Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3675.

Zpráva

I. výboru sociálně-politického a

II. výboru ústavně-právního

o návrhu poslanců Langra, Bezděka, Biňovce, inž. Bečky, Dubického a soudruhů (tisk 3308)

na mimořádné opatření bytové péče.

I.

Zákon

ze dne.....................................................................1922

o mimořádných opatřeních bytové péče.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

I. O přípustném rozsahu a o přeměně bytů.

§ 1.

Sloučiti dva nebo několik bytů dosud oddělených v jediný byt není dovoleno.

Spojiti s bytem jednotlivé místnosti jiného bytu jest přípustno jen s povolením úřadu. Povolení k takové změně může býti uděleno, dosáhne-li se jí účelného rozdělení bytů, aniž se zmenší počet bytů v domě.

§ 2.

Okresní správa politická (magistrát) může naříditi vlastníku domu, aby nepronajaté místnosti, které se hodí k obývání a byly v roce 1921 aspoň po 6 měsíců obydleny, do stanovené lhůty pronajal.

Toto ustanovení nevztahuje se na místnosti, kterých vlastník domu potřebuje nutně pro sebe nebo pro své zaměstnance, a na byty, určené jen k občasnému užívání, jako byty pronajímané pravidelně lázeňským hostům v místech lázeňských, byty sezonních dělníků a t. zv. letní byty.

§ 3.

Míti v téže obci dva nebo více bytů není dovoleno.

Výjimečně může býti uděleno povolení k úchylce z tohoto ustanovení, prokáže-li žadatel nutnou potřebu dvou nebo více bytů a nepřevyšuje-li součet místností bytů těch míry uvedené v § 8.

§ 4.

Používati bytů nebo jejich částí k jiným účelům než k bydlení jest dovoleno jen s úředním povolením.

Povolení může býti uděleno jen z důležitých příčin, zejména jde-li o použití místností k účelu veřejnému, pro který není možno opatřiti místností jiných. Mimo to může býti povolení uděleno jen, není-li v obci nedostatek bytů anebo opatří-li žadatel náhradní místnosti k obývání způsobilé.

§ 5.

Povolení podle § 4 není potřebí:

1. pro části bytu, kterých majetník bytu, nemající bytu jiného, potřebuje k vykonávání svého povolání; to platí zejména o domácích dílnách řemeslníků, o ordinačních místnostech, čekárnách, laboratořích a domácích lékárnách lékařů, advokátních kancelářích, pracovnách a kancelářích stavitelů a civilních techniků, pracovnách a soukromých knihovnách vysokoškolských profesorů a docentů, pracovnách členů Národního shromáždění a ministrů, pracovnách a studovnách žurnalistů, spisovatelů, umělců a soukromých učitelů, prodejních místnostech soukromých nakladatelů a o pracovnách veřejných úředníků a jiných duševních pracovníků, pokud pracují převážně ve.svých bytech.

2. pro byty a části bytů, kterých již v den vyhlášení tohoto zákona bylo používáno k jiným účelům než k bydlení, nebo ve kterých bylo již podle uděleného stavebního povolení započato se stavebními pracemi nutnými k úpravě místností pro jiný účel,' leč že by se přeměna bytů byla stala bez povolení, kterého bylo potřebí podle §§ 2 a 4, nařízení ze dne 28. března 1918, čís. 114 ř. z.. Uprázdní-li se takové místnosti, smí jich býti používáno jen za byty, pokud jest to bez stavebních změn možno, ač nebude-li dáno povolení podle § 4 k používání jich pro jiný účel.

§ 6.

Stavební úpravy bytů za příčinou jich věnování k jiným účelům než k bydlení nesmějí býti stavebním úřadem povoleny, nevykáže-li se stavebník povolením podle § 4.

§ 7.

O žádostech za povolení podle § 1, odst. 2., podle § 3 a podle § 4 rozhoduje okresní správa politická (magistrát).

O povolení podle § 1, odst. 2., a podle § 4 oprávněn jest žádati jen vlastník domu.

§ 8.

Majetník bytu nesmí rozšířiti svého bytu tak, že by měl v témž domě

1. je-li sám, více než 2 obytné místnosti,

2. jsou-li v domácnosti dva dospělí členové, více než 3 obytné místnosti,

3. je-li v domácnosti více členů dospělých než dva, více obytných místností než jest dospělých členů domácnosti,

4. je-li v domácnosti více než pět dospělých členů, více než 5 obytných místností. Nedospělí členové domácnosti čítají se vždy dva a při lichém počtu také zbývající jeden člen za dospělou osobu.

K členům domácnosti nepočítají se osoby služebné a podnájemníci.

Za obytné místnosti nepokládají se kuchyně, spíže, koupelny, verandy, pokoje pro služebné a ostatní vedlejší příslušenství a místnosti, kterých majitel bytu potřebuje k vykonávání svého povolání. (§ 5, čís. 1.) Změnu nastalou zmenšením počtu členů domácnosti nebo uprázdněním části bytu dané do podnájmu není pokládati za rozšíření bytu.

II. Opatření obcí.

§ 9.

Obec může po usnesení obecního zastupitelstva, schváleném zemským úřadem politickým, vyhláškou uveřejněnou způsobem v místě obvyklým, naříditi nejdéle na dobu platnosti tohoto zákona, že vlastníci domů v obci nebo jejich zástupci smějí volně pronajímati byty jenom

1. těm, kdo v obci nebo v některé z obcí okolních vykonávají své povolání jako veřejní funkcionáři, veřejní úředníci nebo zřízenci anebo jako zaměstnanci železniční,

2. těm, kdo mají v obci právo domovské,

3. dělníkům nebo jiným zřízencům podniku důlního, továrního, živnostenského, zemědělského nebo obchodního v obci,

4. těm, kdo se stěhují z bytu do bytu v obvodu obce,

5. státním občanům československým, kteří se přistěhovali z ciziny,

jiným osobám pak jen s povolením obce.

Nařízení obce podle odst. 1. nevztahuje se na byty, určené jen k občasnému užívání (§ 2), pokud jsou pronajímány k účelu, pro který jsou určeny.

§ 10.

Ustanovení § 9 nevztahují se na obce, pro které bylo vydáno nařízení posile § 1 zákona o omezení práva stěhovacího ze dne 17. března 1921, čís. 118 Sb. z. a n.

§ 11.

V obcích, ve kterých byla uveřejněna vyhláška podle § 9, a v obcích, pro které bylo vydáno nařízení podle § 1 zákona ze dne 17. března 1921, čís. 118 Sb. z. a n., nesmějí bez povolení obce nikomu býti pronajímány ani bezplatně v užívání dávány byty tak veliké, že by byla překročena míra stanovená v § 8.

§ 12.

Obec může vyhláškou uveřejněnou způsobem v místě obvyklým na dobu platnosti tohoto zákona naříditi, že vlastníci domů, nebo jejich zástupcově jsou povinni oznamovati jí každé uprázdnění a každý pronájem bytů nebo jiných místností, ve lhůtě vyhláškou stanovené. Ve vyhlášce může býti uložena také nájemníkům povinnost, aby oznamovali každý podnájem a každé uprázdnění místností daných do podnájmu.

Obec může naříditi určitý způsob oznamování.

Oznámení jsou prosta kolku.

III. O zajištění bytů státních a železničních zaměstnanců.

§ 13.

Uprázdní-li se byt, obývaný v den vyhlášení tohoto zákona státním zaměstnancem, tím, že zaměstnanec byl služebně přeložen do jiné obce, smí býti pronajat jen státnímu zaměstnanci, kterého úřad označí, bylo-li vlastníku domu nebo jeho zástupci dříve, než obdržel výpověď z bytu, dodáno rozhodnutí úřadu, kterým byt se zajišťuje pro státního zaměstnance. Zajištění působí ode dne, kterým se zruší dosavadní nájemní smlouva, a není-li tu nájemní smlouvy, ode dne, kdy se byt uprázdní.

Rozhodnutí o zajištění bytu vydá okresní správa politická, pro města s vlastním statutem zemská správa politická.

Neoznačí li úřad, který byt zajistil vlastníku domu nebo jeho zástupci státního zaměstnance, kterému byt smí býti pronajat, ještě před počátkem výpovědní lhůty nejblíže následující po zajištění, nebo neoznámí-li mu označený zaměstnanec do 5 dnů po počátku této lhůty, že byt přijímá, zajištění zanikne.

Totéž co o státních zaměstnancích, platí také o zaměstnancích železnic, sloužících veřejné dopravě mimo zaměstnance drah pouličních.

Řízení spojené se zajištěním bytů státních a železničních zaměstnanců, budiž upraveno nařízením.

IV. O bytech a místnostech zabraných.

§ 14.

Zabrání bytů a místností, provedené podle nařízení ze dne 22. ledna 1919, č. 38 Sb. z. a n., a podle nařízení ministra Československé republiky s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 30. dubna 1919, č. 76 (3577 pres.), a podle zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 Sb. z. a n., zůstávají v platnosti.

Obce a společné bytové úřady, které podle § 70 zákona o stavebním ruchu ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n., byly do 30. června 1921 zmocněny, aby provedly opatření podle zákona o zabírání bytů obcemi ze dne 30. října 1919, čís. 592 Sb. z. a n., mohou podle zákona toho činiti veškerá opatření nutná za účelem správy a vrácení bytů zabraných a za účelem zabezpečení svých práv a splnění svých povinností ze zabrání pro ně vyplývajících.

Obec může nájemníku zabraného bytu dáti výpověď, k níž podle § 20 zákona ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb. z. a n., není povinna, jenom, opatří-li mu přiměřený byt náhradní. Ustanovení toto vztahuje se i na poměry nájemní již vypovězené, pokud byt nebyl v den vyhlášeni zákona vyklizen.

§ 15.

O bytech a místnostech pravoplatně zabraných a obcí nebo společným bytovým úřadem pronajatých, z nichž nájemník platí alespoň po 3 měsíce nájemné vlastníku domu nebo majetníku bytu, jemuž místnosti byly zabrány, jest míti za to, že byla o nich se svolením obce nebo společného bytového úřadu učiněna smlouva nájemní podle § 16, odst. 4., zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 Sb. z. a n., vyjímaje byty, za které nájemník platí obci nebo společnému bytovému úřadu přirážku k nájemnému podle § 15, odst. 3. řečeného zákona.

§ 16.

Od doby, kdy společné bytové úřady skončí svou činnost, přejdou jejich práva a závazky na stát, a bude je zastupovati ministerstvo sociální péče.

Na úhradu výloh spojených s likvidací společných bytových úřadů budiž do státního rozpočtu zařaděna příslušná úhrada.

V. Všeobecná ustanovení.

§ 17.

Proti rozhodnutí obce, kterým bylo odepřeno povolení k pronájmu podle §§ 9 a 11, může býti podána, u obce do dnů stížnost. V rozhodnutí obce budiž mimo stručné odůvodnění uvedeno také výslovné poučení o právu stížnosti. O stížnosti rozhoduje nadřízený úřad politický (nadřízená administrativní vrchnost) s konečnou platností.

Z rozhodnutí okresní politické správy (magistrátu) podle § 2, kterým odmítnuto takové nařízení vydati a z rozhodnutí okresní politické správy podle §§ 7 a 13 lze se odvolati do 8 dnů po doručení k zemskému úřadu politickému, který rozhoduje s konečnou platností.

Proti rozhodnutí zemského úřadu politického, kterým nebylo schváleno usnesení obecního zastupitelstva podle § 9 nebo kterým byl zajištěn byt podle § 13, odst. 2., není opravného prostředku.

§ 18.

Přestupky tohoto zákona a úředních nařízení podle něho vydaných, trestají se politickým úřadem okresním (administrativní policejní vrchností) a tam, kde jest státní policejní úřad, tímto úřadem, peněžitou pokutou do 20.000 Kč nebo vězením do 6 měsíců. Tyto tresty mohou býti také současně uloženy. V trestním nálezu může býti zároveň stanovena lhůta, do které ten, kdo přestupku se dopustil, jest povinen zjednati stav vyhovující tomuto zákonu.

Úřad příslušný k potrestání, může vysloviti beztrestnost s podmínkou, že do stanovené lhůty bude zjednán stav zákonu vyhovující, anebo zřízen dostatečný počet místností náhradních.

Kdo uvede pronajímatele v omyl za tím účelem, aby od něho najal byt proti ustanovení §§ 9 a 11, může býti potrestán podle odstavce 1.; pronajimatel v omyl uvedený jest beztrestný.

§ 19.

Ustanovení tohoto zákona o obcích platí též pro města s právem municipálním; působnost přikázanou obcím vykonává v nich magistrát. Nadřízenou administrativní vrchností jest župan, v jehož obvodě město leží. Župan rozhoduje s konečnou platností.

Působnost okresní politické správy vykonává na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativní vrchnost I. stolice, působnost zemského politického úřadu župan.

§ 20.

Zákon tento se nevztahuje:

1. na byty a úřadovny zástupců cizích států,

2. na budovy státu, země, župy, okresu, obce nebo některého fondu těmito korporacemi spravovaného a na byty jimi najaté, kterých užívají jich zaměstnanci jako bytů služebních,

3. na budovy, kterých korporace a ústavy humanitní a zdravotnické, osvětové a kulturní užívají pro svoje účely,

4. na domy, které jsou podrobeny stavební a dozorčí příslušnosti železničních úřadů,

5. na místnosti zabrané podle zákona o zabírání budov neb jejich částí pro účely veřejné podle zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 304 Sb. z. a n., a na místnosti získané pro školu a pro bydlení podle zákona, ze dne 5. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n.,

6. na místnosti, za něž jich majetníci zřídili místnosti náhradní podle § 9 zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 Sb. z. a n.,

7. na místnosti pronajímané u provozování živnostenského přechovávání cizinců,

8. na byty a jiné místnosti v domech, pro něž bylo uděleno obývací nebo užívací povoleni po 1. listopadu 1918.

§ 21.

Nařízení ze dne 28. března 1918, čís. 114 ř. z., a podle něho vydaná nařízení, t. j. nařízení místodržitelství v Čechách ze dne 17. října 1918, čís. 79 z. z., a moravského místodržitelství ze dne 18. prosince 1918, čís. 158 z. z., se zrušují.

Připuštění místností k obývání podle § 1 nařízení ze dne 28. března 1918, čís. 114 ř. z., zůstávají v platnosti, dokud nebudou odvolána úřadem příslušným k udělení stavebního povolení nebo povolení obývacího.

§ 22.

Zákon tento nabude účinnosti čtrnáctého dne po vyhlášení a platí do 31. prosince 1923.

§ 23.

Provésti tento zákon náleží ministru sociální péče v dohodě s ministrem spravedlnosti a ministrem vnitra.

Sociálně-politický výbor usnesl se na těchto změnách původního návrhu:

1. Znění § 3 bylo změněno tak, aby bylo zdůrazněno, že není zásadně dovoleno míti v téže obci dva nebo více bytů a že úřední povolení k úchylce z tohoto pravidla jest mimořádnou výjimkou.

2. K § 14 na konci připojen nový odstavec tohoto znění: "Obec může nájemníku zabraného bytu dáti výpověď, k níž podle § 20 zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 Sb. z. a n., není povinna, jenom opatří-li mu přiměřený byt náhradní. Ustanovení toto vztahuje se i na poměry nájemní již vypovězené, pokud byt nebyl v den vyhlášeni zákona vyklizen."

Ustanovení toto jest nutné vzhledem k tomu, že zákon o zabírání bytů obcemi dává obci možnost vypověděti nájemníka kdykoli ze zabraného bytu a nájemník nepožívá ochrany zákona o ochraně nájemníků. Poněvadž nouze o byty trvá, je nutno nájemníka zabraného bytu chrániti proti tomu, aby následkem výpovědi, která nebyla nutná, nepozbyl přístřeší.

3. Do § 21 návrhu vsunuta byla věta, podle které zákon se nevztahuje také na budovy, kterých korporace a ústavy humanitní a zdravotnické, osvětové a kulturní užívají pro svoje účely. Účelem tohoto ustanovení jest zabezpečiti nerušené užívání budov veřejným a obecně prospěšným korporacím a ústavům, zejména nemocenským pokladnám, pojišťovnám úrazovým a léčebným ústavům, školám veřejným i soukromým a jiným podnikům vzdělávacím, osvětovým a kultur ním.

4. V § 22 návrhu byla pro úplnost výslovně uvedena nařízení zemských politických úřadů, která zákonem se zrušují. Tento paragraf byl následkem toho rozdělen na 2 odstavce.

5. Obsah § 19 návrhu byl převzat jako poslední odstavec do § 12. Následkem toho bylo přečíslovati §§ 20 až 24 na §§ 19 až 23.

6. V §§ 13, 15 a 16 byly provedeny změny za účelem stručnější a přehlednější stylistice.

Výbor sociálně-politický doporučuje návrh takto změněný poslanecké sněmovně k ústavnímu schválení.

V Praze dne 8. června 1922.

II.

Výbor ústavně-právní projednal návrh poslanců Langra, Bezděka, Biňovce, Bečky, Dubického a soudr. na mimořádná opatření bytové péče ve svých schůzích dne 13. a 14. června 1922 na základě usnesení výboru sociálně-politického, jehož modifikacím původního návrhu se v podstatě akomodoval. Výbor ústavněprávní usnesl sice ještě některé další změny této předlohy, jimž dodatečně dal souhlas i výbor sociálně-politický, takže došlo o konečném textu osnovy k plné shodě obou výborů.

Tak usneseno v § 1 vysloviti naprostou neslučitelnost dvou neb několika bytů a neomezovati tohoto zákazu pouze na "stavební" sloučení, takže i byty pouze uzamčením, dveřmi neb stěnou a jakkoli jinak od sebe oddělené jsou samostatnými byty ve smyslu tohoto zákona a nesmějí býti spojovány v byt jeden.

Úplně přepracován § 2, zákaz dvou neb více bytů v téže obci (§ 3) poněkud rozšířen, neboť platí nyní nejen ohledně bytů v různých domech, nýbrž také v jednom a témže domě, ježto slova "v různých domech" z původní osnovy vynechána.

Při § 2 vycházel výbor ústavně-právní po příslušné přípovědi p. zástupce ministerstva sociální péče z předpokladu, že obec i každý občan má právo, stěžovati si dozorčí stížností k zemské správě politické, nevydá-li okresní politický úřad (magistrát) nařízení podle § 2.

Ustanovení § 12 má za účel, aby obec měla evidenci o prázdných bytech a mohla o nich politickému úřadu činiti oznámení nebo návrhy.

K § 17 v souvislosti s § 2 jest posléze uvésti, že oba výbory přijatou textací druhého odstavce § 17 vyjádřily, že z opatření politického úřadu dle § 2 učiněného, pokud se jím nařizuje vlastníku domu, aby pronajal místnosti k obývání se hodící, není přípustno odvolání vůbec a že rozhodnutí to jest konečné. To také jedině odpovídá povaze věci a potřebě rychlého řízení, ježto by jinak stěžováním si a spojenými s tím průtahy celý účel zákona mohl býti zmařen, stížnost tedy může býti do 8 dnů podána v případech § 2 jen z takových rozhodnutí politického úřadu, kde tento odepřel naříditi pronájem bytu.

Výbor ústavně-právní připojuje se k návrhu sociálně-politického výboru, aby sněmovna dala svůj ústavní souhlas připojené osnově zákona.

V Praze dne 14. června 1922.