Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

jímž se přechodně umožňuje řešiti bytovou krisi vojenských gážistů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi úředním záborem volných a velkých bytů.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně

§ 1.

Státní správa má právo (může) až do konce roku 1924 (1925) prostřednictvím politických úřadů I. instance (administrativní vrchnosti I. stolice) zabírati v místech vojenských posádek byty pro vojenské gážisty (důstojníky a poddůstojníky z povoláni).

§ 2.

Záboru podléhají majitelé domů s byty uprázdněnými nebo úředním šetřením za volné prohlasitelnými hlavně v případech s fingovaným obsazením bytů nebo jeho bezdůvodným přeměněním v místnosti jinaké než obytné podstaty; dále majitelé bytů, jež svojí prostorou podle volného uváženi úředního budou zjištěny jako potřebu majitele zvláštním způsobem převyšující nebo jež byly již zcela neb z části během posledních tří let dány v podnájem.

§ 3.

Posádkové velitelství každého prvního v měsíci ohlásí úředně potřebu bytů pro vojenské gážisty (seznamem trvale posádce přidělených gážistů nemajících vůbec nebo vyhovujících bytů) příslušnému politickému úřadu I. instance, který se postará o vhodnou publikaci požadovaných bytů v místě posádky.

§ 4.

V místech, kde potřeba bytů pro vojenské gážisty byla vyhlášena, jsou všichni, kdož hodlají pronajmouti byt nebo jakoukoliv jinou místnost, povinni předem, to oznámiti ke schválení politickému úřadu I. instance a udati jméno, zaměstnání, dosavadní bydliště (byt) nájemce (podnájemce), nájemné jež požaduje, den, kdy najímaný předmět má nájemci býti odevzdán.

K učiněnému oznámení musí politický úřad I. instance zaujmouti do 7 dnů (ode dne presentace spisu) stanovisko. Neučiní-li tak, jest pokládati smlouvu nájemní za schválenou. - Oznámení jsou prosta kolku.

§ 5.

Šetření v § 2 označená koná politický úřad I. instance za přibrání zástupců obce, posádkového velitelství, event. i zástupce organisovaných majitelů domů a bytů. Rozhodnutí činí politický úřad I, instance sám, opíraje výpočet objektivních znaků svého volného uvážení o ustanovení zákona ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb. z. a n. o zabírání bytů a místností plativší.

V uvedeném smyslu jsou obce povinny při provádění zákona působiti.

§ 6.

O rozhodnutí politického úřadu I. instance, kterým se byt nebo místnost zabírá, buďtež písemně vyrozuměni všichni účastníci. V rozhodnutí jest ponechati lhůtu nejméně 8denní pro vyklizení zabraných místností.

§ 7.

Nedojde-li k dohodě o výši nájemného, jež jest platiti dnem prošlé lhůty k vyklizení, byl-li byt vyklizen jinak dnem skutečného vyklizení, rozhoduje o nájemném (podnájemném) okresní soud místně příslušný v řízeni nesporném.

O náhradě útrat platí obdobná ustanovení civilních řádů soudních. Útraty lze vymáhati soudní exekucí.

Jednáním o náhradu neodkládá se převzetí bytu anebo místností. Proti rozhodnutí okresního soudu není opravných prostředků.

§ 8.

Pro vojenské gážisty platí obdobně ustanovení § 13 zákona ze dne 11. července 1922, č. 225 Sb. zák. a nař.

§ 9.

Zbytné byty ohlásí posádkové velitelství 4 neděle před uprázdněním politickému úřadu I. instance. Vojenský gážista není. oprávněn o své vůli smlouvu nájemní vypověděti.

Výměnu bytu i vzdání se bytu jest povinen prováděti prostřednictvím posádkového velitelství i politického úřadu I. instance.

§ 10.

Proti rozhodnutí politického úřadu I. instance se rekurs nepřipouští. O všech právních nárocích majetkových, které vzejdou výkonem tohoto záboru, rozhodují řádné soudy. Pro výpověď smlouvy nájemní (podnájemní) se strany majitele domu (bytu) jsou platny všeobecné předpisy zavedené zákonodárstvím o ochraně nájemníků.

§ 11.

Přestupky tohoto zákona a opatření vydaných podle něho trestají se politickým úřadem I. stolice a tam, kde je státní policejní úřad, tímto úřadem, peněžitou pokutou do 5.000 Kč nebo vězením do 6 neděl.

§ 12.

Zákon vstoupí v platnost 10. dne po svém vyhlášení. Provésti jej přísluší ministrům sociální péče, vnitra, národní obrany, spravedlnosti, financí a veřejných prací.

Důvodová zpráva.

Jest všeobecně známo, že vojenská správa trpí přímo katastrofálně tím, že její orgánové na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nemají snesitelných a k sebeprimitivnějšímu obývání způsobilých bytů. S hlediska sociálního je ovšem nejvýš trapný osud těch vojenských gážistů, kteří ve zmíněné oblasti bytovou krisí jsou postiženi.

Tento stav působí trvalé škody. Služební výkonnost a energie postižených, jich zájem pro službu upadá, vnitřní morální disposice až tříletým trapným ubytováním sužovaných klesají do té míry, že jsou vážné obavy o spolehlivost, připravenost a vojenskou úroveň celých jednotek, vedených důstojníky a poddůstojníky a domácnostmi následkem bytové krise rozvrácenými. Tím přirozeně klesá kázeň a pořádek, ba vyskytly se zjevy poukazující na přímou demoralisaci, plynoucí z nemožnosti slušného bydlení, nehledě ani k častým případům rozvracovaného života rodinného k závadám etickým, k onemocněním a škodám individuelním a osobním.

Stát trpí tím dvojnásob. Přes všechny oběti nemůže dosáhnouti jinak věcně získatelné úrovně vojska, na druhé straně veliké výdaje vojenské jsou neproduktivní, když pro ryze vnější bytovou krisi nedosahuje se jimi přece žádoucích výsledků.

Vojenská správa vyčerpala všechny po ruce jsoucí prostředky, ale bytovou krisi svých gážistů řešila v mezích normálních zákonných ustanovení. Úspěch se nedostavil ani v míře jen zdaleka uspokojující. Nutno tedy sáhnouti k přechodné úpravě výminečné, která ovšem ani rozsahem, ani obsahem není

tak pronikavá, jako bylo bytové výminečné zákonodárství v prvých třech letech republiky.

Ministerstvo národní obrany usilovalo zvláště o to, aby v rámci vlastního stavebního rozpočtu mohlo prováděti stavby obytných domů a do rozpočtu. na rok 1923 zařadilo k tomu cíli obnos Kč 50,000.000-, jichž schválení ovšem není dosud zajištěno. Vedle toho nebylo opomenuto žádné příležitosti, aby vojenským gážistům zabezpečena byla účast na bytech osazovaných státní správou cele nebo určitým procentem:

Než, ani kdyby v příštím období tuto naznačené sanace pokračovaly daleko příznivěji než dosud, nebude působnost navrhovaného zákona učiněna illusorní.

Předloha jest do značné míry - pokud její speciálnost a pak skutečnost, že zabírá podstatně menší okruh stran zákonem přímo interesovaných, - to připouští - postavena na zásady zákona o zabírání bytů obcemi z 30. října 1919, č. 592 Sb. zák. a nař., a umožňuje pružnější řízení podmíněné ostatně i tím, že praktických případů bude mnohem méně ne při řešení bytové krise v roce 1919.

Platnost zákona č. 225 Sb. zák. a nař. ex 1922 pro vojenské gážisty se výslovně zachovává.

V zájmu naléhavé nutnosti, krajně nepříznivou situací bytovou vojenských gážistů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi shora odůvodněné, navrhuje se zkrácené projednání podle § 55. jednacího řádu. Předloha budiž přikázána výboru brannému a ústavně-právnímu.

V Praze dne 24. října 1922.

Špatný,

dr. Patejdl, Hummelhans, špaček, Bradáč, Myslivec, Laube, dr. Vrbenský, Pechmanová, Sladký, Draxl, Hrušovský, Pelikán, Koudelka, Trnobranský, dr. Bartošek, Landová-Štychová, Netolický, Prášek, Zeminová, dr. Uhlíř, Sajdl.