|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922. |
|
|
I. volební období. |
6. zasedání |
3833.
Interpelace:
I. posl. Horáka, Mlčocha a druhů min. národní obrany o zřizování řemeslných dílen v kasárnách,
II. posl. Horáka, Pastyříka a druhů min. financí o předpisování daní na základě let předchozích,
III. posl Křepka, Böhra, dra Kafky, Schälzkyho a druhů celé vládě o stržení pomníku a zavražděni Maxe Kinzla českým vojskem v neděli dne 29. října 1922 v Bruntále.
I./3833.
Interpelace
poslanců F. Horáka, R. Mlčocha a druhů
ministru národní obrany
o zřizování řemeslných dílen v kasárnách.
Z mnoha stran jsou stížnosti, že vojenská správa zřizuje samostatné dílny různých řemeslných odvětví, čímž živnostnictvo, zvláště v nynější tísnivé době, jest značně poškozováno. V Olomouci, Milovicích a jinde zřízeny byly holírny, dílny pilníkářské, strojnické, v různých jiných místech zřizovány jsou opět jiné dílny řemeslné, v Dejvicích pak zřízena dokonce vojenská truhlárna, v níž provádí se řemeslně práce truhlářské, jako nábytek a podobně.
Způsobem tím poškozována jest existence živnostnictva, neboť za nynější hospodářské krise nemůže se vydělati ani na daně a jest proto nutno, proti této nekalé soutěži zakročiti.
Z těchto důvodů táží se podepsaní:
Zná pan ministr národní obrany tyto případy?
Byly tyto dílny zřízeny nařízením MNO?
Hodlá pan ministr v této věci zjednati nápravu, dílny zrušiti a zřizování nových zakázati?
V Praze dne 24. října 1922.
Horák, Mlčoch,
dr. Buday, Stejskal, Hudec, Modráček, Hancko, dr. Juriga, dr. Labay, dr. Kubiš, dr. Gažík, Hlinka, Tománek, Onderčo, Anděl, Pastyřík, Najman, Vávra, Tomik, Vrabec, Bobok.
II./3833.
Interpelace
poslance F. Horáka, J. Pastyříka a druhů
ministrovi financí
o předpisování daní na základě let předchozích.
Dne 12. července 1921 podána byla námi interpelace ministru financí, v níž poukazováno na nesprávné vyměřování daní dle let předchozích, v nichž konjunktura byla daleko lepší. V odpovědi na tuto interpelaci (č. t. 3077) ku konci výslovně bylo uvedeno:
ťPro dosud vydané předpisy daňové byly základem ukládání daně poměry hospodářské let předešlých (pro daň výdělkovou na rok 1920 a 1921 poměry roku 1919, pro daň z příjmů vždy poměry roku předcházejícího), na nynější však poměry hospodářské bude možno dle platných zákonných ustanovení bráti zřetele teprve při ukládání daní pro příští rok.Ť
V nynější době, kdy hospodářská krise stupňuje se den ode dne, kdy živnostnictvo a obchodnictvo na zboží značně prodělává, těžce nese, že berní úřady postupují týmž způsobem, na který si bylo již dříve stěžováno a že žádoucí a slibovaná náprava se dosud nestala. Jest přece nemyslitelno, aby za dnešních na nejvyšší míru stížených hospodářských poměrů vyměřovaly se daně na základě minulých let, čímž byla by beztak již ohrožená existence mnohých úplně zničena a jest naopak nutno, by při předpisování daní byl brán zřetel na přítomné hospodářské poměry, panující v obchodech a živnostech a dle nich byly též daně předepsány.
Na základě uvedených důvodů táží se podepsaní:
Jest pan ministr financí ochoten zjednati nápravu, zaříditi by daně byly předpisovány dle skutečného stavu, nikoliv na základě starých, dnešním poměrům a skutečnosti naprosto neodpovídajících předpisů a naříditi brním úřadům včasné dodávání platebních předpisů?
V Praze dne 21. října 1922.
Horák, Pastyřík,
Bobok, Hlinka, Tománek, dr. Buday, Onderčo, dr. Labay, Najman, Mlčoch, Vávra, Anděl, Tomik, Vrabec, Stejskal, Hudec, Modráček, Hancko, dr. Juriga, dr. Kubiš, dr. Gažík.
Překlad ad III./3833.
Interpelace
poslanců Křepka, Böhra, dra Kafky, Schälzkyho a druhů
celé vládě
o stržení pomníku a zavraždění Maxe Kinzla českým vojskem v neděli dne 29. října 1922 v Bruntále.
V neděli dne 29. října 1922 byl českými vojáky stržen pomník Josefa na Zámeckém náměstí v Bruntále a při pronásledování těch, kdož pomník strhli, občanským obyvatelstvem, český voják zastřelil zubního technika Maxe Kinzla.
Přední český tisk jakož i německy psaný vládní tisk uváděl, že přímým podnětem ke stržení pomníku byla světelná porucha v městské elektrárně za představení českého vojska dne 28. října v Manthielovém sále, kterážto porucha jako zlomyslný, německo-nacionální uličnický kousek vydráždila české vojíny k odplatě. Ano sprosté, lživé zkreslení zřejmé skutečnosti jde tak daleko, že byli lidé tak drzí a pronesli tvrzení, že Kinzel byl zasažen výstřelem Němců, kteří pronásledovali vojáky, ač přece vojsko již pachatele zjistilo a uvěznilo. Vojsko již dne 29. října žádalo elektrárnu o vysvětlení a ona oznámila jak posádkovému veliteli, tak i bruntálské městské radě příčiny světelné poruchy.
Šetřením vrchního stavebního rady inž. Peschaka, jejž slezská zemská správa dne 31. října a dne 2. listopadu vyslala do bruntálské elektrárny, bylo beze vší pochyby zjištěno, že světelná porucha povstala čistě náhodou a nebyla, jak české časopisy lživě rozšiřují, činem sabotáže německého obyvatelstva.
Právě tak oznámila dne 1. listopadu t. r. šternberská elektrárna, že příčina světelné poruchy, jež nastala v sobotu dne 28. října večer ve čtvrt na osm, jest nezávadně zjištěna, a že ji nutno hledati v tom, že příčinou světelné poruchy bulo přepojovací zařízení dálkového vedení z Dalova do Německé Husové, které teprve asi před 10 dny bylo připojeno. Aby se předešlo opětovné poruše, bylo toto zařízení vypjato ze sítě a uloženo firmě, která síť stavěla, aby odstranila závady v jejím zařízení.
V neděli se šířila mezi bruntálským obyvatelstvem pověst, že české vojsko zamýšlí v noci strhnouti Josefův pomník. Dále bylo známo, že se již v sobotu dne 28. října o 23. hodině vojáci pokoušeli strhnouti pomník provazy, což se jim však nepodařilo. Obyvatelstva se zmocnilo pro tento bohaprázdný úmysl veliké rozčilení. Členové tělocvičných a jiných spolků jali se za soumraku pomník střežiti. O 21. hodině 30 minut odebrali se zástupci města jakož i okresní komisař Klein k štábnímu kapitánovi Kubalovi, jenž konal službu v zastoupení majora Rudolfa Ješka. Štábní kapitán Kabala pánům oznámil, že v barácích je všechno v pořádku a že se netřeba od vojska ničeho obávati. Právě prý, jak bylo oznámeno, mužstvo úplně uzavřel v kasárnách, kolem plotu postavil stráže a také zjistil, kteří vojíni s dovolenkou byli v městě po 9. hodině. Uklidňující projevy štábního kapitána Kubaly byly oznámeny obecenstvu čekajícímu v rozličných hostincích blíže Zámeckého náměstí, pročež bylo upuštěno od přísného střežení pomníku a jen městská policie čas od času prohlížela Zámecké náměstí. O 22. hodině bořitelé pomníku vyrazili z baráku, zřejmě jsouce dorozuměni s dozorčími činiteli a se strážemi a mezi jinými je viděl u dvora na jejich pochodu na Zámecké náměstí zaměstnanec hlídací společnosti Gustav Nickmann. Tento viděl tři vojáky s puškami a 20 kroků za nimi uzavřenou četu vojáků, jak šla pochodem kolem zdi velkostatku. Zámecké náměstí bylo pohříženo ve tmě. O 23. hodině policejní komisař Weinelt, který se chtěl přesvědčiti, jak policie provedla svá opatření, viděl přecházeje na Zámecké náměstí bořitele pomníku při práci, slyšel české výkřiky, chrastění řetězu a ihned dal o tom zprávu občanům, kteří byli blíže v jistém hostinci. Pobouření lidé chtěli pochytati bořitele pomníku, kteří za velikého křiku přeskakovali plot a spěchali k ulici ťJangingensteigŤ. U ulice ťWinterbrunnasseŤ se vojáci zastavili a dláty, sekyrami a bodáky mávali proti pronásledujícím občanům, kteří volali o pomoc. Bylo slyšeti křik: - dej mi kulku, - bylo viděti, jak jeden z vojínů přikládá pušku k líci. V té chvíli zahoukly výstřely, z nichž jeden usmrtil Maxe Kinzla. Bylo protokolárně zjištěno četnými výpověďmi svědeckými, že několik vojínů mělo pušky, což také musilo býti zjištěno i vojenským vyšetřováním. Byl také zjištěn vrah jakož i důstojnický čekatel, který dal rozkaz ke střelbě.
Pro tuto novou vraždu českých vojínů v Bruntále, jimž nutno za vinu přičísti neustálé rozněcování národní nenávisti proti všemu, co jest německé, zmocnilo se veškerého německého obyvatelstva hrozné rozčilení. Tato hanebnost musí dojíti odplaty.
Podepsaní se tedy táží vlády:
1. Jest vláda ochotna naříditi nestranně vyšetření nové vraždy českým vojskem a odevzdati zaslouženému trestu ty, kdož zavinili stržení pomníku a vraždu?
2. Jest ochotna ihned pečovati o to, aby matka nevinné oběti byla vydatně zaopatřena?
3. Aby Josefův pomník, jenž je pro všechny drahocenný a jest uměleckým dílem, byl znovu postaven na útraty vojska?
4. Jest vláda ochotna odvolati z Bruntálu vojsko, které ruší pokoj, klid a pořádek ve městě?
5. Jest vláda ochotna přeložiti z Bruntálu komisaře Kleina jakož i vojenského referenta Lípu, kteří se mezi obecenstvem stali nemožnými svojí šovinistickou činností?
6. Jest ochotna pečovati o to, aby censora i německému tisku neznemožňovala vyložiti skutečné poměry a zpřetrhati předivo lži českého tisku?
V Praze dne 7. listopadu 1922.
Křepek, Böhr, dr. Kafka, Schälzky,
Scharnagl, Mark, Windirsch, dr. Jabloniczky, dr. Lelley, dr. Körmendy-Ékes, Zierhut, dr. Spina, Budig, dr. W. Feierfeil, Bobek, dr. Petersilka, dr. Luschka, Kostka, Szentiványi, Schubert, Heller.
III./3833 (původní znění).
Interpellation
der Abgeordneten Křepek, Böhr, Dr. Kafka, Schälzky und Genossen
an die Gesamtregierung
in Angelegenheit der Denkmalstürzung und Ermordung des Max Kinzel durch čechisches Militär am Sonntag den 29. Oktober 1922 in Freudenthal.
Sonntag, den 29. Oktober 1922 wurde durch tschechische Soldaten das Josefs-Denkmal am Schlossplatz in Freudenthai gestürzt und bei der Verfolgung der Denkmalstürzer durch die Zivilbevölkerung der Zahntechniker Max Kinzel durch einen tschechischen Soldaten erschossen.
In der führenden tschechischen Presse, sowie in der deutschgeschriebenen Regierungspresse wurde als ein unmittelbarer Auflass des Denkmalsturzes die Lichtstörung im städtischen Elektrizitätswerke während der Veranstaltung des tschechischen Militärs am 28. Oktober im Manthlel-Saale angeführt, welche Lichtstörung als boshafter, deutschnationaler Bubenstreich Vergeltungsmassnahmen der tschechischen Soldaten herausgefordert habe. Ja die gemeine lügenhafte Entstellung offenkundiger Tatsachen geht soweit, dass man sich erfrechte, die Behauptung aufzustellen, Kinzel sei durch einen Schuss von den die Soldaten verfolgenden Deutscher, getroffen worden, trotzdem der Täter militärischerseits bereits festgestellt und festgenommen ist. Das Militär hat sich bereits am 29. Oktober an das Elektrizitätswerk um Aufklärung gewendet, welches dem Stationskommandanten sowie auch dem Stadtrate in Freudenthai die Ursachen der Lichtstörung bekannt gab.
Durch die Untersuchung des von der schlesischen Landesregierung am 31. Oktober und am 2. November in das Freudenthaler Elektrizitätswerk entsendeten Oberbaurates Ing. Peschak wurde unzweideutig festgestellt, dass die Lichtstörung reinen Zufälligkeiten unterworfen war und nicht wie tschechische Zeitungen lügenhaft verbreiten, ein Sabotageakt der deutschen Bevölkerung war.
Ebenso berichtet am 1. November 1. J. das Elektrizitätswerk in Sternberg, dass der Grund der am Samstag den 28. Oktober abends 8 Uhr eingetretenen Störung einwandfrei festgestellt wurde und darin zu suchen ist, dass die Lichtstörung durch die Ueberspannungseinrichtung der erst vor ungefähr 10 Tagen angeschlossenen Einleitung von Dohle nach Deutschhause hervorgerufen wurde. Diese Einrichtung wurde, um eine nochmalige Störung zu verhüten, vom Netze abgeschaltet und die Firma, welche das Netz gebaut hat, beauftragt, die Uebelstände an ihrer Anlage zu beheben.
Sonntag verbreitete sich in der Bevölkerung Freudenthais das Gerücht, dass tschechisches Militär beabsichtige, in der Nacht das Josefsdankmal zu stürzen. Ferner wurde bekannt, dass bereits Samstag, den 28. Oktober um 23 Uhr Soldaten versuchten, das Denkmal mit Stricken niederzureissen, was ihnen aber nicht gelang. Der Bevölkerung bemächtigte sich ob dieses ruchlosen Planes eine grosse Aufregung. Turner und Mitglieder anderer Vereine übernahmen bei Einbruch der Dunkelheit die Bewachung des Denkmals. Um 21 Uhr 30 Minuten gingen Vertreter der Stadtgemeinde sowie der Bezirkskommissär Klein zum Stabskapitän Kuballa, der in Vertretung des Majors Rudolf Ješek den Dienst versah. Stabskapitän Kuballa erklärte den Herren, dass in den Baracken alles in Ordnung sei und von Seiten des Militärs nichts zu befürchten wäre. Ebenso hatte er, wie mitgeteilt wurde, die Mannschaft vollkommen kaserniert und rings um den Zaun Posten aufgestellt und auch festgestellt, welche Soldaten nach 9 Uhr mit Erlaubnis in der Stadt weilten. Dia beruhigenden Erklärungen des Stabskapitän Kuballa wurden der in den verschiedenen Gasthäusern in der Nähe des Schlossplätzes harrenden Bevölkerung mitgeteilt, weshalb von einer strengen Bewachung des Denkmals abgesehen wurde und nur die Stadtpolizei von Zeit zu Zeit den Schlossplatz inspizierte. Vor 22 Uhr sind die Denkmalstürzer offenbar im Einverständnisse mit den Aufsichtsorganen und den Wachen aus den Baracken ausgebrochen und wurden unter anderem auf ihrem Zuge zum Schlossplatze von dem Angestellten der Wach- und Schliessgesellschaft, Gustav Nickmann, beim Meierhofe gesehen. Dieser sah 3 Soldaten mit umgehängten Gewehren und zwanzig Schritte hinter ihnen im geschlossenen Zug eine Kolonne Soldaten an der Meierhofmauer vorbeimarschieren. Der Schlosslatz lag im Dunkeln. Nach 23 Uhr sah der Polizeikommissär Weinelt, der sich über die Durchführung der von der Polizei getroffenen Massnahmen überzeugte, beim Vorübergehen am Schlossplatz die Denkmalstürzer an der Arbeit, ivörte tschechische Zurufe, das Rasseln der Kettet und verständigte sogleich die in der Nähe in einem Gasthause sich befindenden anwesenden Bürger. Die allarmierten Leute suchten die Denkmalstürzen die unter grossem Geschrei über den Zaun sprangen, gegen den Jungingensteig zueilten, dingfest zu machen. Bei der Winterbrunngasse machten die Soldaten halt, schwangen Brecheisen, Hacken und Bajonette gegen die verfolgenden Zivilisten, die um Hilfe riefen. Man hörte rufen: - dej mi kulku,- sah wie ein Soldat das Gewehr anlegte. In diesem Augenblick krachten Schüsse, von denen einer den Max Kinzel tätlich traf. Es ist protokollarisch durch mehrfache Zeugenaussagen festgestellt, dass mehrere Soldaten Gewehre hatten, was auch durch die militärische Untersuchung bestätigt werden musste. Auch wurde der Mörder, sowie der Reserveoffiziersaspirant, der den Feuerbefehl gab, festgestellt.
Wegen dieser neuerlichen Mordtat der tschechischen Soldaten in Freudenthai, die dem ununterbrochen geschürten nationalen Hass, gegen alles, was deutsch sich nennt, zuzuschreiben ist, hat eine furchtbare Aufregung die gesamte deutsche Bevölkerung ergriffen. Diese Untat muss Sühne finden. Die Gefertigten stellen daher an die gesamte Regierung die Anfrage:
1. Ist die Regierung bereit, eine unparteiische Untersuchung der neuerlichen Mordtat des tschechischen Militärs zu veranlassen und die am Denkmalsterze und am Morde Schuldigen der verdienten Strafe zuzuführen?
2. Ist sie bereit sogleich dafür zu sorgen, dass die Mutter des unschuldigen Opfers in ausgiebiger Weise versorgt wird?
3. Dass das allen wertvolle Josefs-Denkmal, das ein Kunstwerk ist, auf Kosten des Militärs wider aufgestellt wird?
4. Ist die Regierung bereit, das Militär aus Freudenthai abzurufen, das sich als Störer des Friedens, der Ruhe und Ordnung der Stadt gegeigt hat?
5. Ist sie bereit, den Kommissär Klein, sowie den Militärreferenten Řipa, die sich in der Bevölkerung durch ihre chauvinistische Tätigkeit unmöglich gemacht, aus Freudenthal zu entfernen?
6. Ist sie bereit, dafür zu sorgen, dass es der deutschen fresse durch die Zensur nicht unmöglich gemacht wird, die tatsächlichen Verhätnisse darzulegen und das Lügengewebe der tschechischen Presse zu zerstören?
Prag, am 7. November 1922.
Křepek, Böhr, Dr. Kafka, Schälzky,
Scharnagl, Mark, Windirsch, Dr. Jabloniczky, Dr. Lelley, Dr. Körmendy-Ékes, Zierhut, Dr. Spina, Budig, Dr. W. Feierfeil, Bobek, Dr. Petersilka, Dr. Luschka, Kostka, Szentiványi, Schubert, Hellar.