Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

betreffend die Betziehung von Jugendführern in öffentlichen Körperschaften.

Die Entwicklung der letzten Jahre hat allüberall sowie den Frauen, so auch der heranwachsenden Jugend eine grössere Bedeutung gebracht wie ehedem. Der Heranbildung einer körperlich und geistig frischen Jugend wird zum Wohle von Staat und Volk erhöhte Aufmerksamkeit gewidmet. Aber auch die heranwachsende Jugend zeigt heute schon vielfach den Drang nach einer gewissen Selbstständigkeit. Allüberall haben sich, unter Führung älterer Jugendfreunde, Jugendvereinigungen gebildet, welche abseits von den Kämpfen und Nöten des Tages die Gemeinsamkeiten der Jugend pflegen, die Freude am schönen Jugendspiel, an der Natur, am Wandern und Singen. Darin wetteifert die Jugend aller Stände und Berufsgruppen. Es erscheint nun eine Frage der Gegenwart, die hiebei erprobten wertvollen Kräfte nicht nur für die natürlichen zukünftigen Folgen einer derartigen Jugendbewegung, sondern auch für die jetzige Zeit nutzbar zu machen. Nun sitzen in den Ortsschulräten, sowie in allen öffentlichen Körperschaften, Beiräte und Kommissionen, denen die Erziehung, sowie der Kinder- und Tugendschutz obliegt, Vertreter der alten Generation, denen es durch die Lebensumstände oft schon recht schwer ist, das tiefernste Wesen der Jugendbewegung und die Bedürfnisse der Jugend so ganz zu erfassen, wie ältere Jugendführer, die selbst noch in der Bewegung und doch schon im Leben stehen.

Es steht darum die Frage zur Erwägung, neben Lehrern und Seelsorgern, Jugendführer, auch unter 26 Jahren, in die Ortsschulräte, Kommissionen für Kinderschutz und Jugendschutz, Jugendgerichte, u. s. w. mit beschliessender, wenigstens aber beratender Stimme zu entsenden. Damit soll keineswegs ein Zwiespalt gegenüber den Lehrern als Jugenderziehern herbeigeführt werden. Heute sind schon, sowie andere im politischen Leben, als Führer ihrer wirtschaftlichen Organisation viele jüngere Lehrer als Jugendführer im engeren Sinne tätig. Die vorliegende Anregung soll nur gewürdigt werden aus dem Rechte der Jugend heraus, nicht nur als Objekt der Gesetzgebung behandelt zu werden, sondern in Dingen des eigensten Seelenlebens und eigensten Erlebens selbst mitzusprechen und mitzubestimmen. Es soll Mithilfe geboten werden zur Vermeidung schwerer sittlicher Konflikte und Vergehen, die sich aus Unkenntnis der Jungmenschenseele seitens der Beurteiler ergaben und zu sozialem Unglück führten.

Aus diesen Erwägungen stellen die Gefertigten den Antrag:

Das Ministerium für soziale Fürsorge wird aufgefordert, einen Gesetzentwurf auszuarbeiten und der Nationalversammlung vorzulegen, welcher die Vertretung von Jugendführern in altert mit Fragen der Jugenderziehung betrauten öffentlichen Körperschaften regelt.

Prag, den 23. Mai 1922.

Patzel, Dr. Petersilka, Schälzky, Ing. Jung, Knirsch, Dr. Hanreich, Simm, heller, Wenzel, Dr. Radda, Budig, Dr. Brunar, Röttel, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Schollich, Zierhut, Dr. Baeran, Matzner, Bobek, Windirsch, Böllmann, Kostka.

aby vůdcové dorostu byli přibíráni do veřejných sborů.

Rozvoj posledních let zvýšil všude proti dřívějšku význam jak žen, tak i dorůstající mládeže. Výchově tělesně a duševně svěží mládeže věnuje se zvýšená pozornost k blahu státu a národa.

Avšak také dorůstající mládež jeví již dnes často touhu po jisté samostatnosti. Všude se utvořily pod vedením starších přátel mládeže spolky dorostu, které stranou denních bojů a svízelů pěstují družnost mládeže, radují se z pěkných her pro mládež, z přírody, z cestování a zpěvu. V tom závodí spolu dorost všech stavů a skupin povolání. Jest tedy otázkou přítomnosti, aby se zužitkovaly při tom vyzkoušené cenné sily nejen pro přirozené příští následky takového hnutí dorostu, nýbrž také pro dobu přítomnou. Nyní zasedají v místních školních radách, jakož i v jiných veřejných sborech, v poradních sborech a v komisích, které se zabývají výchovou a ochranou dětí a mládeže, zástupci starého pokolení, kterým životní okolnosti často již dosti ztěžují úplně poj chopiti nejhlubší podstatu dorostenského hnutí a potřeby mládeže tak, jako starší vůdcové dorostu, kteří jsou ještě v tom hnutí a přece již i v životě.

Naskýtá se tedy otázka, zdali by nebylo vhodno kromě učitelů a duchovních vysílati do místních školních rad, komisí pro ochranu dětí a mládeže, soudů pro mládež atd. také vůdce dorostu i pod 26 let s hlasem usnášejícím, nejméně však poradním. Tím však se nemá nikterak přivoditi roztržka s učiteli jako vychovateli mládeže. Již dnes působí jalo jiní v politickém životě, jako vůdcové svých hospodářských organisací, mnoho mladších učitelů jako vůdcové dorostu v užším smyslu. Tento podnět budiž hodnocen jen z práv dorostu, aby se s dorostem nenakládalo jen jako s předmětem zákonodárství, nýbrž aby ve věcech vlastního duševního života a vlastního vyžití mohl sám do toho společně mluviti a o tom společně rozhodovati. Má býti poskytnuta pomoc, aby se uniklo těžkým mravním srážkám a přečinům, které vyplývaly z toho, že posuzovatelé neznali duše mládeže a které vedly k sociálnímu neštěstí.

Uváživše toto, podepsaní navrhují:

Ministerstvo sociální péče se vybízí, aby vypracovalo a Národnímu shromáždění předložilo návrh zákona, jenž by upravoval zastoupení vůdců dorostu ve všech veřejných sborech, jimž jsou svěřeny otázky výchovy mládeže.

V Praze dne 23. května 1922.

Patzel, dr. Petersilka, Schälzky, inž. Jung, Knirsch, dr. Hanreich, Simm, Heller, Wenzel, dr. Radda, Budig, dr. Brunar, Röttel, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, Zierhut, dr. Baeran, Matzner, Bobek, Windirsch, Böllmann, Kostka.