Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3688.

Návrh

poslanců L. Landové-Štychové, dra Th. Bartoška a soudr.,

aby zákonem zřízena byla kontrolní a disciplinární parlamentní komise:

Zákon

ze dne.............. 1922,

kterým se zřizuje kontrolní a disciplinární parlamentní komise.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně

§ 1.

Ku dozoru nad dosazováním,jmenováním, povyšováním, přesazováním, disciplinováním, propouštěním atd. zodpovědných úředníků a zřízenců. S. R., jakož i ku kontrole služební a úřední činnosti těchto zřízenců a úředníků zřizuje se zvláštní parlamentní komise ze členů Nár. shromáždění, opatřená mimořádnými právy.

§ 2.

Tato komise skládá se ze 24 členů; 16 členů a tolikéž náhradníků volí poslanecká sněmovna a 8 členů a tolikéž náhradníků senát, vždy na jeden rok.

O způsobu volby členů i náhradníků, hlasování členů komise, trvání funkce členské, o tom, kdo nemůže býti členem neb náhradníkem komise a o jednání v komisi, rozsahu její kompetence, jakož i právech a povinnostech její členů, platí obdobné ustanovení §§ 2-5 zák. ze dne 12. srpna 1921, č. 301 Sb. z. a n.

§ 3.

Úkolem kontrolní a disciplinární komise jest, snažiti se o to, aby jmenováním, povyšováním, přesazováním, disciplinováním, propouštěním atd. úředníků a zřízenců nebyly porušovány ani platné zákony a to především zákony ústavní, ani zásady spravedlivé, demokratické a účelné správy státní, a aby s uvedenými zákony a zásadami byla v plném souhlasu též úřední a služební činnost všech osob právě dotčených.

§ 4.

Kontrolní a disciplinární parlamentní komise jest oprávněna a k podnětu kteréhokoli ze svých členů neb náhradníků, jakož i k motivované žádosti z řad občanstva též povinna, prozkoumati ať válečnou, ať poválečnou činnost všech zodpovědných veřejných úředníků a zřízenců republice Československé, jakož i úředníků a zřízenců bývalé státní správy rakousko-uherské, kteří byli nebo mají býti převzati do veřejných služeb republiky Československé.

§ 5.

Komise tato jest oprávněna, shledá-li to vhodným, většinou hlasů rozhodnouti, že úředník zřízenec, který po jejím přesvědčeni neměl vůbec býti přijat do veřejných služeb v republice československé, se ze služeb těchto propouští a to i bez jakýchkoli nároků a požitků zaopatřovacích.

To platí zejména o osobách, o nichž zjištěno, že byli jakkoli iniciativně neb aktivně účastny persekuce příslušníků československého národa za války nebo lidu pracujícího bez rozdílu národnosti.

§ 6.

Shledá-li komise, že některý veřejný úředník neb zřízenec v republice svěřené sobě funkce a moci zle užívá, že zejména vědomě tomu překáží, aby zásady ústavy Č. S. R. a jiných zákonů Národního shromáždění usnesených v plném a nezkresleném smyslu byly uplatněny, že snaží se pod jakýmikoliv záminkami obnovovati a znovu v platnost uváděti nedemokratická zřízení bývalé monarchie, jest oprávněna dle svého volného uvážení a dle shledané míry provinění úředníka a zřízence takového potrestati:

a) písemnou výstrahou,

b) vyloučením z postupu na dobu až5let,

c) dáním do výslužby,

d) propuštěním bez jakýchkoli nároků a zaopatřovacích požitků.

§ 7.

Komise může se dožadovati součinnosti všech veřejných úřadů v republice Československé, jež jsou povinny na požádání předložiti jí neb jejímu členu k tomu pověřenému k nahlédnutí veškeré svoje spisy a to i takové, jež jako na př. poradní protokoly soudní jsou jinak nahlížitelům nepřístupny.

Úřady jsou také povinny dáti komisi veškerá vysvětlení a v mezích své věcné příslušnosti provésti úkony vyšetřovací, o něž komise je požádá.

§8.

Komise podává o postupu svých prací dle potřeby zprávy sněmovně poslanecké i senátní.

O tom platí obdobně ustanovení § 8 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 301 Sb: z. a n.

§ 9.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provede jej vláda.

Odůvodnění.

Státní převrat, který dal vznik republice Československé, neodstranil všech řádů ani všech činitelů, jež byly součástí režimu, proti němuž revoluce byla vedena.

Zejména v úřadech republiky Československé zůstala většina osob, jež táž místa zastávala již před převratem státním, mnoho úředníků a to právě ve vyšších třídách hodnostních bylo přejato přímo z ústředí bývalé monarchie.

Několik let od převratu uplynulých jest zajisté dosti dlouhou dobou, po které občané tito měli čas a příležitost vpraviti se do nových demokratických a republikánských řádů a odložiti necnosti byrokracie monarchické.

Na počátku našeho samostatného státního života zdálo se také opravdu, že nechybí dobré vůle k této osobní převýchově, nicméně zkušenost ukázala, že bylo to jen zdánlivé a od času první naší neparlamentární vlády den ze dne množí se případy, svědčící bud o naprosté neschopnosti, spíše však o opravdové zlé vůli četných osob úředních, které ocitly se nezaslouženě ve službách našeho státu.

Konfiskují-li se dnes výroky presidenta republiky, zakazuje-li se policejně oslava Komenského, podléhají-li konfiskaci texty ve sněmovně již jedenkráte interpelovaní;, vysílají-li administrativní úřady do schůzí a na projevy dělnictva opětně svoje ozbrojené zřízence, dopouští-li se bezpečnostní orgány surového a zcela bezdůvodného trýznění osob zatčených, provádí-li policie domovní prohlídky pro zabavený tiskopis i v sirotčinci u 3 až 5letých dětí (což se stalo v Dětském Domově Volné Myšlénky v Michli v květnu t. r.), chrání-li okresní politický úřad zákazem socialistického proti projevu shromáždění živlů protistátních, v němž ostentativně se koná slovem i tiskem propaganda monarchistická (německý katolický sjezd v Litoměřicích v srpnu 1921), dovolává-li se ve svých úředních rozhodnutích duchu č. s. r. ústavy zřejmě se příčících zemská politická správa v Praze, finanční prokuratura v Praze a i jiné úřady ostentativně ústavních zákonů rakouských z prosince 1867, naší ústavní listinou výslovně zrušených, pak nelze neviděti v tom všem vědomou a úmyslnou sabotáž zřízení republikánských a provokaci občanstva republikánským řádům věrného.

Jest proto potřeba v zájmu státu a jeho zdárného vývoje, aby cit občanské spravedlnosti nezůstával neuspokojen a aby podvratné této činnosti, jež zvolna sice, ale důsledně hloubí propast mezi orgány státu a jeho občanstvem, učiněna byla přítrž.

K tomu povolány jsou především sbory zákonodárné, jsouce zároveň nejvyšším orgánem kontroly výkonné moci ve státě. Analogie podává se tu s platným již zákonem o parlamentní komisi úsporné z 12. srpna 1921, jehož některých ustanovení osnova naše přímo se dovolává.

Žádné správě státní náleží zajisté hospodárnost, jejímž orgánem jest tato úsporná komise. Bylo by však svrchovaně nehospodárné, abychom spořili pouze statky hmotnými, naproti tomu však beztrestně dopouštěli, aby hýřeno bylo statkem stejně cenným - oněmi vzácnými mravními hodnotami, které tvoří důvěra občanů ve svůj vlastní stát a jeho zřízení. Kontrolní a disciplinární komise, kterou osnova tato vybudovává jako organický protějšek zřízené již komise úsporné, jeví se nám nejúčelnějším prostředkem, jakým lze zameziti škodné zbytnění byrokracie na úkor řádů a zřízení demokratických. Úhradového návrhu není třeba, ježto provedení návrhu nezpůsobí vůbec nákladu.

Navrhujeme, aby osnova byla k meritornímu projednání přikázána výboru ústavně-právnímu.

V Praze dne 13. června 1922.

Landová-Štychová, dr. Bartošek,

Buříval, Draxl, Laube, Sajdl, Hrušovský, Špatný, Stříbrný, Pechmanová, Trnobranský, David, Prášek, Slavíček, Pšenička, dr. Patejdl, dr. Uhlíř, Langr, Netolický, dr. Franke, Sladký, Zeminová.