Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922
|
I. volební období |
6. zasedání |
3843.
Odpovědi:
I. min. železnic na interp. posl. dra Keibla, dra Raddy a druhů o nepřístojnostech na státním nádraží v Jihlavě-městě (tisk 3781/XVL),
II. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Hillebranda a druhů o násilném utlačování polského školství ve Východním Slezsku (tisk 3670/IX.),
III. vlády na interp. post. Křepka, Böhra, dra Kafky, Schälzkyho a druhů v zál. událostí sběhlých dne 29. října 1922 v Bruntále (tisk 3833/III.).
I./3843 (původní znění).
Odpověď ministra železnic
na interpelaci poslanců dra Keibla, dra Raddy a druhů
o nepřístojnostech na státním nádraží v Jihlavě-městě (tisk č. 3781/XVI.).
Na tuto interpelaci dovoluji si po provedeném zevrubném vyšetření odpověděti, jak následuje:
Dělníci firmy Zeizziner jezdili na dělnické legitimace do Rantířova, Dvorce-Mirošova Kostelce-Cejlu. Stanice Jihlava-město byla vybavena týdenními dělnickými jízdenkami jen do stanice Kostelce-Cejlu, do ostatních dvou stanic takových jízdenek na skladě neměla, jelikož dělníci tam jezdili jen přechodně a krátký čas.
Prvého dne vydával jízdenky staniční mistr Hynek Jeřábek, který jest národnosti německé. Týž vypověděl, že dělníkům bez rozdílu vždy vyhověl, žádali-li lístek česky neb německy a toho dne pro větší nával jiných cestujících dělníky pouze upozornil, aby posečkali a pak jim všem jízdenky vydal. Do Kostelce-Cejlu odbavil dělníky týdenními jízdenkami lepenkovými, do ostatních stanic týdenními jízdenkami psanými. Odbavení dělnickými týdenními jízdenkami psanými (bianco) není ovšem dovoleno a stalo se proti předpisu.
Druhého dne vydával jízdenky staniční mistr Ant. Vacek. Tento, znaje lépe předpisy, odbavení dělníků psaními dělnickými lístky týdenními odepřel. Staniční mistr A. Vacek tvrdí, že jednal s V. Zeizzingrem slušně, jen že odpovídal na jeho německé otázky v jazyku českém.
Z vylíčeného jest patrno, že dělníkům firmy V. Zeizzinger nebyly činěny z důvodů národnostních žádné obtíže a že odmítnutí jich odbavení druhého dne stalo se jen proto, že osobní pokladna v Jihlavě takových jízdenek neměla v zásobě a vystavení psaných takových lístků není dovoleno.
O postačující vybavení stanice Jihlava-město podepsanými tiskopisy bylo napříště již postaráno.
V Praze dne 19. října 1922.
Ministr železnic:
Stříbrný v. r.
II./3343 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance Hillebranda a druhů
o násilném utlačování polského školství ve Východním Slezsku (tisk č. 3670/IX).
Neodpovídá skutečnosti tvrzení interpelace, že se strany vyučovací správy děje se křivda polskému školství ve Východním Slezsku. Školská správa naopak věnuje mu péči jako školství ostatních národností a vychází oprávněným požadavkům obyvatelstva polské národnosti všemožně vstříc. Tak nejen že byly ponechány polské školy všude, kde byly zákonité podmínky, na př. v okrese Č. Těšín, ale byly zřízeny nové školy i tam, kde dříve jich nebylo. Právě v okrese frýštátském, jehož se interpelace nejvíce týká, byla zřízena občanská škola polská v Karvinné výnosem zemské školní rady v Opavě ze dne 2. května 1921, č. II-1124/3, a obecná škola ve Frýštátě výnosem zemské školní rady v Opavě ze dne 8. prosince 1921, čís. II-3352/8. Kromě toho vyslovila zemská správní komise slezská ochotu, zříditi ve Frýštátě i občanskou školu polskou, bude-li výsledek zápisu pro školní rok 1922/23 příznivý. O věci se dále jedná.
Ves školním roce 1921/22 byla pak povolena celá řada poboček při polských školách, rozšířena dvoutřídní škola ve Skřečoni na čtyřtřídní, jednotřídní v Šibici na dvoutřídní, pětitřídní škola obecná v Hrušově (okres frýdecký) na šestitřídní, mimo to byla přeměněna utrakvistická škola šestitřídní v Jablunkově a 2 obecné utrakvistické školy po 5 třídách v Třinci na školy polské.
Kromě toho jedná se o zřízení polské školy obecné i občanské v Dombrové, občanské školy polské v Lazích, obecné v Něm. Lutyni, v Polské Lutyni, ve Veřnovicích a v Porembě. Kde budou zjištěny podmínky pro zřízení polských škol, bude jistě žádostem vyhověno. Kde ovšem nastal úbytek polského žactva přechodem do škol jiných, bude nutno i tato okolnost bráti v úvahu. Připomínám, že není dosud prokázáno, že by se činil nátlak na rodiče polské národnosti se strany úřadů nebo obyvatelstva, do kterých škol mají své děti dáti zapsati.
K jmenování okresního školního inspektora pro školy s polským jazykem vyučovacím dojde co nejdříve a je samozřejmo, že budou mu vyměřeny veškeré příslušné požitky jako kterémukoli jinému inspektoru. Místo bylo již veřejně vypsáno a žádostí došla celá řada. Tyto byly rozeslány okresním školním radám v Č. Těšíně a ve Frýštátě k podání návrhů.
O stížnosti, že dosud nebyly učitelům škol s vyučovacím jazykem polským nebo německým vydány dekrety o definitivním jmenování, bylo vyšetřeno, že příslušné dekrety byly ještě před koncem školního roku 1921/22 vypracovány zemskou školní radou v Opavě a rozeslány okresním úřadům školním.
V Praze dne 18. října 1922.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně v. r.
III./3843 (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslanců Křepka, Böhra, dra Kafky, Schälzkyho a druhů
v záležitosti událostí, sběhlých dne 29. října 1922 v Bruntále (tisk 3833/III.).
Jménem vlády dovoluji si sděliti toto:
Podle šetření, jež bylo ihned podniknuto ještě v noci dne 29. října t. r. št. kpt. Kubalou, který zastupoval velitele vojenského tábora v Bruntále, jsoucího na zdravotní dovolené, pak okresní politickou správou v Bruntále, jakož i na základě šetření velitele 8. divise, generála Martyho, který dne 30. října t. r. osobně v Bruntále záležitost tu zjišťoval, jest prokázáno, že v noci dne 29. října t. r. kolem 11. hodiny odstranili někteří vojínové 2. praporu čs. pěšího pluku čís. 15 z vojenské posádky v Bruntále sochu císaře Josefa II. a že po tomto činu došlo ke srážce s hloučkem tamních občanů, při níž bylo čtyřikráte vystřeleno a jedním projektilem byl zasažen do krku a těžce zraněn 18letý zubní technik Max Kinzl, jenž zranění svému podlehl.
Domněnka, že by byly státní úřady nebo snad vojenské velitelství v Bruntále, byvše již dříve informovány o úmyslu vojínů strhnouti sochu, úmyslně přehlížely přípravy k tomu konané, nezakládá se na pravdě. Zprávy o tom, že se šíří pověsti o připravovaném stržení sochy Josefa II., došly okresní správy politické dne 29. října t. r. po 7. hod. večer, tedy několik jen hodin před samotným činem. Úřadující komisař okresní politické správy ihned vyložil zástupci velitele praporu, št. kpt. Kubalovi situaci a požádal jej, aby šel ihned do kasáren a vojíny varoval před nějakým nepředloženým činem. Št. kpt. Kubala tak učinil a o 21. hod. vrátil se zpět k úřadujícímu komisaři se sdělením, že mužstvu byla patřičně věc důstojníky vyložena, že ubikace byly prohledány, nic podezřelého nenalezeno a že kromě toho obklíčením baráků učiněno bylo opatření, aby každý příchozí neb odcházející mohl býti kontrolován.
Učinila tedy vojenská správa pokud mohla v tomto krátkém čase ihned opatření. Kdy měla zprávy městská rada, není přesně známo, měla je však právě tak, jako štábní kapitán Kubala, 2 až 3 hodiny před činem.
Okresní komisař okresní politické správy v Bruntále sám uvědomil úřadujícího náměstka starosty o kolujících pověstech úředně. Zdá se, že městská rada nutná opatření, která měla v moci, neudělala a pokud snad nějaké rozkazy policii vydala, nebyly tyto rozkazy v dostatečné míře vyplněny.
Aspoň pokud generál Marty mohl zjistiti, byl městskou radou dán rozkaz k střežení pomníku policejními strážníky. Rozkaz ten - jak z činu vidno - nebyl však proveden.
Rozřešiti otázku, kdo dal popud ku svržení sochy, jakož i kdo počal stříleti, bude úkolem civilních i vojenských soudů, které se již věcí zabývají.
Vystřeleno bylo již po svržení pomníku, když vojíni se již vzdalovali a němečtí občané v hostinci Riedlově, k ochraně pomníku shromáždění, přivoláni byvše policejním komisařem a výkřikem "Turner, heraus", běželi za vzdalujícími se vojíny.
Na místě činu nalezen byl zásobník, jenž obsahoval 4 prázdné nábojnice. Ze dvou nábojnic bylo vystřeleno. Třetí nábojnice obsahovala nespálený papír a ve čtvrté byl nespálený prach a zaražený starý projektil. Byly tudíž z tohoto zásobníku vypáleny dvě rány. Účastníci tvrdí však, že slyšeli rány čtyři. To je výsledek zatímního šetření, pravý stav věci bude zjištěn řízením soudním.
Při posuzováni těchto velmi bolestných událostí jest zvláště míti na mysli, že do posledních dnů vzájemný poměr mezi obyvatelstvem Bruntálu a tamní vojenskou posádkou byl vždy velmi dobrý a dle souhlasného posudku všech činitelů bylo až do zmíněného činu spolužití vojska a domácího obyvatelstva to nejlepší.
K nepředloženému činu dalo se svésti pouze několik vojínů, a to tím, že dne 27. října v průběhu divadelního představení, konaného na oslavu státního svátku a dne 28. října t. r. v době slavnostní akademie, kterou pořádala z téže příčiny bruntálská vojenská posádka, pohaslo elektrické světlo, což pokládáno bylo za umluvenou provokaci se strany živlů nepřejících oslavám 28. října.
O příčinách těchto poruch v elektrickém osvětlení, jež obě nastaly v době oslav státního svátku a z nichž zejména druhá trvala po celou dobu slavnostní akademie, jež pořádala vojenská posádka v Bruntálu, koná se šetření.
Rozhořčení z poruch elektrického vedení právě v tu dobu, u českých lidí vzniklé bylo tím větší, že městský biograf v Bruntále byl v uvedené době proudem z městské elektrárny zásobován. To vysvětluje dodatečně městská rada tím, že biograf jest bezprostředně u elektrárny za silnicí as 15 m vzdálena má zařízenou separátní linku k akkumulátorové baterii elektrárny, která podnik ten proudem mohla zásobiti.
Na, vojíny, kteří se stali podezřelými, bylo podáno trestní oznámení.
Případ hlavně budou vyšetřovati řádné soudy, vláda však neomezí se toliko na trestní stíhání skutečných vinníků, nýbrž administrativně zakročí zároveň i vůči těm, kdož tím, že opomenuli učiniti náležitá opatření praeventivní, zavinili takto nepřímo politováníhodné události v Bruntále.
Vláda vyslovuje hluboké politování nad událostmi těmito, a to tím spíše, že padl jim v oběť mladý život, nad jehož ztrátou cítí opravdovou soustrast; lituje však těchto událostí i proto, že porušily dosavadní přátelský poměr a klidné soužití části kruhů občanských s vojenskými.
Vláda učiní všechna vhodná opatření, aby následky událostí bruntálských - pokud jest v moci její - byly odstraněny a aby ohled vzat byl na osud rodiny nešťastnou událostí postižené.
V Praze dne 8. listopadu 1922.
Předseda vlády:
Švehla v. r.
Překlad ad I./3843.
Antwort des Eisenbahnministers
auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. Keibl, Dr. Radda und Genossen wegen vorgefallener Unzukömmlichkeiten
im Staatsbahnhofe Iglau-Stadt (Dr. 3781/XVI.).
Auf diese Interpellation erlaube ich mir nach durchgeführter eingehender Erhebung folgendes zu antworten:
Die Arbeiter der Firma Zeizzinger fuhren auf Arbeiterlegitimationen nach Fußdorf, Dworetz-Miröschau und Wolframszeil. Die Station Iglau-Stadt war mit Arbeiterwochenkarten nur in die Station Wolframszeil versehen. Für die übrigen zwei Stationen hatte sie solche Karten nicht am Lager, weil die Arbeiter dorthin nur vorübergehend und kurze Zeit gefahren sind.
Am ersten Tage folgte die Fahrkarten der Stationsmeistr Ignatz Jeřábek aus, welcher deutscher Nationalität ist. Derselbe sagte aus, daß er den Arbeitern ohne Unterschied entgegengekommen ist, wenn sie ihre Karte deutsch oder böhmisch verlangten, und daß er an diesem Tage wegen des größeren Andranges anderer Reisender die Arbeiter lediglich darauf aufmerksam machte, sie mögen warten, und daß er ihnen allen sodann ihre Fahrkarten ausgefolgt habe. Nach Wolframszeil fertigte er die Arbeiter mit Wochenkarten aus Pappe ab, in die übrigen Stationen mit geschriebenen Wochenkarten. Die Abfertigung mit geschriebenen (Bianco) Arbeiterwochenkarten ist allerdings nicht gestattet und erfolgte gegen die Vorschrift.
Am zweiten Tage folgte Stationsmeister Anton Vacek die Fahrkarten aus. Dieser kannte die Vorschriften besser und verweigerte die Abfertigung der Arbeiter mit geschriebenen Arbeiterwochenkarten. Der Stationsmeister A. Vacek behauptet, mit V. Zeizzinger höflich verkehrt zu haben, nur daß er auf seine deutschen Fragen in čechischer Sprache antwortete.
Aus dem Vorgeschilderten ist ersichtlich, daß den Arbeitern der Firma V. Zeizzinger aus nationalen Gründen keine Schwierigkeiten gemacht worden sind und daß die Verweigerung ihrer Abfertigung am zweiten wage nur deshalb erfolgte, weil die Personenkasse in Iglau solche Karten nicht vorrätig hatte und die Ausstellung van geschriebenen solchen Karten nicht erlaubt ist.
In Hinkunft war für eine ausreichende Ausstattung der Station Iglau-Stadt mit den vorgeschriebenen Drucksorten bereits Vorsorge getroffen gewesen.
Prag, am 19. Oktober 1922.
Der Eisenbahnminister:
Stříbrný, m. p.
Překlad ad IL/3843.
Antwort des Ministers für Schulwesen und Volkskultur
auf die Interpellation des Abgeordneten Hillebrand und Genossen betreffend die gewaltsame Herabdrückung des polnischen Schulwesens in Ost-Schlesien (Druck 3670/IX).
Die Behauptung der Interpellation, daß seitens der Unterrichtsverwaltung dem polnischen Schulwesen in Ost-Schlesien Unrecht zugefügt wird, entspricht nicht den Tatsachen. Im Gegenteil widmet ihm die Schulverwaltung dieselbe Fürsorge, wie dem Schuhwesen der übrigen Nationalitäten und kommt den Forderungen der Bevölkerung polnischer Nationalität soweit als möglich entgegen. So wurden nicht nur die polnischen Schulen überall dort, wo die gesetzlichen Voraussetzungen vorlagen, z. B. im Bezirke Čechisch-Teschen belassen, sondern es wurden sogar neue Schulen auch dort errichtet, wo sie früher nicht bestanden. Gerade im Freistädter Bezirke, auf den die Interpellation am meisten Bezug nimmt, wurde eine polnische Bürgerschule in Karwin mit Erlaß des Landesschulrates in Troppau vom 2. Mai 1921, 7. II-1124/3, und eine Volksschule in Freistadt mit Erlaß des Landesschulrates in Troppau vom B. Dezember 1921, Z. II-3352/8, errichtet. Außerdem sprach die schlesische Landesverwaltungskommission ihre Bereitwilligkeit aus, in Freistadt auch eine polnische Bürgerschule zu errichten, falls das Ergebnis der Einschreibung für das Schuljahr 1922/23 günstig sein wird. Über die Angelegenheit wird weiter verhandelt.
Im Schuljahre 1921/22 wurde weiter eine ganze Reihe von Parallelklassen an den polnischen Schulen bewilligt, die zweiklassige Schule in Skrzeczon in eine vierklassige erweitert, die einklassige in Schibitz in eine zweiklassige, die fünfklassige Volksschule in Hruschau (Bezirk Friedek) in eine sechsklassige, außerdem wurde die utraquistische sechsklassige Schule in Jablunkau und zwei utraquistischen Volksschulen zu 5 Klassen in Trzinietz in polnische Schulen verwandelt.
Außerdem wird über die Errichtung einer polnischen Volks- und Bürgerschule in Dombrau, einer polnischen Bürgerschule in Lazy, einer Volksschule in Deutschleuten, in Polnischleuten, in Wilmersdorf und in Poremba verhandelt. Wo die Bedingungen für die Errichtung polnischer Schulen festgestellt werden, wird dem Ansuchen sicher willfahrt werden. Wo allerdings ein Abgang der polnischen Schüler durch Übergang an andere Schulen eingetreten ist, wird auch dieser Umstand in Erwägung gezogen werden müssen. Ich mache darauf aufmerksam, daß bisher nicht erwiesen ist, daß ein Druck auf die Eltern polnischer Nationalität seitens der Behörden oder der Bevölkerung ausgeübt worden wäre, in welche Schulen sie ihre Kinder einschreiben lassen sollen.
Zur Ernennung eines Bezirksschulinspektors für die Schulen mit polnischer Unterrichtssprache wird es ehestens kommen und es ist selbstverständlich, daß ihm alle gebührenden Bezüge wie jedem anderen Inspektor zuerkannt werden. Der Posten wurde bereits öffentlich ausgeschrieben und es ist eine ganze Reihe von Ansuchen eingelaufen. Diese wurden an die Bezirksschulräte in Čechisch-Teschen und in Freistadt zur Antragstellung versandt.
Bezüglich der Beschwerde, daß den Lehrern der Schulen mit polnischer oder deutscher Unterrichtssprache bisher die Dekrete, betreffend ihre definitive Ernennung, noch nicht ausgefolgt worden wären, wurde sichergestellt, daß die betreffenden Dekrete noch vor Ende des Schuljahres 1921/22 vom Landesschulrate in Troppau ausgearbeitet und an die Bezirksschulbehörde versendet worden sind.
Prag, am 18. Oktober 1922.
Der Minister für Schulwesen und Volkskultur:
Bechyně m. p.
Překlad ad III./3843.
Antwort der Regierung
auf die Interpellation der Abgeordneten Křepek, Böhr, Dr. Kafka, Schälzky und Genossen
betreffend die am 29. Aktober 1922 in Freudenthal vorgefallenen Ereignisse (Druck 3833/III).
Im Namen der Regierung erlaube ich mir folgendes mitzuteilen:
Auf Grund der Erhebungen, welche sofort noch in der Nacht am 29. Oktober d. J. durch den Stabskapitän Kubala, der den auf Krankheitsurlaub weilenden Kommandanten des Militärlagers in Freudenthal vertrat, ferner durch die politische Bezirksverwaltung in Freudenthal vorgenommen worden sind, sowie auf Grund der Erhebungen des Kommandanten der 8. Division, General Marty, der am 30. Oktober d. J. persönlich diese Angelegenheit in Freudenthal untersucht hat, erscheint nachgewiesen, daß in der Nacht am 29. Oktober d. J. um die 11. Stunde einige Soldaten des 2. Bataillons des čs. Infanterieregimentes Nr. 15 der Garnison in Freudenthal das Denkmal Kaiser Josef II. beseitigt haben und daß es hernach zu einem Zusammenstoße mit einer Schar dortiger Bürger kam, wobei viermal geschossen und von einem Projektile der 18jährige Zahntechniker Max Kinzl in den Hals getroffen und schwer verwundet wurde und seiner Verletzung erlag.
Die Vermutung, daß die staatlichen Behörden oder etwa das Militärkommando in Freudenthal, obwohl es bereits vorher von der Absicht der Soldaten, das Denkmal zu stürzen, informiert worden seien, absichtlich die Vorbereitungen zu diesem Beginnen übersehen hätten, beruht nicht auf Wahrheit. Die Nachrichten darüber, daß sich Gerüchte von Vorbereitungen zum Sturze des Denkmals Josef II. verbreiten, trafen bei der politischen Bezirksverwaltung am 29. Oktober d. J. nach 7 Uhr abends, also nur wenige Stunden vor der Tat, selbst ein. Der amtierende Kommissär der politischen Bezirksverwaltung legte dem Stellvertreter des Bataillonskommandanten, Stabskapitän Kubala, die Situation dar und ersuchte ihn, sofort in die Kaserne zu gehen und die Soldaten vor irgend einer unüberlegten Tat zu warnen. Stabskapitän Kubala tat dies und kehrte gegen die 21. Stunde zu dem amtierenden Kommissär mit der Mitteilung, daß der Mannschaft die Angelegenheit von den Offizieren gehörig auseinandergesetzt worden sei, daß die Ubikationen durchsucht worden seien, nichts Verdächtiges gefunden und daß außerdem durch Umstellung der Baracken Vorsorge getroffen worden sei, daß jeder Ankommende oder Fortgehende kontrolliert werden könne.
Es hat also die Militärverwaltung, soweit sie in dieser kurzen Zeit konnte, sofort Vorkehrungen getroffen. Wann der Stadtrat Nachrichten erhalten hatte, ist nicht genau bekannt, er dürfte sie aber ebenso wie Stabskapitän Kubala 2 bis 3 Stunden vor der Tat erhalten haben.
Der Bezirkskommissär der politischen Bezirksverwaltung in Freudenthal verständigte den amtierenden Bürgermeisterstellvertreter von den zirkulierenden Gerüchten selbst amtlich. Es scheint, daß der Stadtrat die notwendigen Vorkehrungen, die in seiner Macht standen, nicht traf und, sofern er vielleicht irgendwelche Befehle an die Polizei erlassen hat, diese Befehle nicht in ausreichendem Maße vollzogen wurden.
Soweit wenigstens General Marty sicherstellen konnte, wurde vom Stadrate der Befehl zur Bewachung des Denkmals durch Polizeiwachleute erteilt. Dieser Befehl wurde aber - wie die Tat zeigt - nicht durchgeführt.
Die Lösung der Frage, wer den Impuls zum Denkmalsturze gab, sowie wer zu schießen begann, wird Aufgabe der Zivil- und Militärgerichte sein, die sich mit dieser Angelegenheit bereits befassen.
Es wurde bereits nach dem Sturze des Denkmals geschossen, als sich die Soldaten bereits entfernten und die deutschen Bürger, welche im Gasthause Riedl zum Schutze des Denkmals versammelt waren, vom Polizeikommissär und durch den Ruf "Turner, heraus" herbeigerufen, den sich entfernenden Soldaten nachliefen.
Am Tatorte wurde ein Magazin gefunden, das 4 leere Hülsen enthielt. Aus 2 Hülsen waren Schüsse abgegeben. Die dritte Hülse enthielt unverbranntes Papier und in der vierten befand sich unverbranntes Pulver und ein hineingestoßenes altes Projektil. Es waren also aus diesem Magazine zwei Schüsse abgefeuert worden. Die Teilnehmer behaupten aber, vier Schüsse gehört zu haben. Dies ist das Ergebnis der vorläufigen Erhebungen, der wahre Stand der Angelegenheit wird durch das Gerichtsverfahren sichergestellt werden.
Bei der Beurteilung dieser sehr bedauerlichen Ereignisse muß man sich ganz besonders vor Augen halten, daß bis in die letzten Tage das gegenseitige Verhältnis zwischen der Bevölkerung von Freudenthal und der dortigen Garnison stets ein sehr gutes war und daß nach dem übereinstimmenden Urteil aller Faktoren bis zu der erwähnten Tat das Zusammenleben des Militärs und der heimischen Bevölkerung das allerbeste war.
Zu der unüberlegten Tat ließen sich nur einige Soldaten, und zwar dadurch verleiten, daß am 27. Oktober im Laufe der zur Feier des Staatsfeiertages abgehaltenen Theatervorstellung und am 28. Oktober d. J. während der Festakademie, welche die Militärgarnison von Freudenthal aus derselben Ursache veranstaltete, das elektrische Licht erlosch, was als eine verabredete Provokation seitens jener Elemente angesehen wurde, welche den Feierlichkeiten des 28. Oktober mißgünstig gesinnt waren.
Über die Ursachen dieser Störungen in der elektrischen Beleuchtung, welche beide zur Zeit der Feierlichkeiten des Staatsfeiertages eintraten, und von denen insbesondere die zweite während der ganzen Dauer der von der Militärgarnison in Freudenthal veranstalteten Festakademie anhielt, sind Erhebungen im Zuge.
Die Erbitterung der Čechen über die Störungen der elektrischen Leitung gerade zu dieser Zeit war umso größer, als der städtische Biograph in Freudenthal während der angegebenen Zeit mit Strom aus dem städtischen Elektrizitätswerke versehen war. Diesen Umstand erklärt der Stadtrat nachträglich damit, daß der Biograph sich unmittelbar beim Elektrizitätswerk ungefähr 15 m von der Straße entfernt befindet und eine separate Leitung zur Akkumulatorenbatterie des Elektrizitätswerkes eingerichtet hat, die das Unternehmen mit Strom speisen konnte.
Gegen die Soldaten, welche sich verdächtig gemacht haben, wurde die Strafanzeige erstattet.
Der Vorfall wird hauptsächlich durch die ordentlichen Gerichte untersucht werden, die Regierung wird sich aber nicht nur auf die Strafverfolgung der tatsächlich Schuldigen beschränken, sondern gleichzeitig im Administrativverfahren gegen diejenigen einschreiten, welche dadurch, daß sie es unterließen, die notwendigen Präventivverfügungen zu treffen, derart indirekt die bedauernswerten Ereignisse in Freudenthal verschuldet haben.
Die Regierung spricht ihr tiefes Bedauern über diese Ereignisse aus und dies umso mehr, als ihnen ein junges Menschenleben zum Opfer fiel, über dessen Verlust sie aufrichtige Teilnahme empfindet; sie bedauert aber diese Ereignisse auch deshalb, weil sie das bisherige freundschaftliche Verhältnis und das ruhige Zusammenleben der bürgerlichen und militärischen Kreise gestört haben.
Die Regierung wird alle geeigneten Maßnahmen treffen, damit die Folgen der Ereignisse von Freudenthal - soweit dies in ihrer Macht steht - beseitigt werden und damit auf das Geschick der durch den unglücklichen Vorfall betroffenen Familie Rücksicht genommen werde.
Prag, am B. November 1922.
Der Vorsitzende der Regierung:
Švehla m. p.