. Ve městech jest jiná morálka, lékař jest vždy po ruce; na venkově nutno však bojovati namnoze proti nechuti a nedůvěře k lékařům. Po té stránce studium poměrů vyžaduje zvláštní péče a musí tato péče býti vyvinuta, má-li býti dosaženo účelu a venkovský lid vychován i ve směru zdravotním a vštípeny mu základní pojmy hygieny.
Dalším důležitým problémem sociálního pojišťování zemědělského jest otázka, jak vyřešiti sociální pojišťování malozemědělců. Třída tato jest na venkově nejčetnější, pro řešení otázky sociálního pojišťování však příčinou četných komplikací v systému a technice sociálního pojišťování, způsobených častým přechodem od zaměstnání samostatně výdělečně činného do zaměstnání námezdního a naopak.
Důležitá jest i otázka příslušníků rodiny, kteří zpravidla pracují v podniku svého živitele a jsou podporou celého zemědělského podniku. Tato kategorie, velice četná, má docela jiný ráz než ona, zaměstnaná v průmyslu a ostatních odvětvích práce, a vyžaduje proto zvláštní pozornosti při řešení sociálního pojišťování zemědělců.
Sociální pojišťování zemědělců dotkne se mimo to otázky, která je eminentně zemědělskou, totiž výměnku, otázky, která znamená v četných případech na jedné straně zatížení podniku, na druhé nedostatečné zaopatření osob v tvrdé práci sestaralých a která má pojištěním starobním a invalidním via facti pomalu býti odstraněna a zmírněny tak důsledky, které instituce tato mnohdy vyvolala. To ovšem předpokládá odborné studium a přizpůsobení organisační i věcné stavby sociálního pojištění tomuto účelu.
Dále i celková organisace, kontrola a pod. musí se přizpůsobiti zvláštním poměrům venkovského obyvatelstva, u kterého nelze přehlížeti i psychologický moment důvěry k odborně vedenému ústavu zemědělskému. Uvážiti nutno dále myšlenku, že nositelé sociálního pojištění musí odborně studovati ráz a psychologii svého členstva, že musí pojištění učiniti svému členstvu co možná nejpřístupnějším a nejsnesitelnějším. Požadavek tento sotva by mohly splniti pojišťovny zahrnující v sobě úplně protichůdné kategorie členské.
Na konec nelze přehlédnouti, že důsledkem zvláštního zákonodárství sociálního, které ponechávalo zemědělství stranou, buly zejména škodlivé poměru zdravotní na venkově a nutno i po této stránce rozdíly takto způsobené odstraňovati.
Že návrh na samostatné provedení sociálního pojištění venkovského obyvatelstva není jen heslem, jest mimo výše uvedené důvody zdůvodněno také tím, že stavovské ústavy, které materii sociálního pojištění řeší, všude dobře prosperují, a že i v jiných zemích, pokud řeší otázku zemědělského pojišťování, organisačně, aspoň ji řeší odděleně, jak je tomu na př. v Německu. A i naše sociální zákonodárství ostatně provádí důkaz, že je možno řešiti pojištění se zvláštním zřetelem k určité kategorii lidí (pensijní pojišťění soukromých zaměstnanců, provisijní pojištění horníků).
Návrhem na samostatné provedení sociálního pojištění by konečně byla provedena jakási decentralisace celého sociálního pojišťování ve státě, což by bylo jistě jen ulehčením tohoto ohromného aparátu, jaký by musil povstati, kdyby sociální pojištění všech vrstev národa bylo sloučeno v jedno. Nelze totiž dobře hájiti do důsledku systém naprosté centralisace, protože tento systém se odporučuje jen do určitého okruhu pojištěných a pro. zaujetí správného stanoviska, do jakého okruhu osob jest nejúčelněji provésti centralisaci, schází nám podklad, takže by bylo nebezpečným experimentem všechno pojištění sloučiti dohromady.
Z těchto všech důvodů podáváme návrh rámcového zákona řešící samostatně sociální pojištění venkovského obyvatelstva. Návrh tento jest charakterisován hlavně těmito zásadami
1. řeší samostatně sociální pojištění zemědělského obyvatelstva, zahrnuje v to zemědělské dělnictvo i živnostnictvo a spojuje v tomto rámci pojištění osob nesamostatně výdělečně činných se samostatně výdělečně činnými;
2. odstraňuje samostatné pojištění úrazové a řeší je v rámci pojištění invalidního;
3. obsahuje vlastní organisaci.
Návrh sám jest rozdělen ve tři části a sice oddíl všeobecný, zvláštní a závěrečný.
Oddíl všeobecný obsahuje ustanovení o pojistné povinnosti, o předmětu sociálního pojišťování, o povinnosti přihlašovací a náležitosti přihlášky, o mzdových a příjmových třídách, o úhradě nákladu, vyměřování a vybírání příspěvků, o promlčení příspěvků a uplatňování nároku, o výplatě, o obmezení požitku, o vyloučení úmluv, kapitalisování důchodu, zániku pojistné povinnosti, trvání a promlčení nároku, o odbytném pro případ provdání a o státním příspěvku k důchodu.
Část zvláštní jedná o předmětě pojištění, tedy o pojištění pro případ nemoci, pro případ invalidity a stáří a o pojištění pozůstalých (důchod vdovský a sirotčí), o pohřebném a odbytném: Dále se v této části pojednává o organisaci sociálního pojišťování, o okresních zemědělských pojišťovnách, o zemských úřadovnách pro zemědělské pojišťování a o Ústřední zemědělské pojišťovně. Mimo to obsaženy jsou v této části předpisy, týkající se rozhodování sporů a s tím související organisace zemědělských pojišťovacích soudů.
V části závěrečné pak obsaženy jsou ostatní předpisy o sociálním pojištění, zejména o úřednictvu pojišťoven, o pojištění vyšších dávek, o přestupech, o regresních návrzích, o trestní sankci atd.
Důvody, kterými jsme byli vedeni při vypracovávání jednotlivých částí není třeba zvláště uváděti, poněvadž vyplývají z předeslaného úvodu.
Návrh tento jest, jak shora již poukázáno, návrhem rámcovým, protože pro podání definitivního a úplného návrhu schází přesné statistické a pojistně matematické výpočty, z kteréhožto důvodu bude záhodno některá ustanovení tohoto návrhu pozměniti, až vláda při projednávání předloh o sociálním pojištění předloží příslušnému výboru materiál statistický a pojistně matematický.
Provedením tohoto návrhu vznikne státu finanční zatížení tím, že stát má přispívati ke každému důchodu určitou kvotou a že má vydržovati agendu pojišťovacího soudnictví dle tohoto návrhu. Vzhledem k tomu, že nenavrhuje se ciferně přesný příspěvek státu k jednotlivým důchodům, který bude možno a nutno určiti teprve až bude předložen přesný materiál statistický a pojistně matematický, nelze úhradu stanoviti; tato budiž opatřena po zjištění výše příspěvku státního zařazením potřebné částky do rozpočtu.
Po stránce formální budiž návrh tento přikázán výboru iniciativnímu, zemědělskému a rozpočtovému.
V Praze dne 14. listopadu 1922.
Staněk, dr. Šrobár, Mašata, Rychtera, Dubický, Prokůpek,
Bradáč, dr. Černý, dr. Hnídek, dr. Kubíček, Branecký, Stodola, Sopko, Chlebounová, Tůma, Křemen, Molík, Malík, Vacula, Mach, Štolba, Jan Černý.