Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

poslanců MUDr. I. Hálka, Sychravové, MUDr. Boh. Vrbenského a soudruhů na vydání zákona o částečném zákazu námezdného kojení.

Národní shromáždění, račiž se usnésti na tomto zákoně:

Zákon

ze dne............. 1922

o částečném zákazu námezdného kojení.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Matka žijícího dítěte, mladšího než 6 měsíců, nesmí býti přijata za placenou kojnou, leda by jí dána byla možnost pravidelně kojiti i vlastní dítě. Této možnosti je povinna použíti.

§ 2.

Jednání proti tomuto zákonu trestá se politickými úřady vězením od 3 do 14 dnů nebo peněžitou pokutou od 100 do 10.000 Kč.

§ 3.

Prováděním tohoto zákona pověřuje se ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy s ministrem sociální péče a zúčastnění ministři.

Důvodová zpráva.

Vysoká úmrtnost v kojeneckém věku zaviněna je v prvé řadě chorobami ústrojí zažívacího, tyto choroby pak pocházejí z největší části z umělé výživy.

Je nejen humánní povinností státu, ale i zájmem státním, aby zamezil toto mrhání lidskými životy a všemožně se postaral o snížení úmrtnosti v útlém věku; zejména je to povinností a zájmem oněch států, v nichž tato úmrtnost dosahuje enormních čísel, jako je tomu v republice československé.

Nejjistěji by se dosáhlo poklesu kojenecké úmrtnosti zevšeobecněním nebo co nejrozsáhlejším rozšířením přirozené výživy aspoň v prvých měsících života novorozencova, jež by mělo v zápětí snížení morbidity, zejména pokud se týká ústrojí zažívacího. Účinnost všech druhých měr je mizivě malá v porovnání s touto jedinou a zůstane mizivě malou, dokud se nepodaří nalézti rovnocennou náhradu mateřského mléka.

Avšak uzákoniti povinnost kojení a uložiti ji všem zdravým matkám a tak zákonem přiznati právo na výživu mateřským mlékem všem oněm kojencům, kterým je přiznala sama příroda - je dnes nemožno, nebo aspoň bylo by illusorní. Navrhovatelé, jsouce si toho vědomi, omezují se na to, přispěti zákonem k záchraně aspoň oněch nesčetných útlých životů, jež jsou vydány zkáze ne přírodou, ale společenským a hospodářským systémem.

Zákon tento má odstraniti obchod s mateřským mlékem, t. j. odstraniti instituci námezdných kojných, kterou navrhovatelé pokládají za jednu z forem moderního vykořisťování a proto se stanoviska sociální ethiky za jednu ze skvrn lpějících na soudobém civilisovaném lidstvu. Sociální patholog Grotjahn srovnává ji dokonce s prostitucí. Se stanoviska sociální ethiky je instituce tato jistě zavržitelnou aspoň potud, pokud námezdné kojné není zabezpečena možnost vedle cizího pravidelně kojiti i dítě vlastní. Lékařské zkušeno ti ústavní dokazují, že u většiny zdravých matek, jakými námezdné kojné jsou, je možno kojiti více než jedno dítě bez újmy pro matku i pro oba její kojence. Zkušenosti ústavů, které už nyní kojné vydávají pouze za podmínek, jak je návrh tohoto zákona žádá, jsou rovněž dobré: obě stránky pochodí při tomto systému lépe.

Není pochyby, že přes to některé matky zámožných vrstev raději se zřeknou kojné, než by ji přijaly spolu s jejím dítětem. Tím lépe! Neboť jedné části z nich bude tato nepohodlná jim podmínka pobídkou, aby samy se vší energii se pokusily o kojení, což ve většině případů se zdaří. Druhá část, skutečně neschopná kojiti, nepodaří-li se získati kojnou, jež je matkou dítěte už 6timěsíčního, bude arci odkázána na výživu umělou. Ale je jistě spravedlivější, aby na tuto umělou výživu bylo odkázáno dítě už přírodou pozbavené výhody přirozené výživy, než dítě, jež musilo by se vzdáti své výhody přírodou mu přiznané a skoro jistě zahynouti, ale zcela jistě strádati ve prospěch druhého, nikoli biologicky, ale hospodářsky silnějšího jedince.

Je to nejen spravedlivější, ale je to i sociálně prospěšnější. Ze dvou důvodů. Po prvé: děti oněch zámožných společenských tříd, pro něž dosud bývají přijímány kojné, mají nepoměrně větší hygienické výhody (péče, zdravý byt a hlavně dostupnost moderně zdokonalené umělé výživy) i bez kojné, než dítě vrstev chudších, je-li zbaveno své živitelky. Jet úmrtnost nemluvňat chudobných rodin mnohonásobně větší než úmrtnost nemluvňat z rodin zámožných. Jestliže tedy vlivem navrhovaného zákona stoupne mortalita dětí dosud kojených námezdnými kojnými, jistě nestoupne ani z daleka tou měrou, že by škoda tím vzniklá nebyla daleko ještě převýšena ziskem z. poklesu úmrtnosti oněch dětí, jež dosud přirozené výživy v prospěch prvých byly pozbaveny. - Po druhé: se stanoviska eugenického je jistě správnější a sociálně prospěšnější, aby děti pravděpodobně pro život přírodou lépe vyzbrojené už tím, že jsou dětmi zdravých, plnokrevných, ku kojení způsobilých matek - nechřadly a nehynuly a nebyly. Takto obětovány k vůli dětem biologicky méněcenných matek, tedy k vůli jedincům pravděpodobně rovněž méněcenným. Společnost lidská ztrácí nepoměrně více hynutím oněch (a to jak kvantitativně tak kvalitativně), než získává zachráněním těchto. Tím více je tomu tak, je-li správným názor fysiologa Bungeho, dle něhož skutečná neschopnost kojení je dědičnou, takže ztratila-li se v jedné generaci, je nenávratně ztracena pro všechny generace další.

Navrhovaný zákon docílil by tedy trojí: odstranil by potupný obchod s mateřským mlékem, snížil by značně kojeneckou úmrtnost, a snížil by ji ve prospěch právě zdatnějších nemluvňat, tedy v souhlase s přírodním výběrem.

Lze namítnouti, že zákon u matek, lačných jistých výhod námezdného kojení, mohl by vésti k tomu, že by hleděly se vlastního dítěte co nejdříve schvální nedostatečnou péčí zbaviti. Případ jistě výjimečný, ale možný. Námitka tato vyvrací se však tou okolností, že právě silné, zdravím kypící vlastní dítě je pro matku, hledající zaměstnání jako kojná, nejlepším doporučením, jehož se ani bezcitná a sobecká matka ve vlastním zájmu nevzdá.

Finanční zatížení návrhem tímto nevznikne; po stránce formální budiž návrh tento přidělen výboru zdravotnímu.

V Praze dne 24. října 1922.

Dr. I. Hálek, Sychravová, dr. Vrbenský,

Chlebounová, Zeminová, dr. Šrobár, dr. Srdínko, dr. Blaho, Pechmanová, Karpíšková, Rozsypalová, Purkyňová, Rosolová, Beran, J. Hálek, Tůma, Křemen, Štolba, Vahala, Mach, Molík, J. Černý, Malík.