POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1922.
|
I. volební období. |
5. zasedání. |
3587.
Návrh
poslance Františka Housera a soudruhů
na poskytování dovolených pro učně a mladistvé dělníky.
Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:
Zákon
ze dne............ 1922,
jímž se poskytují učňům a mladistvým dělníkům dovolené.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Všem učňům a mladistvým dělníkům obojího pohlaví, všech podniků, závodů a výrobních zařízení (§ 2) přísluší v každém kalendářním roku nepřetržitá placená dovolená 4týdenní, jestliže jejich učební, nebo pracovní poměr trval již 6 měsíců, bez ohledu na to, byl-li nepřetržitý či nikoli (§ 3).
(2) Za učně ve smyslu tohoto zákona jest považovati mladistvé osoby obého pohlaví, které jsou zaměstnány v některém podniku nebo závodě proto, aby si osvojily zručnost v určitém řemesle či jiném manuelním nebo intelektuelním zaměstnání.
(3) Mladistvými dělníky rozumějí se ve smyslu tohoto zákona mladistvé osoby obojího pohlaví, které za denní, týdenní, nebo měsíční plat zaměstnány jsou buď přímo ve výrobním procesu; nebo v zařízeních podniků a závodů; které slouží k organisaci a kontrole výroby (v kancelářích a j.), a které nedosáhly ještě 18. roku věku.
§ 2.
Nárok na dovolenou mají učňové a mladiství dělníci:
a) ve všech podnicích, na něž se vztahují předpisy živnostenského řádu,
b) ve všech podnicích, uvedených v §u 2 zák. o obchod. pom.,
c) v průmyslových a obchodních podnicích, náležejících státu, obcím a jiným veřejným korporacím, na něž se nevztahuje živnostenský řád,
d) v skladech a zařízeních vojenských a celních; v skladech a zařízeních, náležejících jednotlivým oddělením státní správy nebo různým veřejným korporacím,
e) v podnicích vodní, železniční a jiné dopravy, jak státních, tak náležejících korporacím veřejným, či společnostem soukromým, nebo jimi spravovaných,
f) v podnicích, dílnách, skladech a jiných zařízeních státních monopolů,
g) v podnicích zemědělského a lesního hospodářství,
h) v, hornických a báňských podnicích všech druhů,
i) u lékařů, zubních techniků, v nemocnicích, ústavech léčebných a humanních; v pokusných stanicích a jatkách,
j) ve spolcích, družstvech výrobních i spotřebních, v odborových svazech,
k) v podnicích a produkcích zábavních.
§ 3.
(1) Nárok na dovolenou závisí od toho, byl-li učeň, či mladistvý dělník zaměstnán 6 měsíců v jednom podniku, nebo koral-li 6měsíční námezdní práci v několika podnicích.
(2) Při stanovení doby k udělení dovolené neodpočítává se doba zameškaná stávkami, výlukami a omezením výroby v podniku, kde dovolenec pracoval.
§ 4.
(1) Dovolenou povoluje a hradí ten zaměstnavatel, u něhož jest učeň či mladistvý dělník zaměstnán v době, kdy uplynula jeho 6měsíční účast ve výrobě.
(2) Během dovolené přísluší učni a mladistvému dělníku plat, rovný mzdě. Je-li v učební, pracovní či služební smlouvě ujednáno stravování, nahradí se dovolenci za každý den dovolené částkou, rovnou dennímu nemocenskému příspěvku.
(3) Kde mzda kolísá následkem mimořádných prací a odměn, tam výše platu po dobu dovolených rovná se průměru platu z posledního měsíce před nastoupením dovolené.
(4) Není přípustno, aby zaměstnavatelé činili srážky ze mzdy k úhradě dovolených.
§ 5.
(1) Nastoupení dovolené určuje správa závodu ve srozumění se závodními výbor ry nebo, kde jich není, s důvěrníky dělnictva a s dovolenci. Učeň a mladistvý dělník má právo na dovolenou v době od začátku května do konce srpna.
(2) Dovolená mimo tuto dobu může býti udělená jen na výslovnou žádost učně nebo mladistvého dělníka.
(3) Dobu ztrávenou nemocí, která bránila konání práce, nelze odečítati od doby opravňující k udělení dovolených.
§ 6.
Nároky poskytované tímto zákonem učňům a mladistvým dělníkům nelze omeziti nebo zrušiti úmluvou, avšak úmluvy pro zaměstnance příznivější jsou vždy přípustny.
§ 7.
Přestupky prsti tomuto zákonu trestají se pole trestních ustanovení živnostenského, řádu a zákona o obchodních pomocnících.
§ 8.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Provedením tohoto zákona pověřuje se ministerstvo sociální péče v dohodě s ostatními zúčastněnými ministerstvy.
Odůvodnění.
V našem státě není posud postaráno dovolenými o zákonnou ochranu učňů a mladistvých dělníků. Otázka dovolených je životní otázkou desetitisíců učňů a mladistvých dělníků, kteří jsou namnoze fysicky přetěžováni a trpí strašnými následky válečné podvýživy i nedostatečných mezd v přítomné době. Ty mají zhoubný vliv zejména na jejich tělesný vývoj. Počet pracující mládeže, která je stižena tuberkulosou a plicními chorobami, roste stále. Nedostatek odpočinku vysiluje mládež nejen tělesně, ale je příčinou také těžké duševní únavy, takže hrozí nebezpečím úplného zbídačení nejen tělesného, ale i mravního. Dovolená pro mládež nesmí záviseti od uznání zaměstnavatelů, nýbrž od potřeb pracující mládeže, která tvoří veliké procenta obyvatelstva tohoto státu a která vedle dospělého dělnictva má největší podíl na veškeré výrobě. Je třeba zákona, který by plně zajistil tento životní požadavek desetitisíců učňů a mladistvých dělníků a přispěl k ochraně a k udržení jejich jediného statku - zdraví a pracovní síly, jejímž prodejem žijí.
Po stránce formální navrhujeme, aby byla tato osnova zákona přikázána výboru sociálně-politickému.
V Praze dne 30. května 1922.
Fr. Houser, Kučera, dr. Šmeral, Mikulíček, Skaunicová, Koutný, Blažek, Skalák, Malá, Teska, Svetlik, Kunst, Toužil, Bubník, Warmbrunn, Haken, Burian, Krejčí, Merta, Nagy, Darula, Rouček, Tausik.