Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3681.

Zpráva

rozpočtového výboru

o vládním návrhu zákona (tisk 3553)

o úpravě právních nároků a závazků československých státních příslušníků vůči cizincům, pokud vznikly před 28. říjnem 1918 a znějí na měnu jinou než korunovou.

Zákon

ze dne..............1922

o úpravě právních nároků a závazků československých státních příslušníků vůči cizincům, pokud vznikly před 28. říjnem 1918 a znějí na měnu jinou než korunovou.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Vláda se zmocňuje, aby právní nároky (soukromý majetek, soukromá práva a zájmová účastenství) a závazky československých příslušníků státních vůči cizincům sepsané podle zákona ze dne 17. února 1922, č. 79 Sb. z. a n., upravila způsobem, který by výsledku tohoto soupisu nejlépe hověl.

§ 2.

Zejména se zmocňuje vláda zatím účelem:

1.) aby přechodně zřídila zvláštní ústav nebo přiměřeně vybavila některý již trvající ústav a určila pokud se týče vymezila jeho právní osobnost a působnost, míru oprávnění i povinností;

2.) aby stanovila, zda a v tom případě za jakých podmínek, v jakém rozsahu, pra které případy a s jakými účinky takový ústav přímo vstoupí v práva nebo závazky československých nájemníků, či zda a za jakých podmínek a s jakými účinky bude jejich zákonným zmocněncem;

3.) aby převzala v případech zvláštní povahy a v rozsahu, jenž se určí dle okolností, záruku za závazky československých dlužníků.

§ 3.

Vláda určí, kdy ústav dle § 2 zřízený neb vybavený ukončí svou činnost, a vydá podrobné předpisy pro likvidaci.

Těmto předpisům jest vyhrazeno zejména též stanoviti, že právní nároky a závazky přecházejí na stát a jak naložiti s případnými přebytky. Přebytky tyto buďtež v první řadě, pokud by to bylo odůvodněno zásadami slušnosti, rozděleny mezi nájemníky.

§4.

Ústavu (§ 2) může býti dáno právo požadovati od nájemníků, zejména ód nájemníků vůči cizině oprávněných i zavázaných (§ 1) úhrady hotových výloh za ně placených, zvláště poplatků v cizině vybíraných. Kromě toho může uložiti těmto nájemníkům přiměřené poplatky zprostředkovací, které však nesmějí.přesahovati 10% hodnoty převzatého nebo obstarávaného právního nároku nebo závazku.

Tyto zprostředkovací poplatky mohou býti podle hodnoty svého předmětu odstupňovány a dle toho, jde-li o nájemníka oprávněného či zavázaného, rozlišovány.

Zájemníkům, jichž veškeré jmění nepřesahuje výše osvobozené od dávky z majetku (§§ 5 a 46 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n.), lze uložiti jen poplatek, který není větší než 5% hodnoty jeho předmětu.

§ 5.

V případě potřeby bude k žádosti ústavu nájemník z právního nároku oprávněný povinen vydati ústavu zvláštní plnou moc a vůbec jakýkoliv doklad podle předpisů v cizině platných nezbytný k výkonu práva.

Půjde-li o závazky, za něž stát převezme záruku (§ 2, čís. 3), bude nájemník vůči cizině zavázaný povinen dáti ústavu, pokud se týče státu přiměřenou záruku (kreditní hypotéku, bankovní jistotu) a může býti jen při prokázané nezpůsobilosti od této povinnosti osvobozen na tak dlouho, pokud tato nezpůsobilost i právní závazek sám trvá.

§ 6.

Vládě se ukládá, pokud by při úpravě nároků a závazků (§ 1) byl dotčen státní zájem, aby ji provedla teprve tehdy a potud, až a pokud budou dány pro to v cizině přiměřené předpoklady (zejména předpoklad vzájemnosti a výhody v přiznání lhůt, usnadnění narovnání a jiné).

§ 7.

Zkrácení zprostředkovacích poplatků (§ 4) trestá se 4- až 20tinásobkem zkráceného poplatku.

Přestoupení zákazu nebo opomenutí příkazu podle tohoto zákona vydaného tresce se peněžitými pokutami; řízení toto provádí se v I. stolici berní správou (na Slovensku a Podkarpatské Rusi finančním ředitelstvím) a končí stolicí II.

§ 8.

Požadované doklady (§ 5) a smlouvy o narovnání (§ 2) jsou osvobozeny od poplatků. Ústavu (§§ 2 a 3) přísluší osvobození od kolků a poplatků.

Bude-li ústav státním, jsou dle zákona ze dne 2. října 1865, čís. 108 ř. z., jeho dopisy a jiné zásilky poštovní v tuzemsku osvobozeny od poštovného.

§ 9.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provésti jej ukládá se ministru financí ve shodě s ministry spravedlnosti, zahraničních věcí, průmyslu, obchodu a živností jakož i pošt a telegrafů.

Rozpočtový výbor schválil ve své schůzi dne 14. června vládní osnovu, kterou jenom stylisticky poněkud upravil.

K vysvětlivkám pak, které obsahuje důvodová zpráva k vládní osnově, podotýká rozpočtový výbor jenom toto:

Zákon má ovšem hlavně za účel umožniti úpravu poměrů vzhledem k Anglii, musí však přece míti znění všeobecnější a býti tudíž zákonem rámcovým, poněvadž není vyloučeno, že by se mohla naskytnouti potřeba upraviti příslušné vztahy také k jinému státu a není možno pro každý takový případ předkládati zvláštní osnovu zákona. Ostatně musejí býti všechny dotyčné mezistátní úmluvy předloženy Národnímu shromáždění k ratifikaci a pokud by mělo jimi býti vytvořeno nové právo, musilo by se to státi jenom formou zákona.

Pokud pak jde o ústav zmíněný v §u 2, tu zamýšlí vláda pověřiti touto funkcí pražskou súčtovací banku, tedy podnik sice soukromý, který však stojí jaksi nad ostatními bankovními podniky, které by na věci mohly snad býti soukromoprávně engagovány, a mimo to zaručuje vedle odborného postupu bankovně-technického také nutnou znalost jazykovou.

K §u 3 nutno podotknouti, že podlé vládního prohlášení nepomýšlí se snad na skutečnou realisaci jmění tuzemských věřitelů, a nebudou tedy nuceně prodány ani cizozemské cenné papíry ani reálné jmění, ležící snad v Anglii.

Hlavně však nutno zdůrazniti k §u 4, že republika Československá neodnímá tímto zákonem ničeho z valutárních zisků tuzemských věřitelů, ač jiné státy, ku př. Maďarsko, zabralo pro stát plných 80% těchto valutárních zisků. Přejímací kurs bude stanoven buď podle kursu toho kterého rozhodného dne, nebo podle průměru krátkého časového spatia, takže se bude blížiti asi 230-236. Ze všeho patrna je snaha řešiti tuto složitou otázku způsobem všeobecně uspokojujícím, jak je to zdůrazněno také v resoluci poslance Rudolfa Chalupy a soudruhů, níže otištěné, kterou také rozpočtový výbor v celém znění schválil.

V Praze dne 14. června 1922.

Resoluce. Stát československý jest povinen všude zachovati roli nestranného zprostředkovatele a zájem jeho jest jediný, totiž zachování jeho dobré pověsti. Z uvedeného důvodu v těch případech, kde stát se zaručil za dlužníka a tento mu neposkytl náležité záruky, jest stát povinen naříditi také soupis všech jeho závazků a pohledávek v cizině. Soupisy pohledávek a závazků budtež veřejně na průkaz skutečného zájmu o konkrétní případ přístupny, aby za účasti interesentů bylo znemožněno zneužití tohoto zákona nesvědomitými dlužníky na úkor dlužníků slabých, na jichž ochranu především zákon pamatoval.