Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o protizákonných poměrech v samosprávě a že se nevypisují volby do Národního shromáždění v Podkarpatské Rusi.

Ve jménu zahraniční revoluční vlády prohlásil dne 26. října 1918 ve Filadelfii T. G. Masaryk k zástupcům amerických Rusínů, že Podkarpatská Rus bude autonomní částí republiky Československé spočívající na zásadách demokracie. Saint-Germainskou smlouvou je přiznána Přikarpatské Rusi autonomie. Dne 29. února 1920 usnesena bylá ústavní listina republiky Československé, v níž. se prohlašuje Přikarpatská Rus za nedílnou část republiky Československé se samosprávou a vlastním sněmem. V ústavní listině výslovně stojí: ťPodkarpatská Rus budiž v Národním shromáždění republiky Československé zastoupena přiměřený m počtem poslanců (senátorů) podle příslušných volebních řádů československých.Ť Volební řád československý pak stanoví, že území Podkarpatské Rusi tvoří volební kraj XXIII. s počtem poslanců 9, a pro volby do senátu volební kraj XIII. se 4 senátory. V ústavní listině výslovně se praví: ťV čele Podkarpatské Rusi je guvernér jmenovaný presidentem republiky Československé k návrhu vlády a odpovědný také sněmu Podkarpatské Rusi.Ť Ač všechno toto stojí jasně v ústavní listině a v zákonech o volbě poslanců a senátorů, vláda, jíž bylo uloženo volby dodatečně vypsati, nevypisuje voleb do Národního shromáždění, a to nejen zde, ale také na Těšínsku a Hlučínsku, a nehledí provésti autonomii Podkarpatské Rusi.

Po loňské návštěvě presidenta Masaryka a zejména ministerského předsedy dra Beneše prohlášeno bylo ústy dra Beneše v ústavně-právním výboru, že budou volby v Přikarpatské Rusi vypsány v nejbližší době.

Také president Masaryk v interwievu s redaktorem ťJövöŤ před delší dobou prohlásil, že je naším prvým úkolem, abychom tento lid (v Přikarpatské Rusi) pozvedli na výši parlamentní činnosti. Byla to i společnost Národů, která učinila výtku naší vládě, že odkládá autonomii Podkarpatské Rusi. Podkarpatská Rus je dnes v celé Evropě jediné území, ve kterém po skončení světové války nebyly konány volby. K deputaci zástupců samosprávy dne 23. května t. r. prohlásil ministerský předseda dr. Beneš, že volbám v Podkarpatské Rusi jsou na překážku hospodářské a politické poměry a nevyspělost lidu. Proto prý tam demokracie neplatí a přicházejí prý v úvahu jen zájmy státu. Je to prohlášení překvapující, kterým se ministerský předseda dr. Beneš přiznal otevřeně k doktríně státního absolutismu, dle které lid nemá žádné ceny a jest pouhým objektem samoúčelnosti státu. Kromě toho toto poslední prohlášení odporuje projevům dřívějším, nehledě ke slibům, které v době zahraniční revoluce byly činěny zástupcům Rusínů.

V Podkarpatské Rusi jsou neuspořádané poměry hospodářské i politické. Bují tam velké zlořády a korupce v administrativě. V lidu je veliká nespokojenost a vina všech zlořádů a bídy je svalována z největší části na politický absolutismus a na hlavy těch, kteří ho udržují. Touha po politickém uplatnění a po samosprávě zemské i obecní je veliká. Mluví-li ministerský předseda o politické opozdilosti, pak nutno odpověděti, je-li jaká, že právě může být odstraněna zavedením nových forem politického života a vložením hlasovacího lístku do rukou lidu a nikoliv stálým odkládáním těchto nutných podmínek politického života.

Obyvatelstvo bez rozdílu národnosti a stavu na veřejných projevech konaných 21. května t. r. v největších městech a dědinách celé země žádalo neprodleně vypsání voleb, čímž dalo na jevo své politické pochopení i svůj zájem.

Podepsaní se táží: jest vláda ochotna dodržeti ujednání zahraniční revoluční vlády, ustanovení mírové smlouvy, ústavní listiny, i volebních zákonů československých a neprodleně vypsati volby do Národního shromáždění, sněmu a obcí Podkarpatské Rusi?

Praha, 26. května 1922.

Skalák, dr. Šmeral, Tausik, Kunst, Nagy, Mikulíček, Skaunicová, Burian, Rouček, Haken, Teska, Merta, Blažek, Koutný, Houser, Bubník, Svetlik, Toužil, Krejčí, Malá, Warmbrunn.