Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3689.

Návrh

poslanců Landové-Štychové, dra Bartoška, F. Zeminové a spol.,

aby zákonem na přechodnou dobu, t. j. do provedení odluky církve od státu upraveno bylo použití obnosů na kultus vynakládaných ve shodě s předpisy platné ústavy republiky Československé.

Navrhujeme, aby poslanecká sněmovna schválila následující osnovu zákona:

Zákon

ze dne.............. 1922,

kterým se až do provedení odluky církve od státu upravuje změna a rozdělení dosavadní rozpočtové položky na kultus ve smyslu §§ 121 a 124 ústavní listiny.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Rovnost všech vyznání a názorů světových provádí se zákonem tímto i ve státním rozpočtu. Dokud do rozpočtu toho budou zařaďovány položky na prospěch některého kultu, mají veškeré, ve státě existující náboženské společnosti. jakož i obdobné organisace občanů bez vyznání náboženského právní nárok na stejnou podporu.

§2.

Obnos ca 90,000.000 Kč, vynaložený na účele kultu v r. 1922, tvoří pro příští státní rozpočty nepřekročitelné maximum. Obnos ten budiž rozvržen na veškeré ve státě existující konfesní i bezkonfesní skupiny a to vždy percentuelně podle výsledků posledního všeobecného sčítání lidu.

3.

Pro rozvržení této položky na existující ve státě společnosti náboženské a bezkonfesní stačí

1. Když společnost taková ve státě existuje, byť i nesplnila všech formálních podmínek pro svoje výslovné státní uznání, nebo pro výslovné státní uznání jednotlivých svých organisačních složek, jako: náboženských obcí, místních organisací, sdružení, skupin atd.

2. Když prokáže, že koná obecně prospěšnou činnost, zejména výchovnou, vzdělávací, osvětovou nebo dobročinnou na základě určitého světového názoru ať náboženského nebo beznáboženského.

3. Když svými ústředními orgány o přidělení subvence z této položky požádá. Náboženské nebo bezkonfesní organisace, které včas o přidělení subvence ve smyslu tohoto zákona výslovně nepožádají, zůstávají při rozvrhu subvence té mimo úvahu.

§ 4.

Žádosti o poskytnutí subvence podati jest každého roku nejpozději do konce měsíce dubna ministerstvu školství a národní osvěty a prokázat, není-li okolnost ta notorickou, že orgán o subvenci žádající jest skutečným představitelem oné náboženské či bezkonfesní skupiny, jejíž jménem o subvenci požádal. O žádosti takové budiž rozhodnuto ministerstvem do 4 týdnů, jinak pokládati jest právní nárok na subvenci za přiznaný.

Z rozhodnutí zamítavého přípustnou jest do 4 neděl stížnost k ministerské radě, kterou podati -jest u ministerstva školství a národní osvěty.

§ 5.

Žádosti o subvenci náboženských a bezkonfesních společností shora dotčených mohou býti zamítnuty jen tehdy, když žádající společnost nepodá důkazů o dosavadní své činnosti, vyhovující podmínce 3, č. 2, nebo neposkytuje náležité záruky této činnosti pro nejblíže příští období, jehož týká se subvence.

§ 6.

Rozdělení subvence, jež ve smyslu § 2 připadá na občanstvo bez vyznání náboženského, na jednotlivá organisační ústředí občanů bezkonfesních, provede ministerstvo školství a národní osvěty, přihlédající především k jich vzájemné dohodě a kdyby jí docíleno nebylo, k významu a rozsahu činnosti, k době trvání dotčených organisačních svazů.

§ 7.

Rozpočtová položka dosud slovem ťkulturŤ označovaná, označuje se napříště slovy ťkulturní potřeby náboženských a bezkonfesních organisací.Ť

§ 8.

Zákon tento stává se účinným dnem jeho vyhlášení. Provede jej ministr školství a národní osvěty.

Důvodová zpráva

Všechny dosavadní vlády republiky Československé a většina politických stran našich sněmoven má ve svém programu odluku církve od státu - jež jest jediným možným uspořádáním právních vztahů mezi státem a církvemi v republice. Nová tato úprava onoho poměru vyžaduje, aby ze státních a veřejných prostředků nebyly vůbec subvencovány církve a jejich kultus. Naproti tomu pozorujeme ve své republice, že přes všecko ubezpečování o úmyslu uskutečniti odluku církve od státu, náklady na kultus rok od roku závratným přímo procentem stoupají, neboť vzrostly z původních 20,000.000 ji; v druhém roce na 29,000.000, v dalším na 54,000.000 Kč, na rok 1.922 však již na 9(),642.925 Kč a nad to ještě administrativní cestou a za zády parlamentu protizákonně byly dále ještě zvýšeny o nových 25,000.000 Kč.

Prvním požadavkem musí tedy býti, aby aspoň toto šílené vzrůstání státních subvencí kultu bylo zastaveno, než bude položka úplně odstraněna. Tomu vyhovuje navržené ustanovení § 2, jímž se toto maximum stanoví cifrou 90 milionů, zaokrouhlená to částka nákladů na kultus vynaložených v roce 1922 dle řádného i dodatečného rozpočtu (přesná cifra těchto nákladů jest: 90,642.925.- Kč). Samozřejmý jest též požadavek, aby, když už proti principu odlukovému - na kultus vůbec se přispívá, aby při tom aspoň bula šetřena zásada naší ústavy o rovnosti všech vyznání a světových názorů a aby tedy obnos dosud nerovnoměrně kultu poskytovaný, byl spravedlivě mezi všechny takto dotčené organisační útvary rozdělen. Vždyť působí přímo provokativně, když si uvědomíme, že subvence katolického kultu od r. 1919 do 1922 se více než zpateronásobila, zatím co je v proudu mohutné hnutí v občanstvu kterým dle vlastního doznání představitelů římsko-katolické církve počet jejich stoupenců poklesl z 95% pod 70% obyvatelstva.

V návrhu klademe kulturní organisace bezkonfesního občanstva právně na roveň útvaru církevnímu, poněvadž těmto náleží kulturně táž společenská funkce jako organisacím církví a byl by porušen princip rovnosti, kdyby na stejnorodé potřeby bezkonfesního občanstva zřetel brán nebyl.

V důsledku této nové úpravy jest ovšem také třeba změniti příslušné Položky v rozpočtu jak v textu osnovy uvedeno.

Návrhem tímto nemohou býti způsobeny státu výdaje, neboť čelí naopak k tomu, aby značné miliony, jež stoupání položek na kultus by si v budoucnu vyžádalo, byly uspořeny. Není třeba tedy úhradového návrhu dle 41 ústavní listiny.

Navrhujeme, aby předloha tato byla přikázána výboru kuIturnímu a výboru rozpočtovému. Budiž s ohledem na zpracování státního rozpočtu projednána oběma výbory společně a zpráva podána do 8 dnů.

V Praze dne 11. června 1922.

Landová-Štychová, dr. Bartošek, F. Zeminová,

Buříval, Draxl, Laube, Sajdl, Hrušovský; Špatný, Pelikán, Stříbrný, Pechmanová, Trnobranský, David. Prášek, Slavíček, Pšenička, dr. Patejdl, dr. Uhlíř, Langr, Netolický, dr. Franke, Sladký.