POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.
|
I. volební období. |
5. zasedání. |
3608.
Naléhavá interpelace
poslance Svetlika, Tausika a soudruhů
vládě, zejména ministerskému předsedovi, ministru vnitra a ministru zemědělství
o krveprolití v Hrušově, v župě marmarošské, o násilném zakročování četnictva a zcizení vykoupené půdy ruským mužíkům.
Již dne 30. května t. r. podal klub poslanců komunistických interpelaci o nezákonném postupu státní lesní správy v Buštinné oproti obyvatelům obce Hrušova ve věci jich vlastního pozemku, zakoupeného před válkou od uherského zemědělského eráru za cenu 440.000 korun. Sotva interpelace byla přijata kanceláří sněmovny, stal se v Hrušově krvavý čin, kterému padlo za oběť 19 raněných rusínských žen a mužíků. Nebýti poslanců strany komunistické, byl by čin tento zůstal dodnes utajen, neboť bylo lékařům úředně zakázáno raněné ošetřiti a vedl toho nad obcí vyhlášeno bylo stanné právo slúžnovským úřadem ve Velkém Bočkově, dle kterého každý obyvatel obce, který se z domu chtěl vzdáliti, byl ohrožován četnictvem na životě. Až dne 1. června dozvěděli se o věci naši poslanci dlící t. č. v Podkarpatské Rusi. Odebrali se na místo činu a zjistili toto:
Ač obyvatelstvo obce Hrušova má stvrzenky na zaplacení půdy, zakoupené od uherského zemědělského eráru, neuznává státní lesní správa československá vlastnictví hrušovských občanů a místo, co by případ tento byl řádně vyšetřen, požádala úřady o četnickou intervenci, kterou mělo býti obecní představenstvo Hrušova suspendováno, obecní dům obsazen a les sekvestrován.
Dne 31. května vtrhlo do obce přes 40 četníků osobně veleno slúžným Štulcem z Velkého Bočkova. V tu dobu byly ve vesnici ponejvíce ženy, děti a několik invalidů. Muži byli na polních pracech. Když četníci obsadili obecní dům, dostavilo se asi 40-50 osob, mezi nimi ponejvíce ženy, děti a několik invalidů. Mezi nimi byla většina zvědavců. Někteří občané žádali za informaci o nebývalém počtu četnictva. Když jim bylo odpověděno, že přišli obsaditi obecní dům a sekvestrovat les, žádali, aby s věcí se počkalo, až bude vyřešena dle slibu vlády u ministerstva v Praze. Aniž by zástup, hlavně žen, byl dále varován, vzkřikl na ně slúžný Štulc: Vy máte v ruce kameny. Ženy na to s celým zástupem zdvihly ruce vzhůru na důkaz, že kamení nemá nikdo. Na to však slúžný postavil se v čelo četnictva a velel: Hurá na bodáky! četníci na tento povel se vrhli s nasazenými bodly útokem na lid a tento ve zmatku se rozběhl po vsi a uschovával se do bytů. Četníci na to i na ulici lid pronásledovali a bili pažbami pušek.
Zraněných zjištěno je 19, mezi nimi jsou čtyři těžká zranění, o nichž se přítomný poslanec našeho klubu sám osobně přesvědčil před svědky. 15 raněných je buď bodlem anebo pažbou pušky, bud bodné rány anebo krevní podlitiny. Že četnictvo i úplně nevinné pronásledovalo, je z tohoto vidno: Žena Milnik Nikolajevna byla ten den tři dny po porodu: Její malé děvče pralo na potoku prádlo. Když okolo utíkal hoch, kterého hnali četníci, bylo zahnáno i děvče od potoka do bytu matky. Tam vtrhli četníci a hledali utíkajícího hocha. Nemocná matka žádala je, aby šetřili jejího stavu, že v místnosti není nikdo cizí. To však četníkům nestačilo. Probodali bodly záclonu nad postelí šestinedělky, která se tak ulekala, že upadla v bezvědomí a onemocněla těžkými záchvaty. Stav její byl ještě druhého června kritický.
Za útoku byly bodáky probodeny tři ženy do životů, jeden invalida bodnut do boku. Tato zranění jsou těžká a života nebezpečná. Nad obcí bylo vyhlášeno stanné právo a obyvatelům je zakázáno vycházeti z domů i na naléhavé polní práce.
Poranění obyvatelé byli četníky zastrašováni, aby se nehlásili k obvazu a sice tím, že každý, kdo se přihlásí, bude obžalován pro shluknutí. To četníci i přítomnému našemu poslanci hrozivě sdělili, bude-li se namáhati, aby ranění byli lékařsky ošetřeni. Mezi zatčenými jest Ivan Bodnar, rusínský mužík, který v uvedený den ani ve vesnici přítomen nebyl, nýbrž obdělával svůj kousek role, který jest na druhém břehu řeky Tisy. Zatčení jeho je nepochybně jen z těch důvodů, že on jako kulturně nejvyspělejší z místního mužíctva, znaje číst a psáti, by mohl nejspíše dovolávati se práva občanů své obce.
Ptáme se pánů ministrů:
1. Je pánům ministrům případ tento znám?
2. Co hodlají páni ministři ve věci této učiniti?
3. Hodlají vůbec a jakým způsobem odškodniti postižené obyvatele?
4. Jsou ochotni slúžného i četníky příkladně potrestati?
5. Jsou ochotni vysvětliti, jakým způsobem bylo možno občanstvem zakoupený a řádně zaplacený pozemek odciziti?
6. Je ochotna vláda přičiniti se, aby byly vyvlastněny velkostatky a lesy bývalé šlechty a jiných boháčů v Podkarpatské Rusi a dáti dostatečné množství pastvin do užívání drobných zemědělců?
Praze dne 8. června 1922.
Svetlik, Tausik, Merta, Teska, Kunst, dr. Šmeral, Malá, Kučera, Houser, Toužil, Bouček, Haken, Skaunicová, Blažek, Mikulíček, Burian, Nagy, Bubník, Krejčí, Darula, Skalák, Koutný.