Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N.S.R.Č. 1922.

o čtvrté státní půjčce republik Československé a o účasti majitelů rakouských a uherských válečných půjček na její upisování.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Majitelé rakouských a uherských válečných půjček, kteří

1. nepodléhají dávce z majetku podle ustanovení zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 b. z. a n., anebo podléhají této dávce jměním nejvýše 25.000 Kč (§ 12 zákona ze dne 24. června 1920, čís. 417 Sb. z. a n.), a kteří

2. nemají válečných půjček více než za nom. 70.000 K, obdrží, pokud se nezúčastnili upisování čtvrté státní půjčky podle zákona ze dne 24-. června 1920, čís. 417 Sb. z. a n., výměnou za své válečné půjčky odškodnění podle ustanovení tohoto zákona.

Země, župy, okresy a obce pokládají se pro účel tohoto zákona se všemi fondy, ústavy a podniky za osoby dávce nepodléhající.

Pro posouzení otázky, zda jednotlivý příslušník domácnosti dávce, nepodléhá, nebo jí podléhá jměním nejvýše 25.000 Kč, jest rozhodna výše jmění, kterým jest zdaněn přednosta domácnosti.

Pro posouzení velikostí majetku na válečných půjčkách jest rozhodným souhrn válečných půjček všech jednotlivých příslušníků domácnosti dohromady.

§ 2.

Majitelé válečných půjček, na něž se vztahuje tento zákon, prokáží-li vedle okolností vytčených v § 6, čís. 1 a 3, nebo v odstavci prvém č. 1 a 3, pokud se týče v odstavci druhém paragrafu 7 zákona ze dne 24. června 1920, čís. 417 Sb. z. a n., že složené dluhopisy válečných půjček měli ve vlastnictví již dne 28. října 1918 a od té doby nepřetržitě až do dne, kdy válečné půjčky byly ku výměně složeny a dále, pokud jde o osoby fysické, že mají trvalé bydliště na území republiky československé nebo bydlí sice v cizině, avšak jsou činnými zaměstnanci republiky Československé, obdrží za každých 100 K jmenovité hodnoty válečných půjček 75 Kč jmenovité hodnoty ve 312 procentních dluhopisech rentových, neslosovatelných a u cedulového ústavu za nové zápůjčky nezastavitelných. Převody z důvodu smrti mezi osobami fysickými, pokud se staly mezi příslušníky republiky Československé, nepokládají se pro tento účel za přerušení vlastnictví.

Dluhopisy IV. státní půjčky, vydané dle § 4, lit. b), zákona ze dne 24. června 1920, č. 417 Sb. z. a n., na základě úpisů provedených nejpozději do 22. června 1922 včetně, budou přijímány plnou jmenovitou hodnotou na zaplacení všech přímých daní splatných až do konce roku 1925, jestliže, nehledíc ku provedenému úpisu, měl by upisovatel nárok na výměnu svých válečných půjček podle zákona tohoto.

Dluhopisy tyto budou zvláště vybaveny a vydají se upisovateli pouze na zvláštní žádost podanou ve lhůtě, která se určí nařízením.

§ 3.

Jsou-li dluhopisy válečných půjček dle tohoto zákona vyměňované zastaveny, jest zástavní věřitel povinen odškodňovací titry přijati náhradou za zastavené úpisy válečných půjček.

Lombardní věřitel jest povinen na žádost dlužníkovu omeziti lombardní zástavu na míru obchodního krytí.

Osobám, jimž by dle § 3 zákona ze dne 24. června. 1920, čís. 417 Sb. z. a n., příslušelo právo privilegovaného úpisu čtvrté státní půjčky, nesmí zástavní věřitel do šesti měsíců od složení dluhopisů ku výměně dle tohoto zákona ani příslušného lombardního dluhu vypověděti ani lombardní úrokové míry z tohoto dluhu zvýšiti, to vše jen, plní-li dlužník včasně svoje závazky úrokové.

Je-li lombardním věřitelem peněžní ústav, a prohlásil-li lombardní dlužník po rozumu § 9, odst. 4. zákona ze dne 24. června 1920, č. 417 Sb. z. a n., že nesouhlasí, aby věřitel převzal jeho válečnou půjčku k vlastnímu úpisu, jest věřitel oprávněn ve třiceti dnech psa účinnosti tohoto zákona vyzvati doporučeným dopisem dlužníka, aby lombardní dluh do třiceti dnů, počínajíc dnem po odeslání dopisu, splatil. Nebude-li dluh v této době splacen, jest věřitel oprávněn převzíti válečné půjčky v zástavu dané v kursu odpovídajícím zápůjčce na válečné půjčky poskytnuté, nejméně však v kursu 50% a nejvýše 75% jmenovité hodnoty telquel, při dluhopisech válečné půjčky zastavených subjekty vyjmenovanými v § 3 zákona ze dne 24. června 1920, č. 417 Sb. z. a n., vždy v kursu 75% jmenovité hodnoty telquel do vlastnictví a vykonati na vlastní účet práva upisovací za podmínek §u 4 posléz citovaného zákona, po případě, pokud jest lombardním dlužníkem obec, okres nebo jiný nucený svazek územní, za podmínek §u 3 uvedeného zákona. Dlužník zůstává peněžnímu ústavu nadále osobně zavázán z lombardní zápůjčky, pokud přesahovala 75%, jakož i z nedoplacených úroků a výloh.

Neučinil-li lombardní dlužník žádného prohlášení ve smyslu odst. 4. §u 9 zákona ze dne 24. června 1920, č. 417 Sb. z. a n., může lombardní věřitel v každém případě použíti práva upisovacího dle § 9 právě uvedeného zákona.

§ 4.

Jsou-li válečné půjčky v lombardu, jest lombardní věřitel povinen přijati dluhopisy podle tohoto zákona výměnou za lambardované válečné půjčky vydané na zaplacení dluhu na těchto válečných půjčkách váznoucího, avšak jen od takového dlužníka, který nemá válečných půjček více než 10.000 K nom. a jemuž byla pro rok 1922 předepsána daň z příjmu nejvýše ze 30.000 Kč.

Pro určení hranice 10.000 K nom., pokud se týče 30.000 Kč, jest rozhodným souhrn válečných půjček, pokud se týče příjmů všech příslušníků jedné domácnosti.

Průkaz, že dlužník nemá válečných půjček více než 10.000 K nom., padá se písemným potvrzením úřadu výměnu provádějícího, průkaz o výši zdaněného příjmu podá se písemným potvrzením příslušné berní správy (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finančního ředitelství).

§ 5.

Průkaz, že majitel válečných půjček dávce z majetku nepodléhá, nebo že této, dávce podléhá jměním nejvýše 25.000 Kč (§ 1, odst. 1., čís. 1. a odst. 3.), podá se potvrzením berní správy (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finančního ředitelství), která dle zákona o dávce jest k vyměření této dávky příslušná, anebo by příslušnou byla, kdyby majitel válečných půjček této dávce podléhal.

Popírá-li strana správnost tohoto potvrzení, odloží se rozhodnutí o odškodnění ve smyslu tohoto zákona až do doby, kdy bude o vyměření dávky pravoplatně rozhodnuto.

Majitelé válečných půjček jmenovaní v § 43 čís. 3.-5. zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n., jakož i země, župy, okresy a obce (§ 1, odst. 2.) nejsou tímto průkazem povinni.

§6.

Majitel válečných půjček jest dále povinen vedle průkazů o všeobecných podmínkách (§ 2) podati písemné přísežné prohlášení, že se všemi příslušníky domácnosti, jíž přináleží, nemá více dluhopisů válečných půjček než za 70.000 K nom. Finanční správa jest oprávněna takového žadatele vyzvati, aby určité údaje skutkového rázu potvrdil přísahou před řádným soudem, odepře-li nebo nesloží-li přísahu, nedostane se mu žádného odškodnění. Přísežné tyto výslechy provedou se podle obdoby ustanovení civilního soudního řádu o výslechu svědků. Za nezletilé příslušníky jedné domácnosti podá přísežné prohlášení, případně složí přísahu její zákonný zástupce.

§ 7.

Osoby, které nepodléhají dávce z majetku jen proto, poněvadž 1. března 1919 v území republiky Československé neměly bydliště ani se zde déle jednoho roku nezdržovaly, jsou povinny, činí-li nárok na odškodnění dle tohoto zákona, podati vedle průkazů o všeobecných podmínkách písemné přísežné prohlášení o držbě válečných půjček a stavu majetku. Finanční správě přísluší ve příčině průvodních prostředků právo uvedené v předcházejícím paragrafu.

Za stejných podmínek přizná se nárok na odškodnění dle tohoto zákona těm příslušníkům republiky Československé, kteří dosud bydlí v cizině, přeloží-li trvale své bydliště do území republiky Československé nejpozději do konce roku 1922.

§8. Ku výměně dle tohoto zákona budou připuštěny též dluhopisy válečných půjček, které nebyly dle nařízení ministra financí ze dne 25. února 1919, č. 85 Sb. z. a n., k soupisu přihlášeny a označeny, poněvadž v době soupisu byly v cizině.

Válečné půjčky z ciziny dovezené budou vyměněny dle tohoto zákona jen tehdy, prokáže-li strana, že nebyly v cizině v lombardu, byly-li v lombardu, budou tyto půjčky vyměněny jen tenkráte, odvede-li strana valutární zisk, z vyplacení lombardu plynoucí, státu.

§ 9.

Dílčí úpisy vydané dle ustanovení tohoto zákona zúročí se od 1. ledna 1921. Úroky jsou osvobozeny od daně rentové. Při výplatě úroků, která počne po vydání dluhopisů s kuponovými archy, pomíjejí se zlomky haléřů.

§ 10.

Pokud zákon tento neurčuje způsobu, jak prokázati podmínky výměny dle tohoto zákona, bude tento způsob, jakož i lhůta, ve které dluhopisy válečných půjček k výměně dlužno složiti, stanoven nařízením.

§ 11.

Složené dluhopisy válečných půjček buďtež vzaty z oběhu.

§ 12.

Každý, kdo by obmyslným jednáním způsobil, že dlužní úpisy válečných půjček, jím proti předchozím ustanovením k výměně složené, byly ku výměně přijaty, nebo se o to pokusil, bude potrestán řádným soudem pro přestupek, pokud zde není skutkové povahy těžšího trestního činu. Trestem jest vězení od jednoho do šesti měsíců, vedle toho propadají složené válečné půjčky státu. Byla.-li výměna za nové tury již provedena, budiž vedle trestu na svobodě uložen peněžitý trest ve výši jmenovité hodnoty vydaných nových titrů. Stane-li se tento peněžitý trest nedobytným, uloží soud přiměřený trest na svobodě. Trest tento nesmí sám o sobě nebo s připočtením již uloženého trestu na svobodě přesahovati dobu jednoho roku.

Spáchal-li trestný čin zřízenec nebo zmocněnec některého ústavu či korporace při výkonu služby, ručí ústav nebo korporace za peněžitý trest jemu uložený.

Nemůže-li býti zjištěno, který zřízenec nebo zmocněnec ústavu nebo korporace trestní čin spáchal, budiž peněžitý trest uložen ústavu nebo korporaci. Rovněž budiž v tamto případě vysloveno propadnutí složených válečných půjček.

Kdo jiným způsobem se proviní proti ustavením tohoto zákona, bude potrestán politickými úřady (na Slovensku a Podkarpatské Rusi policejními vrchnostmi I. stolice) pokutou do 1000 Kč, nehledě ku trestu vyřčenému snad řádnými soudy pro tento skutek dle všeobecných trestních zákonů.

Přestupky a tresty v předcházejících odstavcích uvedené promlčují se ve třech letech. Byla-li přísaha uvedená v § 5 a 6 složena zúmyslně falešně, bude vinník potrestán dle ustanovení všeobecných trestních zákonů, platných pro křivou přísahu svědeckou.

§ 13.

Vláda se zmocňuje, aby způsobem, jehož bližší stanovení se jí ponechává, zařídila soupis, po případě nucenou úřední úschovu dluhopisů rakouských a uherských válečných půjček, pokud jsou vlastnictvím zdejších příslušníků nebo tuzemských právních osob, jichž nebylo použito na upsání čtvrté státní půjčky dle zákona ze dne 24. června 1920, čís. 417 Sb. z. a n., ani ku výměně dle zákona tohoto.

Zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 288 Sb. z. a n., se zrušuje.

§ 14.

Zákon tento, jehož provedení se ukládá vládě, nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Důvodová zpráva.

Zákon ze dne 24. června 1920, čís. 417 Sb. z. a n., o čtvrté státní půjčce republiky Československé vyslovuje v § 12. zásadu, že osoby fysické i právnické, které nejsou osvobozeny od dávky z majetku podle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., nýbrž podléhají dávce té jměním nad 25.000 Kč a nepoužijí ve lhůtě nařízením stanovené výhod tohoto zákona, neobdrží žádné jiné náhrady za válečné půjčky. Toto ustanovení tedy nevylučuje, aby otázka válečných půjček byla řešena jinak, pokud se týče osob, jež nejsou podrobeny dávce z majetku vůbec, anebo osob, jež nemají většího jmění než 25.000 Kč.

Otázku válečných půjček těchto osob, pokud nemají válečných půjček více než za nom. 70.000 K, řeší právě navržená osnova, řeší pak tuto otázku tím způsobem, že stavíc se v zásadě na stanovisko zákona původního, totiž na poskytnutí rent, případně slosovatelných dluhopisů majitelům válečných půjček při redukci kapitálové, poskytuje řečeným majitelům odškodnění pouhou výměnou bez povinnosti upisovati v hotovosti.

Poněvadž se zde jedná o pouhou výměnu, při níž se majiteli válečných půjček neukládá žádných povinností vůči státu, zostřuje osnova podmínky výměny tím, že stanoví výslovně za podmínku nepřetržitost vlastnictví ode dne 28. října 1918 a sídelní povinnost v území Československé republiky. K této poslední podmínce druží se jako přechodné ustanovení (§ 7, odst. 2.), že nárok na odškodnění přizná se i těm příslušníkům republiky Československé, kteří dosud bydlí v cizině, přeloží-li trvale své bydliště do území republiky československé nejpozději do konce roku 1922.

Majitelům válečných půjček, kteří, ač by měli nárok na pouhou výměnu dle tohoto zákona, upsali již dříve IV. státní půjčku, poskytují se zvláštní výhody tím, že dluhopisy za hotové úpisy jim vydané bude finanční správa přijímati na placení přímých daní až do roku 1925.

Ustanovení §u 3. navrhované osnovy jest jednak analogií, jednak doplněním §u 9. původního zákona.

Jelikož odškodnění výměnou neukládá majitelům dluhopisů válečných půjček žádné povinnosti vůči státu, bylo dlužno o hlavních předpokladech této výměny, totiž majetkových poměrech osob, činících na odškodnění nároky, stanoviti i v zákoně samém přesné a každé zneužití vylučující důkazy. (§§ 5. a 6.) Průkazy ostatních podmínek ponechává osnova nařízení. (§ 10.) Válečné půjčky, kterých nebude ani použito k úpisu IV. státní půjčky, ani k výměně dle navrhovaného zákona, zmocňuje se vláda v § 12. osnovy sepsati, po případě vzíti do úřední úschovy.

Vláda navrhuje, aby osnova byla projednána jednáním zkráceným dle §§ 55. jedn. řádů sněm., zároveň doporučuje, aby osnova byla v obou sněmovnách přikázána výboru rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě 24 hodin.

Návrh na zkrácené jednání odůvodněn jest obzvláštní důležitostí této předlohy pro hospodářsky slabé majitele válečných půjček, jichž zájem toho nutně vyžaduje, aby otázka, kterou osnova upravuje, byla rozřešena co nejdříve.

V Praze dne 22. června 1922.

Ministerský předseda:

Dr. Ed. Beneš, v.r.