Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922.

I.

Zákon ze dne 21. prosince 1921, čís. 495 Sb. z. a n., kterým na rok 1922 povoleny byly učitelstvu národních škol mimořádné a nouzové výpomoci o 20-30% nižší než zaměstnancům státním, vyvolal na veřejnosti živé hnutí a snahy, aby obnovena byla opět v celém rozsahu úplná parita požitková učitelstva s úřednictvem ve smyslu t. zv. zákona paritního ze dne 23. května 1919, čís. 274 Sb. z. a n. při provádění zákona prosincového ukázalo se skutečně, že snížení mimořádných nouzových výpomocí učitelstva bylo značně nerovnoměrné a někde způsobilo křivdu.

Na druhé straně ukázalo se však po tříleté praxi, že ani zákon t. zv. paritní, namnoze nezachoval všude a ve všem zásadu naprosté rovnosti požitkové mezi státními zaměstnanci a učitelstvem a poskytl učitelstvu výhod, kterých státní zaměstnanci nemají.

Vládní návrh předložený nyní, má v obou směrech provésti nápravu:

a) ruší jednak v čl. XIII. § 2 zákona z 21. prosince 1919, čís. 495 Sb. z. a n., a přiznává tedy učitelstvu opět mimořádné a nouzové výpomoci nezkráceně stejně se zaměstnanci státními;

b) na druhé straně provádí revisi t. zv. zákona paritního a některých jiných zákonů o právních svazcích učitelstva tak, aby dosaženo bylo opravdu skutečné parity učitelstva s úřednictvem co do požitků i co do výkonnosti, t. j. ruší všechny větší výhody učitelstva, kterých úřednictvo státní nemá a které označuji se obyčejně slovem "nadparity".

Je všeobecně známo, že tyto nadparity učitelstva vyvolaly v úřednictvu státním velikou nespokojenost a bouřlivé hnutí, aby i úřednictvu byly nad výhody tyto přiznány - bez zřetele na to, je-li to při dnešní hospodářské situaci státu i zemí možné a proveditelné.

Učitelstvo ovšem staví se proti vládnímu návrhu a snaží se zachovati všude stav věcí, který byl před 1. lednem 1922, srovnává vládní návrh a jeho finanční efekt pro učitele se stavem věcí před účinností prosincového zákona a tím arci dospívá k výsledkům negativním. Avšak takovéto bilancování není správné. Vládní návrh a jeho finanční účinky pro učitele lze správně srovnávati toliko s číslicemi, vyplývajícími ze zákona prosincového a tu ovšem dospíváme k výsledkem pro učitelstvo příznivým, neboť z důvodové zprávy je patrno, že se ze 120,000.000 Kč, které učitelstvu odňaty byly v prosinci 1921, vrátiti má úhrnem 93 mil. Kč, t. j. 77 1/2%.

Učitelstvo národních škol po léta se snažilo, aby platově postaveno bylo na roveň úřednictvu. Musí si uvědomiti, že tím musí na sebe vzíti také některé méně příjemné důsledky parity, které vyplývají ze služební pragmatiky úřednické, a že nemůže žádati, aby mu zachovány byly výhody ze staršího systému zákonů zemských a j., které de facto jsou nadparitou proti úřednictvu.

V podrobnostech jeví se obsah vládního návrhu takto:

Článek I., sestávající z 10 paragrafů, provádí revisi paritního zákona. Nehledě k některým menším věcem, o nichž bude možno blíže hovořiti v rozpravě podrobné, týká se tato revise zejména požitků učitelstva škol občanských vůbec a mimo to učitel zvláštních předmětů: náboženství, ručních prací a vedlejších učitelů.

Učitelé literní škol občanských měli dosud de facto požitky rovné s kategorií B úřednictva. Avšak už paritní zákon sám byl si vědom toho, že učitelé tito nemají předběžného vzdělání služební pragmatikou pro kategorii B předepsaného a nevřadil je tedy výslovně do kategorie B, nýbrž jen jaksi oklikou a nepřímo zkrácením postupových lhůt (§ 6 předposlední odst. zákona paritního.)

Vládní návrh řadí učitele tyto do kategorie C, kam dle předběžného vzdělání náleží, ale přiznává jim o 3 léta zrychlený postup proti učitelům škol obecných, t. j. celkem o 2 léta volnější postup než kategorii B. Z tabulky I. vládního návrhu je patrno, že podle vládního návrhu získal by učitel občanské školy za 35 let služby proti prosincovému zákonu 69.428 K, ztratil by proti stavu před prosincem, t. j. proti kategorii B, 26.800 K = 2.9% požitků skupiny B.

Podobně řeší se otázka učitelek ručních prací na školách občanských (§ 6), jímž se přiznává od 13. roka služby zrychlený postup v kategorii D o 2 léta. Učitelka taková získá proti prosincovému zákonu za 35 let 41.892 K, ztratí proti stavu před prosincem proti kategorii C 10.620 K, = 1.73%.

Výkonnost učitelů náboženství, učitelek ženských ručních prací a vedlejších učitelů se zvyšuje tak, že plný plat náleží jim teprve při 21 hodinách týdně (dosud měli 16, ba také jen 13 hodin). Ve smyslu tom odstupňována je také odměna neplně zaměstnaných ostřejší stupnicí percentuální než dosud a učiněno opatření pro přepočítávání let při přestupu z neplného zaměstnání do plného. Vedlejší učitelé (zvl. učitelé jazyků) mají budoucně nabývati definitivy jen v místech, kde je zaručeno, že vyučování jejich je trvale potřebou školy a při plném zaměstnání. Jinak mají býti ustanovováni jen za odměnu.

Článek II. upravuje naturální požitky učitelstva. Jde o to, aby tam, kde učitel užívá ještě pozemků školních, oceněn byl tento naturální požitek dnešní skutečnou cenou a odečten od požitků peněžitých. Dosud se odčítá jen cena stanovená kdysi v letech 70. minulého století, tedy cena dnes naprosto nepřiměřená.

Článek IV. upravuje nově jednotně odměny a cestné světských učitelů a duchovních ze správy duchovní za vyučování náboženství, ježto dosavadní zákonné odměny 1.80 K za hodinu a 20-30 h za km cesty jsou nepoměrné dnešní hodnotě peněz.

Hlava II. upravuje míru povinnosti učitelské. Normální učebná povinnost činiti má ve škole občanské 24, na obecné 28 hodin týdně, do ní čítá se povinnost učiti předmětům nepovinným. Mimo to se ukládá dále učiti ještě do 4 hod. týdně při různých typech škol a kursů pokračovacích, po případě spolupůsobiti při práci lidovýchovné (knihovní, kursy, přednášky a t. p.). Není pochyby, že se tím výkonnost učitelstva má zvětšiti. Ale toto zvětšení povinnosti motivováno je zásadou, že učitel má býti za stejný plat pokud lze stejně zaměstnán jako státní úředník. Se zřetelem na zvláštní povahu práce učitelské nedosahuje však normál týdenních hodin normálu úřednického.

Hlava III., upravuje výpomocné zastupování míst učitelských. Výpomocní učitelé povolaní jen ke krátkodobé substituci za jiné učitele (nemocné, na dovolené) nemají nabývati automaticky definitivy. Tím má býti dosaženo zejména toho, aby učitelé tito nevyhýbali se službě na venkově, kde je mnohdy katastrofální nedostatek učitelstva a neuspokojovali se po léta výpomocnou službou - byť přerušovanou - ve velkých městech, kde si chtí vyseděti postavení definitivní.

V článku IX. upraveny jsou zvláště také odměny nekvalifikovaných učitelů, kteří za dané situace chtěj nechtěj musí býti ustanovováni při nedostatku kvalifikovaných sil na mnohých školách (Slovensko!).

Hlava IV. provádí revisi zákona č. 470 ex 1919 o požitcích učitelů-vojínů, kterýžto zákon obsahoval obrovskou nadparitu proti úřednictvu státnímu. Ke službě nezpůsobilí učitelé vojíni a vdovy a sirotci po nich brali až dosud aktivní platy automaticky zvyšované a nesměli býti pensionováni. Nyní mají býti dáni do výslužby, ovšem s největší výhodou, t. j. připočtením 10 let služebních.

Hlava V. zrušuje především § 2 zákona č. 495/21 a upravuje pro přechodnou dobu požitky jednotlivých učitelů tak, aby jednak nebyli zkráceni pro případ odchodu do pense, jednak pod výměru aktivních požitků dle zákona č. 495/21. Navrhuje se zlepšení od 1. června 1922.

Jinak odkazuji k podrobné zprávě důvodové návrhu vládního, jakož i k rozpravě podrobné, kde bude možno blíže osvětliti jednotlivá ustanovení návrhu.

V celku lze říci, že návrh provádí úplnou reparaci zákona prosincového a vrací učitelstvo na zásadu parity s úřednictvem. Provádí však paritu opravdu důsledně a tím přirozeně ubírá učitelstvu tam, kde mělo nadparitu.

Význam zákona pro učitelstvo vynikne nejlépe tím, že mu vrací v celku na 93 mil. Kč ročně, je tedy proti stavu dnešnímu pro učitelstvo přes všechny námitky, které se proti jednotlivým ustanovením činí, výhodou, které nelze podceňovati.

Při jednání kulturního výboru změněna v hlavě II., čl. V., poslední věta 1. odst. takto: Učitelky na obecných školách dívčích mají zpravidla vyučovati též ručním prácím ženským.

V Praze dne 24. června 1922.

Výbor sociálně-politický připojil se ve schůzi své dne 24. června 1922 ku znění osnovy zákona, jak schválena byla výborem kulturním.

V Praze dne 24. června 1922.

III.

Rozpočtový výbor připojil se ve své schůzi dne 24. června 1922 k usnesení výboru kulturního a sociálně-politického a přičiňuje k jejich zprávě jenom některé doplňky, důležité právě s hlediska úhradového.

Tak při §u 5, odst. 1. nutno vytknouti, že není nikterak úmyslem slučováním jednotlivých tříd stlačiti učitelům náboženství jejich nynější počet vyučovacích hodin pod 21 a pozbaviti jich tak části dosavadního služného. Naopak jest v praksi hleděti k tomu, aby dosažení minimálního počtu hodin všude bylo usnadněno. Byli-li na př. někde dosud dva katecheti, jeden pro obecné a občanské školy chlapecké a druhý dívčí, majíce po 16 vyučovacích hodinách, může nyní jeden býti ustanoven na obě školy občanské a jeden obecnou, kdežto vyučování náboženství na druhé škole obecné mohou převzíti duchovní s duchovní správy, uvolněného pak katechetu možno případně ustanoviti jinde, rovněž aspoň s minimem vyučovacích hodin.

Také odst. 3. tohoto § 5 neruší práv dosud nabytých. Pokud totiž katechetům ustanoveným v Čechách před 15. červnem 1919 přísluší nárok na započítání celých čtyř let, nemění se ničeho na tomto nároku, takže nynější ustanovení o započítání dvou let platí jenom pro případy ostatní.

K článku IV., odst. 1., nutno připomenouti, že odměna stanovená za každou vyučovací hodinu vztahuje se na vyučování ve všech třídách a ruší se tedy dosavadní normy, podle nichž bylo až dosud duchovní správě vyučovati ve třech třídách bezplatně.

V Praze dne 24. června 1922.

Zákon

ze dne.....................................................1922,

jímž se mění některé zákony o služebních poměrech učitelstva veřejných škol obecných a občanských.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

HLAVA I.

O služebních požitcích učitelstva.

Článek I.

Zákon ze dne 23. května 1919, čís. 274 b. z. a n., se pozměňuje takto:

§ 1.

§ 7 citovaného zákona se zrušuje a nahrazuje se takto:

Předpisy o tom, kdy postup státních úředníků do vyšších požitků nastane a kdy jest vyloučen nebo odložen, vztahují se obdobně na učitele.

Tím ruší se zároveň § 5 odst. 3 citovaného zákona.

§ 2.

§ 6 předposlední odstavec citovaného zákona se zrušuje a nahrazuje se takto:

Učitelé, kteří mimo zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné mají ještě odbornou zkoušku způsobilosti pro školy občanské, jsou rovněž zařaděni do skupiny C časového postupu. Jsou-li však ustanoveni na školu občanskou definitivně nebo zatímně, připočtou se jim pro doba jejich působení na škole občanské ke dni; jímž skutečně počnou působiti na této škole, tři roky pro postup do vyšších stupňů služného a pro postup časový.

Ztráví-li učitel na občanské škole tři roky v nejvyšším stupni platovém hodnostní třídy dosažitelné časovým postupem, obdrží osobní do výslužného započitatelný přídavek ročních 800 Kč, po dalších třech letech zvýší se tento přídavek na ročních 1500 Kč.

Přestoupí-li učitel ze školy občanské na školu obecnou, byv na ni dosazen definitivně nebo zatímně, vyměří se mu od prvního dne měsíce následujícího po tomto přestupu služební požitky tak, jako by byl od počátku své služební doby působil na škole obecné. Tím se mění § 4, odst. 4. citovaného zákona.

§ 3.

§ 9 citovaného zákona se ruší a nahrazuje se takto:

Ředitelé škol (správcové škol, řídící učitelé a ředitelé škol občanských) mají nárok na přídavky činovní (funkční) do výslužného vpočitatelné. Základní přídavek činovní řídících učitelů a správců škol obecných činí 200 Kč a ředitelů škol občanských 300 Kč ročně; tento základní přídavek se zvyšuje o 50 Kč ročně za každou třídu af postupnou nebo pobočnou, z níž se ta která škola nebo školy témuž řediteli nebo řídícímu učiteli podřízené skládají, s tím omezením, že největší přídavek činovní může činiti pro řídící učitele a správce škol obecných 500 Kč a pro ředitele škol občanských 700 Kč ročně. Celoroční expositury počítají se pro vyměřování přídavků činovních za postupné třídy.

Nároky ředitelů a správců škol na naturální byt nebo na příbytečné podle zemských zákonů zůstávají nedotčeny, avšak příslušná částka zákonitého příbytečného nebo odhadní cena naturálního bytu, určená podle místních poměrů odečte se od požitků peněžitých.

§ 4.

§ 10, odst. 4., § 13, odst. 1., § 14, poslední odstavec, a § 30, odst. 2. citovaného zákona se zrušují.

§ 5.

Nárok zvláštních učitelů náboženství na plné požitky učitelů literních podle § 17, odst. 1. a 2. citovaného zákona, počne se teprve tehdy, mají-li, byvše definitivně nebo zatímně školskými úřady ustanoveni, řádné výměry hodin nejméně 21 hodin týdně.

§ 17, odst. 3. citovaného zákona mění se tak, že do šesti týdenních hodin vyučovacích bude odměna činiti 25%, od 7-12 hodin 50%, od 13-16 hodin 75% a od 17-20 hodin 90% příjmů učitelů literních v souřadném postavení.

Zvláštním učitelům náboženství, kteří po zkoušce dospělosti na škole střední konali studia bohoslovecká, připočtou se ke služební době, rozhodné pro postup do vyšších stupňů služného a pro postup časový, jakož i ke služební době, rozhodné pro nárok na pensijní zaopatření i pro výměru odpočivného, dvě léta.

§ 6.

§§ 18 a 19 citovaného zákona se zrušují a nahrazují takto:

Učitelky ženských ručních prací (domácích nauk) s vysvědčením způsobilosti, ustanovené definitivně nebo zatímně na školách obecných, a vylučující nejméně 21 hodin týdně, mají nárok na plné požitky státních úředníků skupiny D, a to ve službě počáteční na požitky čekatelů na místa úřednická a po uplynutí čekatelské doby na požitky úředníků.

Učitelky ženských ručních prací (domácích nauk) s vysvědčením způsobilosti pro školy občanské jsou rovněž zařaděny do skupiny D časového postupu. Vyučují-li na školách občanských nebo na školách občanských i obecných zároveň nejméně 21 hodin týdně, započtou se jim dva roky pro postup do vyšších stupňů služného a pro postup časový ke dni, jímž počaly na škole občanské vyučovati, nejdříve však počátkem 13. roku služebního.

Vyučuje-li později učitelka ženských prací ručních (domácích nauk) pouze na škole obecné; vyměří se jí služební požitky tak, jako by byla od počátku své služební doby působila na škole obecné, a to počínajíc prvním dnem měsíce následujícího po dni, kdy přestala vyučovati na škole občanské.

Učitelky ženských ručních prací (domácích nauk) s vysvědčením způsobilosti, mající na školách obecných nebo občanských řádné povinnosti učebné méně než 21 hodin týdně, mají nárok na odměnu, která při učebné povinnosti do šesti hodin týdně činí 25%, od 7-12 hodin týdně 50%, od 13-16 hodin týdně 75% a od 17-20 hodin týdně 90% plných požitků zmíněných v odstavci nebo 2.

§ 7.

§§ 22 a 23 citovaného zákona se zrušují a nahrazují takto:

Vedlejší učitelé s vysvědčením způsobilosti vyučovati nepovinným předmětům ustanovují se podle potřeby na obecných nebo občanských školách tolika za odměnu bez jakéhokoliv nároku na definitivní ustanovení. Odměna jejich rovná se zásadně požitkům státních úředníků skupiny D, jak co do lhůt doby čekatelské (služby počáteční) a lhůt časového postupu do vyšších stupňů platových, tak co do výměry požitků.

Je-li řádná výměra hodin vedlejšího učitele nejméně 21 hodin týdně, má nárok na požitky plné, při výměře do šesti hodin týdně na 25%, od 7-12 hodin na 50%, od 13-10 hodin na 75% a od 17-20 hodin týdně na 90% těchto požitků.

Vedlejší učitelé plně kvalifikovaní, kteří učili nepovinným předmětům na veřejných školách obecných a občanských po 3 léta aspoň 21 hodin týdně, mohou býti v souhlase s vydržovateli školy ustanoveni definitivními vedlejšími učiteli s požitky státních úředníku skupiny D a s nárokem na výslužné, prokáže-li se, že místa, které zastávají, je trvale potřeba.

Vedlejším učitelům před účinností tohoto zákona již definitivně ustanoveným zachovávají se dosavadní služební požitky až do případného nabytí vyšších požitků služebních podle tohoto zákona. V žádném případě však nesmějí služební požitky jejich přesahovati výši služebních požitků literních učitelů téže kategorie, po případě výši percentuální části těchto požitků.

Vedlejším učitelům před účinností tohoto zákona již definitivně ustanoveným zachovává se nárok na pensijní zaopatření.

Percentuální výměra požitků podle §§ 5 až 7 týká se všech jednotlivých součástí požitkových (služného, místního přídavku, drahotního přídavku, výpomocí mimořádných a nouzových.

Přestoupí-li učitel, požívající podle §§ 5 až 7 toliko percentuální části požitků plně zaměstnaných učitelů své kategorie, do vyšší percentuální části nebo do plné výměry těchto požitků, započte se mu pro výměru nových požitků a pro další postup do požitků vyšších tříd a stupňů platových z doby odsloužené s nižším percentuálním dílem toliko poměrná část této služební doby a to takto:

I. Při přestupu z odměny 25% do odměny 50% požitků započte se polovina, při přestupu z 25% do 75% třetina, při přestupu z 25% do 90% pět osmnáctin a při přestupu z 25% do plné výměry požitků čtvrtina doby odsloužené s 25% požitků.

II. Při přestupu z odměny 50% do odměny 75% požitků započtou se dvě třetiny, při přestupu z 50% do 90% pět devítin a při přestupu z 50% do plné výměry požitků polovina doby odsloužené s 50% požitků.

III. Při přestupu z odměny 75% do odměny 90% požitků započte se pět šestin a při přestupu z 75% do plné výměry požitků tři čtvrtiny doby odsloužené s 75% požitků.

IV. Při přestupu z odměny 90% požitků do plných požitků započte se devět desítin doby odsloužené s 90% požitků.

Pro výměru výslužného a zaopatřovacích požitků definitivním učitelům s percentuálními platy a jejich pozůstalým čítá se veškerá služební doba nezkráceně tak jako učitelům literním; pensijní základnou je v každém případě část pensijní základny, která by tomu kterému učiteli příslušela, kdyby byl plně zaměstnán, a to v téže percentuální výměře, kterou mu naposledy vyměřeny byly služební požitky.

Tím ruší se poslední věta § 17 a § 21 zákona ze dne 23. května 1919, čís. 274 Sb. z. a n.

§ 9.

§ 24 citovaného zákona mění se tak, že odměna za vyučování nepovinným předmětům bude činiti na školách obecných 200 K a na školách občanských 240 K ročně za každou týdenní hodinu učebnou (článek V.).

§ 10.

§ 29, odst. 4. citovaného zákona se zrušuje a nahrazuje takto:

Stane-li se učitel pro těžkou a nezhojitelnou nezaviněnou nemoc jinou, nežli jest uvedeno v prvém odstavci, neschopen k další službě a každému jinému výdělku, zemský školní úřad může připočísti k jeho započitatelné služební době až 10 roků pro výměru výslužného.

Článek II.

§ 13, odst. 2. citovaného zákona mění se takto:

Ve všech případech, kde jednotliví učitelé z titulů uznaných zákony školskými a odnášejících se k službě ve škole dosud užívají naturálních požitků (bytů, pozemků, naturálních dávek, pracovních výkonů), odhadne se skutečná roční cena těchto požitků a vpočte se do požitků peněžitých.

Bližší předpisy v této věci budou vydány vládním nařízením.

Článek tento netýká se nároků na naturální byty ředitelů škol, pokud je tato věc upravena v § 3, čl. I.

Článek III.

Lhůta zmíněná v článku II. § 2 zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 306 Sb. z. a n., jakož i v článku V. § 2 zákona ze dne 7. října 1919, číš. 541 Sb. z. a n., ustanovuje se pro zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné na 12 měsíců čítaných ode dne, kdy ten který učitel ukončil 20 měsíců skutečné služby školní po zkoušce učitelské dospělosti, nečítajíc do této dvacetiměsíční doby hlavní prázdniny a dovolenou delší než týden.

Článek IV.

Odměna duchovenstva ve správě duchovní jakož i světských učitelů za vyučování náboženství na veřejných školách obecných a občanských (vyjímajíc školy zřízené a vydržované církvemi nebo náboženskými společnostmi a soukromými osobami, ať fysickými, ať právnickými, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi) ustanovuje se pro školy občanské na 680 K a pro školy obecné na 570 K za každou hodinu, ve které bylo vyučováno.

Náhrada cestovní při přespolních školách vzdálených nejméně 15 km od řádného bydliště učitele náboženství v odstavci 1. zmíněného ustanovuje se na 2 K za každý km cesty tam i zpět vykonané. Jest-li ke škole pravidelné spojení vlakové, přísluší učiteli takovému místo této náhrady cestovní jízdné II. třídy osobního vlaku za cestu tam i zpět.

HLAVA II.

O míře povinnosti učitelské.

Článek V.

Normální míra vyučovací povinnosti pro učitele všech kategorií ustanovené při veřejných školách obecných jest 28 a pro učitele při školách občanských 24 hodin týdně žádá-li toho potřeba školy nebo škol, při nichž jest učitel vyučováním pověřen, jest učitel povinen učiti také větší počet hodin, načež mu přísluší zvláštní odměna podle § 25 odst. 1. zákona ze dne 23. května 1919, čís. 274 Sb. z. a n. Učitelky na obecných školách dívčích mají zpravidla vyučovati též ručním pracím ženským.

Učitelé všech kategorií jsou zavázáni vedle předmětů povinných učiti také předmětům nepovinným, které byly nebo budou podle platných předpisů na škole rozhodnutím příslušných úřadů zavedeny. Toto vyučování započítává se do výměry učebné povinnosti upravené v odstavci předcházejícím. Vyučování jednotlivým nepovinným předmětům budiž odměňováno toliko tehdy, je-li k němu potřebí podle platných řádů zkušebních zvláštní způsobilosti prokázané zkouškou a vyučující tuto zkoušku skutečně má, a to až do povinné míry vyučovací povinnosti poloviční, přes tuto míru plnou částkou odměny podle § 9 tohoto zákona. Do vyučovací povinnosti zvláštních učitelů náboženství nečítá se ani exhorta, ani jiná cvičení náboženská.

Normální míra vyučovací povinnosti pro ředitele a správce škol různých kategorii upraví se vládním nařízením.

Článek VI.

Učitelům všech kategorií ustanoveným při několika školách umístěných v různých budovách počítá se za každý kilometr cesty, kterou musí vykonati do školy, která jim byla ustanovena za hlavní působiště, do ostatních škol vzdálených od ní nejméně 15 km tam i zpět, týdně čtvrt hodiny, a to jak do největší výměry hodin podle článku V. tak do výměry hodin rozhodné pro velikost požitků podle §§ 5 až 7; ke zlomkům menším než pů hodiny se nepřihlíží, půl hodiny nebo větší zlomek hodiny počítá se za celou hodinu.

Nárok na náhradu cestného podle zákonů zemských tím pomíjí.

Bližší předpisy v této věci budou vydány vládním nařízením.

Článek VII.

Učitelé všech kategorií jsou i nad výměru povinnosti upravené v článku V. odst. 1. povinni podle pokynu nadřízeného úřadu spolupůsobiti při vyučování na veřejných školách pokračovacích a veřejných kursech všech typů a při práci lidovýchovné zákonně organisované podle místní potřeby, a to až do 4 hodin týdně nad normální míru učebné povinnosti.

Vyučování na veřejných školách pokračovacích a kursech všech typů odměňuje se toliko tehdy, je-li k němu potřebí zvláštní způsobilosti a vyučující tuto způsobilost skutečně prokázal, a to až do povinné míry vyučovací povinnosti poloviční, přes tuto míru plnou částkou odměny na těchto školách nebo kursech zavedené. Povinná činnost lidovýchovná a osvětová se neodměňuje.

Bližší ustanovení v této věci budou vydána vládním nařízením.

HLAVA III.

O zastupování míst učitelských.

Článek VIII.

Ustanovení čl. I. až III. zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 306 Sb. z. a n., netýká se učitelů výpomocně ustanovených za zástupce učitelů na místech definitivně neb zatímně zřízených, kteří pro nemoc nebo z jiných důvodů nemohou dočasně zastávati svého místa. Za učitele (ředitele, říd. učitele):

a) jmenované okresními školními inspektory,

b) služebně přidělené ke školním úřadům,

c) zastávající dočasně místa zatímně nebo definitivně zřízená a dočasně uprázdněná, jsou-li požitky z míst těchto plynoucí volné, mohou býti ustanoveni učitelé (ředitelé, řídící učitelé) zatímní.

Článek IX.

Výpomocně ustanovení zastupující učitelé kteří se zkouškou dospělosti nebo způsobilosti učitelské mají nárok na odměnu toliko na dobu, po kterou trvá jejich služba v substituci, čítajíc v ni hlavní prázdniny, a to ve výměře požitků 1. stupně XI. třídy hodnostní státních úředníků v prvém roce služby po zkoušce dospělosti učitelské bez místního přídavku, v dalších letech s místním přídavkem. Výpomocným zástupcům zvláštních učitelů náboženství, učitelek ženských prací ručních (domácích nauk) a vedlejších učitelů náležitě kvalifikovaným náleží po dobu skutečné služby s hlavními prázdninami táž odměna upravená podle počtu hodin ve smyslu § 5 odst. 2. nebo § 6 odst. 4. anebo § 7 odst. 2. Doba odsloužená v substituci se však všem jmenovaným učitelům započítá do pense, do postupu platového i pro definitivní ustanovení bez určení místa, jakmile budou ustanoveni na některé volné místo definitivně nebo zatímně zřízené; při zástupcích zvláštních učitelů náboženství, učitelek ženských prací ručních a vedlejších učitelů provede se toto započítání podle zásad obsažených v § 8 tohoto zákona.

Osoby, které nemají ani zkoušky dospělosti učitelské, mohou býti ustanovovány ve službě školní na místech učitelů literních toliko na dobu nezbytné potřeby přechodně a výpomocně. Prokazují-li vysvědčení dospělosti ze školy střední, mají po dobu skutečné služby, čítajíc v ni též hlavní prázdniny, nárok na odměnu ve výši požitků učitele ve službě počáteční v prvém roce služby. Osoby s předběžným vzděláním nižším, povolané z nezbytné potřeby k výpomocné službě školní na místa učitelů literních, mají nárok toliko na 75% požitků učitele v službě počáteční v prvém roce služby. Nekvalifikované učitelky ženských ručních prací (domácích nauk) a ne kvalifikovaní vedlejší učitelé mohou býti z nezbytné potřeby ustanoveni k výpomocné službě školní toliko s nárokem na 75% odměny, která by jim podle odst. 1. příslušela, kdyby byli náležitě kvalifikováni, v prvém roce služby. Doba nekvalifikovanými učiteli takto odsloužená započte se jim z polovice nejvýše však výměrou dvou let do postupu platového, do pense i pro definitivní ustanovení bez určení místa, jakmile nabudou předepsané kvalifikace pro službu školní a budou ustanoveni zatímně nebo definitivně na některé volné místo definitivně nebo zatímně zřízené; při učitelkách ženských prací ručních (domácích nauk) a vedlejších učitelích platí pro započítání let do postupu platového mimo ta zásady § 8 tohoto zákona.

Učitelé s vysvědčením dospělosti nebo způsobilosti učitelské, kteří byli nebo budou ustanoveni ve službě na veřejných školách výpomocně (v substituci), jsou povinni podrobiti se přeložení, které z příčin služebních nařídí okresní výbor školní nebo zemský úřad školní, nebo přikázání službou podle zákona ze dne 29. října 1919, čís. 605 Sb: z. a n. Kdo neuposlechne rozkazu překládacího nebo přikazovacího, může býti výrokem zemské školní rady vyloučen na čas nebo trvale ze služby školní.

Článek X.

Učitelé všech kategorií definitivně nebo zatímně ustanovení a povolaní na školu přespolní nebo v téže obci školní ze školy obecné na školu občanskou, aby tam dočasně zastupovali jiné učitele, mají nárok toliko na požitky plynoucí z jejich definitivního nebo zatímního ustanovení a na substituční přídavky po 100 Kč měsíčně, zastupují-li zcela místo učitele na škole občanské, a po 70 Kč měsíčně, zastupují-li zcela místo učitele na obecných školách. Nároku na tyto substituční přídavky nemají však zástupci uvedení v čl. VIII., odst. 2.

Zvláštní odměny přiznané zemskými zákony učitelům, kteří zastávajíce místo vlastní zároveň vyučuji na vlastní škole jako zástupci jiného učitele, se zrušují.

Učitelům, požívajícím podle §§ 5 až 7 toliko percentuální části normálních požitků své kategorie, počítají se hodiny vyučované v substituci po dobu, pokud zastupování trvá, do počtu hodin rozhodného pro vyměření percentuální části požitků. Zvláštní příplatky substituční podle prvního odstavce jim v žádném případě nepříslušejí.

HLAVA IV.

O právních poměrech učitelů-vojínů a jejich rodin.

Článek XI.

§§ 2 a 3 zákona ze dne 23. července 1919, čís. 470 Sb. z. a n., se zrušují.

Článek XII.

Učitelé-legionáři a vojíni čsl. armády z doby po 28. říjnu 1918, kteří se až do 31. prosince 1919 stali válkou neschopnými vykonávati učitelské povolání, budou dáni ode dne účinnosti tohoto zákona na odpočinek. K jejich započitatelné době služební připočte se jim pro výměru výslužného 10 let.

Oprávněným vdovám a sirotkům po padlých nebo nezvěstných učitelích-legionářích a vojínech čsl. armády z doby po 28. říjnu 1918 vyměří se ode dne účinnosti tohoto zákona požitky zaopatřovací, při čemž se ke služební době padlého nebo nezvěstného manžela (otce) přičte pro výměru výslužného 10 let. Státní úřady tomu kterému nezvěstnému učiteli v prvé stolici nadřízené jsou oprávněny a povinny ihned zakročiti, aby nezvěstný učitel byl podle platných předpisů prohlášen za mrtvého.

HLAVA V.

Ustanovení přechodná a závěrečná.

Článek XIII.

§ 2 zákona ze dne 21. prosince 1921, čís. 495 Sb. z. a n., se zrušuje.

Článek XIV.

zákon tento nabývá účinnosti 1. června 1922 a ruší se jím všecky předpisy starší, pokud mu odporují.

Účinnost jeho vztahuje se na všecko učitelstvo veřejných škol obecných a občanských v Čechách s Vitorazskem, na Moravě s Valčickem a ve Slezsku s Hlučínskem a na učitelstvo státních škol Pudových a občanských na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Má-li učitel v činné službě podle zákonů dosud platných nárok na větší základnu pro výměru požitků odpočivných a zaopatřovacích, než vyplývá z tohoto zákona, zůstane mu tento větší nárok zachován potud, pokud nenabude podle tohoto zákona nároku na pensijní základnu větší. Toto přechodné zvětšení pensijní základny nad výměru tímto zákonem jinak stanovenou nesmí však míti za následek zvětšení úhrnu aktivních požitků, které tomu kterému učiteli příslušejí podle tohoto zákona.

Pokud v jednotlivých případech byly by tímto zákonem sníženy celkové požitky učitelovy pod výměru příslušející mu dosud vzhledem k § 2 zákona ze dne 21. prosince 1921, čís. 495 Sb. z. a n., přiznává se rozdíl mezi touto výměrou a mezi požitky podle tohoto zákona jako osobní přídavek, jenž se zmenší nebo pomíjí dosažením vyšších požitků podle tohoto zákona.

Článek XV.

Náklad vzešlý z provádění tohoto zákona uhradí podle čl. V. zákona ze dne 23. května 1919, čís. 274 Sb. z. a n., nynější vydržovatelé školy.

Článek XVI.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr školství a národní osvěty ve shodě se zúčastněnými ministry.