POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.
|
I. volební období. |
5. zasedání. |
3801.
Odpovědi:
I. vlády na interp. posl. Zierhuta a druhů ve věci obecních voleb (tisk 3683),
II. min. vnitra na interp. posl. dra Lodgmana druhů o nezákonném postupu politických správních úřadů při ustanovování místních jmen (tisk 3561/XVII),
III. min. spravedlnosti na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o konfiskační praxi chebského státního zastupitelstva, zvláště proti časopisu ťEgerer KreisblattŤ (tisk 3781/XXXIII),
IV. min. financí na interp. posl. dra E. Feyerfeila a druhů o přehmatech celního úřadu v Nové Bystřici proti jazykovému zákonu a jiných přehmatech (tisk 3670/II),
V. vlády na interp. posl. Modráčka a druhů o udělování remunerací a výpomocí, dále o jmenování kancelářských úředníků ve státním pozemkovém úřadě (tisk 3740/II),
VI. min. nár. obrany na interp. posl. Svetlika a soudr. v příčině beznáhradného vyvlastnění pozemků malých rolníků na stavbu vojenských baráků v Ružomberku (tisk 3561/VI),
VII. vlády na interp. posl. Františka Housera a soudr. o konfiskacích časopisu ťRudé PrávoŤ (tisk 3561/VIII),
VIII. min. vnitra a spravedlnosti na interp. poslance dra Theodora Bartoška a spol, i libovůli tiskové praxe v Praze (tisk 3561/II),
IX. min. vnitra na interp. posl. Toužila a sondr. o konfiskaci knihy s názvem ťA světlo svítí do temnoty...Ť (tisk 3690/XVII),
X. vlády na interp. posl. L. Kučery a soudr. o protizákonných poměrech v samosprávě (tisk 3519/XIX),
XI. vlády na interp. posl. dra Schollicha a druhů o nuceném pensionování německých učitelů (tisk 3561/XII),
XII. min. veřejného zdravot. a těl. výchovy na interp. posl. dra Kafky a druhů o neudržitelných poměrech v pražské všeobecné nemocnici (tisk 3561/III),
XIII. min. financí na interp. posl. dra Lodgmana a druhů, že prý byly uzavřeny bankovní účty bankovních úředníků (tisk 3561/XV),
XIV. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Hanreicha, dra Schollicha, Schälzkyho a druhů o českých zápisech do pozemkové knihy (tisk 3700/X),
XV. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Hellera a druhů, proč se nesvolává okresní školní výbor pro školní okres dubský (tisk 3467),
XVI. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Keibla a druhů o udílení mimořádných subvencí českým soudcům v německém jazykovém úterní (tisk 3700/III),
XVII. min. průmyslu, obchodu a živností na interp. posl. Wenzela a druhů o vydání nařízení, jímž se zavádí pro ty, kdo mají učně, povinná zkouška mistrovská (tisk 3610/XII),
XVIII. min. financí na interp. posl. dra Raddy a druhů o nezákonitém postupu při vydávání cestovních pasů (tisk 3610/II),
XIX. min. vnitra na interp. posl. Schweichharta, Čermaka a druhů, že politická expositura v České Kamenici omezuje stěhování (tisk 3610/XVII),
XX. min. vnitra a spravedlností na interp. posl. inž. Junga a druhů o postupu úřadů ve věcech týkajících se sčítání lidu (tisk 3550/II),
XXI. min. vnitra na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o samovolném odstranění uličních tabulek v Trutnově správcem tamější okresní správy politické (tisk 3610/X),
XXII. ruin. vnitra na interp. posl. dra Schollicha a druhů o neoprávněném rozpuštění spolku ťDeutschmährischer VolksbundŤ v Hlučíně (tisk 3781/VIII),
XXIII. min. financí na interp. posl. dra Keibla a druhů o zkracováni německých zaměstnanců pohraniční finanční stráže (tisk 3690/X),
XXIV. min. národní obrany na interp. posl. dra E. Fyerfeila a druhů o zavedení pozdravu ťNa zdarŤ ve vojsku (tisk 3781/XXXVI),
XXV. min. vnitra na interp. posl. dra Brunara a druhů o netaktním chováni politických úřadů vůči starostovi z Cukmantlu ve Slezsku (tisk 3690/VI),
XXVI. min. vnitra na interp. posl. dra Brunara a druhů o pojmenování města Cukmantlu ve Slezsku (tisk 3610/XVIII),
XXVII. min. vnitra na interp. posl. dra Schollicha a soudr. o spolku ťDeutsche Bezirksstelle für Kinderschutz und Jugendfürsorge in HultschinŤ (tisk 3670/XVIII).
XXVIII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Buřívala a spol, o zařadění telegrafních dělmistrů do hodnostních tříd úřednických na základě zákona ze 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n. (tisk 3690/XV).
I./3801 (původní znění).
Odpověď
vlády
na Interpelaci poslance Zierhuta a druhů
ve věci obecních voleb (tisk 3683).
Tvrzení interpelace, že vláda vydala výnos ukládající úřadům politickým, aby rozpustily dosavadní obecní zastupitelstva a aby bez vypsání obecních voleb dosadily ode dne 27. června 1922 jako dne, kdy se měly prý vypsati nové volby v obcích, správní komise, spočívá na mylné informaci, neboť vláda žádného takového výnosu nevydala. Je tudíž interpelace tato, pokud se týká domnělého výnosu, bezpředmětnou.
Pokud se pak v interpelaci žádá, aby vláda úřadům politickým nařídila, aby rozepsaly volby do obecních zastupitelstev hned, jak uplyne volební období dosavadních obecních zastupitelstev, neopomene vláda tak učiniti, jakmile toto volební období prodloužené zákonem ze dne 14. července 1922, č. 253 Sb. z. a n., uplyne.
V Praze dne 31. srpna 1922.
Náměstek předsedy vlády:
Udržal, v. r.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
II./3801 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na Interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů
u nezákonném postupu politických správních úřadů při ustanovování místních jmen (tisk 3561/XVII).
Četné obce s německou anebo převážně německou obecní správou zdráhají se poříditi nové obecní tabulky předepsané zákonem ze dne 14. dubna 1920, č. 266 Sb. z. a n. a vládním nařízením ze dne 25. srpna 1921, č. 324 Sb. z. a n., vymlouvajíce se na to, že nebyla dosud úřední jména obcí a osad ustanovena a že nebyl ještě vydán seznam úředních názvů míst, o kterém se řečený zákon zmiňuje. Toto stanovisko obcí, jež také interpelace béře za svoje, jest nesprávno. Podle §u 11 citovaného zákona mají místní tabulky obsahovati úřední jméno obce (osady). Zákon nepraví, že to má býti příští úřední jméno, které ustanoví ministr vnitra podle tohoto zákona, anebo to jméno, které bude uvedeno v příštím úředním seznamu míst a v nové matrice. Dosavadní platné úřední názvy nebyly zmíněným zákonem zrušeny, nýbrž jím byly toliko dány povšechné předpisy o budoucí úpravě místního názvosloví, ale konkrétní názvy platí dosud, pokud jednotlivé z nich nebyly zvláštními výnosy ministerstva vnitra změněny. Zmíněný zákon upravil ve třech oddílech tři různé materie: I, oddíl obsahuje ustanovení o názvech měst, obcí a osad, II. oddíl n pojmenováni ulic a veřejných míst a III. oddíl o označování měst, obcí a osad místními tabulkami a číslování domů. Ustanovení o místních tabulkách, které vyplňují oddíl III. zákona, není v žádné závislostí od ustanovení oddílu I. Interpelace snaží se závislost takovou konstruovati, avšak neprávem. Povinnost obcí opatřiti tabulky není podmíněna tím, že ministerstvo vnitra vykoná revisi dosavadních platných názvů a že vydá na základě revise té nový úřední seznam a založí matriku, o níž jedná I. oddíl zákona.
Rozhodnutí bývalého rakouského správního soudu, které cituje interpelace (Budwinski č. 5852 ex 1908) týkalo se otázky charakteru obce, zda jest městem, městysem nebo pouhou osadou a upřelo v tom směru údaji obsaženému v Seznamu míst úplnou autenticitu. Pokud jde o autenticitu jmen jest správné tolik, že seznamy ty nebyly jediným pramenem pro posouzení platnosti a původnosti jména a že v případě sporu bylo nutno zkoumati prameny jiné, starší, zejména zevrubný popis rozdělení země z r. 1854. Ale seznamy ty vystihují nejúplněji v té době platny právní stav. Změny povolené po roce 1913 obsaženy jsou v zemském zákoníku a změny povolené po roce 1918 ve Sbírce zákonů a nařízení.
Postup okresních politických správ, že poukazují obce na dosud platné úřední názvy obsažené tou dobou nejúplněji ve zmíněném Seznamu míst, neodporuje nikterak zákonu o názvech měst, obcí a osad a nemám proto důvodu, abych okresním politickým úřadům rozkázal něco jiného:
V Praze dne 31. srpna 1922.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
III./3801 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance inž. Kalliny a druhů
o konfiskační praxi chebského státního zastupitelstva, zvláště proti časopisu ťEgerer-KreisblattŤ (tisk 3781/XXXIII).
Konaným šetřením zjistil jsem, že číslo 99 časopisu ťEgerer KreisblattŤ bylo zabaveno pouze pro jednu větu článku ťUnser ZielŤ. Věta tato, jež v interpelaci není ostatně správně citována, zakládá skutkovou podstatu zločinu podle §u 58 lit. c) tr. z., a bylo zabavení krajským soudem v Chebu nálezem ze 17. prosince 1921, č. j. Pr. 133/21 potvrzeno. Opravných prostředků proti tomuto soudnímu nálezu použito nebylo.
V čísle prvém téhož časopisu z 5. ledna 1922 byla zabavena v interpelaci uvedená část článku ťDie weltgeschichtliche Sendung des TschechenvolkesŤ na základě §u 24 tisk. zák. a bylo zabavení toto nálezem krajského soudu v Chebu ze 7. ledna 1922 č. j. Pr. 1122 potvrzeno. Uvedená část článku obsahovala totiž doslovné znění některých míst z brožurky dra F. Joklíka ťJak se odrakoušťujemeŤ, zabavených nálezem trestního jako tiskového soudu v Praze z 15. září 1921, č. j. Pr. I. 229/21. Státní zástupce v Chebu navrhl též stíhání odpovědného redaktora, tiskaře a pisatele článku pro trestný čin podle §u 24 tisk. zákona. O tom, že uvedená místa brožurky dra Joklíka byla zabavena, nabyl státní zástupce v Chebu vědomosti, jak z uveřejněného nálezu trestního zemského soudu v Praze v ťÚředním listěŤ ze dne 22. září 1922, tak i na podkladě telefonického dotazu u policejního ředitelství v Praze.
Jest sice pravda, že uvedená místa brožurky dra F. Joklíka byla mezi tím interpelací poslanec Skaláka a soudruhů ze 17. listopadu 1921, č. V/3190 imunisována, o tom však státní zástupce v Chebu ani krajský soud v Chebu vědomosti neměl, a nebylo to též státnímu zástupci při jeho telefonickém dotazu u policejního ředitelství v Praze oznámeno. Kdyby list byl interpelaci poslance Skaláka citoval, nebyla by se konfiskace stala.
Stíhání redaktora, tiskaře, jakož i pisatele zabaveného článku bylo však zastaveno, poněvadž článek byl již před tím imunisován.
Nelze tvrditi, že by v praxi chebského státního zastupitelství bylo možno spatřovati neslýchané a demokratické republiky nedůstojné rdoušení německého národního tisku a práci na promyšleném a soustavném jeho zničení.
V Praze dne 4. září 1922.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
IV./3801 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra E. Feyerfeila a druhů
o přehmatech celního úřadu v Nové Bystřici proti jazykovému zákonu a jiných přehmatech (tisk 3670/II).
Přeměna jednojazyčných označení u vedlejšího celního úřadu v Nové Bystřici na označení dvojjazyčná byla v měsíci červenci t. r. dokončena.
Celní doklady se vydávají stranám zatím v úředním jazyku s dvojjazyčným razítkem na tiskopisu českém nebo německém. Postup tento neodporuje ustanovením §§ 1, 2 a 8 jazykového zákona ze dne 29. února 1920, čís. 122 Sb. z. a n.
Pokud jde o stížnost do odbavování cyklistů, dlužno především podotknouti, že cesta přes Fichtavu není kratší o 2-3 hodiny, nýbrž toliko o 1 kilometr. Nicméně činím opatření, aby byl ve smyslu platných předpisů povolován přestup jízdními koly i po této silnici, pokud to bude slučitelno s místními poměru.
O případech Jany Deutschové v Rottalu a Terezie Lukasové v Nové Bystřici se dostalo pánům interpelantům zcela zkreslených informací. Přísným vyšetřováním vyšlo na jevo, že finanční orgány se nedopustily žádného porušení úřední povinnosti. Deutschová byla pozastavena pro podloudnou dopravu másla a uzeného masa pod šatem; od trestního řízeni bylo okresním finančním ředitelstvím v Čes. Budějovicích upuštěno. Nikdo u celního úřadu netvrdil, že smějí živnostníci v pohraničním okresu zpracovávati jen proclené suroviny. Dozorce Koníček, jehož úřední postup byl zcela správný, nejednal v bytě švadleny Lukasové nikterak hrubě, což tato sama protokolárně stvrdila. Koníček jest pro svoji klidnou povahu a zdvořilost u národnostně nepředpojatého obecenstva okolí oblíben.
V Praze dne 14. září 1922.
Ministr financí:
Aug. Novák, v. r.
V./3801.
Odpověď
vlády na interpelaci poslance Modráčka a druhů
o udělování remunerací a výpomocí, dále o jmenování kancelářských úředníků ve Státním pozemkovém úřadě (tisk 3740/II).
Presidium Státního pozemkového úřadu řídí se při udělování mimořádných odměn (remunerací) zásadou, že jen těm zaměstnancům, kteří vykonali pro úřad mimořádné práce, má se dostati mimořádné odměny, jejíž výše určena jest namáhavostí, důležitostí a rozsahem vykonané práce a spojených s tím mimořádných obětí.
Těmito zásadami řídilo se presidium Státního pozemkového úřadu i při rozdílení remunerací za prvé pololetí r. 1922.
Neodpovídá skutečnosti tvrzení interpelace, že z úředníků referentů toliko zcela nepatrný počet dostal remuneraci.
Naopak mimořádné odměny dostalo se všem úředníkům referentům, kteří byli jako zvlášť pilní navrženi presidiu přednosty jednotlivých odborů.
Také tvrzeni v interpelaci zmíněné, že odměny vyplacené referentům byly nepoměrně nízké u srovnání s úředníky nevykonávajícími zodpovědnou službu (kancelářskými) spočívá na nedostatečné informovanosti interpelujících, jak plyne z těchto vývodů:
V interpelaci příkladem uváděný případ týče se dvou starých emerit. advokátů a jednoho rady zemského soudu ve výslužbě, kteří pro nedostatek dorostu právnického přijati byli za smluvní konceptní úředníky Státního pozemkového úřadu.
Zmínění tři věkem pokročilí úředníci (jdeť o osoby 70, 69 a 67 let staré), kteří přijali zaměstnání u Státního pozemkového úřadu za roční odměnu 16.800 Kč, resp. 20.400 Kč, aby svůj příjem tímto způsobem zvýšili, nemohli bráti účast na remuneracích tou měrou jako ostatní úředníci-referenti, neboť nelze od nich žádati, aby se věnovali svému zaměstnání s takovou intensitu, jako nevyčerpané dosud síly mladší a aby pracovali kromě toho i mimo hodiny úřední.
Aby nebyl dán podnět k nespokojenosti mezi referenty ostatními, od nichž žádána jest větší intensita, práce i služba v hodinách mimoúředních a kteří odkázáni jsou jen na plat ze svého úřadu, nemohlo presidium Státního pozemkového úřadu stanoviti remuneraci zmíněným třem osobám, majícím již své požitky odpočinkové, v téže výši jako jiným referentům.
Naproti tomu za účelem přirovnání postavení tři kancelářští úředníci jsou státní zaměstnanci, vykazující služební dobu 28, resp. 26 a 14 let; přidělení jako vedoucí presidiální kanceláři. Jmenovaní obdrželi na remuneracích Kč 1200, resp. 1000 Kč a 700 Kč v uznání za obzvláštní a mimořádnou píli a svědomitost, s jakou se věnovali přikázanému úkolu, ježto pracovali každodenně i odpoledne velmi často do 8. hodiny večerní.
Pokud se týče tvrzení, že u některých zaměstnanců podřadné služby doplněna byla remunerace výpomocemi až na 3.600 Kč, dlužno odmítnouti toto tvrzení jako nesprávné. Výpomoce povolují se k zvláštní žádosti jen na průkaz, že jsou zde důvody k povolení vyžadované. Okolnost, že někdo nemocí, úmrtím v rodině, neb jiným nezaviněným způsobem upadl v tíseň, z které se mu vypomáhá mimoř. výpomocí, nemá vlivu na udělení remunerace, která jest odměnou za konanou práci a naopak nemůže povolená výpomoc býti považována za doplněk remunerace.
Presidium Státního pozemkového úřadu jest ochotno v případě potřeby a na požádání předložiti podrobný výkaz odměn za první pololetí 1922.
K odstavci 2. týkajícímu se přijímání a povyšování úředníků Státního pozemkového úřadu se uvádí, že při přijímání úředníků požadován jest průkaz předběžného vzdělání pro tu kterou skupinu úřednickou dosavadními zákony a nařízeními předepsaného. U Státního pozemkového úřadu není úředníků se vzděláním nižším než předepsaným. Při povyšování a návrzích na jmenování dodržovány jsou přesně zákonné lhůty postupové a směrnice vydané pro jmenování ministerskou radou.
Pokud se týče kancelářských úředníků v poslední době do IX. hodn. třídy povýšených, podotýká presidium Státního pozemkového úřadu, že v roce 1922 jmenován byl kancelářským adjunktem kancelářský oficiál František Klaban, který jest 34 roky stár a má celkové započitatelné službu 16 let 6 měsíců a mimo toho pořadím předcházející kancelářský oficiál Jiří Hruška, 33letý, jenž absolvoval zemědělský odbor na vysoké škole technické v Praze, má titul inženýra a jen pro zranění ve válce utrpěné nemůže býti používán jako technický odborník.
Jest věcí samozřejmou, že nemůže kancelářský úředník, třeba s delší dobou služební, avšak do služeb Státního pozemkového úřadu později přijatý a tam z kancelářského pomocníka nebo kancelářského oficianta úředníkem pragmatikálním jmenovaný, zařaděn býti ve statu jinak, než na místo příslušející jemu dle platných předpisů.
Totéž platí analogicky i o kategoriích ostatních, a nelna tudíž mluviti o nesrovnalostech při jmenování a povyšování úředníků Státního pozemkového úřadu, při čemž ovšem dlužno připomenouti, že nastaly v zařaděni úředníků náhodné nesrovnalosti následkem různých dob v počátku nastoupení služby u Státního pozemkového úřadu.
V Praze dne 23. září 1922.
Náměstek předsedy vlády:
Udržal, v. r.
VI./3801.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Svetlika a soudr.
v příčině beznáhradného vyvlastnění po zemků malých rolníků na stavbu vojenských baráků v Ružomberku (tisk 3561/VI).
O odškodnění majitelů pozemků, na nichž stojí vojenské baráky v Ružomberku, jedná se již delší dobu. Konečné řešení naráží však na různé překážky. Jednak, ač pozemky ty byly zabrány již v r. 1914, nebylo bývalou rakousko-uherskou vojenskou správou stanoveno zákonité odškodné resp. nájemné, jednak majitelé sami žádají od československé vojenské správy přemrštěné odškodné. Toto nelze jim ovšem dáti již vzhledem k peněžním prostředkům vojenské správy, které nejsou vysoké a jichž nutno co nejekonomičtěji a nejsvědomitěji využíti.
Bylo proto nařízeno odškodné stanoviti šetřením ve smyslu §u 33 zákona o válečných úkonech. Šetření bylo již zahájeno.
Po předložení příslušných protokolů a podáni návrhů příslušnou župní a zemskou komisí, rozhodne o výši odškodného meziministerská komise.
V Praze dne 29. srpna 1922.
Ministr národní obrany:
Udržal, v. r.
VII./3801.
Odpověď
vlády na interpelaci poslance Front: housera a soudruhů
o konfiskacích časopisu ťRudé PrávoŤ (tisk 3561/VIZI).
Veškeré konfiskace periodických časopisů ťRudé PrávoŤ a ťRudé Právo-VečerníkŤ, jež v interpelaci jsou doslovně uvedeny, nařízeny byly státním zastupitelstvím v Praze z toho důvodu, že v jednotlivých článcích Případně jich částech, jak jsou v interpelaci uvedeny, spatřovalo skutkovou podstatu trestných činů stíhaných z úřední moci a mělo za to, že veřejný zájem konfiskaci ospravedlňuje.
Konfiskace byly zemským trestním soudem v Praze jako Tiskovým soudem vesměs potvrzeny a námitky proti soudním nálezům, jichž bylo ve dvou případech použito (ťRudé PrávoŤ č. 67 a 95), docílily toliko v jednom případě částečného úspěchu.
Je to případ zabavení č. 95 ťRudého PrávaŤ pro článek v interpelaci uvedený, v němž státní zastupitelství shledávalo skutkovou podstatu přečinů podle § 300 tr. z. a článek IV. zákona ze 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863. Zemský trestní jako tiskový soud v Praze nálezem ze 26. dubna 1922, Pr. I. 114/22 zabavení potvrdil, avšak vyhověl nálezem z 22. května 1922, Pr. II. 114122 námitkám zodpovědného redaktora a zabavení částečně zrušil. Vrchní zemský soud v Praze potvrdil však ke stížnosti státního zastupitelství nálezem ze 4. července 1922, D 484122 též zabavení další části článku a ponechal v platnosti pouze zrušení zabavení místa ťPoselství sociálního..... až... Semenovi a Japoncům.Ť
V ostatních případech nebylo užito opravných prostředků.
Z uvedeného patrno, že nejde o nějakou persekuční - konfiskační praxi a není proto důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 25. září 1922.
Předseda vlády:
Dr. E. Beneš, v. r.
Ministr spravedlností:
Dr. Dolanský, v. r.
VIII./3801.
Odpověď
ministra vnitra a spravedlnosti
na interpelaci poslance dra Theodora Bartoška a spol.
o libovůli tiskové praxe v Praze (tisk 3561/II).
Interpelace vytýká státnímu zastupitelství v Praze jednak konfiskaci plakátu ťSvětec temnaŤ vydaného k přednášce ťVolné myšlenky československéŤ pořádané dne 11. května, jednak bavení č. 20 periodického časopisu ťVolná myšlenkaŤ ze dne 14. května 1922.
Pokud jde o plakát v interpelaci uvedený, nařídilo státní zastupitelství v Praze jeho zabavení, ježto ve vyobrazení, jež jest v interpelaci otištěno, jakož i v nadpisu ťSvětec temnaŤ, dále pak ve slovech ťPražané...... až Temna habsbursko-římskéhoŤ spatřovalo skutkovou podstatu přečinu podle §u 303 tr. z.
Návrhu státního zastupitelství, aby zemský soud trestní v Praze jako soud tiskový nařízenou konfiskaci potvrdil, vyhověl soud nálezem z 6. května 1922 č. Pr. I. 129/22.
Proti tomuto rozhodnutí podal zástupce ťVolné myšlenkyŤ námitky, o nichž soud rozhodl nálezem z 29. května 1922, č. j. Pr. II. 129/22, kterým částečně námitkám vyhověl, zrušiv konfiskaci ohledně místa ťPražané....Ť až ťTemna habsbursko-římskéhoŤ naproti tomu ponechal zabavení ohledně prvého místa v platnosti.
K stížnosti státního zastupitelstva do zrušující části a zástupce ťVolné myšlenkyŤ do potvrzující části nálezu právě uvedeného rozhodl vrchní zemský soud nálezem ze dne 4. července 1922 č. D 483/22, kterým ponechal nález zemského soudu trestního v Praze z 29. května 1922 netknutým a jak stížnost státního zastupitelství v Praze, tak i zástupce ťVolné myšlenkyŤ zamítl.
Podobně měla se věc se zabavením periodického časopisu ťVolné myšlenkyŤ, takže pokud jde o místa otištěná v plakátu, možno odkázati k tomu, co o konfiskaci plakátu bylo právě uvedeno. Vedle těchto míst zabavilo státní zastupitelství v Praze v uvedeném časopisu ťVolná myšlenkaŤ místa v interpelaci citovaná a sice v článku ťpádná moc světsk፠slova ťJe to v pravdě...Ť až ťvláda TemnaŤ a část básně J. S. Machar ťRomance o králi Václavu IV.Ť od slov ťa že má arcibiskup...Ť až ťté dobré české dušeŤ podle §u 303 tr. z.
Rovněž toto zabavení potvrdil soud nálezem z 14. května 1922, č. j. Pr. I. 139/22, který k námitkám zástupce ťVolné myšlenkyŤ změnil rozhodnutím z 12. června 1922, č. Pr. 139122, jímž ponechal v platnosti zabavené části básně J. S. Machara, jak shora byla citována - naproti tomu změnil zabavení místa: ťJe to v pravdě.... až.. vládu Temna.Ť
Vrchní zemský soud rozhodnutím ze dne 4. července 1922, č. j. D 482/22 - ponechal nález zemského soudu trestního z 12. června 1922 netknutým.
Pokud tedy interpelace zabývá se zabavením vyobrazení a slov ťSvětec temnaŤ, jakož i části básně J. S. Machara, nemá ministerstvo spravedlnosti příčiny k nějakému opatření, ježto zabavení bylo soudem potvrzeno, takže nemůže býti státním zastupitelstvem v Praze vytýkána libovůle, pro niž bylo by volati zodpovědného úředníka státního zastupitelství k zodpovědnosti.
Nějaké libovůle nelze spatřovati však ani v zabavení zbývajících míst, která soudem uznána byla za nezávadná. Z okolnosti, že soud návrhu státního zastupitelství v Praze na potvrzení konfiskace těchto míst vyhověl a teprve k námitkám zástupce ťVolné myšlenkyŤ zabavení těchto míst zrušil, nepochybně na jevo jde, že řešení otázky, zda v těchto místech jest dána skutková podstata §u 303 tr. z., nebylo tak snadným, aby kladné zodpovědění její a zabavení míst bylo možno pokládati za akt libovůle. Rozhodnutí o zabavení, jak z povahy tiskové služby vyplývá, musí se státi bezodkladně, takže úředníku přehlídku tisku vykonávajícímu není možno uvážiti předem veškeré námitky, jež by bylo možno proti zamýšlenému rozhodnutí jeho uplatňovati. Je-li tudíž řešení otázky, zda v určitém projevu veřejného tisku jest dán trestný čin, jak v tomto případě pochybné, pak nelze vytýkati státnímu zastupitelstvu v Praze, že zaujalo stanovisko, které pak soudem bylo změněno.
Libovůli neb zvůli nelze spatřovati také v tom, že policejní ředitelství v Praze odepřelo dáti povolení k vylepení plakátu zvoucího ku přednášce ťVolné myšlenkyŤ, který byl státním zastupitelstvím v Praze censurován a shledán nezávadným.
Dle §u 23 tiskového zákona vyžaduje se k vyvěšení neb plakátování tiskopisů zvláštního povolení bezpečnostního úřadu, který jest oprávněn povolení toto odepříti, má-li za to, že by vyvěšením neb plakátováním tiskopisů byl porušen neb ohrožen veřejný klid a řád.
Posouditi, zda obsah vyhlášeného tiskopisu jest s to porušiti veřejný klid a řád, jest věcí volného uvážení bezpečnostního řádu.
Jestliže tudíž policejní ředitelství v Praze nedalo s hlediska péče o veřejný klid a řád povolení vyvěsiti i pozměněné plakáty zvoucí ke svrchu zmíněné přednášce, nelze v opatření tomto, ku kterému policejní ředitelství bylo dle platných předpisů zásadně oprávněno, spatřovati libovůli.
Dotyčný výměr policejního ředitelství byl k stížnosti firmy V: Palášek a František Kraus společně s ťVolnou myšlenkou čsl.Ť v Praze podané zrušen zemskou správou politickou v Praze a vyvěšení plakátu zvoucího ku přednášce shora uvedené rozhodnutím zemské správy politické v Praze ze dne 13. července t. r. povoleno.
Není tedy příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 26. září 1922.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
Ministr spravedlností:
Dr. Dolanský, v. r.
IX./3801.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Toužila a soudruhů
o konfiskaci knihy s názvem ťA světlo svítí do temnotyŤ (tisk 3690/XVII).
Divadelní podnikatel Stanislav Langer předložil dno 13. května t. r. policejnímu ředitelství v Praze v rukopise hru ťA světlo svítí do temnotyŤ, drama o 5 dějstvích, jež napsal Lev Nik. Tolstoj a přeložil Ferd. R. Kaňkovský, žádaje za uděleni povolení ku provozování této hry. Proti připuštění hry ku provozování jakožto celku nemělo policejní ředitelství námitek, shledalo však v interpelaci uvedená místa hry za nevhodná ku provozování.
Pozvalo tudíž podle ustanovení instrukce k divadelnímu řádu podnikatele Stanislava Langra k úřadu, aby sdělil, souhlasí-li s vynecháním uvedených závadných míst anebo zda žádá, aby věc byla předložena censurnímu sboru divadelnímu k rozhodnutí.
V zastoupení Langerově dostavil se k úřadu jeho tajemník, který po vysvětleni mu daném písemně prohlásil, že souhlasí s vynecháním těchto míst při provozování hry.
Nejde tedy ani o konfiskaci knihy, ani o jednostranné vykonávání divadelní censury, která neměla vůbec příležitost o přípustnosti se vysloviti, poněvadž divadelní podnikatel sám po vysvětlení jeho zástupci daném dobrovolně vynechal místa, která se zdála policejnímu ředitelství závadnými.
Postup policejního ředitelství odpovídá ustanovením divadelního řádu, pokud se týče instrukcím k témuž, a je správný. Nemám tudíž příčiny k nějakému opatření v této věci.
V Praze dne 29. září 1922.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
X./3801.
Odpověď
vlády na interpelaci poslance L. Kučery a soudr.
o protizákonných poměrech v samosprávě (tisk 3519/XIX).
Vypsání voleb obecních na Slovensku, v Podkarpatské Rusi, na Valčicku, Vitorazsku, Hlučínsku a Těšínsku bude nařízeno, jakmile veškerá opční prohlášení pro to, či ono státní občanství dojdou definitivního vyřízení tak, že bude zcela jasno, komu státní občanství a tím i právo volební přísluší.
Pokud se týče zřízeni okresních správních komisí, bylo resolucí Národního shromáždění ze dne 7. února 1919 vládě uloženo, aby rozpustila dosavadní okresní zastupitelstva v Čechách a nahradila je okresními správními komisemi. Resoluci této bylo ministerstvem vnitra vyhověno a byly ve vše okresích ustaveny správní komise dle zásad poměrného zastoupení na podkladě výsledků voleb do obcí. Poněvadž jest požadavkem řádné správy, aby ve složení těchto komisí nastala jistá stabilisace, dějí se změny v nich jen potud, pokud v činnosti jejich ve správním ohledu vyskytnou se závady, nebo pokud úmrtím, resignací a pod. většího počtu členů nastane nutnost, aby složení okresní správní komise bylo v tom kterém případě pozměněno - tedy vesměs jen z příčin věcných. Tato nutná doplnění neb změny ve složení okresních správních komisí dějí se dle zásady vyslovené v resoluci poslanecké sněmovny Národního shromáždění ze dne 11. března 1921, jíž byla vláda vyzvána, aby správní komise obcí, okresů a zemí sestavovala podle výsledku posledních voleb, provedených v té které obci, pokud se týče okresu a zemi, na základě všeobecného poměrného volebního práva.
Tvrzení interpelace, že komise tyto složením svým neodpovídají principu demokracie, jest v odporu se skutečností, ježto v komisích těchto zastoupeny jsou dle možnosti veškeré strany, jež při posledních volbách tvořily samostatné volební skupiny.
Se zřetelem na doslov a intenci výše zmíněné resoluce poslanecké sněmovny Národního shromáždění není možno přiznati zastoupení oněm politickým stranám ve správních komisích, jež při volbách do obcí a do poslanecké sněmovny Národního shromáždění nevystupovaly jako samostatné volební skupiny, neboť pro poměr jejich zastoupení v těchto komisích nedostává se vůbec spolehlivého měřítka.
Interpelace neuvádí žádných konkrétních případů, kde by obecní zastupitelstva bezdůvodně byla bývala rozpuštěna. Pokud ministerstvu vnitra známo, byla obecní zastupitelstva povolanými k tomu zemskými správami politickými rozpuštěna jen tam, kde následkem poměrů, jež v těchto sborech nastaly, nevyhovovala více požadavkům řádné správy obecní, tedy také vždy jen z příčin věcných.
Působnost obecních správních komisí omezuje se na dobu nezbytně nutnou, aby řádné provedení voleb mohlo býti zajištěno.
Ministerstvo vnitra neshledává proto potřeby, aby vydalo zemským správám politickým pokyny směřující proti stranicko-politickému rozpouštění obecních zastupitelstev a to tím méně, ježto členům rozpuštěného obecního zastupitelstva jest vždy zůstaveno, aby opatření zemské správy politické dali přezkoušeti v instančním pořadu povolaným k tomu ministerstvem, kteréhož práva bývá také často používáno.
Volby do okresních zastupitelstev dle zásady všeobecného rovného a poměrného práva volebního nelze provésti bez změny zákona o okresních zastupitelstvech, jenž spočívá dosud na zásadě zájmového zastoupení. Ministerstvo vnitra nepokládá se zřetelem na platný zákon o zřízení župních a okresních úřadů za účelno, aby pro přechodnou dobu tato osnova zákona byla podána.
Jmenování vládních komisařů na místo správních komisí děje se jen tam, kde pro nastalé překážky ustavení správní komise dle poměrného zastoupení není možným a to z pravidla s přímo vytčeným úkolem, aby vládní komisař jednal se stranami o obsazení komise dle poměrného zastoupení stran. I v těch případech, kde zřízen na místo komise vládní komisař, dává se mu k ruce poradní sbor, jehož složení odpovídá zásadě poměrného zastoupení a jehož existence jest zárukou, že vládní komisař nejedná bez kontroly.
Ústřední správní komise pro sjednocenou obec pražskou zřízena byla zákony (ze dna 22. prosince 1920, čís. 692 Sb. z. a nař. a ze dne 21. prosince 1921, čís. 475 Sb. z. a nař.).
K jmenování, pokud se týče doplnění zemských zastupitelstev (zemského správního výboru v dechách, zemského výboru na Moravě a zemské správní komise ve Slezsku) byla vláda zmocněna rovněž zákony (ze dne 14. dubna 1920, čís. 331 Sb. z. a nař., ze dne 18. března 1921, čís. 119 Sb. z. a nař., ze dne 27. května 1919, čís. 288 Sb. z. a nař. a ze dne 16. dubna 1919, čís. 212 Sb. z. a nař.). Ve smyslu tohoto zákonného zmocnění byly vládou provedeny změny v těchto zemských zastupitelstvech a bylo při tom dle možnosti přihlíženo k zásadě poměrného zastoupení.
Změny ve složení českého zemského správního výboru byly provedeny z toho důvodu, aby i stranám, které se účastnily jako samostatné skupiny posledních voleb a které dosud v tomto sboru nebyly zastoupeny, dostalo se účasti na řízení zemských záležitostí.
Pokud interpelace domáhá se toho, aby ještě letos vypsány byly volby do obecních zastupitelstev, jež zvolena byla v r. 1919, odkazuje se k ustanovení 1. odst. §u 10 zákona ze dne 14. července 1922, čís. 253 Sb. z. a nař., dle něhož čtyřleté období volební platí i pro ona zastupitelstva, jež byla po prvé zvolena podle zákona ze dne 31. ledna 1919, čís. 75 Sb. z. a nař.
V Praze dne 2. října 1922.
Předseda vlády:
Dr. E. Beneš, v. r.