Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.

3591.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne...............................1922

o nové úpravě statistiky zahraničního obchodu.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Pro státní statistiku zahraničního obchodu jest ohlašovati druh, množství, hodnotu, zemi původu a zemi určení předmětů, které se přes hranice československého celního území dovážejí, vyvážejí nebo provážejí.

Nařízením se určí, které předměty nepodléhají statistickému hlášení.

§ 2.

K statistickému hlášení jsou povinni příjemce zboží, odesilatel nebo jejich zmocněnci, jak blíže určí nařízení.

§ 3.

Hlášení děje se u celních nebo poštovních úřadů nebo u orgánů pohraniční finanční stráže způsobem, který bude nařízením blíže určen.

§ 4.

Veřejné dopravní podniky a osoby, jež po živnostensku přepravují zboží, smějí zásilky určené do celní ciziny pouze tenkráte přijmouti k přepravě odevzdá-li se jim správné vyplněná statistická ohláška. Dovědí-li se teprve při přepravě, že zboží jest určeno do celní ciziny, smějí je pouze tenkráte dále přepravovati, byly-li jim sděleny údaje, potřebné podle tohoto zákona ke správnému statistickému hlášení.

§ 5.

Při statistickém hlášení jest zapraviti na úhradu výloh státní statistiky zahraničního obchodu statistický poplatek. Nařízením mohou býti, stanoveny výjimky.

Statistický poplatek budiž zpravidla zapravován statistickými známkami. Výše statistického poplatku jakož i podoba a druhy známek určí se nařízením.

Nebyl-li statistický poplatek zaplacen vůbec nebo bylo-li placeno méně, může býti poplatek nebo nedoplatek požadován ve lhůtě šesti měsíců, počínající měsícem po projednání dotyčné statistické ohlášky některým úřadem v § 3 jmenovaným.

Poplatky nebo nedoplatky buďtež vymáhány způsobem předepsaným pro vymáhání dlužných dávek veřejných.

§ 6.

Nehledíc k trestnosti podle všeobecného zákona trestního jest použíti trestního zákona důchodkového, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi ustanovení oddílu IX. §§ 93-101 zákona čl. XI:1909 a nařízení k nim se vztahujících v těchto případech:

1. Jestliže někdo statistické známky padělá nebo zfalšuje a padělané nebo zfalšované známky někomu přenechá, nebo je zašle jinam, nebo jich užije k zaplacení statistického poplatku; jestliže někdo statistické známky jiným padělané nebo zfalšované, věda o tom, že jsou padělané nebo zfalšované, pro odbyt přijme nebo jinému přenechá nebo jich užije k zaplacení statistického poplatku; jestliže někdo známek již upotřebených, věda o tom, užije znova k zapravení statistického poplatku.

2. Jestliže někdo vede obchod se statistickými známkami nejsa k tomu oprávněn.

Pokuta vyměří se v případech uvedených v odstavci číslo 1. pateronásobnou až patnácteronásobnou částkou ušlého neb ohroženého statistického poplatku, nikdy však méně než padesáti korunami, v případě pak uvedené části něm v odstavci číslo 2 dvaceti korunami až tisícem korun československých.

Trestnost těchto přestupků promlčuje se ve třech letech ode dne, kdy byl přestupek spáchán.

§ 7.

Jiné přestupky tohoto zákona jakož i přestupky nařízení vydaných k provedeni tohoto zákona trestají se pořádkovou pokutou pěti až pěti set korun československých, za okolností přitěžujících až jednoho tisíce korun československých. To platí pro zasilatele, dopravní podniky a povozníky bez výjimky, pro ostatní osoby jen potud, pokud jednají vědomě proti tomuto zákonu nebo jeho prováděcím nařízením.

Jde-li o státní dopravní podniky, stíhají pořádkové pokuty zaměstnance zodpovědného podle služebních předpisů.

Nařízením se stanoví, které úřady ukládají pořádkové pokuty, dále pravidla o řízení při ukládání pořádkových pokut, o stížnostech jakož i o zmírněni neb úplném prominutí těchto pokut.

Pořádkových pokut budiž použito k témuž účelu jako statistických poplatků.

Pořádko přestupky promlčují se ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy byl přestupek spáchán.

Pořádkové pokuty buďtež vymáhány způsobem předepsaným pro vymáháni dlužných dávek veřejných.

§ 8.

Na státní statistiku zahraničního obchodu vztahují se také ustanovení zákona ze dne 28. ledna 1919, čís. 49 Sb. z. a n., kromě §§ 5 a 6, které jsou nahrazeny ustanoveními tohoto zákona.

§ 9.

Vznikne-li pochybnost, zdali podle tohoto zákona se má statistické hlášení učiniti nebo statistický poplatek platiti čili nic a v jaké částce, rozhodne s konečnou platností Státní úřad statistický.

§ 10.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1923. Tím dnem pozbývá platnosti zákon ze dne 18. září 1919, čís. 518 Sb. z. a n.

§ 11.

Provedením tohoto zákona se pověřuje předseda vlády v dohodě s ministry obchodu, financí, železnic a pošt.

Důvodová zpráva.

Bezprostředním podnětem k novelisaci zákona ze dne 18. září 1919, č. 518 Sb. z. a n., o statistice zahraničního obchodu jest nezbytnost upustiti od methody odhadové při zjišťování hodnoty zboží pro účely státní statistiky zahraničního obchodu a zavésti po vzoru téměř všech ostatních obchodních států methodu deklarační, která slibuje dokonalejší a rychlejší výsledky. Kdežto při odhadové methodě bylo možno zjednati předpoklady její funkce pouhým vládním nařízením - neboť tu jde o pouhou dobrovolnou účast jistých činitelů hospodářského života vyžaduje methoda deklarační, která spočívá na nucené součinnosti dovozců, vývozců a jejich zmocněnců, podkladu zákonného.

Zákon ze dne 18. září 1919, čís. 518 Sb. z. a n., o statistice zahraničního obchodu, obsahuje však po stránce formální i učené některé nedostatky. Proto se doporučuje, aby bylo použito příležitosti novelisace zákona, jejíž nutnost plyne z navrhovaného přechodu od methody odhadové k methodě deklarační, také k odstranění takových nedostatků a k nové, účelnější úpravě zákona o statistice zahraničního obchodu.

Ústřední statistika zahraničního obchodu Československé republiky spočívá jednak na všeobecném a základním zákonu o organisaci statistické služby ze dne 28. ledna 1919, čís. 49 Sb. z. a n., jednak na speciálním zákonu o statistice zahraničního obchodu ze dne 18. září 1919, čís. 518 Sb. z. a n. Zpracování statistického materiálu statistických ohlášek a je nahražujících pomůcek - děje se ústředně ve Státním úřadě statistickém, a to co do druhu zboží, jeho množství, co do země původu a země určení. Pokud jde o hodnotu zboží dovezeného a vyvezeného, přísluší její určení orgánu zvláštnímu, to jest Stálé komisi pro určování obchodních hodnot pro statistiku zahraničního obchodu, zřízené nařízením vlády československé republiky ze dne 23. září 1920, čís. 543 Sb. z. a n. Tato komise jest přes jisté vztahy ku Státnímu úřadu statistickému orgánem samostatným, podřízeným přímo předsedovi vlády. Jejími členy jsou jednak zástupci některých ústředních úřadů státních a veřejných ústředních zájmových korporací, jednak odborníci průmysloví, obchodní a zemědělští. Členů prvé kategorie jest nepatrná menšina, celkem 18, kdežto členů odborných jest 274. Již z tohoto složení komise jest patrno, že těžiště jejích prací spočívá ve členech odborných. Určování neděje se ovšem v plenu, nýbrž v odděleních odborných, jichž členy jsou pouze členové odborní. Zástupcově ústředních státních úřadů a ústředních veřejných korporací zájmových tvoří pak s předsedy všech odborných oddělení, jichž máme 20, tak zv. oddělení všeobecné, jemuž přísluší revise a konečná redakce hodnot.

Základem, na němž odborná oddělení určují hodnotu dovezených a vyvezených statků, jsou údaje o množství těchto statků, jež jsou zjišťovány Státním úřadem statistickým. Úkolem komise pak jest, aby na podkladě těchto údajů odhadla retrospektivně pro právě uplynuvší celoroční období průměrnou roční hodnotu jednotky množství každé jednotlivé z 2044 položek dovozních a tolikéž položek vývozních našeho statistického seznamu zboží, upraveného podle celního tarifu.

Výsledky, k nimž lze touto methodou dospěti, nejsou a ani nemohou býti uspokojivé. To plyne z těchto úvah: I když předpokládáme in theoria stav se stanoviska statistického co možno ideální, totiž, že by náš celní tarif, po případě statistický seznam zboží obsahovaly úplný výpočet všech do desetitisíců jdoucích druhů zboží - ve skutečnosti by byl ovšem takový, statisticky ideální stav nemožný, poněvadž by zmíněné pomůcky v této obsáhlosti byly v rukou celních orgánů v praxi neupotřebitelny, nehledě ani k tomu, že by byly dovozci a vývozci pociťovány jako neslýchané šikanování - nebylo by lze při tomto theoreticky celkem ideálním stavu odpadovou methodou dosíci výsledků uspokojivých. Ani v dobách s hospodářského hlediska normálních není hodnota týchž statků jednotná a stálá, nýbrž podléhá vlivu velmi rozmanitých činitelů. Tím méně lze mluviti o jednotnosti nebo stálosti hodnoty v době cenové a valutové anarchie poválečné. Chtíti zpětným ročním odhadem tyto cenové a valutové výchvěvy vnutiti do jediného průměrného čísla a spoléhati při tom dokonce snad na vyrovnávací účinek zákona velkého čísla by nebylo ničím jiným než statistickým, správněji řečeno nestatistickým násilím. Nebezpečí jest tu tím větší, jde-li o statky, jež se dovážejí nebo vyvážejí ve velkých množstvích; neboť v těchto případech jsou nepřesnosti, jichž se i nejsvědomitější odhad v době cenové a valutové anarchie nevyvaruje a ani nemůže vyvarovati, s to zkresliti celý obraz obchodní bilance. Představme si však, jak by musil býti obsáhlý statistický seznam zboží, kdybychom přihlíželi také k jednotlivým součástkám zboží, zejména strojů, přístrojů a nářadí, neboť i takové součástky jsou při dnešní specialisaci výroby samostatným zbožím a předmětem mezinárodního obchodu. Cena těchto součástek jak vzájemně mezi sebou tak i u srovnání s cenou celého statku jest však tak podstatně různá! Jak hledati tu retrospektivním odhadem za celý rok jedinou průměrnou hodnotu mezi cenou celého stroje a tolika různými cenami jeho četných součástek?

Mnohem složitějším se však stává odhadový úkol, odezíráme-li od ideálního stavu theoretického a přihlédneme-li k praxi. Celní tarif i statistický seznam zboží musejí počítati se skutečnými možnostmi a býti přizpůsobeny potřebě praktické. Nelze v nich tudíž tvořiti pro každý druh zboží anebo dokonce pro každou součástku zboží zvláštní položky, nýbrž nutno statky slučovati ve skupiny buď širším pojmenováním zboží příbuzného nebo spojením několika různých druhů zboží do jediné skupiny. Přes to, že náš statistický seznam zboží obsahuje 2044 položek a stojí tak co do počtu jejich v čele ostatních států světových, vykazuje přece v převážné části svých položek položky skupinové. V tom spočívá kořen nebezpečí pro naše odhady, které je tím větší, čím různější jsou statky do jedné skupiny spadající a čím značnější jsou vzájemné cenové rozdíly jednotlivých těchto statků. Jen v těchto případech, kde jest výslovně nařízeno statistické ohlašování podle pojmenování v obchodě obvyklého, jest alespoň částečně umožněna také cenová orientace. V přečetných ostatních případech však, kde této povinnosti není, jest i tato orientace vyloučena. V těchto případech nemá člen Stálé komise, není-li z vlastní zkušenosti jako dovozců nebo vývozce dotyčných statků též o jejich cenových poměrech bezprostředně informován, vůbec žádného reálního podkladu pro svůj odhad. Provede-li jej přece, pak jest takový odhad pouhým libovolným, bezcenným číslem, za nímž není žádné reality. Vždyť odhaduje se tu cena zboží, o němž nemá odhadce vůbec ani představy!

Tím však nejsou nedostatky odpadové methody daleko ještě vyčerpány. Jest tu ještě jedna okolnost nadmíru důležitá. Tou jest jakost zboží. V této příčině nás necpává odpadová methoda naprosto na holičkách. Jak důležitou složkou jest však jakost zboží v jeho ceně, netřeba zvláště zdůrazňovati. Jak vratké jsou základy odhadu, určuje-li odhadce průměrnou hodnotu zboží, o jehož kvalitativních poměrech nemá ani tušení! Hodnoty komisí odhadnuté postrádají dále časovosti. Jsou zjišťovány pro dobu již uplynulou a jsou tím méně aktuelní, čím odlehlejší jest doba, pro kterou se odhad děj e. Nedostatek tento byl by zmírněn, kdyby bylo možno odhady prováděti pro období kratší, na př. pro každý jednotlivý měsíc. To jest však prakticky neproveditelno. Předpokládalo by to, aby se sbor odhadců, naše cenová komise, věnovala výlučně našim statistickým pracem a zasedala permanentně. Členové komise musili by tu býti státními zřízenci. Na finanční oběti spojené s takovou organisaci nemůže stát pomýšleti. Nezbývá tudíž než spokojiti se s odpadovým obdobím celoročním. Základní chybou odpadové methody jest také ta okolnost, že cenových průměrů, jež byly odhadnuty pro minulost, nutno používati i pro budoucnost, k níž nemají vůbec žádného vztahu, tak dlouho, pokud cenová komise nezjistila hodnot nových.

To jsou již všeobecné nedostatky odpadové methody, jichž se nelze vystříhati ani tehdy, funguje-li cenová komise normálně. K těmto všeobecným nedostatkům přidružují se však nedostatky zvláštní, které plynou z poměrů našich. Přes to, že počet odborných členů Stálé cenové komise přesahuje 250, nedostačuje přece, aby skutečně odborně obsáhl veškeré druhy dováženého a vyváženého zboží. Důsledek toho jest, že již při rozdělování referátů jednotlivých odborných oddělení nastávají potíže tím, že se pro mnohé i velmi důležité druhy zboží nedostává skutečných odborníků. Rozmnožiti počet členů komise tak, aby se ocenění všech druhů zboží dostalo vždy do rukou vlastního specialisty, znamenalo by utvořiti sbor tak rozsáhlý, že by se s tak složitým aparátem již z technických důvodů nedalo prakticky pracovati. Podle platných norem mohou ovšem předsedové odborných oddělení přizvati znalce-nečleny. Tohoto prostředku bylo hojně použito; měli jsme v některých odborných odděleních více znalců než členů. Tím však nejsou obtíže překonány. Neboť jak členství komise tak i funkce znalců jsou funkce dobrovolné. V nejednom případě byli přizvaní znalci ochotni účastniti se našich prací jen s podmínkou, že budou jmenováni členy komise. V jiných případech žádali hmotnou náhradu, jež nemůže jim býti poskytnuta; nebol i členství ve Stálé cenové komisi jest funkcí čestnou. Byli jsme také svědky toho, že členové i znalci převzali jim přidělený referát, vidouce však, že úkol jimi převzatý není nikterak jednoduchý, vzdali se svých funkcí, když pocítili plnou tíži nesnází, spojených se svědomitým provedením převzatého úkolu.

Pokud jde o kontrolu a revisi elaborátů jednotlivých odborníků, jest pověřeno touto funkcí všeobecné oddělení Stálé komise že zástupci ústředních státních úřadů nemohou míti zpravidla potřebných podrobných vědomostí odborných, jest patrno. Avšak ani předsedové odborných oddělení nejsou s to, aby ovládli cenový vývoj několika set druhů zboží, jež spadá do odborného oddělení, jemuž předsedají. Revise stává se tak pouhou formalitou; její praktický výsledek může býti jen negativní. Měl-li by pak Státní úřad statistický ke kontrole odhadů komise sledovati dopodrobna cenový vývoj všech statků, jež jsou předmětem zahraničního obchodu, sám, pak není vůbec potřebí zvláštní cenové komise v nynější její působnosti. Taková směs kompetencí není vůbec žádnou odpadovou methodou, jak ji měla na mysli ustavující norma, nýbrž jest to chaos, který by musil býti v zájmu věci samé rozřešen kompetenčními normami.

Důvody, které nás nutily převzíti z býv. Rakouska odpadovou methodu přes její značné nedostatky, byly velmi závažné. Převzali jsme celou organisaci statistiky zahraničního obchodu z bývalého Rakouska. Nebyloť po převratu času luštiti obtížné theoretické a methodické problémy, hlavní věcí bylo organisovati naši statistiku zahraničního obchodu co nejrychleji. Musili jsme upraviti bez průtahů svůj hospodářský poměr k ostatním státům, a to tím spíše, protože jsme stát vývozní par excellence. Nesměli jsme prováděti experimentů s novými methodami statistickými, jichž funkce jsme dostatečně neznali a o nichž jsme neměli dostatečných zkušeností ani my ani ty státy, které teprve krátce před ukončením války k nim přešly. Bylo by však bývalo neprozíravostí přejímati slepě methody od států, v nichž snad těchto již delší dobu se užívalo, když jsme věděli, že v těchto státech jest jiná organisace statistická a celní. Znali jsme nedostatky odpadové methody a proto se dovedeme mnohých důsledků jejího praktického použití vystříhati, neboť s methodou převzali jsme také personál, který s touto methodou pracoval a její výhody i nevýhody dobře zná. Přes to však jsme si byli od počátku toho vědomi, že jde o pouhé provisorium, jež bude nahraženo ihned methodou lepší, jakmile budou splněny základní předpoklady takového přechodu. Methoda, která nám tane na mysli, jest methoda deklarační.

Deklarační methoda přenáší určování cen dovezeného a vyvezeného zboží na dovozce a na vývozce a na místa, jež jsou pověřena kontrolou údajů stran úspěch deklarační methody závisí na porozumění a podpoře deklarujících stran a na pohotovosti míst kontrolních. Tohoto porozumění tu zpočátku nebylo v míře žádoucí. Není třeba tu mysliti vždy na úmyslnost, nesmíme však zapomínati, kolik výrobců a obchodníků našich jest dnes v nejčilejším obchodním styku zahraničním, kteří před naší státní samostatností tohoto styku vůbec neznali, poněvadž jim jak při nákupu, tak při prodeji úplně stačila oblast bývalé říše Rakousko-Uherské. Ti všichni musili býti pro účely řádné statistiky zahraničního obchodu teprve ab ovo vychováváni. Dnešní poměry jsou u porovnání s první dobou naší samostatnosti nepoměrně lepší. Nepochybujeme vůbec o tom, že velká část našich dovozců a vývozců jest si vědoma významu řádné statistiky zahraničního obchodu a má zájem na tom, aby tato statistika splnila své poslání co nejlépe, poskytujíc solidní základnu pro obchodní smlouvy s cizinou. Také pohotovost celních orgánů se od převratu podstatně zvýšila. I Státní úřad statistický svoji vnitřní organisaci upevnil a provádí soustavně přípravné práce, jež by zabezpečily úspěch deklarační methody.

Při deklarační methodě udává dovozce a vývozce cenu zboží při každém jednotlivém případu dovozu a vývozu ve statistické ohlášce. Známe tedy hodnotu každého dovezeného a vyvezeného statku hned v okamžiku dovozu a vývozu, jsouce úplně emancipováni od obtíží, které plynou pro methodu odpadovou ze skupin zboží statistického seznamu zboží. Hodnota každého statku zachycena jest tu individuálně a není tudíž třeba hledati útočiště v nebezpečných nebo bezvýznamných průměrech. Deklarační methoda umožní nám takto uveřejňovati měsíčně nejen data o množství dovezeného a vyvezeného zboží, nýbrž také o jeho hodnotě. Tím teprve nabývá statistika zahraničního obchodu svého plného obsahu.

Výhody, jichž skýtá methoda deklarační u srovnání s methodou odpadovou, přiměly téměř všechny významnější státy obchodní k přechodu od methody odpadové k deklaraci. Deklarační methoda jest dnes užívána zejména v Anglii, ve Spojených Státech Amerických, v Německu, Holandsku, Italii, Švýcarsku, Belgii, Polsku, Bulharsku, Řecku, Švédsku, ve Francii při dovozu, v Kanadě, v Australii, Egyptě, Spojených Státech Jihoafrických, Britské Indii a v jiných ještě státech.

Novelou zákona o statistice zahraničního obchodu a zavedením deklarační methody nemá však býti Stálá cenová komise pro určování obchodních hodnot pro statistiku zahraničního obchodu zrušena, nýbrž důvody vhodnosti doporučuji, aby byla jako poradní sbor po boku Státního úřadu statistického zatím ponechána. Zavedení deklarační methody předpokládá všeobecné a nucené ohlašováni vedle druhu zboží, jeho množství, země původu a země určení také hodnoty veškerého zboží z celní ciziny do čs. celního území dováženého a z něho naopak do celní ciziny vyváženého, pokud takový dovoz a vývoz podléhají statistickému hlášení vůbec. Z toho důvodu bylo nutno doplniti 1 zákona uložením zmíněné ohlašovati povinnosti také, pokud jde o hodnotu zboží.

Rčení posavadního § 1 zákona, které omezuje povinnost statistického hlášení na předměty, jež se celně deklarují nebo odbavují u některého celního nebo poštovního úřadu republiky československé, bylo v novele vynecháno, aby nebylo pochybností, že jest statistické hlášení platno také v případě na př. podloudného dovozu, podařilo-li se ovšem takové podloudně dovezené zboží zjistiti.

Aby byl uveden specielní zákon o statistice zahraničního obchodu ideově v soulad se základním statistickým zákonem z 28. ledna 1919, čís. 49 Sb. z. a n., bylo rčení "úřední" statistiky zahraničního obchodu změněno na rčení "státní" statistiky zahraničního obchodu. To bylo důležito učiniti také z toho důvodu, aby nebylo žádných pochybností, že zákon, vyžaduje nemalé oběti od dovozců a vývozců, činí tak jen pro své účely celostátní, nikoliv však pro účely jiných úřadů nestátních. Jinak byla úprava prvního odstavce § 1 zákona omezena nav účelnější stylisaci, která však nepostrádá ani po stránce právní důležitosti.

§ 1 bývalého rakouského zákona o statistice zahraničního obchodu ze dne 26. června 1890, čís. 132 říš. zák., omezuje povinnost statistického hlášení na zboží dovezené, vyvezené nebo provezené ve styku obchodním ("Im Handelsverkehre"). Tato zásada, která stojí ostatně v rozporu se statistikami zahraničního obchodu všech ostatních států, platí i podle posavadního československého zákona o statistice zahraničního obchodu. To plyne z těchto úvah: Český text § 1 bývalého rakouského zákona o statistice zahraničního obchodu z r. 1890, který byl vzorem pro náš zákon o statistice zahraničního obchodu z r. 1919, obsahuje rčení: "Všeliké zboží a všeliké věci, jež v obchodě s celním cizozemském........." § 1 našeho zákona nemluví sice výslovně o obchodním styku, nýbrž pouze o styku s celní cizinou, nemůže však býti pochybností, že nechtěl od zásadního stanoviska bývalého rakouského zákona upustiti, nýbrž, že je mlčky akceptoval. To plyne ze zprávy finančního výboru, tisk 1445, o vládním návrhu zákona (tisk 1108) o statistice zahraničního obchodu. V této zprávě se zvláště zdůrazňuje, že zákon nový (t. j. zákon z 18. září 1919, čís. 518 Sb. z. a n.) věcných podstatných úchylek od platného zákona (t. j. zákona z 26. června 1890, čís. 132 říš. zák.) nezavádí, že by zcela jiné pojetí dosahu zákona v této příčině musilo býti považováno za úchylku věcnou, a to velmi podstatnou, o tom nemůže býti sporu. Toto hledisko! je také sesíleno zprávou podanou ve schůzi 73. Národního shromáždění dne 18. září 1919 zpravodajem poslancem Dr. Englišem, v níž se výslovně uvádí, že "zákon nový jest vlastně jen formální úpravou zákona starého, přizpůsobenou novým státním poměrům. Jen v příčině poplatku statistického nastala materielní změna.......... ". Z toho je patrno, že podle nynějšího právního stavu podléhá povinnosti statistického hlášení pouze to zboží, jehož dovoz, vývoz nebo průvoz jest důsledkem jednání obchodního, čili spočívá na úplatných právních smlouvách bilaterálních, v obchodním styku obvyklých. Bylo by tudíž buď ex offo nebo alespoň k žádosti stran upustiti od statistického hlášení v těch případech, v nichž není takových předpokladů. Statistika zahraničního obchodu však, která by byla tak úzce založena a vylučovala veškerý ostatní dovoz, vývoz a průvoz, nemohla by vyhověti požadavkům na ni kladeným, nehledě ani k tomu, že by se v praxi setkávalo pátráni v každém jednotlivém případě, je-li dotyčný akt dovozní, vývozní nebo průvozní skutečně důsledkem jednání obchodního, s nepřekonatelnými překážkami že takové překážky v povážlivém rozsahu nenastaly, toho příčinou jest jedině ta okolnost, že nebyl dosah dotyčného zákonného ustanovení veřejnosti dostatečně znám,Vyskytly se však jak v bývalé praxi rakouské, tak i v naší praxi případy, nikoliv podřadného významu, kde se strany z toho důvodu zproštění od statistické povinnosti skutečně dovolávaly.

Aby se veškeré povinnosti tohoto druhu vyloučily a priori a aby byla naše statistika zahraničního obchodu v tomto směru přizpůsobena potřebám obchodní politiky a statistikám zahraničního obchodu všech ostatních států, byla zvolena nová úprava § 1 zákona, podle níž podléhá povinnosti statistického hlášení každý dovoz, vývoz a průvoz, pokud není nařízením této povinnosti výslovně zproštěn.

Odstavec druhý a třetí § 1 posavadního zákona byly v osnově vynechány. To jest účelno z důvodů technických. Posavadní zákon upravuje v těch odstavcích blíže povinnost hlášení, pokud jde o druh zboží a jeho množství, kdežto otázku země původu a určení ponechal úplně nařízení. Z důvodů zásadní jednotnosti se doporučuje, aby byly bližší předpisy, týkající se všech znaků zboží, jež jsou předmětem statistického hlášení, tedy druhu zboží, množství, hodnoty, země původu a země určení, ponechány cestě nařizovací. Závěrečná ustanovení § 1 posavadního zákona, jež se týkají osvobození od statistického hlášení, jest lépe ponechati ve směs cestě nařizovací. Tyto otázky jsou již dnes upraveny podrobně prováděcím nařízením..Také jest nutno ponechati vládě možnost jisté nezbytné volnosti v tomto směru se zřením k potřebám naší obchodní politiky, aby nebylo potřebí v každém jednotlivém případě event. nutné změny rozsahu předmětů od statistického hlášení osvobozených měniti zákon sám.

V § 2 osnovy vytčen jest jasněji okruh osob k statistickému hlášení povinných. Rčení § 4 posavadního zákona jest příliš všeobecné a neurčité a nezahrnuje dále případů statistického hlášení, které se mohou vyskytnouti bez celního odbavení, na př. při podloudném dovozu. Není ovšem třeba, aby byla povinnost hlášení všech osob uvedených v § 2 osnovy vždy primérní, nýbrž bude po případě jen sekundérní, supletorní. Bližší ustanovení o tom dlužno ponechati nařízení.

Ustanovení §§ 2 a 3 posavadního zákona jsou v osnově shrnuta v jediný paragraf, a to § 3, který se omezuje na vyřčení zásady, u kterých úřadů se statistické hlášení děje. Tím má býti zákonem upravena otázka kompetenční a s ní související základní otázky rozpočtové. Bližší ustanovení o způsobu hlášení se pro formu zákona nehodí, neboť jsou měnlivé podle vývoje a pokroku statistické methody a techniky. Proto jest účelnější ponechati tato ustanovení prováděcímu nařízení.

§ 5 posavadního zákona jest zbytečný, poněvadž povinnost statistického hlášení obsahuje v sobě zajisté zároveň povinnost správného a úplného hlášení pod následky příslušných trestních ustanovení. Byl tedy tento paragraf v osnově vynechán.

§ 4 osnovy jest obsahově totožný s § 6 posavadního zákona. § 7 nynějšího zákona obsahuje opět ustanovení, která upravují blíže otázku způsobu statistického hlášení. Poněvadž, jak již dříve bylo odůvodněno, jest účelnějším ponechati úpravu těchto detailů nařízení, což vysloveno již v § 3 osnovy, byl § 7 nynějšího zákona vynechán.

§ 5 osnovy shrnuje v sobě §§ 8 až 11 a část § 14 posavadního zákona, při čemž byla jednak ponechána otázka, v kterých případech se poplatek statistický neplatí, nařízení, jednak vynecháno d v o jí ustanovení (§§ 8 a 9 posavadního zákona) o tom, že statistické poplatky nemají přesahovati míry nutné ku krytí nákladů na státní statistiku zahraničního obchodu. V prvém směru bylo nutno provésti osvobození od placení statistických poplatků v soulad se zásadou vyslovenou v § 1 osnovy o osvobození od statistického hlášení vůbec, jejíž úprava byla rovněž ponechána nařízení. Pokud pak jde o míru statistických poplatků, obsahuje již § 8 posavadního zákona výslovně ustanovení, že tento poplatek jest určen pro náhradu útrat úřední statistiky zahraničního obchodu. Poněvadž zákon sám v § 8 jiného použití tohoto poplatku nepřipouští, jest tím také dána mez pro celkovou míru poplatku pouze náklady této statistiky: Opakování zmíněné zásady v § 9 posavadního zákona jest tudíž zbytečno a bylo proto v osnově vynecháno. Vzhledem k nové úpravě § 14 posavadního zákona se doporučuje převzíti poslední větu tohoto paragrafu o vymáhání nezaplacených statistických poplatků v přesnější stylisaci do § 5 osnovy.

Trestní ustanovení §§ 12 a 13 nynějšího zákona byla přijata do osnovy (§§ 6 a 7) v podstatě beze změny. Zvýšení pokut v osnově plyne ze změny v hodnotě peněz, které nastalo proti době předválečné. Neboť výše pokut v nynějším zákoně odpovídá ještě veskrze výši pokut bývalého rakouského zákona z r. 1890. Kdežto spodní hranice pokut pořádkových zvýšena jen nepatrně - ze čtyř korun na pět korun - aby nebyly postiženy případy menší nepozornosti, byla horní hranice zvýšena pětkrát ze sta korun na pět set korun - což neodpovídá ani míře všeobecného poklesu hodnoty peněz. Pouze pro mimořádné případy; v nichž jde o velké poškození nebo ohrožení státního zájmu, bylo nutno pamatovati na zvýšení horní hranice na míru vyšší. Ustanovení promlčovací v §§ 6 a 7 byla vhodněji upravena.

Pokud jde o státní dopravní podniky, bylo účelno pojmouti do zákona ustanovení, že pořádkové pokuty stíhají provinivší se zaměstnance, ježto není myslitelno, aby byla pokuta ukládána správě státního podniku opět státním úřadem. Při tom jest ponechána prováděcímu nařízení možnost stanoviti, aby trestní pravomoc byla v takových případech vyhražena ředitelství dopravních podniků státních, ježto jsou bližší ustanovení o provádění trestní pravomoci v osnově vůbec ponechána nařízení. Poněvadž hospodářské kruhy, které jsou přímo dotčeny deklarační povinností stanovenou v § 1 osnovy, žádají s velkým důrazem záruk důvěrnosti individuálních údajů, zvláště pokud jde o hodnotu zboží, což souvisí úzce s požadavkem ochrany obchodního tajemství, a poněvadž úspěch deklarace závisí na prvém místě od součinnosti a podpory těchto hospodářských činitelů samých, pojato bylo v § 8 do osnovy ustanovení jinak samozřejmé, že ustanovení základního zákona o organisaci státní statistiky ze dne 28. ledna 1919, čís. 49 Sb. z. a n., a zejména tudíž také ustanovení jeho §§ 7 a 8 o ochraně důvěrnosti individuálních údajů, se vztahují též na státní statistiku zahraničního obchodu. Vyloučiti bylo ovšem §§ 5 a 6 tohoto zákona, které upravují meze zpravodajské povinnosti a trestní sankce, poněvadž obě tyto otázky jsou v osnově řešeny způsobem speciálním.

§ 9 osnovy vyplňuje citelnou mezeru § 14 posavadního zákona který vylučuje sice příslušnost řádných soudů při řešeni otázky, má-li se podle tohoto zákona platiti nějaký poplatek čili nic a v jaké částce, neustanovuje však vůbec, kdo tedy má otázky tohoto druhu řešiti. Nejde však jen o pochybné případy při placení statistického poplatku (§ 5 osnovy), nýbrž takové pochybnosti mohou vzniknouti také o statistickém hlášení samém (§ 1 osnovy). Aby byly obě tyto mezery vyplněny, pojato do § 9 osnovy ustanovení, že v případech takových pochybností rozhodne s konečnou platností Státní úřad statistický.

§§ 10 a 11 osnovy obsahují ustanovení formální o zrušení posavad platných norem a prováděcí klausuli.

Osnova novely zákona vypracována byla podvýborem Statistické rady státní a přijata jednomyslně dne 28. dubna 1922 výborem této rady pro statistiku zahraničního obchodu, který byl zmocněn plenem Statistické rady státní ku konečnému usnesení ve věci po rozumu § 6 nařízení vlády Československé republiky ze dne 28. listopadu 1919, čís. 634, Sb. z. a n. (Statut Statistické rady státní). Před vypracováním osnovy zákona vyžádáno bylo o všech otázkách osnovy zákona vyjádření obchodních a živnostenských komor, organisací obchodnických a zasilatelských, zemědělských rad a ústředních svazů průmyslových. Osnova byla zevrubně projednána a schválena také obchodně politickou komisí sdružených obchodních a živnostenských komor a ostatních v komisi zastoupených hospodářských korporací.

Zavedením deklarační methody při statistice zahraničního obchodu nevzniknou nižádná vydání. Jisté plus práce, jež zatíží Státní úřad statistický zpracováním individuelních údajů cenových, bude plně vyváženo současným organisováním práce na stroji systému "Power's", takže ani v režii této statistiky nenastává tímto zákonem podstatných změn. Úhrada nákladu na tuto statistiku je, jako posud byla, plně dána statistickými poplatky (§ 5 osnovy).

Naproti tomu nemůže býti pochyby o dalekosáhlých výhodách, které plynou z řádné statistiky zahraničního obchodu, jež jest zrcadlení a zároveň páteří dobré obchodní a finanční politiky státní. Novela zákona umožňuje nám rychlejší a včasnou orientaci o hodnotě dovezených a vyvezených statků, bez níž není myslitelna ani příprava k novým smlouvám obchodním ani úsudek o funkci smluv již uzavřených. Posavadní způsob zjišťování hodnoty našeho zahraničního obchodu této možnosti neskytá a není tudíž s to splniti nejdůležitější požadavky, jež klade obchodní a finanční politika našeho státu na statistiku zahraničního obchodu.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl přikázán ve sněmovně poslanecké Národního shromáždění výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu a v senátě výboru živnostensko-obchodnímu k podání zprávy ve lhůtě podle možnosti co nejkratší.

V Praze dne 30. května 1922.

Předseda vlády:

Dr. Beneš, v. r.