POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.
|
I. volební období. |
5. zasedání. |
3595.
Návrh
poslanců R. Bergmana, Fr. Maška a druhů
na změnu zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n., o dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku.
Zákon
ze dne............. 1922,
jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n., o dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
Zákon ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n., o dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku mění a doplňuje se takto:
Do § 9 jako poslední odstavec vsunuje se toto ustanovení:
4. dávky výměnkářské a výměnky, jež po rozumu 124 č. 5 zákona o osobních daních podléhají dani z důchodu.
Článek II.
Do § 56 jako poslední odstavec vsunuje se toto ustanovení:
Pokud dávka z majetku byla předepsána z dávek výměnkářských a výměnků, po případě zaplacena, budiž z moci úřední proveden odpis daně, pokud se týče zaplacená dávka k žádosti oprávněných vrácena.
Článek III.
Zákon tento nabude působnosti dnem, kdy bude vyhlášen.
Provésti jej náleží ministru financí.
Důvodová zpráva.
Dávka z majetku, pokud postihuje dávky výměnkářské a výměnky, operuje s fiktivní hodnotou požitků, spojených s užívacími pokud se týče požívacími právy vázanými na neurčitou dobu života oprávněnců, neboť úmrtím výměnkáře přestává důchod. Oceňování hodnoty dávek výměnkářských a výměnků, upravené §em 16 odst. 4. zák. o dávce z majetku, jest paušální, neboť béře za základ vyměřovací požitky, jichž příjem jest závislý na nejisté budoucnosti a jenž se namnoze ani neuskuteční.
Přehodnocení hospodářských hodnot následkem války - učinilo z výměnkářských dávek a výměnků sociální pojištění starobní a invalidní ceny veskrze pochybné, takže jest příkazem sociální spravedlnosti, aby se správná intence obsažená v § 56 zákona o dávce z majetku rozšířila i na výměnkářské dávky a výměnky. Osvobozuje-li zákon ve svém §u 9 od dávky z majetku práva, z nichž plynou pense a zaopatřovací požitky veškerého druhu podle § 167, č. 4 zák. o osobních daních, jakož i renty všeho druhu, které jsou přímou úplatou za vykonané služby ve smyslu 124, č. 5 zákona o osobních daních, pak zásada daňové stejnoměrnosti mluví i pro osvobození sociálně nejslabších, jimiž jsou výměnkáři.
V ohledu formálním se navrhuje, aby osnova byla přikázána ve sněmovně poslanecké výboru, rozpočtovému a po schválení touto sněmovnou v senátě též výboru rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší vzhledem k pilnosti věci.
V Praze dne 23. května 1922.
Bergman, Mašek, dr. Lukavský, dr. Kramář, dr. Hajn, dr. Matoušek, Votruba, Petrovický, Rosolová, Špaček, G. Navrátil, Zavřel, dr. Engliš, Dyk, dr. Rašín, Veverka, inž. Bečka, Purkyňová, Stejskal, Modráček, Hudec.