|
Poslanecká sněmovna N.S.Č.R. 1922 |
|
|
I. volební období |
5. zasedání |
Překlad.
3671.
Návrh
poslance dra Lodgmana a druhů
na změnu §u 302 trestního zákona.
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne................1922,
jímž se mění s 302 trestního zákona ze dne 27. května 1852, čís. 117 ř. z.
Národní shromáždění republiky Československé, usneslo se na tomto zákoně
1.
§ 302 trestního zákona nechť zní takto:
Popuzování k násilnostem proti národnostem, náboženským společnostem, korporacím a pod. Kdo jiné k násilnostem proti rozličným národnostem (národním kmenům), náboženským nebo jiným společnostem, proti jednotlivým třídám nebo stavím občanské společnosti nebo proti korporacím v zákoně uznaným nebo vůbec obyvatele státu vybízí k násilnostem proti sobě, podněcuje nebo svésti hledí, dopustí se přečinu, ač není-li čin ten činem trestným, na nějž jest uložen těží trest a budiž potrestán tuhým vězením od tří do šesti měsíců.
§2.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedením jeho pověřuje se ministr spravedlnosti po dohodě s ministrem vnitra.
Odůvodnění:
Nynější § 302 trestního zákona zní takto:
ťPopuzování k zášti proti národnostem, náboženským společnostem, korporacím a pod.
Kdo jiné zášti proti rozličným národnostem (národním kmenům), společnostem náboženským nebo jiným proti jednotlivým třídám nebo stavům společnosti občanské nebo proti korporacím v zákoně uznaným nebo vůbec obyvatele státu k nepřátelskému stranictví proti sobě vybízí, podněcuje nebo svésti hledí, dopustí se přečinu, ač není-li čin ten činem trestným, na nějž uložen jest trest těžší a potrestán má býti tuhým vězením od tři až do šesti měsíců.Ť
Na první pohled možno poznati, že toto znění odporuje praksi, poněvadž právě nynější život stran jest vybudován na tom, aby se získali voličově pro určitou stranu tím, že se pokouší vzbuditi v nich.nelibost a nepřátelství k jiným stranám, vrstvám, náboženským společnostem anebo celým kmenům národním. Při tom se nespokojují rozličné strany v nejširším slova smyslu jak známo nikterak tím, že hájí svoje stanovisko a věcně bojují proti stanovisku druhých, nýbrž zřejmě se dráždí navzájem plakáty, letáky a v novinách každého dne a každé hodiny přičítajíce si vzájemně vinu na různých zjevech veřejného života. Nejlepším, důkazem toho, že se výzva ťnepřátelskému stranictvíŤ nepociťuje více jako něco trestného, jest, že státní moc nezná rozdílu mezi stranami, které stojí zásadně na půdě třídního boje a takovými, které tento boj zásadně odmítají, a z toho vyplývá, bud že znění u 302 vývojem bylo překonáno, nebo však, ze nikterak nebylo míněno.popuzováníŤ a ťnepřátelské stranictvíŤ, která se odbudou bez užití fysického násilí. Prvému nebylo by se co diviti proto, poněvadž; jak známo, trestní zákon pochází z roku 1852 a tento zákon spočívá opět na zákonu z roku 1803, v druhém případě měl by trestní čin býti zřetelněji označen.
Toto není naprosto pouhá akademická úvaha. Již v Rakousku se ukázalo, že státní úřady, užívajíce §u 302 neměřily stejným loktem, podle toho šlo-li dočasné vládě o příjemné nebo nepříjemné zjevy veřejného života, aniž však prakticky bylo by bývalo možno zabrániti ťpopuzovánímŤ, které odsuzuje 302. Vídeňský nejvyšší soud uznal usnesením plné schůze ze dne 27. října 1896 na př., že za ťpopuzováníŤ má se pokládati i tak zvaný boykot a že ťtřídaŤ obsahuje i pojem politické strany. Než přes to již v Rakousku byl boj stran mezi sebou na denním pořádku a boykot byl pokládán veřejným míněním v tomto boji za naprosto oprávněný: viz hnutí ťSvůj k svémuŤ, které jest.. pouze positivní stránkou myšlenky boykotu. Jaký tedy div, sdílí-li československé úřady také takovéto názory a jestliže se nyní v praksi užívá §u 30% jen proti těm; kteří dočasné vládě nejsou příjemní. Kde,není žalobce, není soudce, a žalobce se nikdy nenajde nebo aspoň ne ex offo, spočívá-li ta akce v dočasné státní soustavě, o čemž se může každý z prakse denně přesvědčiti.
Tím povstává ve veřejném mínění dvojí morálka a je lepší odstraniti to, co vede k zneužívání, než udržovati platnost toho na papíře. Státní výkonná moc může míti zájem jen na takovém popuzovaní, které ohrožuje veřejný pokoj a řád a k tomu by mohlo nové znění navrhované podepsanými úplně dostačiti.
Po stránce formální navrhujeme, aby návrh byl přikázán výboru ústavně-právnímu.
V Praze dne 10. května 1922.
Dr. Lodgman,
Hnirsch, Matzner, Böhr, dr. Brunar, Schälzky, dr. Keibl, Mark, Windirsch, inž. Kallina, Simm, dr. Schollich, dr. E. Feyerfeil, J. Mayer, dr. Medinger, dr. Radda, dr. Baeran, Bobek, Schubert, Křepek, Zierhut.