Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Původní znění.

3693.

Antrag

der Abgeordneten Dr. Keibl, Ing. Kallina und Genossen betreffend die Anrechnung der Dienstzeit, welche die Beamten; Unterbeamten und Diener der Staatsverwaltung im Militärdienste oder sonstigen Hilfsdienste vollstreckt haben, in ihre feit und Gehaltsvorrückung.

Die Gefertigten beantragen:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Gesetz

vom.................1922

betreffend die Anrechnung der Dienstzeit, welche die Beamten, Unterbeamten und Diener der Staatsverwaltung im Militärdienste oder sonstigen Hilfsdienste vollstreckt haben, in ihre Zeit und Gehaltsvorrückung.

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

Artikel I.

§ 4 des Gesetzes vom 9. April 1920, Slg. 222 über die Anrechnung der Dienstzeit der Staatsangestellten wird aufgehoben und hat zu lauten:

§ 4.

Denjenigen Beamten, Unterbeamten und Dienern aller Zweige der Staatsverwaltung, welche aus den Reihen der Unteroffiziere hervorgegangen, sind, wird ihre gesamte Dienstzeit, welche sie im Militärdienste oder sonstigen Hilfsdienste bei staatlichen Ämtern zugebracht haben, sowohl in die Zeit, wie auch in die Gehaltvorrückung eingerechnet.

Inwieweit die, in einen anderen als den Staats (Pragmatikal) Dienste verbrachten Jahre eingerechnet werden, wird im Verordnungswege bestimmt.

Artikel II.

§ 6 des Ges. v 9. April 1920, Slg. 222 über die Anrechnung der Dienstzeit der Staatsangestellten wird aufgehoben und hat zu lauten:

§ 6.

Dieses Gesetz tritt mit dem Tage der Kundmachung in Wirksamkeit und hat rückwirkende Kraft beginnend vom 1. Jänner 1920.

Der Vorteile dieses Gesetzes werden auch alle Staatsangestellte (Angestellte der staatlichen Unternehmungen) und der vom Staate verwalteten Fonde teilhaftig, welche nach dem 28. Oktober 1918 in den Ruhestand getreten sind, sowie deren Witwen und Waisen.

Diese haben das Recht, die aus diesem Gesetze fließenden Rechte des verst. Staatsangestellten geltend zu machen.

Dieser Antrag ist dem sozialpolitischen Ausschuße zuzuweisen.

Das finanzielle Erfordernis, welches durch diese Gesetzänderung entsteht, ist aus dem Ertrage der laufenden Steuern zu decken.

Begründung.

Zu Artikel I.

Die Nationalversammlung hat das Gesetz vom 28. Feber 1919, Nr. 89 S. d. G. u. V. genehmigt, mit welchem von der gesetzgebenden Versammlung den Offizianten grundsätzlich das Recht auf Einrechnung sämtlicher Dienstjahre für die Vorrückung in die Beamten-Rangs und Gehaltsklassen zuerkannt wurde. Mit diesem Gesetze wurden sämtliche Bestimmungen geltend für die bisherigen Beamten nach der Dienstpragmatik §§ 51 und 57, lit. ťEŤ umgeworfen.

Die Folgen dieser neuen, von der Nationalversammlung genehmigten Grundsätze zeigen sich in so bedeutenden Unregelmäßigkeiten zwischen den gegenwärtigen Beamten, die Unteroffiziere waren. und zwischen Beamten, welche Offizianten gewesen sind, daß der Offiziant im Alter von 25 Jahren nach 7jährigem Staatsdienste die XI. Rangsklasse, wogegen der Beamte, hervorgegangen aus den leihen der anspruchsberechtigten Unteroffiziere, diese Rangsklasse erst nach 15-20 Dienstjahren erreicht und zumeist das 40, Lebensjahr überschritten hat, hingegen in seinem Alter der Beamtenoffiziant bereits in die IX. Rangsklasse tritt.

Der zumeist 40jährige, aus den Reihen der anspruchsberechtigten Unteroffiziere stammende Beamte beginnt seine Laufbahn mit der XI. Rangsklasse, obgleich er dem Staate bereits für ein geringes Entgelt durch 20 Jahre einen anstrengenden und verantwortlichen Dienst geleistet hat, meistens verheiratet und Vater mehrerer unversorgter Kinder ist. Es ist nicht einzusehen, warum die aus dem Unteroffiziersstande hervorgegangenen Beamten schlechter gestellt werden sollen, wie die Offizianten und es erscheint die Forderung nach Gleichberechtigung mit ihnen gewiß gerechtfertigt, zumal sie mit Rücksicht auf ihr durchschnittliches Alter und die vorgeschriebene Wartezeit die Vorteile des Gesetzes vom 7. Oktober 1919, Nr. 541 Slg. nicht erlangen können, wenn ihnen nicht ihre Militärdienstzeit voll angerechnet wird. Durch das Gesetz vom 27. Oktober 1919, Nr. 372 Slg. wurde den Dienern und Unterbeamten, welche die vorgeschriebenen Prüfungen der Beamtenstellen abgelegt haben, die gesamte frühere Dienstzeit eingerechnet. Sobald die Regierung den Grundsatz für die Durchrechnung der Dienstjahre den Lehrern, der Finanzwache, den Offizianten und anderen genehmigt hat, darf sie auch dies Recht den ehemaligen Unteroffizieren nicht vorenthalten, sonst ladet sie den berechtigten Vorwurf auf sich, einen hochverdienten Teil der Beamtenschaft absichtlich zurückzusetzen und zu verletzen.

Zu Artikel II.

Der § 6 des Ges. v. 9. April 1920, Nr. 222 Slg. besagt, daß das Gesetz über die Anrechnung der Dienstzeit der Staatsangestellten an jenem Tage in Wirksamkeit tritt, an welchem das im Artikel 9 des Ges. vom 7. Oktober 1919, Nr. 541 Slg. festgesetzte Ausmäß der Teuerungszulagen herabgesetzt wird, spätestens am 1. Juni 1921.

Das Datum des 1. Jänner 1921 ist auch vollständig willkürlich gewählt und findet durch nichts seine Begründung.

Hat dagegen das Gesetz, wie beantragt, rückwirkende Kraft vom 1. Jänner 1920, so bringt es gleichzeitig der arg bedrängten Beamtenschaft eine kleine materielle Hilfe.

Der 2. Absatz des zit. § 6 bestimmt, daß die Vorteile der Anrechnung auch jene Staatsangestellten erhalten, welche nach dem 31. August 1919 in den Ruhestand versetzt wurden.

Es ist ganz unverständlich, warum auf diese Weise künstlich zwei Kategorien von Ruheständlern geschaffen werden, warum insbesondere die älteren, welche vor dem 31. August 1919 aus dem Dienste zu treten gezwungen waren, schlechter gestellt sein sollen, als die jüngeren, Es ist ein Gebot der Gerechtigkeit, daß alle gleich behandelt werden. Es muß auch auf deren Witwen und Waisen Rücksicht genommen werden. Wenn demnach ein Stichtag angebracht ist, so kann dies nur der Gründungstag der Republik sein.

Der mit diesem Gesetzantrag verbundene Mehraufwand von ca. 15 Millionen Kronen jährlich kann nicht allzubedeutend sein und wird leicht seine Bedeckung in dem gewiß namhaften Ergebnis der neuen Steuern finden.

Prag, den 31. Mai 1922.

Dr. Keibl, ing. Kallina,

Ing. Lodgman, Dr. Lehnen, Dr. Brunar, Dr. Radda, Dr. Schollich, Dr. Haureich, Mark, Dr. Baeran, Kraus, Matzner, Dr. Medinger, Zierhut, Dr. W. Feierfeil, Bobek, Scharnagl, Windirsch, Dr. E. Feyerfeil, Böhr, Schubert.

na započtení služební doby, kterou úředníci, podúředníci a sluhové státní správy ztrávili ve vojenské nebo jiné pomocné službě, do jejich časového a platového postupu.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne...............1922,

jímž se započítává služební doba, kterou úředníci, podúředníci a sluhové státní správy ztrávili ve vojenské nebo jiné pomocné službě, do jejích časového a platového postupu.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

§ 4 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 222 Sb. z. a n. o propočítání služební doby státních zaměstnanců se zrušuje a nechť zní:

§ 4.

Oněm úředníkům, podúředníkům, a sluhům všech odvětví státní krávy, kteří vyšli z řad poddůstojníků, započítává se jejich úhrnná služební doba; kterou ztrávili ve vojenské službě nebo jiné pomocné službě u státních úřadů, jak do časového, tak i do platového postupu.

Pokud se započítají léta ztrávená v jiné službě než státní (pragmatikální), stanoví se nařízením.

Článek II.

§ 6 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 222 t. z. a n. o propočítání služební doby státních zaměstnanců se zrušuje a nechť zní.

§ 6.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a má zpětnou platnost počínaje dnem 1. ledna 1920.

Výhod tohoto zákona budou účastní také všichni státní zaměstnanci (zaměstnanci státních podniků a státem spravovaných fondů, kteří po dní 28, říjnu 1918 odešlí do výslužby; jakož i jejích vdovy a sirotci.

Tito mají právo uplatniti práva zemřelých státních zaměstnanců, vyplývající z tohoto zákona.

Tento návrh budiž přikázán sociálně-politickému výboru.

Finanční potřeba, která povstává touto změnou zákona, budiž hrazena výnosem z běžných daní.

Odůvodnění:

K článku I.

Národní shromáždění schválilo zákon ze dne 18. února 1919, č. 89 Sb. z. a n jímž zákonodárné shromáždění zásadně přiznalo oficiantům -právo na započtení všech služebních let do postupu do úřednických hodnostních a platových tříd. Tímto zákonem byla převrácena všechna ustanovení, platná pro dosavadní úředníky podle služební pragmatiky §§ 51 a 57 lit. ťEŤ.

Následky těchto nových, Národním shromážděním schválených zásad se jeví v tak značných nepraví nepravidelnostech mezí nynějšími úředníky, kteří byli poddůstojníky a mezí úředníky, kteří byli oficianty, takže oficiant 25 letý po 7 leté státní službě dosáhne XI. hodnostní třídy, kdežto úředník, jenž vyšel ze řad poddůstojníků, oprávněných k nároku, dosáhne této hodnostní třídy teprve po 15 až 20 služebních letech a obyčejně překročí 40. rok svého života, kdežto v jeho věku úřednický oficiant vstupuje jíž do IX. hodnostní třídy.

Úředník ponejvíce 40letý, vyšlý z řad poddůstojníků oprávněných k nároku, začíná svoji životní dráhu XI. hodnostní třídou, ačkoliv již konal, státu za nepatrnou odměnu přes 20 let vysilující a odpovědnou službu, namnoze je ženat a otcem několika nezaopatřených dětí. Nelze pochopiti, proč by úředníci, vyšlí ze stavu poddůstojnického měli na tom býti hůře, než oficianti, a požadavek, aby jím byli postavení na roveň, jeví se zajisté ospravedlněný, zvláště, že se zřetelem na jejích průměrný věk a předepsanou čekatelskou dobu nemohou dosáhnouti výhod zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n jestliže se jim nezapočte plně jejích vojenská služební doba. Zákonem ze dne 27. října 1919, č. 372 Sb. z. a n. započítává se sluhům a podúředníkům, kteří složili předepsané zkoušky na úřednická místa, jejích úhrnná dřívější služební doba. Když vláda schválila zásadu, že se mají služební léta propočítati učitelům, finanční stráži, oficiantům a jiným, nesmí také zadržovati tohoto práva bývalým poddůstojníkům, jinak uvaluje na sebe oprávněnou výtku, že vysoce zasloužilou část úřednictva úmyslně odstrkuje a uráží.

K článku II.

§ 6 zákona ze dne 9, dubna 1920, č. 222 S.b. z. a n. stanoví, že zákon o propočítání služební doby státních zaměstnanců nabude účinností dnem, kterým se sníží výměra drahotních přídavků, stanovená článkem 9. zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n " nejpozději však dnem 1. června 1921.

Datum 1. ledna 1921 jest také úplně libovolně voleno a není ničím odůvodněno.

Jestliže však má zákon, jak navrhuje, zpětnou platnost ode dne 1. ledna 1920, pak přinese zároveň těžce utlačovanému úřednictvu malou hmotnou podporu,

2, odstavec uvedeného §u 6 stanoví, že výhod prapočítání budou účastni také oni státní zaměstnanci, kteří od 31. srpna 1919 byli dáni do výslužby.

Jest zcela nesrozumitelné, proč se tímto způsobem uměle tvoří dva druhy pensistů, zvláště proč starší, kteří přede dnem 31. srpna 1919 byli nuceni vstoupiti do výslužby, mají na tom býti hůře, než mladší. Jest příkazem spravedlností, aby se se všemi nakládalo stejně. Nutno vzíti zřetel také na jejich vdovy a sirotky. Jestliže se tedy uvádí určité datum, může jím býti jen den založení republiky.

Větší výdaje spojené s tímto návrhem zákona, asi 15 milionů korun ročně, nemohou míti příliš velkého významu, a najdou snadno úhradu ve výtěžku nových daní, jenž jistě bude značný.

V Praze dne 31. května 1922.

Dr. Keibl, inž. Kallina.

dr. Lodgman dr. Lehnert dr. Brunar, dr. Radda, dr. Schollich, dr. Hanreich, Mark, dr. Baeran, Kraus, Matzner, dr. Medinger, Zierhut, dr. W, Feierfeil, Bobek, Scharnagl, Windirsch, dr. E. Feyerfeil, Böhr, Schubert.