Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

jímž se mění některá ustanovení o přímých daních, platných na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pro rok 1923.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

§ 1.

Zárobková daň III. třídy, uložená dle dosud platných zákonných ustanovení (zákl. čl. XXIX. 1875) daňovou komisí (daňové poverenictvo) na berní rok 1922, zůstává bez nového ukládání v platnosti i pra berní rok 1923.

§ 2.

Jak poplatník tak i berní správa (finanční ředitelství) mohou žádati opravení daně, dle §u 1 pro rok 1923 v platnosti zachované, jestliže věrohodně prokáží, že se poměry poplatného podniku nebo zaměstnání, rozhodné pro uložení dané v letech, která dle platných dosavadních zákonných ustanovení měla býti základem pro uložení daně na rok 1923, podstatně změnily proti poměrům oněch let, dle kterých byla zdaň pro rok 1922 skutečně uložena.

Žádosti poplatníků za opravu daně dle odstavce 1. podati jest u příslušného finančního ředitelství do konce února 1923, nebo ve lhůtě 15 dnů po vyrozumění o uložení daně pro rod 1922.

V téže lhůtě může žádati o opravu daně finanční správa (finanční ředitelství) u příslušné komise daňové. Finanční správa jest však povinna vyrozuměti zároveň poplatníka, že žádá za zvýšení jemu uložené daně.

O žádostech rozhoduje komise daňová, proti jejímuž rozhodnutí jest přípustno odvolání ke komisi odvolací (odvolávajúce poverenictvo) ve lhůtě 15 dnů po doručeném vyrozumění.

§ 3.

Podnikům a zaměstnáním zárobkové dani III. třídy podléhajícím, které teprve v roce 1923 vzniknou, uloží se daň dle dosud platných zákonných ustanovení, avšak pouze na rok 1923.

Článek II.

Zárobková daň I. třídy dle §u 2, odst. I., lit. a až d, zákonného článku XXIX: 1875, dále zárobková daň II. třídy (zákonný článek XXIX: 1875, resp. V: 1908), jakož i všeobecná státní dôchodková přirážka (zák. článek XLVII: 1875 a XLVI: 1883) - pokud vzhledem k ustanovení článku III. zákona ze dne 17. února 1920, čís. 132 Sb. ž. a n., a článku IV. zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 294 Sb. z. a n., ještě v platnosti zůstala - se pro berní rok 1923 nevybírají.

Článek III.

Zákon tento, který platí pouze na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1923; provedením pověřuje se ministr financí.

Důvodová zpráva.

Zárobková daň III. třídy uložena byla na Slovensku a v Podkarpatské Rusi ve smyslu zák. článku XXIX: 187 posledně pro berní léta 1920 až 1922 na základě průměrných výnosů z let 1917 až 1919. Pro příští tříleté ukládací období (1923-1925) měla by dle stávajících zákonných ustanovení býti zárobková daň příslušnými daňovými komisemi uložena znova na základě výnosů docílených v letech 1920 až 1.922. Vzhledem k tomu však, že od roku 1924 počínajíc má býti na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zavedena všeobecná daň výdělková, jednotná pro celé území republiky Československé, bylo by ukládání zárobkové daně III. třídy pro léta 1924 a 1925 bezpředmětným. Dle toho bylo by uložiti zárobkovou daň III. třídy nyní pouze pro jediný rok. Aby však finančním úřadům, které přetíženy jsou nutnými agendami jinými, bylo poněkud ulehčeno, jakož i aby ušetřeny byly značné náklady spojené s novým ukládáním zárobkové daně, doporučuje vládní návrh, aby berní sazby, uložené pro rok 1922, byly rozšířeny pro poplatníky, jejichž berní povinnost nezanikla, bez zvláštního nového ukládání na rok 1923. Ustanovení článku I., § 2 osnovy zaručuje pak poplatníkům dostatečnou ochranu pro ten případ, že poměry výdělkové se v posledním tříletí značně zhoršily, a umožňuje naopak také, aby podniky, které v posledních třech letech docílily značně lepších výsledků mohly býti i pro rok 1923 přiměřeně zdaněny, dávajíc jak poplatníkům tak i finanční správě příležitost domáhati se opravení daňového předpisu příslušnou komisí daňovou. Podobné opatření provedeno bylo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi bez závady již v roce 1916 zákonným článkem XXXIII:1916, kterým byl předpis zárobkové daně III. třídy z roku 1916 prodloužen pro celé příští tříleté ukládací období, t. j. na léta 1917-1919.

Článek II. osnovy bere zřetel ku stížnostem uplatňovaným jak kruhy poslaneckými tak i poplatnictvem na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, do zatížení daněmi, převzatými z uherského daňového systému, které v ostatních zemích republiky Československé zavedeny nejsou.

Článkem tímto se pro rok 1923 zrušuje

1. Zárobková daň I. třídy dle zák. čl. XXIX:1875. § 2, odst. 1, lit. a) až d). Tuto daň platí osoby, patřící do nižších kategorií zaměstnanců v hospodářství, obchodu a průmyslu, pevnými sazbami, stanovenými dle počtu obyvatel místa pobytu, a to za osobu přednosty domácnosti (sazba 2-12 Kč) a za jednotlivé členy rodiny (sazba 1.20-2.- Kč).

Daň tato, jíž nelze přiznati oprávnění dalšího trvání vzhledem k tomu, že zatěžuje právě hospodářsky nejslabší vrstvy, byla zákonným článkem IX:1918 přenechána obcím: výnos její jest poměrně nepatrný (na Slovensku něco přes milionu Kč a v Podkarpatské Rusi okrouhle 75.000 Kč) a obce mohou postrádati zmíněného výnosu tím spíše, že se jim dostalo: značnějších nových příjmů zákonem z 12. srpna 1921, čís. 334 Sb. z. a nař., který m se přikazuje samosprávným svazkům výnos některých státních daní.

Ustanovení §u 2, odst. I., lit. e) až g) zákonného článku XXIX:1875, jímž upravena jest daňová povinnost samostatných řemeslníků pracujících bez pomocníku řemeslníků ve velkých a malých obcích (zde i tehdy, když pracují s pomocníky), a obchodníků podomních, zůstávají pro rok 192.3 beze změny v platnosti.

2. Zárobková daň II. třídy, kterou dle zák. článků XXIX:1875 a V:1908 platí poplatníci, jimž předepsána byla daň pozemková, daň domovní nebo daň rentová a úroková. Také tato daň, která se vybírá pevnými sazbami za osobu přednosty domácnosti (dle výše předpisů shora uvedených daní 2, 4, 6 až 8 Kč) a za jednotlivé členy rodiny (2 Kč příp. 4 Kč), neodpovídá více požadavkům doby, jelikož také zatěžuje hospodářsky slabé vrstvy více než hospodářsky silné (svobodný velkostatkář na př. platí 8 Kč daně, kdežto chalupník s pěti členy rodiny třebas až 28 Kč).

3. Všeobecná státní dôchodková přirážka. Tato zavedena byla zák. článkem XLVII:1875 jakožto doplnění uherského systému daní přímých a byla znovu upravena zák. čl. XLVI:1883.

Dôchodková přirážka vybírala se určitý mi procenty jednotlivých daní přímých, a to: k dani pozemkové 30%, k dani činžovní 30%, k domovní dani třídní 40%, k dani dolové (báňské) 35%, ku výdělkové dani podniků veřejně účtujících 30%, ku dani zárobkové III. třídy při zdaněném výnosu do 600 Kč - 10%, při vyšším výnosu 35%, ku zárobkové dani IV. třídy 35%, a ku dani z kapitálových úroků a rent 35%.

Vybírání všeobecné státní dôchodkov přirážky bylo zákonem ze dne 17. února 7920, čís. 132 Sb. z. a nař., zastaveno při dani pozemkové, při dani zárobkové III. třídy a dani společností, pokud se k těmto daním zavedly válečné přirážky vyšší než 60% daně. Toto ustanovení zachováno bylo v platnosti i zákony ze dne 12. srpna 1921, čís. 332 Sb. z. a nař., a ze dne 17. února 1922, čís. 89 Sb. z. a nař., jimiž stanoveny byly válečné přirážky ku daním přímým na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pro léta 1921 až 1923. Ustanovením článku IV. zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 294 Sb. z. a nař., jímž zastaveno bylo vybírání zárobkové dané IV. třídy pro léta 1921-1923, bylo též vybírání státní dôchodkové přirážky u zmíněné daně až incl. 1923 zastaveno.

Vzhledem ku zmíněným ustanovením měla by se v roce 1923 vybírati dôchodková přirážka ještě ti daně činžovní a domovní třídní, u daně dolové, u daně z kapitálových úroků a rent (předepisované na základě přiznání) a pak u zárobkové daně III. třídy a u daně společností, pokud se k těmto daním nepředpisují vyšší válečné přirážky než 60%. Výnos dôchodkové přirážky u jmenovaných daní možno stanoviti na Slovensku částkou necelých 3 milionů Kč a v Podkarpatské Rusi částkou 375.000 Kč.

Oprávněnost existence všeobecné státní dôchodkové přirážky, která, jak shora již bylo poznamenáno, byla doplňkem daňového systému uherského, přestala vlastně již zavedením daně z příjmu (dôchodkové) v uherských zemích (zákonný článek X:1909 o dani dôchodkové uveden byl v platnost teprve zák. článkem XLVI: 1914 od 1. ledna 1.915 a byly z počátku daní touto postiženy pouze příjmy převyšující 20.000 Kč ročně; zákonným článkem XXVI:1916 byla daňová povinnost s platností od 1. ledna 1917 rozšířena na příjmy převyšující 10.000 K). Za nynější doby, kdy v důsledku zákona z 12. srpna 1921, čís. 294 Sb. z. a nař., stižen jest na Slovensku a v Podkarpatské Rusi veškerý důchod přesahující 6000 Kč ročně daní z příjmu a k ní vybíranými válečnými přirážkami právě tak jako v ostatním území republiky Československé, jeví se všeobecná státní dôchodková přirážka skutečně jako vyšší daňové zatížení, čímž její odstranění jest plně odůvodněno. Článkem II. osnovy navrhuje se zrušení zárobkové daně I. a II. třídy a všeobecné státní dôchodkové přirážky pouze pro berní rok 1923 z toho důvodu, že od roku 1924 počínajíc mají na Slovensku a v Podkarpatské Rusi býti zavedeny přímé daně jednotné pro celé území republiky, kterýmžto termínem tedy pozbudou všeobecně účinnosti dosud tam platná ustanovení bývalých uherských zákonů.

Vzhledem k tomu, že jest v zájmu jak finanční správy, tak i poplatnictva, aby změny ustanovení o přímých daních osnovou zamýšlené byly vyhlášeny ještě před počátkem působnosti zákona, navrhuje se, aby osnova byla projednána jednáním zkráceným dle §u 55 jedu. řádu sněm., a doporučuje se, aby byla přikázána jak v poslanecké sněmovně, tak i senátě výboru rozpočtovému, aby o ní podal zprávu do 8 dnů.

V Praze dne 19. října 1922.

Předseda vlády

Ant. Švehla, v. r.

Ministr financí:

Dr. Al. Rašín, v. r.