POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.
I. volební období. |
5. zasedání. |
3590.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne................
o rozšíření působnosti zemských úvěrních ústavů na Slovensko a Podkarpatskou Rus.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Zemské úvěrní ústavy, poskytující úvěr hypotekární, komunální, meliorační a železniční výdejem zástavních listů a dílčích dlužních úpisů, mohou po předchozím svolení vlády rozšířiti svou působnost na Slovensko a Podkarpatskou Rus a zříditi tam filiálky.
§ 2.
Pro obchody filiálek, podle § 1 na Slovensku nebo v Podkarpatské Rusi zřízených, platí stanovy ústavu mateřského, pokud tento zákon aneb jednací řád pro filiálku vydaný (§ 9) neustanovuje jinak. Pro vydávání zástavních listů, komunálních, melioračních a železničních dlužních úpisů na podkladě obchodů těchto filiálek platí zákonné předpisy platné v sídle mateřských ústavů.
§ 3.
Záležitosti filiálky, zřízené podle § 1 povede ředitelstvo mateřského ústavu za součinnosti představenstva, jmenovaného ministrem financí v dohodě s ministrem vnitra a mateřským ústavem. Obor působnosti představenstva upraví se jednacím řádem (§ 9) se zřetelem k stanovám mateřského ústavu.
§ 4.
Za zúročení a splacení dílčích dlužních úpisů a zástavních listů, jež vydá ústav, podle § 1 k tomu oprávněný, na základě zápůjček poskytnutých na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, ručí podpůrně stát. Tyto cenné papíry požívají sirotčí jistoty; jejich míru úrokovou ustanoví na návrh ústavu ministr financí v dohodě s ministrem vnitra.
§ 5.
Ministr financí se zmocňuje, aby uložil u ústavu, jehož působnost byla rozšířena podle § 1 na Slovensko a Podkarpatskou Rus, ze státních prostředků v hotovosti přiměřenou částku, jež však nesmí převyšovati 20,000.000 Kč. Tento vklad bude tvořiti závodní fond filiálky, z něhož se prozatím uhradí zařizovací výlohy filiálky, ministerstvem financí uznané, a případné její provozní ztráty, nestačí-li k jejich úhradě zvláštní reservní fond podle § 6. Jinak slouží státní vklad k účelům úvěru hypotekárního, pokud se týče komunálního, melioračního a železničního.
Ústav bude povinen uvedený státní vklad zúročiti pozadu sazbou o 1% nižší, než jest dočasná úřední sazba eskontní, nejvýše však 4%. Tento úrok zatíží účet ztráty a zisku filiálky a jest jej odváděti v půlletních lhůtách zpětných.
Úhrn všech státních vkladů podle tohoto paragrafu nesmí překročiti částku 40,000.000 Kč. Ministr financí se zmocňuje, aby peníz potřebný na tyto vklady opatřil úvěrem.
§ 6.
Zisku, jehož filiálka, zřízená podle § 1 docílí, použije se především k doplnění závodního fondu (§ 5) na výši státního vkladu. Je-li závodní fond úplný, odvede se ze zisku nebo jeho zbytku 10% do pensijního fondu ústavu a další zbytek do zvláštního reservního fondu. Tento reservní fond slouží výhradně ku krytí ztrát filiálky a uloží se v cenných papírech, požívajících sirotčí jistoty, nebo se svolením ministra financí v nemovitostech potřebných k účelům filiálky. Výtěžky tohoto fondu se k němu připisují.
Kdyby se filiálky, zřízené podle tohoto zákona, zrušily, rozhodne vláda, jak jest naložiti se jměním těchto reservních fondů, při čemž budiž vodítkem, že toto jmění má býti i nadále zachováno účelům, k nimž byly určeny zrušené filiálky.
§ 7.
Ústav jest povinen státní vklad celý nebo jeho zbytek ihned zpět splatiti:
1. přestane-li z jakékoliv příčiny pěstovati na Slovensku a v Podkarpatské Rusi úvěr hypotekární, pokud se týče komunální, meliorační a železniční;
2. dostoupí-li reservní fond, zřízený podle § 6, 30% státního vkladu.
Ministr financí jest také oprávněn po jednoroční výpovědi požadovati částečné splacení státního vkladu, a to
a) do jedné třetiny, dostoupí-li reservní fond, zřízený podle § 6, 10%,státního vkladu;
b) do dvou třetin, dostaupí-li tento reservní fond 20% státního vkladu.
§ 8.
Zisky, jichž docílily filiálky, podle § 1 zřízené, nepodléhají zdanění podle II. hlavy zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z., pokud se týče podle zákon. článku VIII:1909 s dodatky až do doby, kdy reservní fond, zřízený podle § 6, dostoupí výše 30% státního vkladu, nejdéle však do konce roku 1932.
§ 9.
Ministerstvo financí vydá v dohodě s ministerstvem vnitra po návrhu ústavu jednací řád pro obchody filiálky, zřízené podle § 1. Ve příčině těchto obchodů a správy filiálky vykonává dozorčí a schvalovací práva, která podle stanov ústavu příslušejí zemskému autonomnímu úřadu, ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem vnitra.
§ 10.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministrům financí a vnitra se ukládá, aby jej provedli.
Důvodová zpráva.
Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nemáme dosud ústavu, který by poskytoval úvěr hypoteční a komunální, neřídě se výdělečným úmyslem. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku máme pro úvěr hypoteční Hypoteční banku českou v Praze, Hypoteční banku moravskou v Brně a Slezský pozemkový úvěrní ústav v Opavě; pro úvěr komunální pak Zemskou banku v Praze, Zemědělskou banku v Brně a Slezský komunální úvěrní ústav v Opavě. Všecky tyto ústavy byly zřízeny zemskými zastupitelskými sbory s výlučnou působností pro tu kterou zemi. Blahodárná činnost těchto nevýdělečných úvěrních ústavů je t všeobecně známa.
Hned na počátku naší státní samostatnosti ozvaly se ze Slovenska a z Podkarpatské Rusi hlasy, volající, aby se také těmto územím dostalo dobrodiní podobných úvěrních ústavů. Mimo to byla to zejména Zemská banka v Praze, na aniž se obracely četné velké obce ze Slovenska a z Podkarpatské Rusi se žádostmi o zápůjčky, jimž však nemohlo býti vyhověno, poněvadž tato banka byla obmezena ve své činnosti úvěrové jen na zemi Českou. Tomuto nepříznivému stavu chtěla vláda již počátkem roku 1920 odpomoci sloučením zemských úvěrních ústavů téhož druhu v ústavy celostátní, jeden pro úvěr hypotekární, druhý pro úvěr komunální, jež by působily v celé republice. Pokus ten narazil však na četné překážky, pro něž příslušná vládní předloha zákona nebyla Národním shromážděním vyřízena. Překážky pocházely zejména z odporu většiny dotčených ústavů samých, přes něž nebylo lze se přenésti.
Koncem roku 1920 uspořádalo ministerstvo financí písemnou anketu o tom, jakým způsobem vyhověti naléhavé úvěrové potřebě Slovenska a Podkarpatské Rusi a jak vyřešiti právní poměry zemských úvěrních ústavů vzhledem k zákonu o župním zřízení ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n. Většina expertů vyslovila se sice pro zřízení celostátních úvěrních ústavů, s nimiž by dosavadní zemské úvěrní ústavy splynuly buď ihned, anebo postupně po likvidaci svých obchodů, ač nescházelo hlasů, které od toho pro nynější dobu zrazovaly a doporučovaly, aby se prozatím úvěrovým potřebám Slovenska a Podkarpatské Rusi vyhovělo tím, že bude rozšířena působnost nynějších zemských úvěrních ústavů na jmenované části republiky. Pro zřízení samostatného úvěrního ústavu pro Slovensko a Podkarpatskou Rus bylo velice málo expertů. Správy zemských úvěrních ústavů vyslovily se v této anketě vesměs proti sloučení.
Poradní sbor pro otázky hospodářské, který se problémem tímto též zabýval, doporučil, aby se úvěrovým potřebám Slovenska a Podkarpatské Rusi vyhovělo prozatím zřízením filiálek některých ze stávajících zemských úvěrních ústavů a současným rozšířením dotyčných ústavů na jmenované části republiky.
Vláda považuje za velice naléhavé, abys se Slovensku a Podkarpatské Rusi dostalo co nejdříve ústavu, který by mohl tamní úvěrové potřebě v míře co nejvydatnější odpomoci. Zprávy o tamních úvěrových poměrech zní co nejnepříznivěji. Tamní akciové banky i soukromníci využívají úvěrové tísně způsobem bezohledným, úrok 25% jest zcela obvyklý a dosahuje mnohdy i 90%.
Zříditi samostatný ústav úvěrový nepovažuje se za prospěšné. Každý nový peněžní ústav zápasí i v normálních dobách se značnými těžkostmi. Tyto těžkostí stupňovaly se za nynějších poválečných poměrů do té míry, že by ústav přes značné oběti nemohl úvěru hledajícím pomoci: Tyto obtíže může s jistým úspěchem překonati jen ústav již zapracovaný, bohatý zkušenostmi a mající již kádr odběratelů svých emisí. Tyto předpoklady hodí se nejlépe na Zemskou banku v Praze a na Hypoteční banku českou, ústavy to tohoto druhu v naší republice největší a těšící se nejlepší důvěře. Zemská banka česká projevila již se souhlasem zemského správního výboru v Praze ochotu rozšířiti svou působnost na Slovensko a Podkarpatskou Rus a zříditi tam filiálku, převezme-li pro začátek stát risiko za možné ztráty, převezme-li záruku za dluhopisy vydané jí na základě komunálních zápůjček, poskytnutých na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, a dá-li jí závodní vklad, z něhož by mohla první úvěrovou potřebu krýti. Také Hypoteční banka česká nestaví se zásadně na zamítavé stanovisko, nemá však k témuž kroku jako Zemská banka ještě schválení zemského správního výboru. Stejně se má věc u Moravské hypoteční banky. Ovšem na rozšíření působnosti všech zemských úvěrních ústavů na Slovensko a Podkarpatskou Rus se nepomýšlí, nýbrž hodlá vláda připustiti zřízení filiálek pro Slovensko a Podkarpatskou Rus jen dvěma ústavům, jednomu pro úvěr komunální a druhému pro úvěr hypotekární.
Rozšířiti působnost zemských úvěrních ústavů bylo by lze sice pudle zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 280 Sb. z. a n., pouhým usnesením vlády, avšak ku převzetí záruky státní, ku poskytnutí státního vkladu a k jeho úhradě jest zákon nutný.
K jednotlivým paragrafům předložené osnovy se podotýká:
K §§ 1. a 2.
Pokládá se za nutno, aby ústavy, rozšíříce působnost na Slovensko a Podkarpatskou Rus, zřídily tam po filiálce, čímž se dosáhne výhod jak pro osoby hledající úvěr, tak i pro ústavy samy následkem snazšího bezprostředního styku. O sídle filiálek bude se nutno dohodnouti s ústavy samými a bráti zřetel na bytové a komunikační poměry, tyto zejména proto, že filiálky budou sloužiti potřebám obou zemí, takže budou musit býti umístěny pokud možno v centru obou zemí.
Uherské právo, platné dosud na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, neznajíc nevýdělečných ústavů zemských, obsahuje pro vydávání zástavních listů a jiných dílčích dluhopisů předpisy, které se pro poměry zdejších zemských ústavů nehodí. Mimo to nelze právem trvati na tom, aby týž ústav prováděje obchody v různých částech republiky, řídil se různým právem. Proto bylo v § 2. stanoveno, že pro vydávání zástavních listů a bankovních dlužních úpisů na podkladě obchodů filiálek platí zákonné předpisy platné v sídle mateřských ústavů.
K § 3.
Různost hospodářských poměrů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi vyžaduje toho, aby v představenstvu filiálek byli mužové znalí tamních poměrů, na druhé straně dlužno však zachovati mateřskému ústavu rozhodující vliv na filiálku. Proto ustanovuje § 3., že filiálku povede ředitelstvo mateřského ústavu za součinnosti představenstva, jež bude jmenovati ministr financí v dohodě s ministrem vnitra a mateřským ústavem. Obor působnosti představenstva bude upraven jednacím řádem filiálky, při čemž bude dbáti stanov mateřského ústavu.
K § 4.
Emise cenných papírů všech zdejších zemských úvěrních ústavů dějí se za záruky zemí. Také emisím, jichž podkladem budou zápůjčky, poskytnuté těmito ústavy na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jest nutno zajistiti veřejnou záruku. Nelze žádati po zemi České neb jiné, aby přijímala záruku za emise, jež se jí přímo nedotýkají. Slovensko a Podkarpatská Rus netvoři však samosprávného celku, nadaného právnickou osobností, jenž by mohl na se přijímati závazky. Svazy žup nejsou dosud utvořeny. Nezbývá proto nic jiného, než aby stát sám se zaručil za zmíněné emise. Doporučováno bylo z různých stran, aby vedle záruky státu stanovena byla také záruka Svazu žup. Než nezdá se vhodným zatěžovati osobnosti dosud neexistující. Emise všech tuzemských úvěrních ústavů zemských požívají sirotčí jistoty, jest proto nutno také papíry, o něž se zde jedná, vybaviti toutéž výhodou.
K § 5.
Filiálkám zřízeným pro Slovensko a Podkarpatskou Rus bude na počátku překonávati veliké obtíže. Peněžní trh neskýtá v přítomné době mnoho nadějí na umístění větších položek senných papírů, naproti tomu budou úvěrové požadavky obzvláště na počátku veliké, a nemohly by ani z části býti uspokojeny, kdyby filiálky nevládly značnějším vlastním provozovacím kapitálem. Padají zde také na váhu značné zařizovací a režijní výlohy, jež dosud zastrašovaly každý ústav od takového kroku. Tento zařizovací a provozovací kapitál nemohou zemské ústavy samy opatřiti. Proto se vláda rozhodla poskytnouti ústavům, které s jejím svolením rozšíří svou činnost na Slovensko a. Podkarpatskou Rus a zřídí tam filiálky, kapitálovou pomoc ve formě dlouhodobého, mírně zúročitelného, avšak splatitelného vkladu. Poskytnouti těmto ústavům příspěvek a fonds perdu, nezdá se vhodným, poněvadž se dá důvodně očekávati, že filiálky, až překonají počáteční obtíže, budou právě tak prosperovati jako jejich mateřské ústavy a budou moci státní vklad vrátiti. Pro každý ústav vyměřuje se státní vklad, nejvýše 20,000.000 Kč s obmezením, že úhrnná částka všech takových vkladů nesmí býti vyšší nežli 40 milionů korun. Jest to veliká oběť se strany státu a odůvodňují ji pouze veliké nároky úvěrové zejména měst a obcí, jakož i přesvědčení, že tato oběť přinese veřejnosti blahodárné ovoce.
K § 6.
Tento paragraf předpokládá, že filiálky povedou zcela oddělené účty od účtů mateřských ústavů. To jim bude také jednacím řádem uloženo. Zisk, jehož filiálky docílí, má sloužiti především k doplnění státního vkladu na původní výši, kdyby se snad zmenšil zařizovacími náklady neb ztrátami. Je-li státní vklad úplný, přidělí se zisk filiálky s výjimkou 10%, jež přijdou k dobru pensijnímu fondu mateřského ústavu, zvláštnímu ztrátovému reservnímu fondu filiálky. Tím jakož i ustanovením o použití tohoto reservního fondu, budou-li filiálky zrušeny, jest zabezpečena nevýdělečná povaha filiálek takto zřízených i vůči mateřským ústavům. Příspěvek ve výši 10% pensijnímu fondu ústavu mateřského jest odůvodněn tím, že úřednictvo bude jak v mateřském ústavě, tak ve filiálce společné.
K § 7.
Tento paragraf určuje, kdy a za jakých podmínek jest vrátiti státní vklad. Vůdčí myšlénkou jest, že dokud filiálka trvá a provozuje obchody hypotekární, resp. komunální, meliorační a železniční, k vůli nimž byla vlastně zřízena, a nesesílila ještě tak, že se již nemusí opírati o státní vklad, nelze jí tento odejmouti.
Za vnější známku takového sesílení volena byla výše reservního fondu filiálky v poměru ke státnímu vkladu. Jest jistě odůvodněna domněnka, že, když reservní fond filiálky dostoupí 30% státního vkladu, tudíž bude-li filiálka míti reserv za 6,000.000 Kč při státním vkladu 20,000.000 Kč, jest dostatečně fundována a již pomoci státní nepotřebuje.
Mimo to dává se ještě ministru financí možnost požadovati po jednoroční výpovědi částečné splacení vkladu, a to do jedné třetiny, dostoupí-li reservní fond 10% státního vkladu a do dvou třetin, dostoupí-li tento fond 20% státního vkladu. I v těchto případech lze považovati filiálku za tak finančně silnou a zabezpečenou; že beze vší újmy snese částečné zkrácení státního vkladu.
Paragrafem 8. udílí se filiálce úplné osvobození od daně výdělkové na dobu do konce roku 1932, resp. na dobu kratší, dostoupí-li její reservní fond dříve výše 30% reservního fondu. Důvodem pro toto osvobození jest snaha ulehčiti filiálce. Bylo by protismyslným dávati jí na jedné straně značný vklad státní a na druhé strany zatěžovati ji daní výdělkovou s přirážkami. Ovšem toto osvobození nutno již z ohledu na ostatní poplatníky omeziti na dobu co nejkratší.
K §§ 9. a 10. není třeba bližších vysvětlení.
Vláda navrhuje, aby osnova byla projednána jednáním zkráceným dle §§ 55 jedn. řádů sněm., poněvadž úvěrové poměry na Slovensku a v Podkarpatské Rusi toho vyžadují, aby zdejší zemské ústavy zahájily co nejdříve činnost v těchto částech republiky. Bylo by záhodno, aby alespoň ústav pro úvěr komunální (Zemská banka v Praze) zahájil na Slovensku činnost již 1. červencem t. r. Odklad spojený s pravidelným projednáváním osnovy byl by věci na újmu. Vláda projevuje přání, aby osnova byla v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázána výborům rozpočtovému a ústavně-právnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
V Praze dne 30. května 1922.
Předseda vlády:
Dr. Beneš, v. r.
Ministr financí: Aug. Novák, v. r. |