Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922.

I.

Předložené návrhy jsou odůvodněny fakty, vyplynuvšími z praxe při provádění cit. zákona o opatření strojených hnojiv. Účelem zákona bylo opatřiti za vydatné pomoci státní československému zemědělství dostatek stroj mých hnojiv v době, kdy neurovnané poměry valutární a nesnadný styk obchodní se zahraničím znemožňovaly našemu zemědělství intensivní používání strojených hnojiv, bez nichž nemohly býti zabezpečeny nejdůležitější podmínky pro obrození zemědělské výroby a tím položen levný základ našemu národnímu hospodářství, by toto mohlo obstáti ve světové soutěží.

By účelu zákona bylo lze dosíci, musilo býti pamatováno na to, aby cena strojených hnojiv byla pro zemědělce tak upravena, aby jich mohli používati bez hmotných ztrát.

Z důvodu tohoto ustanoveny byly v § 2 shora citovaného zákona k úhradě nákladů, spojených s opatřením strojených hnojiv, příspěvky z různých pramenů příjmových, k jichž odvádění přidrženi byli ti, u nichž se předpokládá, že jejich výnos půdy následkem stávajících mimořádných poměrů se zvýšil. Mezi jiným stanoveno také, že vlastníci lesů, vinic a zahrad jsou povinni v roce 1921 a 1922 zaplatiti pro fond příspěvek, rovnající se dvojnásobnému ročnímu katastrálnímu čistému výnosu těchto pozemků, při čemž bylo určeno, že příspěvek tento nesmí v žádném případě činiti úhrnem méně než 30,- Kč z každého ha.

Ustanovení tato objevuje se v praxi co odporující zásadě vyjádřené v systému příspěvkovém, na němž konstruován jest shora cit. zákon. Jsou totiž zpravidla nejchudší okresy, zvláště šumavské a krkonošské, rovněž i na Slovensku a Podkarpatské Rusi, které nají do lesního katastru zanesenou dosti značnou plochu, náležející vlastníkům malých usedlostí, porostlou pouze jalovcem, křovinami a pod., z níž výnos jest bud žádný, nebo nepatrný. Jest tudíž pochopitelno, že tito opravdoví chudáci-horalé, kteří vlastní několik desítek korců tak zv. lesa, jsou ustanovením § 10 cit. zákona velmi citelně postiženi, a to nespravedlivě, neboť nelze u nich mluviti o tom, že by výnos lesní půdy, jim vlastnicky náležející, i za dnešních mimořádných poměrů se zvýšil, takže zde není žádného momentu, který by opodstatňoval povinnost jejich přispěti ku zlevnění ceny strojených hnojiv pro ostatní zemědělce, tím spíše ještě, když sami vzhledem k poměrům, v nichž hospodaří, nemohli ani intensivně hospodařiti a hnojiva strojená, na jichž opatření a zlevnění značně přispívali, používati. Vyskytly se případy v horských krajích Pošumaví - na Vimpersku v obci Vyškovicích a i jinde - že tento příspěvek na hnojiva přesahoval až čtyřnásobně obnos veškerého daňového základu obce vzhledem k rozsahu "lesní" půdy - horských strání, lesišť a pasek - a k ustanovení druhého odstavce § 10 cit. zák.

Stejně nespravedlivě postihl cit. zákon i horské obce s malou výměrou mnohdy skoro bezcenných takovýchto obecních "lesů" a proto také nevylučuje ustanovení připojené osnovy zákona lesy obecní.

S ohledem na specielní poměry na Slovensku a Podkarpatské Rusi vloženo ustanovení, vztahující se na tak zv. společné urbární a komposesorátní lesy se stejným vymezením výměry osvobozené.

Předložený návrh zákona má tudíž včel zmírniti toto nespravedlivé, duchu cit. zákona neodpovídající ustanovení § 10 zákona o opatření strojených hnojiv ze dne 22. prosince 1920, č. 683 Sb. z. a n., ve prospěch těchto vlastníků malých lesů, vinic a zahrad.

V Praze dne 27. června 1922.

Zákon

ze dne............................1922,

kterým se mění ustanovení § 10 zák. ze dne 22. prosince 1920, č. 683 Sb. z. a n., o opatření strojených hnojiv v r. 1921.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Odstavec prvý paragrafu 10 zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 683 Sb. z. a n., pozměňuje se takto:

Vlastníci lesů, vinic a zahrad jsou povinni zaplatiti v roce 1921 a 1922 pro fond příspěvek, jehož výše se rovná v každém tomto roce dvojnásobnému ročnímu katastrálnímu čistému výnosu těchto pozemků; od placení tohoto příspěvku pro rok 1922 osvobozeni jsou vlastníci lesů ve výměře do 20 ha, vinic do 5 ha a zahrad vůbec.

Stejné osvobození náleží na Slovensku a v Podkarpatské Rusi též podílníkům společných urbárních a komposesorátních lesů, pokud podíl toho kterého podílníka nepřesahuje spolu s jeho vlastním lesem, viničním a zahradním majetkem 20 ha výměry.

§ 2.

Příspěvek pro fond pro opatření strojených hnojiv zaplacený vlastníky lesů, vinic a zahrad (§ 10 zák. ze dne 21. prosince 1920, čís. 683) již na rok 1922 převede se na daňovém kontu těchto majitelů jim k dobru.

§ 3.

Fond pro opatření umělých hnojiv zřízený podle zákona ze dne 22. prosince 1920, čí. 683 Sb. z. a n., předloží po ukončení své likvidace Národnímu shromáždění nejdéle do 31. března 1923 své konečné vyúčtování.

§ 4.

Zákon tento působí zpětně od 1. ledna 1922. Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr zemědělství, financí a obchodu.

II.

Rozpočtový výbor projednal znění návrhu dle usnesení výboru zemědělského a schválil toto usnesené znění beze změny. Po stránce státních financí bylo zdůrazněno, že příslušné příjmy dle navrženého zákona stačí krýti veškeré závazky, takže zatížení státní pokladny nevznikne. Příslušné úlevy drobným vrstvám poplatným dávkou dle nového znění proti původnímu znění zákona uznány situaci doby odpovídajícími. Též výbor rozpočtový vítá usnesení o době, do kdy likvidace provedena býti má. Pro rozdělení přebytků zůstávají v platnosti ustanovení v původním zákoně.

V Praze dne 27. června 1922.