Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N.S.R.Č. 1922.

3726.

Zpráva

I. výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu,

II. výboru sociálně-politického a

III. výboru rozpočtového

k vládnímu návrhu zákona. (tisk sen. 764 a 1332) o potírání pohlavních nemocí (tisk 3598).

I.

V zájmu historické pravdy o vzniku tohoto zákona u nás nutno uvésti, že první podnět k jeho vypracování byl dán v revolučním Národním shromáždění ženskými poslanci. Ke konci září 1919 byl posl. Zeminovou a spol. podán návrh (tisk 1638), aby byly zrušeny veřejné prostituční domy, prostituce aby byla potírána nejen u žen, ale také u mužů a aby bylo zavedena povinné hlášení a léčení pohlavní nákazy.

O návrhu tom konána dne 16. prosince 1919 anketa sociálně-politického výboru se zájemníky a experty. Konala se za četné účasti odborníků a návrh diskutován se stanoviska lékařského, sociálního i právního. Mimo členy výboru zasáhli do debaty: pí. dr. Vozábová, dr. Lankašová-Buriánavá, pp. prof. dr. Šamberger, prof. dr. Janovský, z mina zdrav. sekční šéf dr. Hamza, dr. Ulrich, z min. soc. péče sekční šéf dr. Tůma, městský fysik pražský, býv. ministr dr. Procházka, dr. Popper a j. v. Většina debatujících vyslovila se rozhodně pro směr aboliční a na doklad uváděna statistika svědčící o úspěších abolice v zahraničí oproti dosavadním opatřením reglementačním.

Návrh podavatelek byl v principu přijat, schválen a min. zdravotnictví přislíbilo vypracovati příslušnou osnovu zákona.

V nově zvoleném Národním shromáždění byla 26. října 1920 post. Zeminovou a spol. podána interpelace (tisk 642), týkající se vydání slíbené osnovy zákona, načež tehdejší ministr zdravotnictví p. dr. Procházka odpověděl (19. listopadu 1920, tisk 905), že osnova zákona je hotova a bude po odborném prozkoumáni do 3 měsíců sněmovně předložena.

Osnova byla předložena po 6 měsících dne 25. května 1921 senátu a zprávy senátních výborů otištěny během dubna 1922.

Důvodová zpráva původního vládního návrhu je velmi důkladná a obsáhlá. Vyčerpává do nejzazších možností bolestný problém a zdravotní výbor vzhledem k tragickým následkům, které pohlavní nemoce přináší, zejména mládeži a potomstvu, což členové zdravotního výboru měli příležitost shlédnouti při nedávno absolvovaných exkursích do různých nemocničních ústavů, navazuje na tuto původní důvodovou zprávu v několika bodech, kde navrhuje (mimo několik stylistických změn v §§ 2, 4, 5, 8, 9, 18 a 20) jednak škrtnutí nebo doplnění určitých odstavců, jimiž však principy zákona zůstávají nedotčeny a jež slouží jen k přesnějšímu jich vyjádření.

Tak v § 3 škrtnut druhý odstavec, ježto zásada bezplatného léčení nemajetných vyjádřena jasně a nepokrytě v odst. 1. tohoto paragrafu.

Nová úprava § 6 rozšiřuje působnost jeho i na případy v původním znění neuváděné, čímž účin zákona bude zesílen. Při § 7, v odst. 2., vypuštěna slova "pokud jsou určitá" z důvodů, aby nutné zákroky lékaře nebyly zbytečně vázány. V posledním odstavci § 7 škrtnuta poslední věta, takže povinnost písemného oznámení úřadu (§ 24) má zůstati ve všeobecné platnosti i pro přednosty ústavů. V § 9 v 1. odst. za slova "o povaze nemoci -" (třetí řádek shora), připojen doplněk "- vyjímajíc ustanovení § 7", aby nebylo nijakých pochybností o povinnostech vyšetřujícího lékaře, obsažených v § 7.

V § 12 škrtnuta v druhé řádce slova "starší šestnácti let" a nahrazena slovem "ve škole", čímž jasně vyznačen smysl tohoto ustanovení, aby se totiž dostalo mládeži poučení o pohlavních nemocech zcela určitě v období počínající puberty, asi mezi 13. 14. rokem, o pohlavním životě vůbec v době, kdy se toho jeví potřeba, s ohledem na prostředí, v jakém děti žijí. Neboť je přece jen lepší, je-li dítě poučeno z úst povolaného lékaře-vychovatele, nežli když je "poučí" nevhodně kdokoliv nepovolaný. Zásadou zde je, že dětská bytost nesmí býti ponechána na pospas náhodě. Zdravověda sama o sobě má býti pravidelným povinným předmětem na školách jako na př. přírodopis, zeměpis a pod. a jako taková má míti také své odborníky-pedagogy. Po stránce zdravotnické nutno provést i určité reformy ve školách, v dohodě s ministerstvem školství. Dlouhé sezení má velmi nezdravý účinek na děti a vyvolává podle potvrzení z kruhů učitelstva u dětí mimo jiné poruchy též předčasné pohlavní vzrušení.

Připojeným dodatkem v § 12 zdůrazněn význam součinnosti jak nemocenských pokladen, sociálně pojišťovacích ústavů, tak i korporací zdravotně-kulturních, které se zabývají tělovýchovou: Upozorněno též na výchovu skautingem, která je jednou z nejvhodnějších metod, poskytující mládeži zdravou zábavu a pohyb v přírodě. Vychovávaje k zodpovědnosti, zušlechťuje vůli i cit, čímž pomáhá mladým lidem překonati i předčasná pokušení mladé krve.

V oddílu II. škrtnut celý § 13 jako zbytečný, neboť zásada abolice vyjádřena je zcela jasně §em 16, který byl přemístěn a je nyní v odd. II. úvodním, jako § 13. Škrtnutí původního § 13 stalo se po výslovném rozkladu poslankyň ve zdravotním výboru, ježto jeho stylisace znehodnocuje funkce genitálních ústrojí jako "živnostensky provozované smilstvo" tedy v opačném případě jako "neživnostensky atd.", což v tomto opačném případě je faktickým znehodnocením nejposvátnějších funkcí života vůbec. Slova "samo o sobě není trestno atd." vedla, by k nesprávným výkladům o beztrestnosti prostituce, čímž by mravní vliv zákona byl značně seslaben:

K §u 16 podány 2 resoluce, týkající se ochrany mládeže vůbec. Posl. Ulrych navrhl resoluci, týkající se urychlení podání osnovy zákona o ochraně mládeže, referentka pak resoluci, dle které by v odděleních pra pohlavně nemocné měly být odděleny osoby mravně zpustlé od ostatních - a zejména pohlavně nemocná mládež měla by být chráněna styku s ostatními dospělými.

Pohlavním nemocem má býti, pokud možno, odňat ráz nemocí "nemravných", poněvadž lze nemoci tyto získati vnějšně nebo dědičností.

V §u 20, odst. 1. škrtnuto slovo "na veřejném místě", čímž rozšiřuje se působnost §u 20 i na případy mimo veřejná místa. Jest jistě za nynější doby mravního rozvratu poválečného značně případů, kdy zejména mladistvé dívky jsou sváděny lákavými sliby k poklesku a tím uváděny na šikmou plochu prostituce. Je nutno, aby bylo probuzeno v každém, kdo má příležitost ke stykům s mladými lidmi nejen na veřejném místě, nýbrž i kdekoliv jinde, vědomí zodpovědnosti vůči nim.

Vzhledem k odst. 2. tohoto §u 20. jest v prováděcím nařízení nutno dbáti toho, aby nevinný erotism mladistvých milenců nebyl stíhán jako svádění ke smilstvu. Je nutno rozlišovati mezi láskou a smilstvem. Jistě že mohou nastati případy, kdy bude za těžko rozlišiti jedno od druhého - avšak ve většině případů lze velmi dobře rozeznati hrubou formu svádění od cudně nesmělých projevů erotického zájmu, jaký se obyčejně jeví u mladých lidí mezi 15-18 lety. Odst. II. má právě znamenati ochranu nejen mladých hochů před prostitutkami, nýbrž hlavně také mladých dívek před záletníky a pod. nesvědomitými lidmi. Mladistvé dívky jsou dnes ohroženy tím spíše, že hospodářské poměry je nutí záhy hledati zaměstnání. A tu jak v továrnách, kancelářích, obchodech a pod., tak i ve službách soukromých jsou pra půvab a svěžest svého mládí předměty nástrah. Zákon musí býti vykládán ve prospěch ohrožených a slabších.

K §u 22 usneseny resoluce posl. Housera a Tauba, týkající se stíhání vojenských osob. Potírání pohlavních nemocí musí se díti přísně i v armádě. A poněvadž jednou z prvých příčin nemocí těchto je prostituce, která v blízkostí kasáren nejvíc bují, je nutno, aby i vojenské úřady vyšly s plným pochopením snahám tohoto zákona vstříc a dbaly přesného provádění všech jeho ustanovení.

Zákon tento zrušuje nevěstince jako semeniště pohlavní nákazy a místa nedůstojného kupčení lidským tělem. Nemá-li toto zrušení zůstati na papíře, pak je nutno pamatovati při zpracování prováděcích nařízení, aby majitelům nevěstinců nebyla poskytnuta možnost nevěstince obnoviti v jiné formě, (na př. poskytováním hostinských koncesí) nebo zřizováním družstevních domů pro prostitutky.

Také je nutno přesně vymeziti pojem prostituce u žen: Kdežto až dosud platila dvojí morálka, jiná velmi přísná pro ženy a druhá velmi pružná pro muže, je nyní třeba, aby zákon tento, který tuto morálku ruší svými ustanoveními, stavě obě pohlaví jako stejně zodpovědná, i ve svých prováděcích nařízeních dbal stejného měřítka. V původní důvodové zprávě, která je předmětem zájmu a uznání všech odborníků, pokud ji prostudovali, uveden je názor na snahy žen po samostatném povolání (viz str. 14, tisk 764), takže by mohl toho, komu nejsou dostatečně známy základy a směrnice emancipačního hnutí žen vésti k naprosto falešným závěrům o významu a mravních účincích ženského hnutí: Úsilí žen, domáhajících se hospodářské neodvislosti a práva na samostatné povolání, jakož i stejného platu za stejnou práci s muži, čelí právě dosavadní prostituční výchově mladých žen. Probouzí v nich lidské sebe vědomí, hrdost a staví jim jako vzor ženu hospodářsky neodvislou, která svou lásku dává za lásku a pochopení - a nikoliv za peníze nebo hospodářské výhody.

Také nelze nemanželský původ označovati jako okolnost, která ženy vrhá v náruč prostituce (viz str. 31). Jinak důvodová zpráva vládního návrhu přesně a podrobně líčí historii, druhy, příčiny a nebezpečí prostituce. Nutno jen pro úplnost pamatovati v prováděcích nařízeních na to, aby pojem prostituce u žen stejně jakou mužů nebyl zaměňován s pojmem erotomanie.

Při projednávání zákona kladen hlavní důraz na výchovu a uvědomování. V důvodové zprávě původního vládního návrhu se praví, že jedna z příčin prostituce žen jest nedostatečná zákonná ochrana žen vůči nesvědomitým mužům, kteří příslibem manželství svou oběť svedou a pak opustí.

Během projednávání zákona ve výboru uváděny i případy jiné, a tu je zřejmou nutnost výchovy nejen žen, nýbrž i mužů k smyslu pro zodpovědnost jak vůči ženám tak i k celku a budoucím pokolením. Bylo by záhodno, aby poučné brožury ministerstvem zdravotnictví chystané, vydány byly co nejdříve.

Velmi důležitou jest i otázka životosprávy. Tato má velikou úlohu nejen v boji proti prostituci a proti získání pohlavní nemoci - nýbrž i v případech léčení. V původní důvodové zprávě se praví, že příjice je při správném léčení vyléčitelna, avšak doznává se, že dosavadní prostředky lékařské (specifické léčení rtutí a salvarsanem, Wassermannova reakce při zkoumání krve a moku mozkomíchového) nestačí k zabezpečení úplného vyléčení a že tu je nutna opatrnosti pro ty, kdož byli za vyléčené prohlášeni.

Tedy i toto je nutno uvésti v širší známost občanstva, aby se lehkomyslně nespoléhali na léčebné prostředky sami o sobě a doporučiti současně těm, kdož se léčí nebo jsou zdánlivě vyléčeni, přísnou jednoduchou životosprávu a jako doplněk přírodoléčbu. Tato i když by neměla účinku zabezpečujícího zevního vyléčení, má nesporně určitý mravní vliv jak na nemocné tak i na vyléčené, zvykajíc je pravidelnosti a tělesné čistotnosti.

Veškeré body osnovy tohoto zákona podrobeny v generální i specielní debatě důkladnému projednání, jehož výsledkem bylo též usnesení, aby do této zprávy uvedeny byly veškeré podněty, kterých má býti ministerstvem zdravotnictví dbáno při zpracování prováděcích nařízení.

Zdravotní výbor schvaluje změny navržené senátem a doporučuje poslanecké sněmovně schválení osnovy zákona se změnami usnesenými zdravotním výborem poslanecké sněmovny.

Současně doporučuje plenu poslanecké sněmovny schválení následujících resolucí.

I. Resoluce k § 16.

Vládě se ukládá, aby v nejbližší době Národnímu shromáždění předložila osnovu zákona o odraně mládeže.

II. Resoluce k § 16.

Vládě se ukládá, dáti příslušným; úřadům příkaz, dbáti při umisťování pohlavně nemocných v léčebných ústavech, aby osoby mladistvé byly odděleny od dospělých a osoby mravně zpustlé od ostatních dospělých.

III. Resoluce k § 22.

Poslanecká sněmovna se usnáší, že doporučuje, aby stíhání osob vojenských soudy vojenskými dělo se podle ustanovení tohoto zákona.

IV. Resoluce k § 22.

Vláda se vyzývá, aby v době co nej kratší předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona, jímž by vojenské nemocnice byly předány do civilní správy.

V Praze dne 19. června 1922.

II.

Sociálně - politický výbor pro jednal usnesení senátu Národního shromáždění rep. Čsl. o potírání pohlavních nemocí (tisk senátní 1332) a usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně osnovu tuto se změnami, jak je učinil výbor zdravotnický, ku schválení.

V Praze dne 21. června, 1922.

III.

Rozpočtový výbor poslanecké sněmovny Národního shromáždění usnesl se ve své schůzi připojiti se k usnesení výboru zdravotnického a doporučiti poslanecké sněmovně osnovu tuto se změnami, jak je učinili zdravotnický výbor, ku schválení:

V Praze 20. června 1922.

Zákon

ze dne......................................................................1922

o potírání pohlavních nemocí.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

ODDÍL I.

Opatření proti rozšiřování pohlavních nemocí.

§1.

Nemoci, na které se vztahují ustanovení tohoto zákona, jsou: příjice (syfilis), kapavka (gonorrhoe) a měkký vřed (ulcus mole).

§ 2.

Povinnost dáti se léčiti.

Každý, kdo je stižen pohlavní nemocí takového stupně, že může způsobiti nákazu, je povinen dáti se léčiti lékařem, oprávněným vykonávati lékařskou praxi (zákon ze dne 15. července 1919, č. 419 Sb. z. a n.), a to soukromě nebo ve veřejném ústavě léčebném.

§3.

Léčení a přehlídky nemajetných.

Pokud nestačí předpisy o bezplatném léčení nemajetných, budou nařízením učiněna opatření, aby každý nemajetný, stižený pohlavní nemocí, mohl býti léčen na státní útraty.

§ 4.

Nucené lékařské vyšetření.

Kdo jest obviněn, že dopustil se přestupků nebo přečinů dle §§ 2, 6, 18, 19, č. 1., §§ 20 a 21 tohoto zákona, musí se při odůvodněném podezření; že je stižen pohlavní nemocí, k nařízení úřadu (§ 23) podrobiti lékařskému vyšetření.

K tomu účelu může býti, taková osoba vyšetřena v léčebném ústavu.

Řízení v těchto případech budiž konáno co nejrychleji s šetřením dobrého jména osoby, o kterou běží.

Úřad (§ 23) může učiniti zatímní opatření, jichž je třeba, aby se zamezila nebezpečí nákazy.

§ 5.

Nucené léčení v ústavech.

Hrozí-li nebezpečí, že osoba pohlavní nemocí stižená může způsobem svého života nebo tím, že nezachovává lékařských nařízení, přenésti nemoc na osoby, s nimiž se stýká, může býti k úřednímu (§ 23) rozkazu dodána do ústavu léčebného a tam podržena až do vyléčení příznaků nakažlivosti.

§ 6.

Dodatečné lékařské vyšetření.

Kdo stižen byl pohlavní nemocí, jest povinen i po skončeném léčení podrobiti se v určitých obdobích opětovnému lékařskému vyšetření, považuje-li to ošetřující lékař nebo úřad (§ 23) za nutné a nařídí-li tak.

§ 7.

Povinnosti ošetřujícího lékaře.

Lékař, ošetřující osobu stiženou pohlavní nemocí, jest povinen:

1. činiti úřadu (§ 23) písemné oznámení:

a) nedbá-li nemocný jeho předpisů a vzniká-li tím nebo z jakékoli jiné příčiny nebezpečí, že přenese nákazu na jiné osoby, nebo

b) přeruší-li nemocný léčení a nevykáže-li se, že léčí se u jiného lékaře neb v ústavě léčebném, nebo

c) nesplní-li povinností v § 6 uvedených;

2. pátrati dotazem u nemocného po prameni nákazy a sdělení nemocného oznámiti úřadu (§ 23);

3. upozorniti nemocného na nakažlivost nemoci a na trestnost přenesení nákazy (§ 18), po případě varovati ho před uzavřením sňatku a doručiti mu na řádné potvrzení tištěné poučení, jež mu úřad (§ 23) za tím účelem bezplatně dodá.

Jde-li o ošetřování v ústavech léčebných, mají tyto povinnosti přednostově těchto ústavů (klinik, oddělení).

§ 8.

Hlášení pohlavních nemocí.

Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy jest oprávněno požadovati od lékařů a léčebných ústavů hlášení pohlavních nemocí bez udání jmen nemocných.

§ 9.

Zachování lékařského a úředního tajemství.

Každý lékař ošetřující pohlavně nemocného je povinen zachovati nejpřísnější mlčelivost o povaze nemoci, vyjímajíc ustanovení § 7, jakož i o všech jiných okolnostech na tuto nemoc se vztahujících, pod následky stanovenými v příslušných předpisech zákonů trestních:

Nejpřísnější mlčelivost zachovati a šetřiti dobrého jména nemocného jsou povinni i ti, kdož účastní se jakéhokoliv jednání při provádění tohoto zákona.

Ustanovením tímto nemění se ničeho na, zákonných předpisech, stanovících povinnost svědecké výpovědi před úřady neb soudy a povinnost činiti oznámení úřadům nebo soudům.

§ 10.

Zákaz písemného léčení.

Je zakázáno léčiti pohlavní nemoci bez osobního vyšetření pouze dopisováním nebo zasíláním návodů k léčení.

§ 11.

Zákaz vtíravého nabízení se k léčení.

Je zakázáno nabízeti se k léčení nemocí pohlavních způsobem vtíravým neb lékařského stavu nedůstojným.

§ 12.

Poučování o pohlavních nemocech.

Státní správa (§ 29) učiní opatření, aby mládež ve škole a mládež školu opustivší poučována byla vhodnými osobami, zejména školními nebo k tomu určenými lékaři a způsobem věku svému přiměřeným o pohlavním životě, nebezpečí pohlavních nemocí a ochraně proti nim, o nebezpečí prostituce, jakož i aby bylo zahájeno na širokém podkladě všeobecné poučování tiskem o pohlavních nemocech, za součinnosti sociálně pojišťovacích ústavů a příslušných zdravotně-kulturních korporací v dohodě s příslušným ministerstvem.

ODDÍL II.

Prostituce.

§ 13.

Zrušení reglementačních opatření.

Všechna dosavadní policejní a jinaká správní opatření, směřující k dozoru na prostituci, se zrušují.

§ 14.

Nevěstince se zrušují.

Zřizování a udržování nevěstinců se zakazuje a trestá podle ustanovení trestního zákona o kuplířství.

§ 15.

Ústavy pro nápravu prostitutek.

Státní správa (§ 29) postará se, pokud toho bude třeba, o zřízení ústavů, ve kterých se dostane řemeslným prostitutkám dočasného útulku a příležitosti k nápravě.

§ 16.

Dozor nad spustlou mládeží.

Osobám obojího pohlaví do osmnácti let, vedoucím život pohlavně nemravný, věnována budiž orgány veřejné správy nejbdělejší péče, a kde toho třeba, buďtež učiněna vhodná opatření k jejich nápravě v mezích platných ustanovení zákonných.

Toto ustanovení bude až do zákonné úpravy ochranné péče o mládež provedeno nařízením.

ODDÍL III.

Ustanovení trestní.

§ 17.

Tresty.

Přestupky tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných, pokud nejsou trestny soudem, trestají se politickými úřady - na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativními policejními vrchnostmi - (§ 23) pokutou od 50 Kč do 10.000 Kč nebo vězením ad jednoho dne do 30 dnů.

Pokuty připadají státu.

§ 18.

Ohrožení a porušení zdraví pohlavními nemocemi.

Kdo z nedbalosti uvede jiného souloží nebo jiným způsobem v nebezpečí pohlavní nákazy, dopouští se přestupku trestného soudem a tresce se vězením od jednoho dne do jednoho měsíce nebo peněžitým trestem od 50 Kč do 10.000 Kč.

Kdo vědomě uvede jiného souloží nebo jiným způsobem v nebezpečí pohlavní nákazy, dopouští se přečinu, trestného tuhým vězením od čtrnácti dnů do osmi měsíců.

Je-li ohrožený manželem, snoubencem, druhem nebo družkou pachatelovou, stíhá se pachatel sice veřejnou obžalobou, ale jen na návrh ohroženého. Nebyl-li návrh podán soudu nebo státnímu zastupitelství do tří měsíců ode dne, kdy oprávněný se dověděl o trestném činu a osobě pachatelově, je stíhání vyloučeno.

Kdo úmyslně způsobí nákazu jiného pohlavní nemocí, tresce se podle ustanovení zákona o těžkém poškození na těle (§§ 154 až 156 trestního zákona ze 27. května 1852, č. 117 ř. z., §§ 303-306 trestního zákona o zločinech a přečinech zák. čl. V. z roku 1878). Jednal-li pachatel ze zištnosti, budiž ve všech případech uznán vedle trestu na svobodě i na trest peněžitý od 100 Kč do 10.000 Kč.

§ 19.

Podle §u 17 se tresce zejména též:

1. žena, která stižena jsou příjicí přijme nebo podrží místo kojné u dítěte, jež není touto nemocí stiženo;

2. ten, kdo k dítěti stiženému přijití přijme neb u něho podrží jako kojnou ženu, která není touto nemocí stižena;

3. ten, kdo dítě stižené přijití dá nebo ponechá v péči jiných osob se zatajením povahy nemoci dítěte.

Jsou-li tu náležitosti uvedené v §u 18, je čin trestný soudem podle ustanovení téhož paragrafu.

§ 20.

Vyzývání ke smilstvu.

Přestupku trestného soudem se dopouští

1. kdo způsobem, který je s to, aby vzbudil pohoršení nebo urazil stud, vybízí nebo se nabízí ke smilstvu;

2. kdo svádí ke smilstvu osobu nedosáhnuvší šestnácti let.

Trestem je tu vězení od jednoho dne do jednoho měsíce nebo peněžitý trest od 50 Kč do 10.000 Kč, a byl-li čin spáchán po živnostensku, tuhé vězení od 14 dnů do šesti měsíců; vedle něho může býti uznáno i na trest peněžitý od 50 Kč do 10.000 Kč.

Je-li čin podle ustanovení obecných trestních zákonů přísněji trestný, platí tato ustanovení.

§ 21.

Pohoršlivé provozování smilstva.

Kdo provozuje smilstvo způsobem pohoršlivým pro spoluobyvatelé domu nebo sousedy, toho trestá soud pro přestupek vězením od jednoho dne do jednoho měsíce, a bylo-li tím vědomě dáno pohoršení mládeži, tuhým vězením od čtrnácti dnů do tří měsíců.

§ 22.

Stíhání osob vojenských.

Trestní řízení pro trestné činy, přikázané soudům v §§ 18 až 21, pokud jde o osoby podřízené soudům vojenským, náleží těmto soudům.

ODDÍL IV.

Ustanovení všeobecná.

§ 23.

Příslušnost.

Prováděti a zabezpečiti opatření v tomto zákoně předepsaná přísluší za spolupůsobení obcí a policejních úřadů oněm politickým úřadům (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi příslušným vrchnostem administrativním), které obstarávají veřejnou správu zdravotní.

V nejvyšší instanci rozhoduje ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

§ 24.

Opatření v obvodu příslušnosti vojenské správy.

Prováděti opatření podle tohoto zákona v obvodu příslušnosti vojenské správy náleží vojenským úřadům v dohodě s úřady uvedenými v § 23.

§ 25.

Odkladný účinek stížnosti.

Stížnosti na úřední (§ 23) rozhodnutí a opatření, která se stala podle tohoto zákona nebo podle jeho nařízení k jeho provádění vydaných, mají odkladný účinek jenom tehdy, jde-li o výkon trestních nálezů (§ 17).

V jiných případech může úřad, jenž vydal rozhodnutí z důležitých důvodů, zejména kdyby vznikla straně neodčinitelná škoda, přiznati na její žádost stížnosti odkladný účinek až do rozhodnutí instance vyšší.

§ 26.

Osvobození od poštovného.

Osoby zavázené podle tohoto zákona podávati oznámení a Hlášení, jsou ve smyslu zákona ze dne 2. října 1865, č. 108 ř. z., osvobozeny od zapravování poštovného za poštovní dopravu takových oznámení a hlášení.

§ 27.

Zrušení dosavadních předpisů. Tímto zákonem zrušují se, pokud mu odporují, všechny zákony, nařízení a předpisy o předmětech, jež tímto zákonem se upravují.

Zejména zrušují se: § 91 zák. čl. XIV. z r. 1876 (zdravotní zákon); § 81 zák. čl. XL. z r. 1879 (obecný trestní zákoník o přestupcích); § 379 trestního zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z. a § 106 trestního zákona o přestupcích zák. čl. XL. z r. 1879, pokud jednají o pohlavních nemocech; § 5 odst. 1. a 2., čís. 1-5, a odst. 4. zákona ze 24. května 1885, č. 89 ř. z.

§ 28.

Účinnost zákona.

Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení.

§ 29.

Provedení zákona.

Provedení tohoto zákona ukládá se ministru veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě se zúčastněnými ministry.