Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o státní podpoře starobní,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

§ 1.

Příslušníci Československé republiky mají nárok na starobní podporu z prostředků veřejných podle následujících ustanovení.

§ 2.

Státní podpora přísluší:

1. ženám od dokončeného 60, roku života,

2. mužům

a) od dokončeného 60. roku života v případě trvalé nezpůsobilosti k výdělku po dobu jejího trvání,

b) od dokončeného 65. roku života i bez této nezpůsobilostí.

§ 3.

Nároku na starobní podporu nemají osoby:

1. jejichž úhrnný roční důchod převyšuje, pokud žijí v obcích s více než 7000 obyvateli Kč 6000.-, a, pokud žijí v obcích s menším počtem obyvatel Kč 4800.-,

2. jejichž movitý a nemovitý majetek má, pokud žijí v obcích s více než 7000 obyvateli, čistou kapitálovou hodnotu převyšující Kč 24,000.- a pokud žijí v obcích s menším počtem obyvatel, čistou kapitálovou hodnotu převyšující Kč 18.000.-,

3. jež si nezpůsobilost k výdělku přivodili úmyslně nebo při spáchání zločinu trestním soudem zjištěného,

4. jež postoupily svůj majetek neb svůj důchod beznáročně osobám třetím neb se svého majetku jinak zbavily, či je bez nutné potřeby zmenšily v úmyslu, získati tím nárok na starobní podporu,

5. jež dříve než nabyly nároku na starobní podporu, trvale ze zvyku opomíjely vykapávati práci, která odpovídala jejich schopnostem a daným příležitostem a byla nezbytná v zájmu existence jejich vlastní i jejích rodinných příslušníků.

§ 4.

Úhrnným ročním důchodem ve smyslu § 3. bodu 1. rozumí se veškeré příjmy na penězích neb v naturaliích, jichž určitá osoba během jednoho roku požívá.

Patří sem tudíž zejména: příjem pracovní, peněžité dávky sociálního pojištění i s přídavky, pravidelné dávky a podpory z prostředků veřejných (vyživovací příspěvky, požitky válečných poškozenců, chudinská podpora atd.),

pravidelné příjmy od osob třetích, ať již jsou poskytovány z určitého právního důvodu čí nikoliv (úroky z případného kapitálu neb cenných papírů, výměnek, požitky z titulu vyživovacího nároku vůči manželi neb dětem, podpory od příbuzných, zaopatřovací platy se strany zaměstnavatelů a pod.), nájemní hodnota bytu ve vlastním domě, hodnota spotřebovaných prostředků vlastního hospodářství neb vlastní živnosti atd.

Naturální požitky započítávají se podle cen, jež stanoví politické úřady I. stolice ve smyslu § 7a nemocenského zákona; nejsou-li pro určité druhy naturálních požitků ceny takto stanoveny, započítávají se podle průměrných místních cen.

§ 5.

Čistou kapitálovou hodnotou majetku ve smyslu 3. bodu 2. rozumí se hodnota majetku po srážce dluhů na něm váznoucích. Nutné šatstvo a nutné zařízení bytu se do kapitálové hodnoty majetku nezapočítávají.

§ 6.

1. Má-li osoba ku starobní podpoře oprávněná manželku (družku) žijící s ní ve společné domácnosti, nemá tato vlastního nároku na starobní podporu, i když by jí jinak příslušel. Její úhrnný roční důchod připočítává se k důchodu hlavy domácnosti. Výše úhrnného ročního důchodu, při níž je podle 3. bodu 1. nárok na starobní podporu vyloučen, zvyšuje se však v tomto případě o Kč 3000.- v obcích s více než 7000 obyvateli a o Kč 2.000.- v obcích s menším počtem obyvatel.

2. Má-li k starobní podpoře oprávněný nezaopatřené dětí do 16 let, žijících s ním ve společné domácnosti, zvyšuje se obnos úhrnného ročního důchodu podle § 3. bodu 1., neb podle odstavce 1. tohoto paragrafu, za každé dítě o Kč 1.000.- v obcích s více než 7000 obyvateli a o Kč 500.- v obcích ostatních s tím, že celková výše ročního důchodu oprávněné osoby i jejích rodinných příslušníků nesmí v žádném případě převyšovati v obcích s více než 7000 obyvateli obnos Kč 12.000.- a v obcích ostatních Kč 8.300.- ročně.

3. Osiřelí vnukové do 16 let, jejíchž výživu oprávněný obstarává ze svých prostředků, platí za dětí ve smyslu tohoto paragrafu.

§ 7.

1. Má-li osoba k nároku na starobní podporu oprávněná majetek (§ 3. bod 2.), snižuje se úhrnný roční důchod, stanovený v 3. bodu 1. a v § 6. za každých Kč 1.000.- čisté kapitálové hodnoty majetku o Kč 250.-, leda, že by majetek pozůstával v hodnotě domu, jejž oprávněný obývá a který žádného důchodu nenese, v kterémžto případě se úhrnný roční důchod stanovený v 3. bodu 1. a v § 6. snižuje za každých Kč 1.000.- čisté kapitálové hodnoty domu o pouhých Kč 100.-.

2. Majetek manželky (družky) a dětí oprávněného, žijících s ním ve společné domácnosti, se připočítává k majetku hlavy domácností.

§ 8.

1. Starobní podpora poskytuje se pouze k žádosti oprávněné osoby nebo jejího zástupce.

2. Žádost za starobní podporu dlužno podati u obecního úřadu řádného bydliště oprávněného buď písemně či protokolárně a doložiti doklady nárok na podporu osvědčujícími.

3. Za řádné bydliště se považuje obec, v níž se oprávněný nezdržuje pouze přechodně, nýbrž kde se usídlí v úmyslu, zůstati tam delší dobu neb trvale.

§ 9.

1. Stáří žadatele budiž osvědčeno výtahem z matriky, nezpůsobilost k výdělku vysvědčením obvodového lékaře, u osob podléhajících nemocenskému pojištěni pak vysvědčením lékaře pokladničního.

2. U důchodů budiž přesně udána jejich roční výše a veškeré prameny, z nichž plynou, a udání tato potvrzena místem, jež důchod vyplácí.

3. Výši čisté kapitálové hodnoty majetku dlužno prokázati předložením odhadu soudního znalce.

4. Útraty spojené s opatřením lékařského vysvědčení podle odstavce 1. a provedením odhadu podle odstavce 3. budou oprávněnému v případě přiznání starobní podpory nahraženy.

§ 10.

1. O žádostech rozhodují zvláštní komise pro přiznávání starobní podpory, zřízené pří okresních správách politických a čítající 7 členů.

2. Členy komise pro přiznávání starobní podpory jsou: přednosta okresní správy politické nebo politický úředník jím jmenovaný jako předseda, zástupce berní správy, zástupce okresního výboru a dále čtyři zástupci obyvatelstva, jež povolá přednosta zemské, správy politické z řad dělníků a zřízenců k návrhu okresní nemocenské pokladny (2) a z řad maloživnostníků a malorolníků k návrhu okresního výboru (2).

§ 11.

1. Komise pro přiznávání starobní podpory provede před rozhodnutím o žádosti šetření o hospodářských poměrech a případně též o zdravotním stavu žadatele pomocí obecních, politických, berních a jiných úřadů, jakož i odborných lékařských znalců. Může též žádati, aby se žadatel dostavil před ní osobně; nedostavení se žadatele neb jeho zmocněnce není však na závadu projednání žádostí. Komise může konečně vyslýchati svědky a odborné znalce a vzíti je jakož i žadatele do přísahy.

2. Komise je povinna, přihlížeti pří svém rozhodování k neanonymním udání osob třetích.

§ 12.

Nepravdivá udání, jež žadatel učiní ať písemně (§ 8 a 9) či ústně (§ 11) za účelem podvodného dosažení podpory, trestají se vězením od 1-6 měsíců.

§ 13.

1. Rozhodnutí komise doručí se žadateli výměrem.

2. Proti rozhodnutí možno podati stížnost do 60 dnů ode dne doručení k odvolací komisi pro starobní podporu, jež se zřídí u zemských správ politických v Praze, v Brně a v Opavě a pří ministerstvu pro Slovensko v Bratislavě a sestává z přednosty zemské správy politické (na Slovensku z ministerstva pro Slovensko) neb politického úředníka jím jmenovaného jako předsedy, ze zástupců zemského finančního úřadu a zemského výboru a ze 4 dalších členů, jež jmenuje ministr sociální péče z řad dělníků a zřízenců (2) a z řad maloživnostníků a malorolníků (2).

3. Právo stížnosti do rozhodnutí komise pro přiznávání starobní podpory přísluší také zástupci berní správy v této komisi.

4. Rozhodnutí odvolací komise pro starobní podporu je konečným. Nerozhodne-li odvolací komise o stížnosti zástupce berní správy do 2 měsíců ode dne jejího podání, považuje se stížnost za zamítnutou.

§ 14.

1. Žádost za starobní podporu, jež byla pravoplatně zamítnuta, nemůže býti vznesena znovu před uplynutím jednoho roku ode dne podání leda, že by okolnosti nárok žadatelův odůvodňující se podstatně změnily.

2. O rozkladech proti pravoplatným rozhodnutím komise pro přiznávání starobní podpory, pokud obsahují nové skutečnosti a důkazy, budiž znovu jednáno a rozhodováno.

§ 15.

1. Komise podle tohoto zákona zřízené jsou veřejnými úřady, jež podléhají ministerstvu sociální péče. Usnášejí se prostou většinou hlasů. K platností usnesení je zapotřebí, aby byla mimo předsedu přítomna alespoň polovice členů.

2. Občanští členové komisí vykonávají svůj úřad jako úřad čestný; hotové výlohy, ušlou mzdu v to počítaje, jest jím však hraditi.

§ 16.

1. Přizná-li komise starobní podporu, vyměří ji v takové výši, aby úhrnný roční důchod oprávněné osoby a případných jejich rodinných příslušníků dosáhl spolu s podporou obnosů v § 3, bodu 1, v § 6 a v § 7 uvedených.

2. Starobní podpora vyplácená z prostředků státních nesmí však,

1. jde-li o oprávněnou osobu, činiti ročně více než Kč 2400.-,

2. má-li oprávněný manželku (družku), ročně více než Kč 3.600.- a

3. má-li dětí, převyšovati obnosy v bodu 1., případně hodu 2. uvedené ročně o Kč 300.- za každé dítě, nejvýše však obnos Kč 4.800.-.

3. Případný zbytek starobní podpory, jímž se úhrnný roční důchod oprávněné osoby a případných jejích rodinných příslušníků doplňuje na obnosy v odstavci 1. stanovené, vyplácí se na účet domovské obce oprávněného. Z obnosů takto vynaložených hradí obcím koncem každého raku země dvě pětiny.

§ 17.

1. Dojde-li komise pro přiznávání starobní podpory k názoru, že přiznáním peněžité podpory ve smyslu 16 by nebylo dosaženo účelu, jejž tento zákon sleduje, může rozhodnouti, že žadateli má býti na místě starobní podpory poskytnuto zaopatření v určitém, pro něj vhodném ústavu (útulku pro invalidy neb starce, v chudobinci a pod.). Ústav takový má pak nárok na úhradu útrat se zaopatřením spojených až do výše starobní podpory, která v daném případě měla býti oprávněnému přiznána.

Část starobní podpory, vypadající podle § 5 na manželku (družku) a dětí, vyplácí se těmto rodinným příslušníkům po dobu umístění hlavy domácnosti v ústavu přímo.

2. Do rozhodnutí komise ve smyslu odstavce 1. může oprávněný podati stížnost k odvolací komisi pro starobní podporu, která rozhodne s konečnou platnosti.

3. Nepodrobí-li se oprávněný pravoplatnému rozhodnutí komise, může mu býti starobní podpora snížena až o polovinu.

§ 18.

1. Je-li zde obava, že by oprávněný starobní podpory zneužil, může okresní soud jeho řádného bydliště k návrhu jeho manželky, (družky) neb zákonných orgánů pro péči o mládež po provedeném nesporném řízení naříditi, že přiznaná starobní podpora má býti až do opačného rozhodnutí vyplácena osobě jiné, než které přísluší.

2. Starobní podpora může po rozhodnutí soudu býti poukazována též obcí, jež poskytuje osobě k starobní podpoře oprávněné přiměřené chudinské zaopatření.

3. Rozhodnutí soudu je v obou zde uvedených případech konečné.

§ 19.

1. Požitek starobní podpory počíná 1. dnem onoho měsíce, v němž příznivě vyřízená žádost byla podána.

2. Starobní podporu vyplácí k poukazu komise jí přiznavší obecní úřad řádného bydliště oprávněné osoby ve lhůtách poloměsíčních, splatných 1. a 16. každého měsíce předem. Je povinen doručiti ji oprávněnému do bytu.

3. Obnosy vyplácené zarovnávají se na 10 hal. tím způsobem, že částky až do 5 hal. zůstávají nepovšimnuty a že vyšší částky čítají se za 10 hal.

§ 20.

1. Podporovaný jest povinen oznámiti prostřednictvím obecního úřadu komisi pro přiznávání starobní podpory neprodleně každou změnu ve svém zdravotním stavu neb ve svých hospodářských poměrech, která by měla vliv na přiznání a výší starobní podpory.

2. Vědomé zamlčování okolností r odstavci 1, uvedených se trestá vězením až do 6 týdnů.

§ 21.

Komise pro přiznávání starobní podpory je kdykoli oprávněna, a v době jednoho roku alespoň jedenkráte též povinna podrobiti z úřední mocí novému zkoumání podmínky, jež vedly k přiznání starobní podpory a její výše. Obecní, politické, berní a jiné úřady jsou povinny, podporovati jí v tom.

Dojde-li komise na základě tohoto zkoumání k názoru, že podmínky, za nichž starobní podpora byla dosud vyplácena, se značně změnily, vydá usnesení, jímž se starobní podpora buď přiměřeně snižuje, nebo vůbec zastavuje. Před vydáním takového usnesení je však komise povinna, slyšeti oprávněného.

Usnesení nabývá účinnosti prvním dnem měsíce po doručení jeho následujícího. Proti němu je možná stížnost k odvolací komisi pro starobní podporu, která rozhodne s konečnou platností. Stížnost nemá odkládacího účinku.

§ 22.

1. Pokud někdo vybíral starobní podporu neoprávněně, jest povinen ji vrátiti.

2. Kdo vědomě neoprávněně vybírá starobní podporu, bude vedle povinností vrátiti obnosy neprávem přijaté potrestán vězením do 3 měsíců, nepodléhá-li jednáni jeho podle trestních zákonů trestu přísnějšímu.

§ 23.

Za zvýšení starobní podpory musí oprávněný zvláště žádati a prokázati okolností zvýšení odůvodňující. O řízení platí obdobně ustanovení § 11.

§ 24.

Výplata starobní podpory se staví:

1. pokud osoba oprávněná k požitku odpykává si trest na svobodě delší 14 dnů, při čemž se však část podpory vypadávající na členy rodiny má poukázati těmto rodinným příslušníkům;

2. pokud osoba oprávněná k pažitku zdržuje se mimo hranice Československé republiky, při čemž ustanovení bodu 1. ohledně rodinných příslušníků zdržujících se v tuzemsku platí obdobně;

3. pokud se oprávněný, mimo případ zmíněný v § 17, nalézá v zaopatření v některém ústavu veřejném; ustanovení bodu 1. ohledně rodinných příslušníků platí i zde obdobně;

4. pokud se oprávněná osoba trvale zdržuje v cizině. V tamto případě může býti, jsou-li zde zvláštní ohleduplné okolnosti, z rozhodnutí komise pro přiznávání starobní podpory odbyta dvojnásobnou výší roční starobní podpory.

§ 25.

1. Nárok na starobní podporu nepřechází na dědice ani tehdy, když již byl uplatněn, Zažádá-li však v tamto případě manželka (družka) zemřelého za podporu, přísluší jí tato, pakliže bude přiznána, od 1. dne měsíce, v němž zemřelý její manžel (druh) svou žádost podal.

2. Na starobní podporu nelze vésti exekuci a nelze jí postihnouti zajišťovací opatřením.

3. Nárok na starobní podporu nelže zciziti třetí osobě postupem, zastavením neb jiným právním jednáním; jednání taková jsou právně bezúčinná.

Článek II.

§ 26.

1. Poskytoval-li kdo, nejsa k tomu právně zavázán, až do předložení osnovy tohoto zákona poslanecké sněmovně, osobě, která by podle tohoto měla nárok na starobní podporu, nějaký důchod neb nějakou jinou pravidelnou peněžní či naturální dávku neb podporu, je povinen, poskytovati jí tuto dávku v neztenčené míře nadále.

2. Snížiti neb zastaviti takovou dávku může poskytovatel jen se soudním svolením, prokáže-li, že hospodářské jeho poměry se zhoršily tou měrou, že činí další vyplácení dávka v dosavadní výši, případně vůbec, nemožným.

3. Svolení ke snížení neb zastavení dávky dává okresní soud bydliště poskytovatele, když byl dříve provedl šetření o hospodářských jeho poměrech slyšel příjemce dávky.

4. Proti příslušnému usnesení přísluší poskytovateli i příjemci dávku stížnost ke krajskému soudu, jehož rozhodnutí jest konečné.

Článek III.

§ 27.

1. Starobní podpora podle tohoto zákona nemá právních následků podpory chudinské. Je osvobozena od veškerých daní a přirážek.

2. Veškeré písemnictví související s řízením podle tohoto zákona (jako podání, protokoly, přílohy, stvrzenky a pod.) jsou prosty kalků, poplatkům a poštovného.

Článek IV.

§ 28.

Zákonem mohou býti obnosy uvedené v § 3 bodu 1. a 2., § 6 a § 7 úměrně cenám životních potřeb přiměřeně sníženy neb zvýšeny; může se tak státi zejména, dojde-li ke snížení neb ke zvýšení daně prostého existenčního minima.

Článek V.

§ 29.

Zákon tento nabývá účinností dnem 1. ledna 1923.

§ 30.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Pracující třída těžce nese, že starý požadavek sociálně-politický o všeobecném povinném pojištění námezdních dělníků, maloživnostníků a malorolníků, který byl nesčetněkrát proklamován, jejž politické strany mají ve svém programu a jehož splnění všechny vlády Československé republiky slibovaly, dosud není uskutečněn odklad jeho provedení pokud se jedná o osoby přestárlé, které do sociálního pojištění nebudou pojaty, poněvadž překročily 60. rok věku svého, prý je zaviněn rozsáhlostí látky a organisačními obtížemi. Z toho problému však nejnaléhavější je zaopatření starců a stařen, o něž ve formě Vládní pense je postarána v Australii, Anglii, důchodem starobním v Německu a vzorným zaopatřením osob starých v sovětském Rusku, je nejen nutno, nýbrž také možno rozřešiti. Při tom nutno dbáti zásady, že ženám starým podle sociálního pojištění přináleží důchod starobní o 5 let dříve než mužům. Veřejné orgány, stát, země a obec mají mravní povinnost hraditi výlohy spojené s jich zaopatřením. Nelze čekati až na žádané projednáni celá osnovy sociálně-pojišťovací, poněvadž tisíce nuzných a stářím vysílených předčasně hynou a je nutno opatřiti stejně všechny osoby, které pro svůj vysoký věk nebudou moci vyplniti čekací dobu, jež bude podmínkou nároku na důchod starobní. Národní shromáždění republiky Československé tuto okolnost uznala přiznáním 130 milionů Kč k podpoře starých, nemajetných a k práci uzpůsobilých osob. Výlohy, spojené s vyměřením starobních podpor, splatných od 1. ledna 1923 buďtež hrazeny 1. zvláštním fondem (dosud 130 milionů Kč), 2. sociální přirážkou k osobní dani z příjmů, na příjmy ročně z obnosu nad 30.000 Kč vyměřenou, 3. snížením počtu aktivního vojska s použitím úspory tím v rozpočtu vzniklé k účelu vyjádřenému tímto návrhem.

Žádáme, aby návrh tento byl postoupen výboru iniciativnímu, sociálně-politickému a rozpočtovému k naléhavému projednání.

V Praze dne 21. září 1922.

Bubník, Toužil, Kučera, Blažek, Warmbrunn,

Merta, Malá, Mikulíček, Kunst, Nagy, dr. Šmeral, Haken, Rouček, Skalák, Houser, Burian, Kreibich, Tausik, Svetlik, Darula, Koutný.