|
POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922 |
|
|
I. volební období |
5. zasedání |
3665.
Návrh
poslanců Kleina, Johanise, Laubeho, Hirsche, Malé, Stejskala, Witticha a soudruhů,
aby byl vydán zákon o nedělním klidu v živnostech obchodních a kancelářích.
Zákon
ze dne........... 1922
o nedělním klidu v živnostech obchodních a kancelářích.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Pro živnosti obchodní, pisárny a kanceláře označené v §u 3 tohoto zákona jest v neděli jakákoli práce zakázána.
§ 2.
Nedělní klid počíná v závodech, jež zásobují maloobchod (velkozávody), v průmyslových kancelářích, v podnicích označených v §u 3 pod 3, 4, 5, 6, nejpozději v sobotu o 12. hodině polední a končí nejdříve v pondělí o 7. hodině ranní. V ostatních závodech počíná nedělní klid nejpozději v sobotu o 6. hodině večerní a končí nejdříve v pondělí o 6. hodině ranní.
§ 3.
Zákon platí pro veškeré živnosti obchodní, kanceláře a písárny, vztahuje-li se na podnik zaměstnavatelův řád živnostenský, dále bez ohledu na tuto náležitost na obchody, prodejny, pisárny, kanceláře, skladiště a ostatní provozovny:
1. konsumních, výrobních, hospodářských, nákupních, prodejních a jiných družstev, neb jich svazů, společností obchodních, dovozních a vývozních.
2. živností řemeslných, výrobních a podniků průmyslových,
3. ústavů úvěrních, bank, spořitelen, záložen, zastaváren, pojišťoven všelikého druhu, ústavů zaopatřovacích a důchodních neb jich svazů,
4. nemocenských pokladen všelikého druhu a všech ústavů zabývajících se povinným pojištěním a jich svazů, společenstev a spolků,
5. advokátů, notářů, dohodců obchodních (sensálů směnečních, sensálů zboží a sensálů lodních, agentů bursovních), úředně autorisovaných soukromých techniků, inženýrů, stavitelů, architektů, geometrů, podnikatelů staveb, zástupců patentů, zprostředkovatelů soukromých obchodů a poptaváren, kanceláře zpravodajské,
6. administrací, prodejen a kanceláří periodických tiskopisů, tiskových družstev a nakladatelství,
7. tabačních trafik a prodejen losů,
8. pouličních a tržních prodejen (stánků),
9. podomního obchodu (§ 60 ž. ř.),
10. všechny jiné způsoby prodeje, které by se vyskytly.
§ 4.
Ustanovení zákona vztahuje se na veškeré zaměstnance každého závodu i příslušníky rodiny zaměstnavatelovy. Majitelům živností, na něž se tento zákon vztahuje (§ 3), byť i nezaměstnávali dělníků a pomocníků, jest jakákoli práce v živnostenských místnostech v neděli zakázána.
Po dobu nedělního klidu zůstanou vchody do živnostenských místností uzamčeny.
§ 5.
Upotřebí-li se živnostenské místnosti (krámu, skladiště, pisárny a pod.) současně pro jinou živnost, pro kterou úprava nedělního klidu jest odchylná, vztahuje se na tyto společné pracovny tento zákon.
§ 6.
Vyžaduje-li toho nezbytný zájem veřejného blaha aneb veřejná bezpečnost, může dozorčí živnostenský úřad za souhlasu společenstevních a organisačních korporací zaměstnanců a zaměstnavatelů od případu k případů práci v neděli povoliti.
§ 7.
O povolení práce v neděli nutno nejméně tři týdny před výkonem práce u živnostenského úřadu kolku prostou žádostí zakročiti. Nepředvídanou nutnost nedělní práce nechť zaměstnavatel ihned co do příčiny a rozsahu živnostenskému úřadu oznámí a osvědčí. V každém případě zkoumá úřad, korporace, v §u 6 označená, zda byly dodrženy zákonné podmínky a zda tu byl podstatný důvod pro výkon těchto prací. O tomto zkoumání vydá úřad žadateli a zúčastněným korporacím nález opatřený důvody.
§ 8.
Vyžaduje-li povaha živnosti nepřetržitého aneb od případu k případu se opakujícího provozu a vyžaduje-li toho současně potřeba veřejnosti, může ministr sociální péče za souhlasu korporací a odborových organisací, jimž zastoupení dotyčných zájmů náleží, povoliti nařízením práci v neděli u jednotlivých kategorií živností.
Ministerské nařízení vymezí přesně výkony, jež bezprostředně souvisejí s provozem, a stanoví přesně dobu výkonů a nastupování stříd. Práce přípravné, vedlejší a pomocné ustanou.
Pro výjimečnou práci v neděli jest dovoleno užíti z celkového počtu zaměstnanců nejvýše dvou zaměstnanců a to nejvýše každou čtvrtou neděli.
§ 9.
Závody, které upotřebí zaměstnance ve smyslu §§ 6 a 8, jsou povinny vésti seznam obsahující jména zaměstnaných, místo, dobu a způsob vykonaných prací. Seznam budiž na požádání předložen živnostenskému úřadu, živnostenskému inspektorovi a organisacím, které v dotyčném závodě uzavřely mzdovou smlouvu.
§ 10.
Od případu k případu povolená nedělní práce nesmí přesahovati tří hodin dopoledních.
§ 11.
Není-li pro zaměstnance výhodnějšího ujednání, přísluší zaměstnaným za pracovní hodiny v neděli 100% zvýšení oné části mzdy, která připadá na hodinu práce všedního dne.
V neděli pracujícím zaměstnancům poskytne zaměstnavatel náhradní odpočinek za každou hodinu v neděli tři hodiny některého všedního dne, v týdnu následujícím po neděli, v níž pracovali.
§ 12.
Ministerská nařízení, jakož i povolení živnostenského úřadu o práci v neděli buďtež v pracovních místnostech vyvěšena.
§ 13.
Práva příslušející zaměstnancům z tohoto zákona nelze úmluvou ani změniti ani obmeziti. Porušení předpisu tohoto zákona se strany zaměstnavatele neb jeho zástupce v podniku neb oddělení, považuje se za důležitý důvod, který opravňuje zaměstnance k předčasnému vystoupení. V případech, v nichž jest vyloučena výpovědní lhůta, vypočte se (není-li úmluvy pro zaměstnance výhodnější) náhrada dle výpovědní lhůty zákonem stanovené.
§ 14.
Přestupky tohoto zákona trestají se politickým úřadem I. instance při prvním přestupku pokutou na penězích až do 1000 Kč, při opakování trestního činu pokutou na penězích až do 5000 Kč a při třetím přestupku pokutou na penězích až do 10.000 Kč. Při dalším opakování se přestupku vysloví se kromě pokuty až do 20.000 Kč ztráta živnosti. O řízení platí ustanovení živnostenského řádu, byt i živnostenský řád na podnik se nevztahoval.
§ 15.
Ustanovení zákona platí pro podniky tuzemské i cizozemské.
§ 16.
Zákon tento nabude moci 14 dnů po svém vyhlášení.
Současně pozbývají platnosti zákony ze dne 16. ledna 1895, č. 21 ř. z. a ze dne 18. července 1905, č. 125 ř. z. pokud se dotýkají živností obchodních, živnostenských i jiných prodejen, kanceláří i pisáren, jež jsou dotčeny tímto zákonem, jakož i dosud platná nařízení místodržitelská a zemských vlád, týkající se úpravy nedělního klidu v živnostech obchodních, v pisárnách a kancelářích, pokud jsou s obsahem tohoto zákona v odporu.
§ 17.
Ministru sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedl.
Důvody.
Volání po nedělním klidu v obchodech a kancelářích je vlastně již překonáno stavem, který byl vynucen poměry i přirozenou potřebou tří zúčastněných skupin spotřebitelů, obchodníků a zaměstnanců. Jestliže v Rakousku nebylo možno docíliti jednotného zákona o nedělním klidu, máme za to, že v republice je nutno stávající poměry jednotně zákonem upraviti. Celá řada společenstev usnesla dobrovolně dodržování nedělního klidu, poukazujeme na příklad na obchodně silné místo Kolín, kdež obchodnictvo se plně za nedělní klid postavilo, opětně na druhé straně snaží se Bratislava osvoboditi se z uherského zákonodárství a usnáší se o nedělním klidu, jiná místa slovenská následují, nehledě k tomu, že převážná většina Čech i Moravy již od převratu nedělní klid dodržuje. Jedná se tudíž o zákonitou úpravu těchto poměrů.
Poslanecké kluby předložily již na počátku zasedání Národního shromáždění dva iniciativní návrhy k zákonu o nedělním klidu a sice poslance Kleina a soudruhů a poslance Tučného a spol. a poukazujeme poznovu k důvodovým zprávám, jež oba návrhy doprovázejí. Vyzdvihujeme zvláště tyto okolnosti:
Zákonem ze dne 19. prosince 1918 o 8hodinné době pracovní nebyla otázka úpravy klidu nedělního vůbec řešena. Zákon ustanovuje pouze 32hodinný nepřetržitý odpočinek, ale neříká, kdy ho má býti užito, a ponechává tedy zaměstnavatelům na vůli, aby tohoto odpočinku poskytli zaměstnancům buď v neděli, nebo ve všední dny. Starý rakouský zákon zůstal v platnosti a tím dřívější chaos ještě rozmnožil, neboť podle starého zákona má zaměstnavatel právo zaměstnávati v neděli personál po 3-4 hodiny a podle zákona o 8hodinné době pracovní má mu poskytnouti 32hodinného odpočinku nepřetržitého. Oboje není arci možno a proto se zpravidla ani jedno, ani druhé neplní.
Ministr sociální péče ukládá sice výměrem z 21. března 1919, čís. 4751 III./19, politickým okresním správám, aby po dohodě se zástupci společenstev tuto otázku jednotně upravily tím způsobem, aby 32hodinný odpočinek připadl zpravidla na neděli. Ale tyto úřady - buď že jsou přetíženy agendou, nebo že nemají schopných úředníků - nepodnikají kromě řídkých výjimek v té věci nic a ani na naléhání pomocnické organisace nepřivedou věc k žádoucímu rozřešení.
Odpůrci nedělního klidu odvolávali se vždy ke konsumentům, kteří by prý byli poškozeni nemožností nákupu - najmě venkovanů. Dějiny boje o nedělní klid prokázaly opak tohoto tvrzení, neboť konzumenti postavili se do jedné řady s obchodním pomocnictvem a potvrzovali veřejnými i písemnými projevy, že mohou klidně své potřeby všedního dne obstarati. Klasickým dokladem této naprosté shody byla v roce 1913 v Plzni konaná anketa o nedělním klidu, které se zúčastnili zástupcové všech politických stran, samosprávných i společenstevních korporací a ve které bylo již tehdy nad slunce jasněji prokázáno, že doba je zralá pro zavedení úplného nedělního klidu. Této anketě předcházela dotazníková akce u obchodníků, kteří se měli vysloviti buď pro nebo proti nedělnímu klidu. Došlý materiál nás přesvědčil, že 80% obchodnictva vyslovilo se nadšeně pro zavedení zákonitého nedělního klidu, prohlašujíc, že toužebně si přeje jak pro sebe tak i své vlastní rodiny klidu v neděli. Ostatní část obchodnictva prohlásila, že se podřídí celku, a pouze nepatrný zlomek vyslovil se proti nedělnímu klidu. Byl-li takový stav již v roce 1913, je přirozeno, že dnešní doba je tím způsobilejší pro žádanou a nutnou úpravu.
Předložený návrh zákona o nedělním klidu v živnostech obchodních a kancelářích je tudíž vysloveným přáním všech zúčastněných zájemců. Je vybudován na základech demokratických a předpokládá co do odchylek vzájemnou dohodu ministerstva se společenstevními korporacemi a organisacemi.
V §u 3 označené živnosti uzavírají závody po většině již o 12. hodině polední a není toto zařízení na újmu podniku ani konsumentů. Osnova zákona pamatuje na všechny možnosti a představuje takto ve svém celku jasnou úpravu celostátního úplného nedělního klidu.
Budiž ještě zdůrazněno, že od podání jmenovaných dvou návrhů konala se mezinárodní konference práce v Ženevě, která doporučila všem mezinárodním úřadům práce zastoupených států zavedení 36hodinného klidu a je tudíž i náš stát tímto usnesením vázán a povinen zákonem nedělní klid upraviti. Jelikož nestává ve skutečnosti odporu proti zavedení nedělního klidu, doufáme, že tento samozřejmý, sociálně spravedlivý požadavek stejně důležitý jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance bude konečně splněn.
Tento návrh budiž přikázán výboru sociálně-politickému k nejrychlejšímu projednání.
V Praze dne 7. června 1922,
Klein, Johanis, Laube, Hirsch, Malá, Stejskal, Wittich,
dr. Winter, dr. Charvát, Haken, Brožík, S. Mayer, Taub, Pahl, Brodecký, Tayerle, Hummelhans, Pechmanová, A. Novák, dr. Földessy, Hudec, Modráček.